Kupónová privatizace

Kupónová knížka

Každý převrat dějin k sobě poutá významné změny a posuny zasahující nejen sféru politickou a společenskou, ale i ekonomickou. Ač přechod z komunismu a socialistických ekonomik k demokracii a ekonomikám tržním zasáhl většinu zemí bývalého východního bloku, kuponová privatizace jako hlavní metoda transformačního ekonomického procesu byla experimentem velmi unikátním. U nás začala 1. listopadu 1991 prodejem kuponových knížek a byla dovršena 3. prosince 1994.[1]

Privatizace v Československu byla změnou systému  – její realizaci nutně předcházela zákonná úprava podnikání. Roku 1990 došlo k formulaci dvou základních právních norem – zákon o akciových společnostech a fondech (IPF) č. 104/1990 Sb. a zákon o soukromém podnikání občanů č. 104/1990 Sb., jež znamenaly vysvobození podnikatelských aktivit z právního vakua.[2] Absence ekonomické debaty, účelové vypracování zákona o IPF a porušení kanonického pravidla říkajícího že majetek správce a spravovaného musí být oddělen, však měly za následek vytvoření korupčního podhoubí a jeho legální posvěcení.

Převod značné části státního majetku do rukou domácích soukromých osob v extrémně krátké době byl u nás rozdělen do dvou fází, na tzv. malou a velkou privatizaci.

Malá privatizace, v průběhu které se formou aukcí dražilo přes čtyřiadvacet tisíc menších provozoven a podniků, proběhla od ledna 1991 do konce roku 1993.[3]

Důležitější byla ovšem velká privatizace, která kromě jiných způsobů proběhla tzv. kuponovou metodou, při níž se mohl každý občan Československa stát pomocí zakoupení kuponové knížky (spolu)vlastníkem některého z velkých státních podniků.

Tento zvolený způsob byl ve světě poměrně neobvyklý a kromě ČSFR (a později ČR) se uplatnil jen v několika dalších zemích (např. v Polsku, Maďarsku či Rusku). Velká privatizace u nás proběhla ve dvou kolech, nejprve v letech 1991-92 a poté v roce 1994.[4] Celkem byl při ní privatizován majetek v hodnotě stovek miliard korun při účasti přibližně tří čtvrtin občanů země.[5] Další metodou zařazenou do privatizace majetku státu byly pak restituce.[6]

Důležitým faktorem při volbě vhodných privatizačních strategií byl nízký objem úspor obyvatelstva.[7] První polistopadový ministr bez portfeje, Tomáš Ježek, který měl ekonomickou transformaci země v gesci, odůvodňoval: „Myšlenka kuponové privatizace vznikla těsně po listopadu. Zjistili jsme, že tu je zásadní, strategický fakt, a to jestli je dostatek kapitálu oproti stoprocentně státnímu majetku. Když lidé nemají peníze (kapitál), musí se najít nějaký způsob, jak majetek rozdat, protože prodávat se nedá. Od toho se pak rozvinula myšlenka kuponové privatizace.“[8]

Za autory myšlenky a realizace kuponové privatizace u nás jsou považováni již výše zmiňovaný Tomáš Ježek, Václav Klaus, první polistopadový ministr financí a jeho náměstek Dušan Tříska. Tato forma privatizace se uskutečnila ve dvou vlnách, přičemž každá z nich měla několik kol – první pět, druhá šest. Mohl se jí zúčastnit každý plnoletý občan ČSR s trvalým bydlištěm na území státu prostřednictvím koupě kuponové knížky, jež stála 1035 korun a obsahovala deset kuponů po 100 bodech, které pak mohl vyměnit za akcie podniků v kursu daném pro příslušné kolo.

Klaus jako nejvýraznější proklamátor „kuponovky“ v lidech zaktivoval myšlenku, že být občanem znamená podnikat a také zhmotnil určité porevoluční sny o demokratickém kapitalismu, ve kterém všichni mohou být podnikatelé a akcionáři. I díky této jasné a jednoduché prezentaci smyslu kuponové metody a důležitosti vlastní participace na ní se i přes ekonomickou negramotnost veřejnosti setkala s masovou účastí a zdánlivým úspěchem.

Princip byl takový: pokud poptávka nepřevyšovala nabídku, akcie dané společnosti byly připsány na účet zájemce ve Středisku cenných papírů a zbytek akcií příslušného podniku postoupil do dalšího kola. Pokud poptávka převyšovala nabídku, všechny akcie dané společnosti postoupily do dalšího kola. Zůstatek akcií, o které nebyl zájem ani v posledním kole, připadl Fondu národního majetku. Nejvíce však na kuponové privatizaci vydělaly investiční privatizační fondy (IPF). Díky masivní reklamní kampani a slibu vysokého výdělku přilákaly pozornost mnoha občanů, jež jim svěřili své kuponové body (v prvním kole přes 71% všech investičních kuponů, ve druhém 64%). Například Kellnerův fond PPF v reklamě podporovala řada herců, Harvardské fondy Viktora Koženého (jež je od roku 2012 v ČR pravomocně odsouzen za jejich tunelování) zase slibovali „jistotu desetinásobku“.

V rámci kuponové privatizace se odstátnil majetek v hodnotě 367,5 miliardy korun, první vlny se zúčastnilo téměř 6 milionů občanů a 264 investičních fondů, do druhé vlny se přihlásilo více než 6 milionů občanů a 353 investičních fondů.[9]

Tato metoda přechodu ze socialistické ekonomiky ke kapitalismu si však kvůli své náchylnosti k tunelování a rozkrádání státního majetku vysloužila značné množství kritiky a označení za „krádež století“. Ač se porevoluční období neslo v étosu svobody, změny a reformace struktur společnosti a myšlení, nezdá se, že by ekonomická transformace ČSFR z totality do demokracie proběhla úspěšně. Právní legalizace korupce, rozkrádání státního majetku či etablování finanční elity zrozené z černého trhu socialismu se staly základem pro nově vznikající stát. Proto stojí za to vrátit se na začátek tohoto transformačního procesu naší země a nezapomínat, že pochopení a připomenutí minulosti je dobrým příkladem pro budoucnost a ta se dá stále utvářet a měnit.

————————————————————————————————

[1] http://www.ceskatelevize.cz/ct24/ekonomika/1240293-kuponova-privatizace-experiment-ktery-mel-udelat-z-kazdeho-cecha-akcionare

[2] TŘÍSKA, Dušan. Východiska, cíle a principy provedení kuponové privatizace. In Kuponová privatizace, Praha: CEP, 2002, str. 23.

[3] FUCHS, Kamil. Místo privatizace v procesu transformace. In ONDRČKA, Pavel. Specifika transformačního procesu ČR. Brno: ESF MU, 2002, str. 43-44.

[4] http://ekonomika.idnes.cz/pred-dvaceti-lety-zacala-kuponova-privatizace-podivejte-se-p4z-/ekonomika.aspx?c=A111031_111505_ekonomika_vem

[5] http://www.tyden.cz/rubriky/byznys/cesko/pred-dvaceti-lety-byla-spustena-kuponova-privatizace_213361.html

[6] MÍCHAL, Vojtěch. Srovnání forem privatizace mezi středoevropskými zeměmi. Brno, 2016. Diplomová práce. Masarykova univerzita, str. 42-46.

[7] UHLÍŘ, Filip. Transformace v ČR v komparaci s dalšími zeměmi. Praha, 2009. Bakalářská práce. Vysoká škola ekonomická v Praze, str. 25-26.

[8] http://www.ceskatelevize.cz/ct24/ekonomika/1240293-kuponova-privatizace-experiment-ktery-mel-udelat-z-kazdeho-cecha-akcionare

[9] UHLÍŘ, Filip. Transformace v ČR v komparaci s dalšími zeměmi. Praha, 2009. Bakalářská práce. Vysoká škola ekonomická v Praze, str. 29-31; MÍCHAL, Vojtěch. Srovnání forem privatizace mezi středoevropskými zeměmi. Brno, 2016. Diplomová práce. Masarykova univerzita, str. 47-54.

Leave a Reply

%d bloggers like this: