Václav Klaus a jeho politický odkaz

Václav Klaus | Zdroj: ceskatelevize.cz

Václav Klaus je považován za jednu z nejvýznamnějších osobností české politiky po roce 1989. V roli ministra financí, premiéra, předsedy dolní komory Parlamentu a prezidenta republiky se podílel na většině zásadních událostí formujících český stát – rozdělení Československa, vstup do Evropské unie a NATO, vytvoření některých nových institucí či na přijímání a změnách množství zákonů. Je také jedním ze spolutvůrců českého stranického systému a zakladatelem ODS.

Do dění na počátku devadesátých let vstupoval jako federální ministr financí, kterým se stal v prosinci 1989[1]. Klaus patřil mezi stoupence volného trhu, minimální role státu v ekonomice a především rychlého provedení transformace (především privatizace podniků a cenová deregulace), čímž se dostával do sporu s významnou částí politické reprezentace, například s českou vládou či svým bývalým šéfem z Prognostického ústavu Valtrem Komárkem. Klaus a spolupracovníci (např. Tomáš Ježek, Vladimír Dlouhý, Jan Stránský a další) se díky svým ekonomickým názorům vyprofilovali jako reprezentanti pravice v české politice[2].

Sám Klaus dokázal uspět coby volební lídr Občanského fóra v červnu 1990 na severní Moravě, kde navzdory nepříznivému sociálně-ekonomickému prostředí regionu získal velký počet preferenčních hlasů[3], což mu umožnilo vzdorovat nepřátelsky naladěným špičkám OF, obhájit post ministra financí, ze kterého měl původně být přesunut na post šéfa československé Státní banky, a později se také stát prvním (a posledním) předsedou OF[4], z jehož pravicové (většinové) části posléze vytvořil Občanskou demokratickou stranu, vítěze parlamentních voleb 1992.

V té době již ovšem naplno běžela privatizace státních podniků, na jejíž podobě měl Klaus významný podíl. Hodnocení samotné kuponové privatizace je i dlouho po ní rozporné[5][6] a veřejností je postupem času stále více posuzována negativně[7], argumentuje se především nedostatečným právním rámcem a překotnou rychlostí. Sám Klaus ji jako jeden z autorů silně hájí[8].

Samotná privatizace se podařila, její důsledky ovšem nebyly pouze pozitivní. Vedla sice k vytvoření společenské třídy podnikatelů, nicméně znamenala také uzavření mnoha podniků[9]. Privatizaci v očích veřejnosti zpětně poškodily také některé kontroverzní postavy s ní spojené, asi nejznámější je Viktor Kožený a jeho populární Harvardské investiční fondy, které slibovali akcionářům „jistotu desetinásobku“ za jejich kuponové knížky, k čemuž ovšem nedošlo. Za to byl Kožený (a jeho společník Boris Vostrý) v ČR odsouzen k odnětí svobody, avšak v nepřítomnosti, neboť již před časem uprchl do zámoří[10]. Existují spekulace o spojenectví Klause a Koženého v době privatizace a po ní, za ověřené lze považovat vzájemné sympatie[11][12].

Při hodnocení Václava Klause ze začátku devadesátých let se nelze vyhnout rozdělení Československa, jehož byl na české straně coby premiér v roce 1992 hlavním aktérem. Již ve volební kampani téhož roku se netajil představou silné federace, nebo rozdělení na samostatné státy[13]. První varianta se vzhledem ke slovenským požadavkům na volnější vztah Česka a Slovenska ukázala jako nerealizovatelná, proto došlo po dohodě se slovenským premiérem Mečiarem, vyjednávání a následným schválením národními i federálním parlamentem k rozpadu společného státu[14]. Absence referenda v této otázce je Klausovi často vyčítána, on sám jej dodnes považuje za nesmyslné[15].

Tyto dvě události, ekonomická transformace a rozdělení federace, patří k nejvýznamnějším činům Václava Klause v politice. Právě v první polovině devadesátých letech byla jeho popularita na vrcholu[16]. Během let v čele vlády České republiky (1992-97) ji postupně ztrácel, přičemž se on a jeho okolí nevyhnuli různým skandálům (např. ohledně financování strany[17]). Klaus ovšem přežil svůj politický pád z čela vlády, dokázal do značné míry obnovit důvěru veřejnosti ve svou osobu a i díky své politické obratnosti byl nakonec zvolen prezidentem ČR, kterým byl dvě funkční období. Jeho politickou dráhu lze tedy z jeho pohledu hodnotit jako bezpříkladně úspěšnou, její odkaz však není bez kontroverzí a vztah k tomuto dlouholetému vrcholnému politikovi lze považovat za významnou dělící linii v české společnosti.

————————————————————————————————————–

[1] http://icv.vlada.cz/cz/tema/vlada-narodniho-porozumeni-prosinec-1989—cerven-1990-65374/tmplid-560/

[2] KOPEČEK, Lubomír. Éra nevinnosti: česká politika 1989-1997. Brno: Barrister & Principal, 2010. ISBN 978-80-87029-98-5, s 64.

[3] http://volby.cz/pls/sl1990/p539?xvstrana=7&zpet=u532&xkraj=38

[4] http://www.ods.cz/o-nas/historie

[5] http://www.tyden.cz/rubriky/byznys/cesko/pred-dvaceti-lety-byla-spustena-kuponova-privatizace_213361.html

[6] http://ceskapozice.lidovky.cz/kuponova-privatizace-nedopadla-spatne-dyl-/debata-jana-machacka.aspx?c=A161006_091916_machackova-debata_houd

[7] https://www.stem.cz/wp-content/uploads/2015/12/3009_1795.pdf

[8] http://www.klaus.cz/clanky/755

[9] http://www.penize.cz/rm-system/290603-kuponova-privatizace-jak-dopadly-spolecnosti-z-kuponovky-a-jejich-akcionari

[10] http://ekonomika.idnes.cz/tresty-pro-kozeneho-a-vostreho-d3f-/ekonomika.aspx?c=A140304_093758_ekonomika_neh

[11] http://byznys.ihned.cz/c1-63101370-odmitam-ze-by-kozeny-okradl-cesko-rekl-klaus-k-vyroci-25-let-od-revoluce

[12] http://www.blesk.cz/clanek/zpravy-politika/153409/pirat-kozeny-brani-mi-kandidovat-na-prezidenta.html

[13] http://zpravy.idnes.cz/jak-se-delilo-ceskoslovensko-neslo-to-az-tak-hladce-f82-/zpr_archiv.aspx?c=A080111_193149_kavarna_bos

[14] http://www.e-polis.cz/clanek/deleni-ceskoslovenska-aneb-vztahy-mezi-cechy-a-slovaky-v-letech-1989-az-1992.html

[15] http://zpravy.idnes.cz/vaclav-klaus-v-rozhovoru-k-rozdeleni-ceskoslovenska-p0k-/domaci.aspx?c=A120818_230319_domaci_brd

[16] KOPEČEK, Lubomír. Fenomén Václav Klaus: politická biografie. Brno: Barrister & Principal, 2012. ISBN 978-80-87474-75-4, s.50.

[17] http://zpravy.e15.cz/domaci/politika/podvody-v-ods-vedly-v-1997-k-rozpadu-strany-a-nastupu-cssd-935218

Leave a Reply

%d bloggers like this: