Rozpad ČSFR jako vedlejší produkt privatizace?

Vladimír Mečiar a Václav Klaus právě definitivně rozdělují Českou a Slovenskou Federativní Republiku | Zdroj: Czech Free Media

Změna politických poměrů a přechod z totalitního období ke svobodným a demokratickým poměrům v zemích střední a východní Evropy přinesla také významné nacionální napětí v některých státních útvarech. Válečný konflikt v oblasti bývalé Jugoslávie můžeme hodnotit jako jeden extrémní příklad. Komplikovaný byl také rozpad Sovětského svazu a jeho důsledky, které mají vliv i na aktuální bezpečnostní situaci v Evropě.

Rozpad Československa na dva samostatné státy lze ve srovnání s těmito příklady hodnotit jako poměrně bezproblémový. Vrcholné politické reprezentace obou států dospěly v poměrně krátkém časovém období ke shodě na tom, že jejich představy o společném státu, jakož i očekávání veřejnosti obou hlavních národů, jsou vzájemně neslučitelné. Na základě toho došlo k dohodě o zániku ČSFR, rozdělení společného majetku, závazků a navázání mezinárodních vztahů se sebou navzájem a s dalšími státními útvary. Přestože mezi částí veřejnosti panuje nadále nostalgie po federaci[1], vzájemné vztahy mezi národy jsou hodnoceny jako v podstatě stejné, jako v dobách společného státu.

Kromě přesvědčení, že rozdělení Československa bylo do značné míry záležitostí vrcholných politiků (tento názor má oporu v absenci referenda, jeho případná prospěšnost je ovšem sporná), panuje mezi obyvateli obou států přesvědčení o nevyváženosti ekonomických vztahů obou částí federace, a to vždy v jejich neprospěch[2]. Ekonomická otázka partnerství Čechů a Slováků úzce souvisí s otázkou privatizace, je tedy vhodné se věnovat otázce, nakolik byl převod majetku ze státních do soukromých rukou konfliktní linií společného soužití, popř. dokonce jakou roli sehrál v jeho samotném konci.

Je nepochybné, že obě části země měly odlišnou představu jak o formě, tak i způsobu a rychlosti privatizace. Přechod na tržní hospodářství a reorientace zahraničního obchodu, ke které po roce 1989 došlo, doléhala na obě federační republiky negativně. Ekonomický pokles však byl výraznější u Slovenska[3], a to zejména v roce 1991, k obratu a hospodářskému posílení došlo (v případě HDP) až v roce 1993. Jedním ze symbolů propadu ekonomiky je výrazné utlumení zbrojního průmyslu, který zasáhl zejména slovenské hospodářství a ze kterého byla obviňována česká strana, především prezident Havel[4]. Tento problém byl ovšem složitější a nebyl způsoben pouze politikou národních a federální vlády po Sametové revoluci[5].

V rámci společného státu bylo ovšem pro slovenskou politickou reprezentaci velice obtížné na tuto situaci reagovat z úrovně Slovenska, neboť federální vláda připravovala (a federální parlament) schvaloval nejdůležitější zákony, které se týkaly převodu státního majetku do soukromých rukou. Jednalo se zejména o zákony o velké a malé privatizaci a zákonná úprava restitucí. Na národní úrovni byly řešeny spíše záležitosti, které byly specifické pro každou část Československa[6]. Federální koncepce byla vytvářena zejména federální vládou, prim hrál ministr financí Václav Klaus a tým jeho (českých) spolupracovníků, který se prosadil oproti alternativní „komárkovské“ či „vlasákovské“ (někdy souhrnně označované jako „gradualistické“[7]) koncepci.

Souboj o podobu privatizace probíhal spíše mezi Klausem a jeho úřadem (a slovenskou vládou) na jedné straně a českou vládou na druhé, což potvrzují i někteří pamětníci[8]. V případě předkupního práva zaměstnanců státních podniků v malé privatizaci, které požadovala část politické reprezentace, slovenský premiér Mečiar podpořil Klausovu (odmítavou) představu, která se nakonec prosadila[9] a probíhala i po rozdělení federace, byť již v menším měřítku. Lze tedy říct, že na slovenské straně nepanovala strategie rezistence ke společným federálním návrhům, přestože slovenští odborníci do jejich tvorby příliš zapojeni nebyli.

Velká privatizace, probíhající z velké části kuponovou metodou, byla rovněž produktem Klausova týmu, a lze ji tedy připisovat české části federálních politických elit. Týkala se obou částí federace a je možno souhlasit s názorem, že zájem v České republice o účast v ní byl o něco větší. Zatímco počtem obyvatel představovala západní část federace téměř přesně dvě třetiny obyvatelstva[10], registrovaných účastníků kuponové metody převodu majetku bylo z ČR přibližně 70%[11]. Nicméně více majetku se pomocí kuponové metody privatizovalo na Slovensku, velice silné postavení zde získaly investiční fondy, zejména několik největších[12]. Ačkoli po volbách 1992 a zejména rozdělení federace 1. ledna následujícího roku byly na Slovensku realizovány častěji jiné formy převodu majetku a (na rozdíl od ČR) v něm druhé kolo kuponové privatizace vůbec neproběhlo[13], je možno tvrdit, že v zásadě byl tento způsob vzniku a rozvoje třídy vlastníků kapitálu přijat v celé československé federaci.

Je ovšem nutno dodat, že po rozdělení státu došlo na Slovensku k určitému odklonu od „české cesty“. To se týkalo nejen absence druhého kola kuponové privatizace, ale rovněž celkového zpomalení privatizačního projektu, což bylo v souladu se zájem většiny slovenské (ovšem nikoli české) veřejnosti[14]. Stát našich východních sousedů také sehrával větší roli v řízení podniků a celkově se projevovala velká role sociálních prvků v hospodářství[15]. To však již byla politika samostatného slovenského státu a její politické reprezentace.

Rozhodně nelze říci, že by otázka hospodářství nehrála výraznou roli ve vztazích Čechů a Slováků. Roli zde sehrál principiální spor, nakolik se má v ekonomické transformaci preferovat jednotný systém reforem, či zda naopak mají být vzata v úvahu regionální specifika a potřeby. Právě na otázce nevyhovujícího způsobu transformace, nadiktovaného z federálního (tj. pražského) centra, se profilovaly některé slovenské politické subjekty[16]. Rozdílný pohled obou národů na spravedlivost společného hospodaření již byl zmíněn a možnost zvýšení finančních transferů na Slovensko se po klíčových volbách v roce 1992 dostala na pořad jednání mezi nejsilnějšími stranami obou zemí, ODS a HZDS. Ze strany první z nich to ovšem bylo podmíněno posílením federálního centra v otázkách ekonomiky[17].

Právě otázka kompetencí federace oproti „národům“ představovala nejdůležitější spor v daném období, kdy zejména Slovákům představa silné federace splývala s převahou Čechů ve společném státě, a to i přes zákaz majorizace. Zejména na Slovensku sílily nacionalistické tendence[18]. Roli hrály i osobní přání a zájmy účastníků politických bitev na obou stranách[19][20] (což ovšem na straně Slovenska nelze říct o tamní maďarské menšině[21]).

Samotné hospodářství lze tedy označit pouze za střípek z rozsáhlé mozaiky příčin rozpadu ČSFR, a v tomto kontextu je nutno vidět i samotnou privatizaci, která představovala pouze jednu (byť nepochybně významnou) otázku z celé řady ekonomických témat, jež rámovala obtížné období od přechodu k tržnímu hospodářství po rozpad federace a dělení společného majetku. Vzhledem k výše popsanému lze na otázku, jež je zároveň názvem tohoto textu, odpovědět bez větších pochybností záporně.

————————————————————————————————————–

[1]http://cvvm.soc.cas.cz/media/com_form2content/documents/c1/a6919/f3/po121204c.pdf

[2] https://www.ksoc.upol.cz/uploads/media/Tabery_Paulina__Cervenka_Jan.pdf

[3]https://www.czso.cz/documents/10180/38519150/32029016a03.pdf/3a1c1b23-6a8b-4dff-8484-99eb8d015f90?version=1.1

[4]http://www.rozhlas.cz/zpravy/evropa/_zprava/slovensky-mytus-padl-vaclav-havel-tamni-zbrojovku-nezrusil–994329

[5] PROCHÁZKA, Josef, Ladislav IVÁNEK a Miroslav KRČ. Obranný průmysl České republiky po rozpadu bipolarity. Brno: Vojenská akademie v Brně, 2003. ISBN 80-85960-67-2, s. 11-13.

[6] CIGÁŇOVÁ, Veronika. Analýza privatizace na Slovensku po roce 1993 [online]. Brno, 2007 [cit. 2017-03-06]. Dostupné z: <http://is.muni.cz/th/76000/esf_m/>. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Ekonomicko-správní fakulta. Vedoucí práce Libor Žídek, s. 14.

[7] KUNEŠOVÁ, Hana a Eva CIHELKOVÁ. Světová ekonomika: nové jevy a perspektivy. 2. dopl. a přeprac. vyd. Praha: C.H. Beck, 2006. Beckovy ekonomické učebnice. ISBN 80-7179-455-4, s. 230.

[8] https://www.cdk.cz/privatizace-kapitalismus-v-ceske-republice

[9] KOPEČEK, Lubomír. Éra nevinnosti: česká politika 1989-1997. Brno: Barrister & Principal, 2010. ISBN 978-80-87029-98-5, s. 65-66.

[10] http://www.refworld.org/docid/3ae6ac1544.html

[11] http://www.kuponova-privatizace.cz/3-7-periodizace-kuponove-privatizace/

[12] CIGÁŇOVÁ, Veronika. Analýza privatizace na Slovensku po roce 1993 [online]. Brno, 2007 [cit. 2017-03-06]. Dostupné z: <http://is.muni.cz/th/76000/esf_m/>. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Ekonomicko-správní fakulta. Vedoucí práce Libor Žídek, s. 21-22.

[13] MORVAY, Karol. Transformácia ekonomiky: skúsenosti Slovenska. Bratislava: Ústav slovenskej a svetovej ekonomiky Slovenskej akadémie vied, 2005. ISBN 80-7144-143-0, s. 44.

[14] ŽÍDEK, Libor. Transformace české ekonomiky: 1989-2004. Praha: C.H. Beck, 2006. Beckova edice ekonomie. ISBN 80-7179-922-X, s. 37.

[15] VARTECKÝ, Petr. Komparace ekonomik ČR a SR před vstupem do EU [online]. Brno, 2005 [cit. 2017-03-06]. Dostupné z: <http://is.muni.cz/th/50609/esf_m/>. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Ekonomicko-správní fakulta. Vedoucí práce Pavel Ondrčka, s. 12-13.

[16] MORVAY, Karol. Transformácia ekonomiky: skúsenosti Slovenska. Bratislava: Ústav slovenskej a svetovej ekonomiky Slovenskej akadémie vied, 2005. ISBN 80-7144-143-0, s. 47-49.

[17] KOPEČEK, Lubomír. Éra nevinnosti: česká politika 1989-1997. Brno: Barrister & Principal, 2010. ISBN 978-80-87029-98-5, s. 65-66.

[18] https://is.muni.cz/auth/th/365767/fss_b/Bakalarska_praca_FV.pdf

[19] http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/1155986-meciar-posedly-moci-zprvu-spolecny-stat-posleze-rozbiti-federace

[20] BUREŠ, Jan. Česká demokracie po roce 1989: institucionální základy českého politického systému. Praha: Grada, 2012. ISBN 978-80-247-4283-0, s. 145.

[21] GABAL, Ivan. Etnické menšiny ve střední Evropě: konflikt nebo integrace. Praha: G plus G, 1999. ISBN 80-86103-23-4, s. 214.

Leave a Reply

%d bloggers like this: