Mostecká uhelná společnost – část 2.

Předchozí článek věnující se pohnuté historie privatizace MUS končil v roce 1999, kdy se v průběhu několika měsíců jediným vlastníkem společnosti stala firma Appian group, která (pravděpodobně) téhož roku vznikla za nejasných okolností ve Spojených státech (z toho důvodu za firmu jednala zejména společnost Investenergy, která je také vedena jako nákupce státního podílu od vlády).[1] Celá akce byla v té době hodnocena jako jedna z největších zahraničních investic v České republice.[2]

Vlastnická struktura Appianu byla již od začátku velmi neprůhledná a nejdříve (v říjnu 1999, díky zápisu v registru amerického státu Delaware) bylo známo pouze jméno Michael W. Zarlenga, jejího údajného zakladatele a ředitele. Pravděpodobně však šlo o falešnou identitu. Při registraci ve Washingtonu v prosinci téhož roku byl uveden jako prezident, sekretář i ředitel společnosti belgický bankéř Jacques de Groote.[3] Již z toho je patrná poměrně značná nepřehlednost a netransparentnost firmy (kterou navíc ještě zhoršovala přítomnost stejnojmenné společnosti, vzniklé na počátku devadesátých let, a spoluvlastněné de Grootem),[4] která se stala vlastníkem jedné z největších českých hnědouhelných společností.

Způsob, jakým se Appian zmocnila MUS, byl již na přelomu tisíciletí všeobecně považován minimálně za nemorální či za přímo nezákonný (viz popis role Antonína Koláčka v minulém článku). MUS se mezitím musela potýkat s problémy, které souvisely se všeobecným útlumem těžby,[5] který probíhal již od počátku devadesátých let a je možno ho označit za jednu z příčin privatizace Mostecké uhelné.[6] Existoval také významný konflikt mezi MUS a energetickou společností ČEZ o vedoucí postavení v oboru, který vyústil v bitvě o převzetí Severočeských dolů.[7] Napjaté vztahy v těžebním průmyslu rovněž ovlivnilo spuštění jaderné elektrárny Temelín, která výhodnost uhelné těžby dále problematizovala.[8]

Nedá se říci, že by se Appian o MUS nestarala. Firma sice prošla nutnou restrukturalizací, avšak nadále fungovala. Antonín Koláček, od roku 2000 generální ředitel MUS, již v průběhu roku 2002[9] otevřeně vystupoval coby člen vedení Appianu (což bylo ovšem spíše formální potvrzení faktických poměrů ve firmě). Koláček se dlouhá léta snažil o ovládnutí Severočeských dolů,[10] v čemž mu pomáhaly i údajně úzké vazby na část tehdy vládnoucí sociální demokracie[11] (navzdory mnoha pokusům se mu získání firmy nepovedlo, jejím vlastníkem se stal ČEZ).[12] V té době plánoval také zvýšení těžby a otevření nových dolů na Mostecku.[13]

V roce 2003 nastává další významná změna. Mosteckou uhelnou společnost koupil jeden z fondů Appianu, Appian Central European Development Fund. Fond byl spravován švýcarskou investiční bankou Credit Suisse First Boston. Pravděpodobně šlo pouze o novou identitu vlastníků MUS, která byla kryta Michalem Šušákem, který tehdy v této výše zmíněné bance působil.[14] Takto bylo do dění ohledně společnosti opět zapleteno Švýcarsko. Následně byla firma MUS formálně zrušena a jejím nástupcem se stala společnost Ležáky a.s., vlastněná Appianem.[15]

Všechny tyto machinace, pro pozorovatele zvenčí poněkud nepřehledné, pomalu spěly ke konci. Nejprve v roce 2005 byly energetické firmy Appianu (včetně mosteckých dolů) převzaty společností Severočeská uhelná. Opět však nešlo o nové postavy, vlastníky byly manažeři a členové orgánů Appianu a MUS – Antonín Koláček, Luboš Měkota, Vasil Bobela a Petr Pudil.[16] První dva vlastnili po čtyřiceti procentech důlní části Appianu, další dva získali každý po jedné desetině.[17]

Severočeská uhelná byla poté přejmenována na Mosteckou uhelnou a.s. Vlastníci Appianu dále převedli své podíly na společnost Czech Coal, což začala již v červnu 2005 vyšetřovat švýcarská policie kvůli podezření z nelegálního vyvedení peněz z MUS do Švýcarska.[18] Již v roce 2006 však začíná definitivní změna vlastníka dolů, tentokrát faktická a nikoli jen formální. Czech Coal v tomto roce prodává za přibližně 10 miliard 40 procent MUS kyperské firmě Indoverse Czech Coal Investments Limited, za kterou stál miliardář Pavel Tykač.[19] Ten doly následně přejmenovává na Czech Coal a čtyři roky poté, v prosinci 2010,[20] se stává jejich stoprocentním vlastníkem díky získání podílů Bobela a Pudila, kteří v roce 2008 skoupili podíly Koláčka a Měkoty.[21]

[MFD-BUDEJOVICE - 18]  MFD/EKONOM/VYROBA ... 25.10.11
Sedm obviněných mužů figurujících v již devatenáct let staré kauze divoké privatizace Mostecké uhelné společnosti | Zdroj: idnes.cz

Jak již bylo zmíněno, divoká historie privatizace MUS a jejích nejrůznějších prodejů, přejmenování, finančních přesunů a machinací se stala předmětem zájmu české i švýcarské policie. Vyslýchání členů vlády Miloše Zemana švýcarskou prokuraturou roku 2010 kvůli prodeji menšinového podílu MUS (v roce 1999) bylo zmíněno v předchozím článku. Vyšetřování energetické společnosti však začalo již v roce 2005. V jeho rámci Švýcaři obvinili sedm lidí, mimo jiné Koláčka, Klimeckého, Měkotu či de Groota a na účtech vedených v této alpské zemi bylo zablokováno více než 12 miliard korun kvůli podezření z jejich neoprávněného vyvedení z MUS.[22] Roku 2010 švýcarští vyšetřovatelé došli k názoru, že vzhledem k faktu, že při původní privatizaci MUS byly použity peníze samotné společnosti, mohl český stát coby tehdejší menšinový vlastník utrpět škodu, a tudíž by se mohl o obstavené peníze přihlásit. Jelikož však český stát kolem tehdejšího dění neevidoval trestnou činnost, nemohla mu vzniknout škoda a o peníze se nepřihlásil.[23] Až koncem roku 2011 změnila ČR názor a začala o peníze aktivně usilovat.[24] Soud ve Švýcarsku nakonec uznal, že České republice byla způsobena škoda a přibližně ji vyčíslil, ale doporučil jí ovšem postupovat občanskoprávní cestou a zablokované miliardy exmanažerů MUS na švýcarských účtech zkonfiskoval.[25]

Švýcarský soud dále v roce 2013 vynesl nepravomocný rozsudek nepodmíněných trestů pro obviněné (s výjimkou de Groota).[26] Poté začaly žalobu zpracovávat i čeští vyšetřovatelé (byť v trochu odlišné větvi případu, která se týkala nezákonného spolčování a zneužívání informací),[27] avšak teprve v říjnu 2016 byla navržena obžaloba,[28] tudíž ani v současnosti (červen 2017) není případ definitivně uzavřen (jeden z obžalovaných, Luboš Měkota, mezitím v roce 2013 zemřel).[29] Mezi českým a švýcarským státem nyní probíhá souboj o to, která země dříve dotáhne kauzu manažerů Mostecké uhelné k pravomocnému rozsudku, což by mělo vliv i na vlastnictví obstavených kont a peněžních pokut, celkově se jedná přibližně o 22 miliard korun.[30] ČR nakonec vyčíslila škodu, kterou během privatizace utrpěla, na přibližně 8 miliard korun, o stovky milionů se přihlásila i Tykačova Czech Coal.[31]

Na dohru v celém privatizačním příběhu, tedy vyústění osudu zabavených financí a soudního procesu s managementem MUS a Appianu, se tedy stále čeká. Fascinující příběh podnikání v porevoluční atmosféře, jež je svou spletitostí unikátní, tak jistě bude mít další pokračování.

 


[1] https://kormoran.vlada.cz/usneseni/usneseni_webtest.nsf/0/05F226ADADB244CCC12571B6006C8FDF

[2] ŠOBROVÁ, Tereza. Těžba uhlí, ropy a zemního plynu v České republice – historie, současnost, perspektivy. Brno, 2013. Diplomová práce. Masarykova univerzita, s. 40. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/401159/esf_m/

[3] http://www.mapovani.cz/subjekt/appian/23

[4] http://www.euro.cz/byznys/uhelny-incest-779314.

[5] http://zpravy.idnes.cz/hornici-z-kohinooru-se-citi-podvedeni-zatim-odmitaji-vyfarat-ptn-/domaci.aspx?c=A000417175459domaci_jkl

[6] KURKA, Bohumil. Severočeský hnědouhelný revír – historie, současnost, perspektivy. Brno, 2016. Diplomová práce. Masarykova univerzita, s. 21. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/321177/esf_m/

[7] http://www.mapovani.cz/mostecka-uhelna-spolecnost/roky-2000-2004/95

[8] http://www.technickytydenik.cz/rubriky/denni-zpravodajstvi/diky-temelinu-se-za-15-let-nemuselo-spalit-160-milionu-tun-uhli_33642.html

[9] http://www.mapovani.cz/mostecka-uhelna-spolecnost/roky-2000-2004/95

[10] http://archiv.ihned.cz/c1-777683-antonin-kolacek-jsem-pro-fuzi-mus-a-severoceskych-dolu

[11] http://www.euro.cz/archiv/muj-kolacek-803982

[12] https://www.cez.cz/cs/o-spolecnosti/skupina-cez/spolecnosti-skupiny-cez-v-cr/severoceske-doly.html

[13] http://www.cs-magazin.com/index.php?a=a2004061061

[14] http://www.euro.cz/byznys/uhelny-incest-779314.

[15] http://ekonomika.idnes.cz/kauza-mostecka-uhelna-prehledne-dn8-/ekonomika.aspx?c=A120620_210007_ekonomika_zep

[16] http://iuhli.cz/policie-ukoncila-vysetrovani-mostecke-uhelne/

[17] http://www.euro.cz/byznys/uhelny-incest-779314

[18] http://iuhli.cz/policie-ukoncila-vysetrovani-mostecke-uhelne/

[19] http://ekonomika.idnes.cz/s-uhlim-koncim-rika-kolacek-ddm-/ekonomika.aspx?c=A060517_220910_ekonomika_ad

[20] http://ekonomika.idnes.cz/potvrzeno-tykac-ovladl-mostecke-doly-d8m-/ekoakcie.aspx?c=A101217_183028_ekoakcie_vem

[21] http://ceskapozice.lidovky.cz/kolacek-pokud-bychom-meli-jit-do-vezeni-nemuzeme-tam-jit-sami-p50-/tema.aspx?c=a160120_164323_pozice-tema_houd

[22] http://ekonomika.idnes.cz/svycari-obzalovali-nekolik-cechu-kvuli-prodeji-mostecke-uhelne-pwm-/ekonomika.aspx?c=A111024_112401_ekonomika_fih

[23] http://ekonomika.idnes.cz/svycari-zadrzuji-podezrele-miliardy-z-ceskych-dolu-stat-se-o-ne-nehlasi-1n7-/ekonomika.aspx?c=A111025_1674097_ekonomika_vem

[24] https://zpravy.aktualne.cz/domaci/miliardy-ve-svycarsku-skoda-vznikla-uznali-zalobci/r~i:article:722801/

[25] http://zpravy.e15.cz/domaci/udalosti/podle-svycarskeho-soudu-exmanazeri-mus-podvedli-vladu-1100320

[26] http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/1072001-svycarsky-soud-poslal-byvale-manazery-mus-za-mrize

[27] ŠOBROVÁ, Tereza. Těžba uhlí, ropy a zemního plynu v České republice – historie, současnost, perspektivy. Brno, 2013. Diplomová práce. Masarykova univerzita, s. 42. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/401159/esf_m/

[28] http://ekonomika.idnes.cz/policiste-navrhli-obzalovat-sest-muzu-v-kauze-mostecke-uhelne-p7s-/ekonomika.aspx?c=A161014_140757_ekonomika_pas

[29] http://www.lidovky.cz/byvaly-majitel-tv-metropol-a-petka-mekota-zemrel-f6q-/lide.aspx?c=A130310_090036_lide_mct

[30] http://ceskapozice.lidovky.cz/kauza-mus-svycari-nad-cechy-v-bitve-o-miliardy-vedou-fhv-/tema.aspx?c=A161218_221419_pozice-tema_houd

[31] http://www.euro.cz/byznys/tykac-a-stat-bojuji-o-zadrzene-penize-mostecke-uhelne-1314939

Mostecká uhelná společnost – část 1.

Náročná hospodářská transformace po roce 1989, jejímž cílem byl převod značné části státního majetku do soukromého sektoru, vytvoření klasického tržního prostředí a nastartování ekonomiky spojené se zlepšením hospodářské situace v České republice, přinesla kromě úspěchů také několik výrazných skandálů a bolestných kauz, které měly významné ekonomické a sociální dopady. Přestože v natolik masivní operaci, jakou byla česká privatizace, se s určitými problémy a ztrátami nepochybně počítalo a do jisté míry se dají pochopit a obhájit coby přijatelná cena za transformaci, není na škodu se nejkontroverznějším kauzám českého podnikání devadesátých let věnovat podrobněji.

Mostecká uhelná společnost patří (společně se Severočeskými doly a Sokolovskou uhelnou) mezi největší hnědouhelné společnosti v zemi. Vznikla až po Sametové revoluci a rozpadu Československa, konkrétně v listopadu 1993 spojením několika menších, tehdy státních podniků (Komořany, Ležáky a další). Většina podnikových akcií (49%) byla začleněna do druhé vlny kuponové privatizace, stát (resp. Fond národního majetku) si ponechal pouze menšinový podíl (46%) v tomto podniku.[1] Část akcií (5%) byla rovněž bezplatně poskytnuta obcím v okolí uhelných oblastí. Tyto dvě okolnosti vedoucí k fragmentaci majetku mezi drobné akcionáře měli státu zajistit významný (ač menšinový) vliv na směřování MUS.[2] Kompletní privatizace měla být dokončena do roku 1997, popř. o rok později.[3]

V roce 1995 došlo k významným personálním změnám ve společnosti. Generálním ředitelem MUS byl ve výběrovém řízení zvolen Oldřich Klimecký, dlouhá léta spjatý s mosteckým byznysovým prostředím.[4] Komerční banka do představenstva firmy vyslala Antonína Koláčka. Tato jména (a další, zejména Luboš Měkota, člen dozorčí rady) se budou pohybovat u všeho podstatného, co se ve společnosti v následujících letech stane.[5] Sám Koláček, který se rychle stal jednou z nejvlivnějších postav MUS, je o své pozitivní roli v činnosti firmy dodnes přesvědčen.[6]

Již před svým angažmá v Mostecké uhelné stál Koláček u zrodu firmy Newton Financial Management Group. Do této společnosti vedení MUS (tedy Koláček, Měkota a Klimecký) vyvedlo formou půjčky obrovskou finanční sumu v řádu několika miliard korun. Tato částka Newtonu sloužila ke skupování akcií MUS, především od okolních obcí a menších akcionářů, což bylo v rozporu s deklarovaným účelem půjčky – investicemi.[7] Nutno poznamenat, že výše popsaný způsob nabývání majetku rozhodně nebyl v rámci českého hospodářství neobvyklý. Již před začátkem privatizace v roce 1990 se manažeři státních podniků dožadovali předkupních práv na jejich akcie zcela otevřeně, byť nakonec neúspěšně.[8] Nicméně často se tento postup uplatňoval i neoficiálně a případ Mostecké uhelné je této neoficiální verze asi nejznámějším případem. Je zřejmé, že zde se postupovalo v rozporu se zákonem, neboť Koláčkova pozice coby člena vedení MUS i Newtonu měla být dle Obchodního zákoníku schválena valnou hromadou Mostecké uhelné,[9] k čemuž nikdy nedošlo.

Koláček lidovky.cz
Antonín Koláček, jež seděl ve vedení MUSu i Newton Financial Management Group a koordinoval jejich vzájemné obchody | Zdroj: lidovky.cz

Antonín Koláček tedy coby finanční ředitel MUS a správce hmotných rezerv firmy poskytl peníze Newtonu, tj. v podstatě sám sobě (byl zde předsedou představenstva) a svým společníkům, kteří firmu začali skupovat. To se stalo v roce 1997, následující rok se o tomto manévru dozvěděl Fond národního majetku.[10] Jakožto významný, ale přesto pouze menšinový vlastník si byl vědom hrozící situace, že se skupině kolem Koláčka podaří shromáždit většinu akcií firmy a tím ji ovládnout. Fond se tomuto scénáři pokoušel zabránit – snažil se dosáhnout dohody o společném postupu se zbývajícími akcionáři a také požádal vedení MUS o svolání valné hromady, na které chtěl management odvolat (jak se ukázalo, ani v jednom nebyl úspěšný). Oficiálně byla tato žádost podána 2. března 1998. Valná hromada se však v rozporu se zákonem uskutečnila až 24. dubna, ačkoli se tak mělo stát dle zákona do čtyřiceti dnů od podání žádosti. Důvod prodlevy byl dle Fondu jednoznačný: představenstvo potřebovalo ještě nějaký čas k dopracování strategie, skoupení akcií či dohodě s jejich zbylými držiteli, aby si společně zajistili převahu nad FNM.[11]

Výsledek valné hromady dopadl pro Fond katastrofálně. Návrh na odvolání představenstva (kromě ředitele Klimeckého) nebyl schválen akcionáři. Stát tím v Mostecké uhelné v podstatě prohrál.[12] Brzy poté byl (údajně na nátlak ČSSD) odvolán šéf FNM Roman Češka,[13] který na možnost tunelování a neoprávněného využití peněz z MUS ke koupi jejich akcií již dříve upozorňoval policii.[14] Ukázalo se rovněž, že Newton nebyl konečným vlastníkem akcií MUS, pouze je skupoval pro firmu Investenergy (zde je celý proces poněkud zamotaný). Ta byla založena česko-švýcarským podnikatelem Jiřím Divišem v roce 1997 a sídlila ve Švýcarsku,[15] čímž se tato alpská země dostává do spletitého příběhu Mostecké uhelné společnosti a v následujících letech ještě sehraje velmi významnou roli.

Ani u Investenergy ovšem celá operace nekončí. Skutečným vlastníkem MUS se nakonec stala americká firma Appian group, která Investenergy vlastnila. Appian group údajně (dle Koláčka) vznikla již v roce 1996, ve skutečnosti však pravděpodobně tak stalo až v roce 1999,[16] kdy končí první část příběhu privatizace. Výkonným ředitelem byl Belgičan Jacques de Groote, bývalý manažer Mezinárodního měnového fondu.[17] Po porážce státu v roce 1998 bylo jasné, že se Investenergy, Koláčkovi a jeho společníkům podaří získat majoritu v podniku. K tomu došlo v květnu 1999, již za účasti Appianu.[18]

Do situace se začala angažovat i tehdejší vláda Miloše Zemana, která neviděla jinou možnost, než zbavení se státního podílu. Na podzim 1999 prodala firmě Investenergy svůj podíl v dolech, k čemuž byly údajně opět použity peníze Mostecké uhelné.[19] Zde navíc existuje podezření o tom, že Investenergy při tomto nákupu uplatila některé vlivné členy vládní ČSSD z okolí Stanislava Grosse.[20] I mnoho let po celé transakci se případem zabývala švýcarská (v menší míře i česká) prokuratura,[21] která mj. vyslýchala i členy Zemanovy vlády.[22] Role politické reprezentace, která se v průběhu devadesátých let vystřídala, je vůbec poměrně nejasná. Například Koláček tvrdí, že politici Zemanova a Tošovského kabinetu věděli, kdo za Appian Group stojí (tj. Koláček sám).[23]

Ať je již role vrcholných politiků jakákoli, faktem zůstává, že Koláčkovi a jeho společníkům se po tříletém úsilí podařilo ovládnout jednu z největších uhelných firem v zemi, která i při postupném útlumu těžby[24] představovala velmi zajímavý obchodní artikl. Rok 1999 ovšem neznamená zakončení celé kauzy, ale pouze jeden (byť velmi významný) předěl. O následujících letech bude řeč v navazujícím článku.

 


[1] VLČEK, Tomáš a ČERNOCH, Filip. Energetický sektor České republiky. Brno: Masarykova univerzita, 2012, s. 73-75.

[2] KURKA, Bohumil. Severočeský hnědouhelný revír – historie, současnost, perspektivy. Brno, 2016. Diplomová práce. Masarykova univerzita, s. 25. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/321177/esf_m/

[3] https://www.aktualne.cz/wiki/domaci/mostecka-uhelna/r~i:wiki:3004/.

[4] http://iuhli.cz/vizitky-obzalovanych-v-kauze-mus/

[5] KURKA, Bohumil. Severočeský hnědouhelný revír – historie, současnost, perspektivy. Brno, 2016. Diplomová práce. Masarykova univerzita, s. 26. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/321177/esf_m/

[6] http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/1092667-buddhista-kolacek-pry-v-mus-zakon-neporusil-upozornil-na-moroze

[7] https://zpravy.aktualne.cz/domaci/soud-odhalujici-miliardovy-podvod-zacal-o-co-se-hraje/r~i:article:779408/

[8] KOPEČEK, Lubomír. Éra nevinnosti: česká politika 1989-1997. Brno: Barrister & Principal, 2010, s. 65.

[9] http://zakony.kurzy.cz/513-1991-obchodni-zakonik/paragraf-196a/

[10] KURKA, Bohumil. Severočeský hnědouhelný revír – historie, současnost, perspektivy. Brno, 2016. Diplomová práce. Masarykova univerzita, s. 26. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/321177/esf_m/

[11] http://www.euro.cz/byznys/potrhany-zavoj-803900

[12] http://ceskapozice.lidovky.cz/jak-tosovskeho-vlada-selhala-svedectvi-o-kritickem-dni-v-historii-mostecke-uhelne-spolecnosti-igu-/tema.aspx?c=A111130_054143_pozice_46467

[13] http://www.euro.cz/byznys/potrhany-zavoj-803900

[14] ŠOBROVÁ, Tereza. Těžba uhlí, ropy a zemního plynu v České republice – historie, současnost, perspektivy. Brno, 2013. Diplomová práce. Masarykova univerzita, s. 41. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/401159/esf_m/

[15] https://www.novinky.cz/domaci/253154-privatizace-uhelnych-dolu-byla-podezrela-od-pocatku-rika-byvaly-velvyslanec.html

[16] http://www.mapovani.cz/subjekt/appian/23.

[17] https://zpravy.aktualne.cz/denik-insider/jacques-de-groote-muz-s-nejzajimavejsi-roli-v-kauze-mus/r~i:insider:article:27634/

[18] http://ceskapozice.lidovky.cz/kauza-mus-svycari-nad-cechy-v-bitve-o-miliardy-vedou-fhv-/tema.aspx?c=A161218_221419_pozice-tema_houd

[19] KURKA, Bohumil. Severočeský hnědouhelný revír – historie, současnost, perspektivy. Brno, 2016. Diplomová práce. Masarykova univerzita, s. 27. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/321177/esf_m/

[20] http://ekonomika.idnes.cz/kauza-mostecka-uhelna-prehledne-dn8-/ekonomika.aspx?c=A120620_210007_ekonomika_zep.

[21] http://zpravy.tiscali.cz/svycarska-prokuratura-chce-pro-exmanazery-mostecke-uhelne-pet-let-vezeni-215263

[22] http://zpravy.idnes.cz/zemana-a-jeho-ministry-vyslychaji-kvuli-privatizaci-mostecke-uhelne-1jb-/domaci.aspx?c=A100916_102242_krimi_zep

[23] http://www.ceskatelevize.cz/ct24/archiv/1070837-kolacek-vlady-vedely-kdo-stoji-za-spolecnosti-appian-group

[24] http://www.energyweb.cz/web/zpravodaj/zpr_8_12_99.htm

Pomeranče proti koblihám

V minulé glose jsme zavřeli oči a Bohuslav Sobotka s nádechem kultivovanosti odešel z pozice leadera své strany. Pozoruhodné je, že ČSSD po jeho odchodu ani chvíli neotálela a hned se aktivně pustila do budování nové image a volební strategie do chystajících se voleb, jakoby ji tlačil čas. Jedná se o známku nervozity a strachu ze ztráty dalších hlasů voličů či projev prozřetelnosti daného okamžiku „když ne teď, tak už nikdy“? Zatímco Andrej Babiš aktivně objíždí kraje a připravuje si půdu pro své předpokládané volební vítězství, ČSSD se Zaorálkem jako novou volební jedničkou se tvrdě pouští do boje o odvrácení volebního debaklu strany. Nový držitel volebního žezla se chystá měnit grafickou podobu kampaně, personální obsazení jejího týmu a celkovou dynamiku, jež by měly ČSSD pomoci oprášit její starou přezdívku „oranžové tsunami“ z roku 2008 a dodat jí jasnější tah na volební bránu. Kdo s koho? Pomeranče nebo koblihy? Bude lidem více chutnat šťavnatý sladkokyselý pomeranč kutálející se za Babišovými zády či dají přednost sladké cukrové koblize slibující happy end pro všechny, kdo svorně říkají ANO?

Špatné volební preference Sociálních demokratů dokonce zvedly ze židle i Jiřího Paroubka, bývalého premiéra a předsedu ČSSD, nyní také propagátora tradiční čínské cvičební techniky Čchi-kung. Nezdá se však, že by ho terapeutické cvičení příliš pozvedlo na mysli či zažehnalo jeho známé charakterové nešvary a neduhy. V živém rozhovoru pro Český rozhlas se opět projevily jeho egoistické manýry, stejně jako neochota k otevřenému dialogu a diskuzi. Jakoby se v průběhu této rozhlasové debaty tiše ozýval v éteru Paroubkův podprahový výhružný hlas křičící: „Pane moderátore, pokud se mě nebudete ptát podle mých představ, odcházím.“ Historie se opakuje a na stará kolena se těžko učí novým zvykům a dovednostem. Bývalý volební šéf ČSSD se tedy zachoval podle své zaběhlé jednostranné šablony a po šesti minutách vysílací místnost opravdu opustil. Nevypadá tedy, že by návrat Jiřího Paroubka do politiky a své rodné strany mohl nějaká volební pozitiva přinést. Paroubkovo chování podobné stylu Miloše Zemana platí na voliče se sklony k populismu a extrémismu, cílová skupina ČSSD podobně jako ostatních parlamentních stran by však měla být odlišná.

Zdá se, že dělení na levici a pravici v dnešní době už není více relevantní a lidé se stále více orientují a spojují na základě míry radikálnosti, davových inklinací a nálad či jednoduchých hesel a sloganů. Ano, naše země se podobně jako celá východní Evropa pohybuje v této myšlenkové bublině a s její pomocí se opravdu dají vyhrát volby. Je zřejmé, že propagace tohoto nenávistného mentálního schématu dobře slouží politickým stranám jako nástroj k lepšímu volebnímu výsledku. Praskněme tedy tuto nafouklou bublinu a nepodporujme politiky, jež ji mají v programu. Česká republika si je ve svém čele nezaslouží!

Radek Pokorný – kmotr české politiky?

Politická moc sice obvykle formálně náleží reprezentantům zvoleným ve volbách, tito politici však obvykle také disponují sítí kontaktů a vazeb na vlivné zákulisní hráče, kteří mohou ovlivňovat důležitá rozhodnutí. Samo o sobě to nemusí být negativní, nicméně je faktem, že lobbisté a všeobecně lidé pohybující se v okolí vlivných politiků bez veřejné kontroly nemají v české společnosti nejlepší renomé, čemuž napomohly i četné skandály a policejní vyšetřování z posledních let (např. Kauza Nagyové a na ni navázaných osob). Ani současný předseda vlády Bohuslav Sobotka se nevyhnul spojení s vlivnými osobami působícími mimo politiku. Jako asi nejvýznamnějšího z nich můžeme považovat známého advokáta Radka Pokorného, jehož životu, kauzám a spojení s premiérem bude věnován tento článek.

Radek Pokorný se narodil 11. 8. 1969 a je podobně jako premiér Sobotka spojen s jižní Moravou. Společně se Sobotkou vystudoval gymnázium v Bučovicích, na rozdíl od něj však nešel studovat práva do Brna, nýbrž zamířil do Prahy. Na právnické fakultě promoval v roce 1992, již v tu dobu však měl zajímavé pracovní zkušenosti – byl legislativním tajemníkem poslaneckého klubu v tehdejším Federálním shromáždění.[1] Zde se potkal s tehdejším místopředsedou vlády Pavlem Rychetským, v jehož advokátní kanceláři pracoval coby koncipient v letech 1993-1995, což osobně považoval za velmi podstatné ve svém vzestupu.[2] Ještě předtím byl ředitelem pražské pobočky realitní kanceláře IPB.[3] V roce 1996 zakládá svoji právní kancelář Pokorný, Wagner & partneři, která se zaměřuje na „poskytování komplexních právních služeb a poradenství spojených s podnikatelskou činností pro významnou tuzemskou i zahraniční klientelu“.[4] Kromě toho se Pokorný oficiálně angažuje například v Českém olympijském výboru, Radě pro reklamu ČR a dalších funkcích.[5]

Tento obecný výčet k pochopení Pokorného role v české politice ovšem zdaleka nestačí, je vhodné se podívat na konkrétní kauzy, kterých se coby právník účastnil. Jeho jméno je již dlouhé roky spojeno s mnoha důležitými firmami na českém trhu – ČSOB, McDonald’s, Komerční banka,[6] později také Agrofert nebo ČEZ[7] a další. Veřejností je ovšem Pokorný vnímán pravděpodobně nejvíce u případů, kde existuje předpoklad propojení jeho osobního vlivu na důležité politické hráče a jeho právní praxe. V tomto ohledu bude nejlepší se zastavit nejprve u případu OKD.

Druhá fáze privatizace této těžební společnosti, resp. téměř 46% akcií vlastněných Fondem národního majetku (FNM), proběhla v roce 2004 pod taktovkou Grossovy vlády a Bohuslava Sobotky coby ministra financí. Firma Karbon Invest za akcie zaplatila 4,1 miliardy korun, což je mnohými považováno za podhodnocení firmy (a tady poškození státu).[8] Evropská komise, která případ vyšetřovala, tento názor odmítla.[9] Kauza, ve které jsou obžalovaní dva bývalí manažeři FNM a jeden soudní znalec, je v současnosti u soudu.[10] Pokorného role spočívá v tom, že v době prodeje OKD jeho advokátní kancelář zastupovala Karbon Invest, zároveň ovšem ve stejnou dobu pro ministerstvo financí vypracovávala posudek, který nízkou cenu za státní akcie obhajoval.[11] Tato situace představuje problém zejména pro Bohuslava Sobotku, který se kvůli přátelství s Radkem Pokorným dostal do podezření, že dostatečně nehájil zájem státu a nese politickou odpovědnost za nevýhodný prodej veřejného majetku, čehož využívají jeho političtí protivníci zejména Andrej Babiš.[12]

Pokorný ovšem zastupoval firmy v jednání či sporech se státem poměrně často, v rozsáhlých sporech s Ředitelstvím silnic a dálnic, které se týkaly dálnice D1 (dříve D47), si jeho kancelář najala firmy Skanska, Porr, Strabag, Eurovia či Metrostav. Většina těchto sporů dopadla pro jeho klienty příznivě,[13] s čímž ovšem souvisí pravděpodobně nejvýznamnější Pokorného „dílo“.

Výše zmíněná řízení rozhodoval Rozhodčí soud při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky. Radek Pokorný v něm ovšem zastává významnou pozici coby jeho místopředseda.[14] Vzniká tedy situace, kdy Pokorný (resp. jeho kancelář) hájí své klienty v řízení před orgánem, v němž je sám přítomen, což vzbuzuje pochybnosti o nestrannosti řízení. Tento stav a vůbec role soudu i v jiných případech budí pochybnosti u protikorupčních organizací[15] a také represivních složek.[16] V této souvislosti se mluví o zvýšení role Rozhodčího soudu v posledních letech, tedy za vlády Bohuslava Sobotky.

české dráhy e15.cz
České dráhy v ohrožení svých obchodních aktivit kvůli Pokorného zákulisním intrikám? | Zdroj: e15.cz

Vhodnou ilustrací problematičnosti této situace je další významný spor, ve kterém se Pokorný v poslední době angažoval. Jde o zastupování Škody Transportation, která byla v roce 2015 u Rozhodčího soudu napadena Českými drahami, které požadovali odškodnění za pozdě dodané lokomotivy řady 380. Rozhodčí soud nejenže nedal ČD za pravdu a nepřiznal jí od Škody odstupné, ale naopak jí uložil zaplacení další miliardy korun,[17] kterou ČD nakonec ze strachu z exekuce uhradily i navzdory nesouhlasu s tímto krokem ze strany ministra dopravy Dana Ťoka.[18] Nicméně ČD se zrušení rozhodčího verdiktu v současnosti domáhají u soudu, přičemž (mimo jiné) poukazují právě na možnou podjatost soudu vlivem dvojí role Radka Pokorného v této záležitosti. On sám obvinění z ovlivňování Rozhodčího soudu odmítá.[19]

Mimo tyto kauzy je Pokorný znám svou rozsáhlou sítí kontaktů. Již za éry sociálnědemokratických vlád na přelomu tisíciletí měl vazby na jejich špičky.[20] Právě napojení na Bohuslava Sobotku je posledních několik let[21] veřejně známé a jak napovídají výše zmíněné případy, pro premiéra představují politický problém. Sobotka také ještě jako řadový poslanec krátce působil v Pokorného kanceláři v pozici koncipienta.[22] Kromě významných politiků zejména z ČSSD (jíž je sám členem)[23] se Pokorný zná také s některými představiteli justice[24] a byznysu či médií. Velmi výmluvně v tomto ohledu působí přehled účastníků oslavy dvacetiletého působení jeho právní kanceláře.[25]

Je nutno říci, že známosti sami o sobě ještě pochopitelně nedokazují nekalé jednání a určitá provázanost osob pohybujících se na pomezí politiky, byznysu a práva se dá v zemi velikosti České republiky očekávat. Radek Pokorný také nikdy nebyl z ničeho přímo obviněn či odsouzen, on sám s veřejnými vyjádřeními vcelku šetří a spekulace o své moci příliš nekomentuje a obvinění z nekalých praktik odmítá. Některá média ho ovšem považují[26] za jednoho z nejvýznamnějších zákulisních hráčů v ČR (ne-li toho vůbec nejvýznamnějšího).[27] Nakolik je to pravda a zda jeho pozice byla spojena s politickým působením Bohuslava Sobotky, ukáže až čas. Pokud Andrej Babiš, s kterým Pokorný nemá v současnosti příliš dobré vztahy a je častým terčem jeho útoků, nakonec dosáhne svého předpokládaného volebního vítězství, může se jako další předmět jeho PR kampaně začít pomalu akcentovat Pokorného temná minulost a objasňovat jeho zatím neprokázané politické vazby a spojenectví.[28] Bez ohledu na to však Radek Pokorný patří mezi významné postavy mocenských kruhů a některé jeho pracovní aktivity působí velmi kontroverzním dojmem.

 


[1] http://wiki.idnes.cz/radek-pokorny-0d7-/osobnosti-cr.aspx?klic=460294

[2] https://procne.ihned.cz/c1-23668150-radek-pokorny-kdyz-je-vam-zle-svet-z-toho-zas-az-tak-vydeseny-neni

[3] http://www.p-w.cz/cz/zivotopis-pokorny.html

[4] http://www.p-w.cz/cz/o-nas-1404041370.html

[5] http://www.p-w.cz/cz/zivotopis-pokorny.html

[6] http://ekonomika.idnes.cz/pokorny-do-sedmnacti-jsem-se-staral-o-ovce-fif-/ekonomika.aspx?c=2004M235H01G

[7] http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/1068164-sobotkuv-tajemny-muz-pokorny-ten-ktery-hybe-pristim-premierem; dále https://zpravy.aktualne.cz/ekonomika/ceska-ekonomika/policie-chce-poslat-manazera-cez-pred-soud/r~i:article:450864/

[8] http://zpravy.idnes.cz/sobotka-okd-privatizace-0w4-/domaci.aspx?c=A140402_204756_domaci_ert

[9] https://www.novinky.cz/ekonomika/333054-stat-neprodal-okd-pod-cenou-tvrdi-evropska-komise.html

[10] http://ceskapozice.lidovky.cz/kauza-okd-soud-proveri-zda-stat-prisel-o-5-7-miliardy-korun-pmq-/tema.aspx?c=A161021_175937_pozice-tema_lube

[11] http://neovlivni.cz/konci-sobotkuv-klid-blizi-se-proces-kvuli-levnemu-prodeji-okd/

[12] https://www.novinky.cz/domaci/429949-babis-odepsal-sobotkovi-kvuli-dluhopisum-a-co-vase-privatizace-okd.html; dále https://www.novinky.cz/domaci/332413-babis-se-pustil-do-sobotky-prodej-okd-jde-na-vase-triko.html; http://zpravy.idnes.cz/babis-sobotka-hadka-o-prijmy-obou-politiku-fjj-/domaci.aspx?c=A170202_120406_domaci_kop

[13] http://neovlivni.cz/prehledne-kdy-sobotkuv-pritel-pracuje-proti-statu/

[14] https://www.soud.cz/o-rozhodcim-soudu

[15] https://www.novinky.cz/domaci/400628-iniciativa-vidi-v-rozhodcim-soudu-prostor-pro-korupci.html

[16] http://neovlivni.cz/vlivna-instituce-sobotkova-pritele-pod-drobnohledem-policie/

[17] http://ekonomika.idnes.cz/ceske-drahy-prohraly-miliardovy-spor-se-skodou-transportation-psh-/eko-doprava.aspx?c=A151117_202933_eko-doprava_suj

[18] http://ekonomika.idnes.cz/ceske-drahy-zaplati-za-prohranou-arbitraz-fi4-/ekoakcie.aspx?c=A151120_094900_ekoakcie_fih; dále https://zpravy.aktualne.cz/ekonomika/ceske-drahy-doplatily-skode-723-milionu-korun-z-arbitraze/r~8c4be9900b0111e69623002590604f2e/

[19] https://domaci.ihned.cz/c1-65702240-skoda-transportation-dodala-ceskym-draham-20-lokomotiv-se-zpozdenim-presto-ji-dopravce-musel-doplatit-miliardu-spor-resi-soud

[20] http://ekonomika.idnes.cz/pokorny-do-sedmnacti-jsem-se-staral-o-ovce-fif-/ekonomika.aspx?c=2004M235H01G

[21] http://www.p-w.cz/index.php?id_document=1404042027

[22] http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/1068164-sobotkuv-tajemny-muz-pokorny-ten-ktery-hybe-pristim-premierem

[23] http://www.lidovky.cz/iniciativy-se-boji-kdo-se-stane-predsedou-komise-pro-vysetreni-stavby-d47-148-/zpravy-domov.aspx?c=A150206_161537_ln_domov_ele&setver=touch

[24] http://www.lidovky.cz/sef-soudu-bures-se-setkal-s-vlivnym-advokatem-pokornym-pry-jen-jako-pratele-171-/zpravy-domov.aspx?c=A170108_201257_ln_domov_sij

[25] http://neovlivni.cz/premieruv-pritel-slavil-kdo-za-nim-prisel-do-rudolfina/

[26] http://zpravy.idnes.cz/komentar-k-poradci-bohuslava-sobotky-radkovi-pokornemu-p21-/domaci.aspx?c=A151120_2206608_domaci_jav

[27] http://neovlivni.cz/top-10-vlivu-v-zakulisi-cislo-1/

[28] https://twitter.com/AndrejBabis/status/868114147044724742

Zavřete oči, odcházím.

V politice se čím dál více uplatňuje poukazování na vítěze a poražené. Kdo vyhrál daný mocenský boj? Kdo je úspěšnější ve své politické kampani? Kdo má navrch? Společnost je rozdělená a čeká na svého vítěze a hrdinu, jež ji spasí a poskytne pocit jistoty. Sobotka tuto úlohu zachránce-spasitele nesplnil a tento týden opustil funkci předsedy strany. Jedná se o jeho politickou prohru? Ano, jedná, ale je doprovázena určitým osobním vítězstvím.

ČSSD je stále stranou bez tváře, nekonzistentní ve svých názorech, bez jasné image a politického ukotvení. Pořád hledá, čím by oslovila voliče a jak by se vrátila na politické výsluní. Sobotka jako její leader v tomto úkolu o návrat své strany zpátky na vrchol neuspěl, ač se snažil a souboj proti Hradu a Babišově PR vedl statečně. Nutno také přiznat, že jakkoli jsou odchody z vysoké politiky tvrdé (a tento premiérův krok ke stáhnutí se z politického života jistě směřuje), Sobotka se nedrží svého předsednictví strnule zuby nehty a opouští ho se ctí bez zdlouhavého přemlouvání a tlaků zvenčí. S trochou nadsázky se nabízí ona slavná Kristiánova věta v podání Oldřicha Nového „Zavřete oči, odcházím.“ S lehkým nádechem starých filmových časů, kdy ještě byla slušnost, zdvořilost a úcta známkou společenské prestiže se Sobotka chopil svého odcházení s kultivovaností a noblesou. Tato lehkost, s kterou dokázal říci sbohem, je jeho osobní a morální výhrou.

Chtělo by se až povzdechnout nad osudem českých premiérů a jejich efemérní politickou životností. Ale do jaké míry je vše provázáno? Krátká politická životnost českých předsedů vlády je spíše pouhým následkem dlouhodobé vnitřní nestability a rozhádanosti naší politické scény, jenž navíc přispívá k ještě ostřejšímu názorovému štěpení společnosti a její rezignovanosti blokující cestu ke změně. Náprava přichází zdola. Opravdová lítost by tedy měla být projevena nad žalostným stavem současného myšlenkového úpadku, morálky a nezájmu lidí, který politický systém a kulturu tvoří a zároveň je vede ke zkáze. Ač Sobotka pomalu odchází zatím s relativně čistým štítem, stále jsou naše dobré mravy a demokratické principy v ohrožení pod vlivem nekultivovaných Zemanů, Babišů, Okamurů a dalších mocných obchodníků s monopolem na pravdu a se sklony k radikalismu. Naděje však umírá jako poslední. Minimálně jednou za život se staneme svědky návratu onoho ctnostného ducha z éry starých časů českého filmu i do reálného světa. Nepřehlídněme ho a dejme mu prostor k rozkvětu, jinak je potřebná změna jen tichou nevyřčenou touhou nemající prostor k realizaci.

Společnost PPF a její cesta k bohatství

Mezinárodní finanční a investiční skupina PPF patří mezi významné hráče v oblasti bankovnictví, pojišťovnictví, obchodování s nemovitostmi a dalších odvětvích byznysu nejen v České republice, ale také v jiných státech Evropy, Asie a USA.[1] Majitel společnosti, Petr Kellner, je považován za nejbohatšího občana ČR a špatně si ve finančním žebříčku nevede ani celosvětově.[2] Kromě jeho osoby je v rámci formování nové ekonomické porevoluční elity zajímavý i samotný příběh vzniku a rozmachu PPF, který se odehrával na počátku devadesátých let v nově se rodícím prostředí českého kapitalismu.

Vše začalo v severočeských Teplicích, kde byla v roce 1991 založena[3] obchodní společnost WIKA. U jejího zrodu stál kromě Petra Kellnera také Milan Vinkler. Oba muže spojoval prodej asijské elektroniky (počítačů a kopírek), včas se ovšem dozvěděli o chystané velké privatizaci státních podniků, v níž správně rozpoznali obrovskou příležitost ke zbohatnutí. Skrze výše zmíněnou teplickou firmu založili v září 1991 Správu prvního privatizačního fondu, a.s., od roku 1992 přeměněnou na investiční společnost PPF, ve které společně s dalšími podnikateli (např. Petrem Joudalem či Milanem Maděryčem) obsadili klíčové pozice.[4]

Pro úspěch v kuponové privatizaci bylo ovšem potřeba získat finanční prostředky. To se podařilo poměrně rychle díky vstupu teplické společnosti Sklo Union. Manažeři tehdy státní sklárny poskytli Kellnerovi s Vinklerem půjčku a rovněž pomohli navýšit základní kapitál Správy prvního privatizačního fondu (budoucí PPF). Celkově tímto způsobem jejich privatizační fond získal přibližně 40 milionů korun.[5] Ředitel Sklo Union Štěpán Popovič a jeho firemní kolega Jaroslav Přerost se následně stali členy představenstva tohoto fondu.[6]

V rámci PPF bylo založeno pět regionálně orientovaných fondů, které se zapojily do procesu privatizace. Ten dopadl pro PPF velmi úspěšně, podařilo se jí v obou jejích kolech, které proběhly v letech 1991-1994, získat přibližně 200 firem v celkové hodnotě okolo pěti miliard korun,[7] a zařadila se tak do nejlepší desítky správcovských společností v zemi.[8]

Na konci tohoto období přišel rozchod mezi oběma nejvýznamnějšími muži bývalého privatizačního fondu, Kellnerem a Vinklerem. Celý průběh událostí není veřejně znám, faktem zůstává, že Vinkler se z PPF stáhl a došlo k definitivní odluce PPF a firmy WIKA, ve které sám Vinkler zůstal i s bývalým Kellnerovým podílem. Oba dva ještě spolupracovali při získávání podílu ve fotbalové Slavii Praha, ve které se Vinkler stal na několik týdnů jednatelem.[9] Poté byl ovšem zatčen a 2,5 roku držen ve vazbě kvůli údajnému padělání směnky.[10] Vinkler kromě toho figuroval v několika dalších kauzách.[11] Jakým způsobem byly finančně vyřešeny vzájemné vztahy otců-zakladatelů PPF, je dodnes nejasné. Podle některých zdrojů se Kellner s Vinklerem na počátku tisíciletí neveřejně dohodnul na narovnání a vyplacení významné peněžní sumy, to však nelze ověřit.[12]

Pro PPF nicméně devadesátá léta pokračovala vzestupem. V roce 1993 byla založena společnost PPF-R, která se chtěla zúčastnit privatizace v Rusku. Na to navázalo další rok založení PPF Asociace fondů Petra Velikého. Kellnerova finanční skupina na svých webových stránkách dále uvádí, že se jí v rámci ruské privatizace podařilo získat podíl v 80 podnicích s hodnotou více než 50 milionů dolarů.[13] V té době už PPF a její fondy fungovaly jako investiční.[14]

česká pojišťovna
Od konce roku 1995 PPF začala realizovat plán na ovládnutí České pojišťovny | Zdroj: novinky.cz

Zcela zásadní byl pro společnost rok 1996, resp. konec předchozího roku, kdy byla zahájena snaha PPF ovládnout Českou pojišťovnu. U tohoto tématu je třeba se zastavit: tento pojišťovací ústav s dlouhou tradicí byl po Sametové revoluci a ekonomické transformaci vlastněn Fondem národního majetku a několika polostátními bankami v tzv. křížovém vlastnictví.[15] PPF se rozhodla využít finančních problémů České spořitelny a Interbanky a odkoupila jejich desetiprocentní podíly v ČP. Tento na první pohled riskantní tah (dále např. Kreditní banka Plzeň a Pragobanka, jež také držely podíly v pojišťovně, stály před krachem) se ovšem stal základem budoucího úspěchu PPF.

Klíčem pro úspěch Kellnera ve snaze získat Českou pojišťovnu bylo rozhodnutí tehdejšího ministra financí Ivana Kočárníka, podle kterého PPF měla řídit ČP a jiný menšinový vlastník, IPB, se měl postarat o krachující banky.[16] Toto rozhodnutí, které bylo schváleno na schůzce akcionářů ČP v červnu 1996, se stalo velkým politickým tématem, neboť brzy poté došlo ke krachu Kreditní banky Plzeň, což mělo negativní vliv na její akcionáře a klienty. Celá záležitost se stala součástí politického boje mezi opoziční ČSSD a hlavní vládní stranou, ODS.[17] Pozoruhodný je i fakt, že se Ivan Kočárník v roce 1997, po svém odchodu z postu ministra financí, stal předsedou představenstva ČP.[18] Kellner se těšil také podpoře tehdejšího premiéra Václava Klause[19] (jehož veřejnou činnost nyní podporuje).[20]

Z poměrně nepřehledného období v letech 1996-1997 je ovšem nutno zdůraznit, že došlo ke spojenectví dvou velkých finančních skupin, PPF a IPB, za účelem ovládnutí České pojišťovny, největší společnosti na trhu s pojištěním v České republice. K tomu došlo v následujících letech pomocí odkoupení podílů nejprve ČSOB, následně v roce 2000 PPF získala podíl od IPB[21] a o rok později Kellnerova finanční skupina navýšila část svého majetku v ČP odkupem akcií státního Fondu národního majetku a Komerční banky.[22] Vytěsněním posledních menších akcionářů (tzv. squeeze-outem)[23] se v roce 2005 PPF stala jediným vlastníkem České pojišťovny, kterým byla až do roku 2013. Poté PPF odprodala za téměř 64 miliard korun svůj podíl (jehož byla ČP součástí) ve společném podniku Generali PPF Holding italské společnosti Generali.[24] Česká pojišťovna se takto dostala do vlastnictví této italské firmy, jejíž obchodní zisky, které představovaly jednotky miliard ročně,[25] byly pro podnikání PPF podstatné.

Sama skupina prošla určitou transformací a dalším posilováním svých obchodních aktivit. Roku 2001 došlo k určité změně struktury finanční skupiny na PPF Group N.V. a k přesunutí oficiálního sídla do nizozemského Amsterdamu.[26] O rok později se angažovala v televizi NOVA.[27] Významné je také založení společnosti Home Credit (roku 2005), která se specializuje na financování spotřebitelských nákupů. Z velkých investic v posledních letech je vhodné zmínit například krátké (ale velmi výdělečné) spoluvlastnictví společnosti Sazka.[28]

Zeman vzal Kellnera k prezidentovi Číny, zpátky letěl s PPF - aktuane.cz
Kellner se účastnil Zemanovy návštěvy Číny jak v roce 2014, tak v květnu tohoto roku | Zdroj: aktualne.cz

Kromě posilování pozice v ČR se PPF snažila pronikat na zahraniční trhy, v čemž byla úspěšná. Její akvizice v Rusku již byly zmíněny, v současnosti jde zejména o trh s životním pojištěním, ve kterém společnost patří díky Home Creditu mezi nejvýznamnější hráče.[29] Některé aktivity v Rusku ovšem Kellnerovo impérium omezují a přesouvá se do Číny.[30] V tomto ohledu jedná ve shodě s českou zahraniční obchodní politikou, která se začala v posledních letech více orientovat na asijské a ruské finanční prostředí. Ostatně PPF si na dobrých vztazích s politickou reprezentací zakládá.[31] Podobně jako v Rusku i v Číně je stěžejní role Home Creditu, který v nejlidnatější zemi světa stabilně roste.[32] Kromě jiných investic dochází k přesunům majetku i v opačném směru. Spekulace se nevyhýbají ani možnému prodeji mobilního operátora O2 Czech Republic, kterou PPF vlastní od roku 2013,[33] čínskému investorovi.[34]

Toto jsou pouze některé nejvýznamnější události spojené s PPF a Petrem Kellnerem v minulosti a současnosti. Kompletní historie této finanční skupiny, její expanze, akvizice a rovněž také kontroverze spojené s Kellnerem samotným by pravděpodobně vydaly na samostatnou publikaci. Společnost PPF hraje v českém byznysu bezesporu klíčovou roli, jejíž vliv dalece přesahuje hranice naší země a působí v souladu s českou zahraniční politikou a ekonomickými aktivitami.

 


[1] http://www.ppf.cz/cs/our-locations#content-slide

[2] http://ekonomika.idnes.cz/nejbohatsi-cesi-jsou-kellner-babis-a-vitek-fim/ekonomika.aspx?c=A160301_161425_ekonomika_rts

[3] https://or.justice.cz/ias/ui/rejstrik-firma.vysledky?subjektId=656545&typ=UPLNY

[4] https://or.justice.cz/ias/ui/rejstrik-firma.vysledky?subjektId=95593&typ=UPLNY

[5] http://archiv.ihned.cz/c1-17686500-stepan-popovic-ridi-sklarny-i-teplicky-fotbal

[6] http://www.mapovani.cz/subjekt/stepan-popovic/38

[7] KUDLIČKOVÁ, Lenka. Finanční konglomeráty. Brno, 2013. Diplomová práce. Masarykova univerzita, s. 55. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/323253/esf_m

[8] http://www.ceskatelevize.cz/ct24/ekonomika/1240293-kuponova-privatizace-experiment-ktery-mel-udelat-z-kazdeho-cecha-akcionare

[9] https://www.respekt.cz/tydenik/1996/36/schopni-hosi-z-teplic-a-zlina

[10] http://zpravy.idnes.cz/spoluzakladatel-ppf-se-vyhybal-vezeni-chytili-ho-kdyz-sel-na-koncert-1jr-/krimi.aspx?c=A100928_201034_krimi_jba

[11] http://plzen.idnes.cz/prezidentska-amnestie-0bz-/plzen-zpravy.aspx?c=A130130_161124_plzen-zpravy_pp; dále http://www.lidovky.cz/soudce-na-nej-podal-zalobu-pak-ho-poslal-za-mrize-pujde-zakladatel-ppf-na-svobodu-gdq-/zpravy-domov.aspx?c=A160208_143005_ln_domov_ogo

[12] http://ceskapozice.lidovky.cz/petr-kellner-50-po-stopach-miliardare-d7b-/tema.aspx?c=A140520_145833_pozice-tema_lube

[13] http://www.ppf.cz/cs/historie

[14] KUDLIČKOVÁ, Lenka. Finanční konglomeráty. Brno, 2013. Diplomová práce. Masarykova univerzita, s. 55. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/323253/esf_m

[15] ANTONOVÁ, Monika. Kvalitativní analýza příčin problémů českých bank ve světle modelu SCP. Praha, 2000. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, s. 30. Dostupné z: http://ies.fsv.cuni.cz

[16] http://www.euro.cz/archiv/za-co-vsechno-vdeci-kellner-ceske-pojistovne-948904

[17] http://www.mapovani.cz/ppf/rok-1995-1996/20

[18] http://archiv.ihned.cz/c1-919305-byvaly-ministr-financi-ivan-kocarnik-se-stal-manazerem-ceske-pojistovny

[19] http://ceskapozice.lidovky.cz/petr-kellner-50-po-stopach-miliardare-d7b-/tema.aspx?c=A140520_145833_pozice-tema_lube

[20] http://ekonomika.idnes.cz/kellner-v-rozhovoru-s-mf-dnes-rekl-ze-podpori-institut-vaclava-klause-1ed-/ekonomika.aspx?c=A120409_214336_ekonomika_hro

[21] http://www.ceskatelevize.cz/ct24/ekonomika/1124700-ppf-financni-skupina-obestrena-tajemstvim

[22] https://www.ceskapojistovna.cz/documents/10262/50003/vyrocni-zprava-2001.pdf

[23] https://www.epravo.cz/top/efocus/zakon-o-obchodnich-korporacich-25-squeeze-out-v-akciove-spolecnosti-95771.html

[24] http://ekonomika.idnes.cz/kellner-prodava-generali-holding-s-ceskou-pojistovnou-p1b-/ekoakcie.aspx?c=A130108_084128_ekoakcie_fih

[25] https://www.ceskapojistovna.cz/vz2012/cs/individualni-ucetni-zaverka-ceske-pojistovny-a-s-za-rok-2012.html#vykaz-zisku-a-ztraty

[26] http://www.bloomberg.com/research/stocks/private/snapshot.asp?privcapId=13291106

[27] http://www.ppf.eu/cs/historie

[28] http://zpravy.e15.cz/byznys/finance-a-bankovnictvi/trojnasobne-zhodnoceni-kellner-vydelal-na-prodeji-podilu-v-sazce-3-4-miliardy-996890

[29] http://www.opojisteni.cz/pojistny-trh/vyvoj-trhu/ceska-zivotni-pojistovna-ppf-je-ctvrta-nejvetsi-na-ruskem-trhu/

[30] http://archiv.ihned.cz/c1-65552110-ppf-mene-ruska-vice-ciny.

[31] http://ceskapozice.lidovky.cz/posilovani-cesko-cinskych-vztahu-byznys-financni-skupiny-ppf-p70-/tema.aspx?c=A160403_015019_pozice-tema_lube

[32] http://www.investujeme.cz/spolupraci-s-cinou-rozsiruje-ppf-skoda-i-cnb/

[33] http://ekonomika.idnes.cz/vetsinu-v-telefonice-kupuje-ppf-za-65-9-miliardy-fqn-/ekoakcie.aspx?c=A131105_085919_ekoakcie_fih

[34] http://www.lupa.cz/clanky/chysta-se-prodej-ceskeho-o2-do-ciny-ppf-to-oficialne-odmita/; dále http://www.mobilmania.cz/bleskovky/ppf-pry-zvazuje-prodej-o2-firmu-by-to-udrzelo-v-akciovych-indexech/sc-4-a-1334640/default.aspx