Zavřete oči, odcházím.

Sobotka predikující úspěšnou budoucnost ČR | Zdroj: e15.cz

V politice se čím dál více uplatňuje poukazování na vítěze a poražené. Kdo vyhrál daný mocenský boj? Kdo je úspěšnější ve své politické kampani? Kdo má navrch? Společnost je rozdělená a čeká na svého vítěze a hrdinu, jež ji spasí a poskytne pocit jistoty. Sobotka tuto úlohu zachránce-spasitele nesplnil a tento týden opustil funkci předsedy strany. Jedná se o jeho politickou prohru? Ano, jedná, ale je doprovázena určitým osobním vítězstvím.

ČSSD je stále stranou bez tváře, nekonzistentní ve svých názorech, bez jasné image a politického ukotvení. Pořád hledá, čím by oslovila voliče a jak by se vrátila na politické výsluní. Sobotka jako její leader v tomto úkolu o návrat své strany zpátky na vrchol neuspěl, ač se snažil a souboj proti Hradu a Babišově PR vedl statečně. Nutno také přiznat, že jakkoli jsou odchody z vysoké politiky tvrdé (a tento premiérův krok ke stáhnutí se z politického života jistě směřuje), Sobotka se nedrží svého předsednictví strnule zuby nehty a opouští ho se ctí bez zdlouhavého přemlouvání a tlaků zvenčí. S trochou nadsázky se nabízí ona slavná Kristiánova věta v podání Oldřicha Nového „Zavřete oči, odcházím.“ S lehkým nádechem starých filmových časů, kdy ještě byla slušnost, zdvořilost a úcta známkou společenské prestiže se Sobotka chopil svého odcházení s kultivovaností a noblesou. Tato lehkost, s kterou dokázal říci sbohem, je jeho osobní a morální výhrou.

Chtělo by se až povzdechnout nad osudem českých premiérů a jejich efemérní politickou životností. Ale do jaké míry je vše provázáno? Krátká politická životnost českých předsedů vlády je spíše pouhým následkem dlouhodobé vnitřní nestability a rozhádanosti naší politické scény, jenž navíc přispívá k ještě ostřejšímu názorovému štěpení společnosti a její rezignovanosti blokující cestu ke změně. Náprava přichází zdola. Opravdová lítost by tedy měla být projevena nad žalostným stavem současného myšlenkového úpadku, morálky a nezájmu lidí, který politický systém a kulturu tvoří a zároveň je vede ke zkáze. Ač Sobotka pomalu odchází zatím s relativně čistým štítem, stále jsou naše dobré mravy a demokratické principy v ohrožení pod vlivem nekultivovaných Zemanů, Babišů, Okamurů a dalších mocných obchodníků s monopolem na pravdu a se sklony k radikalismu. Naděje však umírá jako poslední. Minimálně jednou za život se staneme svědky návratu onoho ctnostného ducha z éry starých časů českého filmu i do reálného světa. Nepřehlídněme ho a dejme mu prostor k rozkvětu, jinak je potřebná změna jen tichou nevyřčenou touhou nemající prostor k realizaci.

Leave a Reply

%d bloggers like this: