Svoboda a demokracie není pro každého

Marta Semelová | Zdroj: idnes.cz

Existuje něco jako spravedlnost pro všechny? Podle poslankyně KSČM Marty Semelové univerzální lék či doktrínu nepopírající svobodu, demokracii a lidská práva skutečně lze vyrobit a aplikovat. Komunistická strana je z jejího hlediska ta jediná znající ty správné ingredience jak. Paní poslankyně strany, která se otevřeně hlásí k odkazu Klementa Gottwalda a ráda zapomíná na zločinecké dědictví svých myšlenkových kořenů, se nechce ohlížet zpátky do minulosti, ale hledět dopředu. Její vize nastolování svobodného a demokratického komunistického režimu však dosti přesahuje lidské chápání nejen pokrokové budoucnosti, ale i přítomnosti.

Paní Semelová v rozhovoru pro DVTV hovoří o spravedlivé odměně za práci, naslouchání občanům, lepších časech pro všechny a jakoby mávnutím kouzelného proutku se nás snaží omámit líbivou pohádkovou idylou spravedlivého vládce a dokonale fungujícího království. Se slzou v oku se vybaví a k doladění atmosféry by mohla znít Werichova píseň slibující „továrny na kůže, peníze na boty a do vlasů růže a nový kalhoty a olej na stroje a stroje na práci a práci bez boje, po práci legraci…“ Poté bychom se všichni mohli svorně chytnout za ruce a pět o tom, jak „budem společně svět a mír milovat a budem společně pro ten svět pracovat, když všichni všechněm všechno dáme, tak budem všichni všechno mít dohromady.“ No, konec snových vizí, pohádkových písní a idylických scénářů, tento duch minulé doby blízký rétorice paní poslankyně zní opravdu jak z jiného světa a příliš se podobá bájným vyprávěním o jitrnicích rostoucích na stromech či pečených holubech, co létají přímo do huby.

Výhodou dnešní doby, jež nahrává totalitním stranám a myšlenkám, je právě ona demokracie a svoboda, kterou komunismus popíral a kterou paní Semelová v kapitalistické době „plné válek, zabíjení a ziskuchtivosti“ postrádá. Právě zmíněná demokracie a svoboda, která podle jejích slov dnes „není pro každého“, jí umožňuje beztrestně hlásat bludy. Zpochybňování vynucenosti výpovědi Milady Horákové (neboť se ke všemu přiznala), označování okupace ČSSR roku 1968 za internacionální pomoc či dehonestace politických vězňů, jež byli podle ní odsuzováni za běžnou kriminální činnost, patří na pohřebiště dějin. Navíc z úst ústavní činitelky a bývalé učitelky vlastivědy na základní škole tyto prohlášení zní dost děsivě.

Díky svobodnému étosu porevoluční doby, jež se uchoval do současnosti, nedemokratická KSČM stále existuje a může kandidovat ve volbách. Bohužel si podle předvolebních průzkumů stále drží svých 15% voličů a evidentně ani zcestné výroky jejích politických špiček či připomínání zla totalitního režimu voliče KSČM nepřesvědčí o změně volby. Jediná naděje v lepší demokratický svět, co nám tedy zbývá, je víra, že aspoň mladá generace se z historie poučí a naučí se ji správně číst. Doufejme, že díky tomuto prozření totalitní strany a myšlenky již brzy opustí českou krajinu a zapadnou do zapomnění.

Leave a Reply

%d bloggers like this: