Harvardská kouzla Viktora Koženého během kuponové privatizace

Viktor Kožený a jeho kouzla s kuponovými knížkami.

Podvodné Harvardské investiční fondy Viktora Koženého jsou jedním z hlavních důvodů, kvůli kterým si česká kuponová privatizace vysloužila označení za “krádež století”. V jednom z předchozích článků jsme popisovali, že začlenění investičních privatizačních fondů (IPF) do procesu privatizace otevřelo prostor rozkrádání státního majetku ve velkém měřítku. Samotný zákon dohlížející na jejich činnost totiž vyšel v platnost až v květnu 1992, tzn. až po konci propagačních kampaní IPF. Takže zákaz používat při propagaci prodeje akcií nepravdivé a zavádějící informace začal být účinný až poté, co reklamní kampaň fondů slibujícím držitelům investičních kuponů přemrštěné zisky úspěšně skončila. Kožený takto mohl v období právního vakua beztrestně slibovat lidem “jistotu desetinásobku”, sliby poté nedodržet, před českými soudy následně utéct na Bahamy a užívat si peněz získaných z kuponové privatizace v tamních kasinech a barech.

Kožený byl jako poradce tehdejšího náměstka ministra financí Dušana Třísky navíc nepochybně dobře informován o všech detailech a úskalích připravující se ekonomické proměny státu.

Viktor Kožený emigroval se svými rodiči v roce 1979 do Spolkové republiky Německo, později studoval v USA. Zde získal v roce 1989 bakalářský titul z ekonomie. Na přelomu desetiletí se stal investičním bankéřem v londýnské společnosti Flemmings.[1] Poté se vrátil do již svobodného Československa, kde spolupracoval s tehdejším náměstkem ministra financí Dušanem Třískou jako jeho (neoficiální) poradce. Pro návrat do rodné země si Kožený zvolil ideální období, kdy se transformace ekonomiky a privatizace podniků teprve rozbíhala. Jako poradce vysokého státního úředníka z resortu financí byl navíc nepochybně dobře informován o všech detailech a úskalích připravující se ekonomické proměny státu. Stojí za zmínku uvést, že Dušan Tříska se i v současnosti Koženého za jeho podvodné sliby a aktivity z dob privatizace zastává.[2]

Již v říjnu 1990 Kožený založil akciovou společnost Harvard Capital and Consulting.[3] Skutečnost, že Kožený se pyšnil titulem z věhlasné americké univerzity Harvard, po které své podnikání pojmenoval, dodávala jeho firmě v očích držitelů kuponových knížek na důvěryhodnosti (sama univerzita označila užití svého jména v souvislosti s Koženého fondy za neoprávněné).[4] Společnost do kuponové privatizace, která začala v roce 1992, vstoupila velmi razantním způsobem – založila celkem šest různých investičních fondů. Reklamní kampaň byla na tehdejší dobu neobvykle masivní a nákladná (údajně stála 35 milionů korun), v tisku navíc podporovaná známými osobnostmi (např. zpěvačkami Helenou Vondráčkovou a Bárou Basikovou, hercem Karlem Heřmánkem či oštěpařem Janem Železným). Na občany, kteří měli povětšinou nulové zkušenosti s obchodováním s akciemi a komplexností privatizačního procesu, silně zapůsobilo Koženého heslo, které se v průběhu let stalo legendárním. “Jistota desetinásobku”,[5] tedy vyplacení desetinásobné hodnoty investičních bodů (tj. přes deset tisíc Kčs) vložených do jeho fondů po uplynutí jednoho roku.[6]

Karel Heřmánek a Helena Vondráčková propagující Koženého společnost Harvard Capital and Consulting | Zdroj:  neaktuality.cz

Karel Heřmánek a Helena Vondráčková propagující Koženého společnost Harvard Capital and Consulting | Zdroj: neaktuality.cz

Koženého strategie zafungovala perfektně. Navzdory existující konkurenci několika stovek[7] jiných investičních fondů (vytvořené např. i státními bankami s rozvinutou sítí poboček a dlouhou historií) se Harvard Capital&Consulting zařadil mezi nejúspěšnější účastníky. V první privatizační vlně, od května do prosince 1992, získal více než půl miliardy investičních bodů, což dokládá důvěru statisíců občanů, kteří takto investovali své kuponové knížky. Harvardské investiční fondy tehdy dosáhly téměř desetiprocentního podílu na trhu. Podobně úspěšně lze hodnotit druhou vlnu privatizace, která proběhla v průběhu roku 1994 již pouze v České republice, a zúčastnily se jí již jen české investiční fondy. Počet investičních bodů získaných Koženého fondy byl sice oproti první vlně přibližně poloviční, ale tento propad zaznamenala většina IPF účastnících se kuponové privatizace. Jednalo se tedy o celoplošný jev související mj. s větším investičním sebevědomím a ekonomickou gramotností obyvatelstva. Harvard Capital&Consulting obhájil na stupnici úspěšnosti IPF celkové třetí místo.[8]

Získané investiční body byly jednotlivými IPF využity na získání podílu ve státních podnicích, ale lišily se jejich investiční strategie. Některé fondy dávaly přednost pouhému vstupu do státních podniků a pobírání dividend z jejich (případného) zisku, přičemž na samotném řízení společnosti se jako menšinoví akcionáři příliš nepodíleli. Tímto způsobem investování bylo také diverzifikováno riziko případných ztrát.[9]

Oficiálně byl Kožený „pouze“ správcem svých investičních fondů, tato funkce mu však kvůli špatné formulaci zákona o IPF z jara 1992 a odstranění věty, že „majetek zakladatelů fondů musí být oddělen od majetku akcionářů“ poskytovala mnohem větší pravomoci.

Harvardské fondy v čele s Viktorem Koženým braly svoji akcionářskou roli naopak mnohem aktivněji do svých rukou: již po první privatizační vlně bylo jejich hlavním zájmem získat nad státními podniky kontrolu, a tím rozhodovat o nakládání s jejich majetkem. I kvůli tomu obdržené investiční body vložily do pouze padesáti jedna podniků, což bylo poměrně malé číslo v poměru s ostatními účastníky investičního trhu, jejichž počet vlastnických podílů ve firmách šel až do řádu stovek. Oficiálně byl Kožený „pouze“ správcem svých investičních fondů, tato funkce mu však kvůli špatné formulaci zákona o IPF z jara 1992 a odstranění věty, že „majetek zakladatelů fondů musí být oddělen od majetku akcionářů“ poskytovala mnohem větší pravomoci.[10] Status správce mu umožňoval získat kontrolu nad akciemi, které obdržel v letech 1993-94 od Fondu národního majetku, a které měly hodnotu ohromujících 40 miliard korun.[11]

Viktor Kožený radující se z přílivu kuponových bodů v pražské kanceláři Harvardských fondů | Zdroj: idnes.cz

Viktor Kožený radující se z přílivu kuponových bodů v pražské kanceláři Harvardských fondů | Zdroj: idnes.cz

V té době však již Koženého začal dohánět jeho slib jistoty desetinásobku, který dal lidem v průběhu první privatizační vlny. V roce 1993 se začali někteří občané, kteří do jeho fondů investovali, domáhat své odměny. Správce fondů jim však nevyhověl a svůj slib nesplnil.[12] Tím začala dlouhá řada problémů Viktora Koženého, která dalece přesahuje kauzu Harvardských fondů a není zcela vyřešena do současnosti. Kvůli svým pletkám se zákonem převedl Harvard Capital&Consulting a jeho fondy do Nizozemských Antil pod křídla firmy, která byla formálně řízena Koženého matkou.[13] V polovině devadesátých let dochází vlivem spojenectví Koženého s americkým byznysmenem Michaelem Dingmanem k radikální změně portfolia fondů. Z předchozích padesáti jedna firem, do kterých Harvard Capital&Consulting investoval akcie získané z kuponové privatizace, se Kožený s Dingmanem zaměřili na osm (např. Pražskou teplárenskou, pivovar Plzeňský Prazdroj[14] a další),[15] jež chtěli společně ovládnout. Tato radikální změna investiční strategie způsobila na burze propad hodnoty akcií fondů. Kožený poté akcie začal prodávat hluboko pod cenou, což výrazně poškodilo ostatní akcionáře.[16]

Kožený v roce 1996 rozhodl své fondy (a k tomu společnost Sklo Union Teplice) sloučit do Harvardského průmyslového holdingu (HPH). Tímto krokem vymanil své podnikání z dohledu státu a navíc omezil práva akcionářů, která byla u obchodní společnosti nižší než u fondů.

Po negativních dopadech špatně formulovaného zákona o IPF nyní jasně viditelných v praxi se začala připravovat jeho novela, jež by stanovovala přeměnu investičních privatizačních fondů na otevřené podílové fondy či přísnější režim jejich regulace a kontroly.[17] V důsledku toho se Kožený v roce 1996 rozhodl své fondy (a k tomu společnost Sklo Union Teplice) sloučit do Harvardského průmyslového holdingu (HPH).[18] Tímto krokem vymanil své podnikání z dohledu státu a navíc omezil práva akcionářů, která byla u obchodní společnosti nižší než u fondů.[19] Další pád hodnoty akcií společnosti, kterou kvůli útěku do holdingu začínají opouštět investoři, přichází Koženému k dobru, neboť nakupuje tyto akcie a postupně získává majoritu. Po sérii dalších obchodních kliček realizovaných Koženým a Dingmanem nakonec majetek holdingu končí v prosinci 1996 ve společnosti Daventree Ltd. sídlící na Kypru, což znemožňuje kontrolu společnosti ze strany minoritních akcionářů a českých úřadů.[20]

Tyto operace pochopitelně značně otřásly důvěryhodností holdingu a hodnota jeho akcií stále klesala, Kožený proto coby většinový vlastník rozhodl o likvidaci HPH, k čemuž pověřil svého společníka Borise Vostrého.[21] Za podezřelých okolností se Koženému podařilo získat ve „veřejné“ soutěži majetek fondů, za který sliboval zaplatit přibližně 10 miliard korun, k čemuž ovšem nedošlo. Kožený se následně dostal do sporu s Vostrým, který byl z pozice likvidátora odvolán. Po dalších peripetiích bylo v únoru 2001 Komisí pro cenné papíry konečně pozastaveno obchodování s akciemi holdingu a téměř současně zahájeno trestní stíhání Koženého (i Vostrého), v té době již na útěku.[22]

idnes.czViktor Kožený užívající si peněz získaných z kuponové privatizace na Bahamách | Zdroj: idnes.cz

Viktor Kožený užívající si peněz získaných z kuponové privatizace na Bahamách | Zdroj: idnes.cz

Jak nakonec dopadli věřitelé fondů, kteří v letech 1992-94 svěřili Koženému své kupony? Někteří z nich se dočkali slíbeného desetinásobku v době, kdy byla hodnota akcií ještě výrazně vyšší.[23] Velká část z nich se ovšem peněz do současnosti nedočkala a jejich šance na jejich získání je velmi mizivá. Soudní spory mezi vedením holdingu (již bez Koženého) a jeho likvidátorem pokračují v podstatě dodnes. HPH údajně disponuje mnohamiliardovým majetkem, o tom, zda je tomu skutečně tak, ovšem existují značné pochybnosti.[24] Hořké zadostiučinění pro věřitele může být alespoň odsouzení Koženého s Vostrým k odnětí svobody na deset a devět let. Vzhledem k faktu, že oba jsou na útěku a žijí v zahraničí, však rozsudek nemá valný význam.[25]

Václav Klaus a Viktor Kožený na pražské Štvanici na mezinárodním tenisovém turnaji Škoda Czech Open roku 1993 | Zdroj: idnes.cz

Václav Klaus a Viktor Kožený na pražské Štvanici na mezinárodním tenisovém turnaji Škoda Czech Open roku 1993 | Zdroj: idnes.cz

V devadesátých letech bylo nepochybně více fondů, které prosluly kontroverzním fungováním a poškodily své věřitele. Harvardské fondy jsou ale nejvýraznějším případem (dost možná úmyslné) nezodpovědnosti a až zarážející pasivity ze strany federálního ministerstva financí (v letech 1989-1992 pod vedením Václava Klause), jež mělo legislativu formování tržní ekonomiky a vypracovávání zákona o IPF (z května 1992) v gesci. Chybně formulovaný zákon o IPF znamenal legálně posvěcené rozkrádání státního majetku ve velkém. Jeho novela vyšla v platnost až roku 1998, tzn. po útěku skoro dvou set privatizačních fondů (včetně Koženého Harvardských fondů) před přísnějším režimem a státní kontrolou do holdingů.[26] Takto byla otřesena důvěra veřejnosti v poctivost politiky, vymáhání práva a porevoluční sen o demokratickém kapitalismu, kde jsou si všichni rovni.


[1] http://www.mapovani.cz/viktor-kozeny/strucny-zivotopis/769

[2] https://www.penize.cz/ekonomika/294135-dusan-triska-viktor-kozeny-v-cesku-nikoho-neokradl

[3] http://rejstrik.penize.cz/00676900-harvard-capital-and-consulting-investicni-spolecnost-a-s-v-likvidaci

[4] http://www.rozhlas.cz/radiozurnal/devadesatky/_zprava/neni-harvard-jako-harvard-proc-je-viktor-kozeny-ve-svete-znamy-jako-pirat-z-prahy–1631064

[5] https://ekonomika.idnes.cz/privatizacni-reklama-zblbnula-davy-d6n-/ekonomika.aspx?c=A150910_113050_ekonomika_fih

[6] DZIERŽA, Martin. Kolektivní investování v České republice. Brno, 2014. Diplomová práce. Masarykova univerzita, s. 20. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/348775/esf_m/

[7] http://www.eakcie.cz/kuponova-privatizace/

[8] HÖNIG, Lukáš. Viktor Kožený a Česká kupónová privatizace. Brno, 2013. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, s. 36-38. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/348445/esf_b/

[9] APPL, Jan. Role investičních privatizačních fondů v české privatizaci. Brno, 2015. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, s. 38. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/370003/esf_b/

[10] https://rozhled.org/2017/05/17/svedectvi-o-privatizaci-ocima-tomase-jezka/

[11] HÖNIG, Lukáš. Viktor Kožený a Česká kupónová privatizace. Brno, 2013. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, s. 36-37. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/348445/esf_b/

[12] https://ekonomika.idnes.cz/slib-desetinasobku-0o0-/ekonomika.aspx?c=981202_144150_penize_e1h

[13] https://fcn2017.wordpress.com/feature-2006-5/

[14] http://www.euro.cz/byznys/prazdroj-bude-zrejme-znovu-patrit-japoncum-1290545

[15] http://www.kurzy.cz/zpravy/5423-co-napsal-o-kozenem-pred-rokem-casopis-fortune/

[16] HÖNIG, Lukáš. Viktor Kožený a Česká kupónová privatizace. Brno, 2013. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, s. 38. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/348445/esf_b/

[17] https://rozhled.org/2017/05/17/svedectvi-o-privatizaci-ocima-tomase-jezka/

[18] https://www.penize.cz/investice/16719-kompletni-historie-pripadu-harvardskeho-prumysloveho-holdingu

[19] https://ekonomika.idnes.cz/slib-desetinasobku-0o0-/ekonomika.aspx?c=981202_144150_penize_e1h

[20] HÖNIG, Lukáš. Viktor Kožený a Česká kupónová privatizace. Brno, 2013. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, s. 39. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/348445/esf_b/

[21] POKORNÝ, Martin. Zneužití majetku fondů kolektivního investování v 90. letech a současné právní nástroje jeho prevence. Brno, 2014. />. Diplomová práce. Masarykova univerzita, s. 38. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/343691/pravf_m/

[22] HÖNIG, Lukáš. Viktor Kožený a Česká kupónová privatizace. Brno, 2013. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, s. 39-40. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/348445/esf_b/

[23] LIŠKA, Václav a GAZDA, Jan. Kapitálové trhy a kolektivní investování. Praha: Professional Publishing, 2004, s. 128.

[24] https://ekonomika.idnes.cz/akcionari-harvardu-posilaji-na-likvidatora-policii-fx6-/ekonomika.aspx?c=A161202_2289860_ekonomika_rts

[25] https://ekonomika.idnes.cz/tresty-pro-kozeneho-a-vostreho-d3f-/ekonomika.aspx?c=A140304_093758_ekonomika_neh

[26] https://rozhled.org/2017/05/17/svedectvi-o-privatizaci-ocima-tomase-jezka/

Leave a Reply

%d bloggers like this: