Kauza Nomura aneb jak japonská krakatice vytunelovala IPB

Vstup japonské banky Nomura jako hlavního investora do Investiční a poštovní banky (IPB) ve finále vynesl České republice arbitrážní řízení a daňové poplatníky stál tři a půl miliardy korun. Jak stát umožnil této japonské bance vydělat na IPB miliardy, připravil se o důležité investice a daňové poplatníky ochudil o stovky miliard korun? Kauza Nomura je dalším z příkladů zpackané privatizace a účelového vyvádění státních peněz do soukromých kapes, nejen zámožných podnikatelů, ale i čelních představitelů českého státu.

Ředitel Nomury Randall Dillard a ministr financí Ivan Pilip (ODS) podepisují smlouvu o prodeji podílu v IPB. (8. března 1998) | Zdroj: idnes.cz

Ředitel Nomury Randall Dillard a ministr financí Ivan Pilip (ODS) podepisují smlouvu o prodeji podílu v IPB. (8. března 1998) | Zdroj: idnes.cz

V březnu roku 1998 bylo oznámeno, že banka od státu kupuje 36,3% podíl v IPB. Za tuto několik měsíců vyjednávanou transakci Nomura zaplatila tři miliardy korun. Přitom za akcie pivovarů Plzeňský Prazdroj a Radegast, které byly posléze vyvedeny do Jižní Afriky, japonský investor inkasoval osmkrát tolik – čtyřiadvacet miliard.[1] Pochybnosti prodeje IPB vzbuzovalo nejen výrazné snížení původní ceny jejích akcií, ale i Nomurou odmítnutá pozice strategického investora. Přesto však byl obchod uzavřen, což japonské bance, jednající údajně ve shodě s dalšími menšími akcionáři a managementem IPB, umožnilo získat dominantní pravomoci a dostat se k vysokému zisku.[2]

Jak se později ukázalo, podmínka o nezaujetí pozice strategického investora byla schválena i s ohledem na postoj japonských úřadů, které by transakci v případě negace jejich požadavků nemusely povolit.[3] Další z podmínek pro odkup podílu v IPB japonským investorem bylo zbavení se získaných akcií do dvou let, pravděpodobně z důvodu daňové optimalizace a zneprůhlednění vlastnictví. Nomura tedy následně převedla své akcie v IPB (36,3%) do poměrně nepřehledné společnosti Saluka Investments sídlící v Nizozemsku. Tuto firmu oficiálně vlastnila nizozemská nadace Stichting Saluka Investments, jež ovšem neměla žádné členy, což znemožňovalo kontrolu nad tím, kdo ji ovládá. K uskutečnění převodu Nomura potřebovala souhlas České národní banky (ČNB), který v září 1998 nakonec získala, a následně tedy převedla svůj akciový podíl v IPB na Saluku.[4]

Tím problémy s Nomurou ovšem teprve začínaly. První zásadní událostí spojenou s podezřelým působením Nomury v rámci IPB je tzv. kauza České pivo. IPB vlastnila akcie několika velmi významných českých pivovarů (Plzeňský Prazdroj a Radegast). Těsně před vstupem Nomury do IPB vznikla společnost České pivo, do které byly akcie těchto pivovarů převedeny. Nomura poté, jako hlavní akcionář IPB, společnost České pivo za sedm celé jedna miliard koupila, ale zaplatila za ní akciemi IPB a nechala si vystavit směnky. Za ty pak japonská banka později zaplatila už bezcennými akciemi IPB. Koncem roku 1999 bylo České pivo prodáno jihoafrické firmě SAB (South African Breweries) za čtyřiadvacet miliard korun, tedy za osmkrát větší částku, než za jakou Nomura koupila svůj podíl v IPB. Zisk z této finanční operace plynul pouze Nomuře, nikoli IPB, která celou transakci od počátku financovala.[5]

Obchodní transakce japonské banky Nomura v letech 1998 - 1999

Tato mírně řečeno nestandartní transakce proběhla údajně bez vědomí důležitých představitelů státu (např. ministr financí Ivan Pilip, ředitel Fondu národního majetku Roman Češka)[6] a zaměstnala české soudy na řadu let, neboť za vyvedení pivovarů z IPB bylo nakonec obviněno několik jejích manažerů z důvodu poškození banky. Trestní stíhání ovšem vyznělo do ztracena a bylo zastaveno v roce 2009.[7] Drobnou dohru představuje snaha banky ČSOB, která se později stala vlastníkem IPB, získat od ČNB odškodnění za mnohaleté vedení soudních sporů, v čemž jí dala počátkem letošního roku za pravdu arbitráž.[8] Naopak v rámci trestního stíhání za neoprávněné vyvedení akcií českých pivovarů z IPB vůči jejím tehdejším manažerům ČSOB úspěšná nebyla.[9]

Dalším zásadním problémem byla situace IPB z hlediska její vlastní finanční kondice. Ta byla zpochybňována kvůli problematickým úvěrům a nepřehledné struktuře dceřiných společností, kterými byla již od první poloviny devadesátých let obklopena. Odpovědnost za tuto situaci lze částečně přičíst státu, který nad bankou ztratil kontrolu, neboť se nezúčastnil navyšování jejího základního jmění v průběhu kuponové privatizace.[10] Od té doby byl stát pouze menšinovým akcionářem a prodej se zdál být možností, jak z akcií IPB získat pro stát alespoň nějaké finanční prostředky.

V roce 2000 se nad IPB začala rychle stahovat mračna. Byla ohrožena její solventnost, vklady jejích klientů (kterých byly přibližně tři miliony) a vzhledem k její velikosti také stabilita celého českého bankovního sektoru, který se stále zotavoval z ekonomické krize v předchozích letech. Krize rychle přesáhla oblast finančního sektoru a vygradovala v průběhu června 2000 jedním z nejkontroverznějších vládních zásahů v historii ČR.

Guvernér ČNB Josef Tošovský (vlevo), ministr financí Pavel Mertlík a premiér MIloš Zeman (vpravo) uklidňují atmosféru kolem IPB. (14. června 2000) | Zdroj: idnes.cz

Guvernér ČNB Josef Tošovský (vlevo), ministr financí Pavel Mertlík a premiér MIloš Zeman (vpravo) uklidňují atmosféru kolem IPB. (14. června 2000) | Zdroj: idnes.cz

V týdnu od pondělí 12. června 2000 došlo k masivnímu výběru vkladů v bance v důsledku obav z nedostatku jejích finančních prostředků. V pátek 16. června IPB požádala ČNB o poskytnutí desetimiliardového úvěru. O několik hodin později však byla Zemanovou vládou a ČNB vyhlášena nucená správa nad bankou.[11] V dobové paměti patrně nejvíce utkvěly záběry policejního Útvaru rychlého nasazení, jehož příslušníci doprovázeli do banky nuceného správce Petra Staňka, o jehož jmenování rozhodla vláda jen pár hodin předtím.[12] Celá záležitost měla kromě ekonomické roviny také výbušný politický charakter, který překvapivě zpřeházel v té době standartní rozložení sil mezi stranami tzv. Opoziční smlouvy (ČSSD a ODS) a jejími odpůrci z řad Čtyřkoalice. Zejména zástupci občanských demokratů, o jejichž napojení na IPB se vedly spekulace, nešetřili výkřiky o „loupeži za bílého dne“, možnosti předčasných voleb a dalšími ostrými prohlášeními.[13]

Když kolabující IPB přebíral nucený správce, doprovázelo ho policejní komando. (16. června 2000) | Zdroj: idnes.cz

Když kolabující IPB přebíral nucený správce, doprovázelo ho policejní komando. (16. června 2000) | Zdroj: idnes.cz

IPB byla již v pondělí 19. června od ČNB převzata Československou obchodní bankou (ČSOB)[14] za symbolickou jednu korunu. Stát navíc novému vlastníkovi IPB poskytl záruky na veškeré ztráty, které by ČSOB mohla převzetím krachující banky utrpět. Škoda, kterou kauza IPB státu způsobila, se nakonec vyšplhala do výše stovek miliard korun[15] a stala se dalším zdrojem kritiky vlády. Sněmovní vyšetřovací komise po roce šetření označila transakční smlouvu o prodeji zkrachovalé banky ČSOB za nevýhodnou pro stát a odpovědnost přiřkla zejména tehdejšímu ministru financí Pavlu Mertlíkovi. Na celé věci to však již nemohlo nic změnit.[16]

Další nepříjemné důsledky kauzy IPB vyvstaly ve vztahu k Nomuře, která kvůli uvalení nucené správě zažalovala český stát u mezinárodní arbitráže za zmařenou obchodní příležitost a požadovala odškodnění. Náhradu utržených škod se soudní cestou pokusil řešit také stát.[17] Po několika letech se rozhodce v Londýně přiklonil na stranu Nomury.[18] Celý spor však nakonec v roce 2008 skončil smírem, Česká republika japonské bance zaplatila přibližně tři celé sedm miliard korun, což bylo výrazně méně než Nomurou požadovaná částka ve výši přibližně dvaceti miliard korun.[19] Nutno zmínit, že k dohodě mezi oběma stranami došlo již v roce 2006. Její součástí byl i požadavek, aby tehdejší prezident Václav Klaus udělil trestně stíhaným manažerům Nomury milost. Klaus ale tuto nestandartní žádost odmítl.[20] K zastavení trestního stíhání však nakonec stejně došlo rozhodnutím pražského soudu.

Kolik miliard Nomura vytěžila z kauzy IPB?

Kauzu Nomura (a její angažmá v IPB) lze považovat za jednu z nejkontroverznějších a finančně nejnákladnějších v české polistopadové éře. Škoda České republiky a jejích daňových poplatníků se v rámci IPB vyšplhala na stovky miliard korun, zisk Nomury se přibližuje třiceti dvěma miliardám (soudě podle dostupných informací, číslo může být i vyšší). Tunelování IPB japonskou bankou nakonec v rovině trestněprávní škody zůstalo bez viníků.[21] Prohraná arbitráž a následný smír patřil k nejvyšším částkám, která musela ČR ve své historii zaplatit.[22]

 


[1] https://ekonomika.idnes.cz/kauza-ceske-pivo-nekonci-csob-poda-stiznost-fzc-/ekonomika.aspx?c=A090721_203348_ekonomika_abr; dále https://zpravy.idnes.cz/nocni-mura-nomura-nebo-ipb-09y-/zpr_archiv.aspx?c=A080618_175750_kavarna_bos

[2] KOPEČEK, Lubomír. Deformace demokracie?: opoziční smlouva a česká politika v letech 1998-2002. Brno: Barrister & Principal, 2015. Str. 165.

[3] https://zpravy.aktualne.cz/ekonomika/ceska-ekonomika/nomura-o-riziku-v-ipb-dobre-vedela/r~i:article:108383/

[4] ZOC, Jiří. Vzestup a pád bank v ČR po roce 1989 se zaměřením na IPB. Brno, 2005. Diplomová práce. Masarykova univerzita, str. 46. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/53797/pravf_m/

[5] Tamtéž, str. 18.; dále https://ekonomika.idnes.cz/kauza-ceske-pivo-nekonci-csob-poda-stiznost-fzc-/ekonomika.aspx?c=A090721_203348_ekonomika_abr; https://www.lidovky.cz/kauza-ceske-pivo-skoncila-nikdo-nebyl-odsouzen-flb-/zpravy-domov.aspx?c=A090717_190106_ln_domov_mev;  https://zpravy.aktualne.cz/ekonomika/ceska-ekonomika/hlavni-role-v-kauze-ipb-pivo-zn-zdarma/r~i:article:119075/

[6] http://www.ceskatelevize.cz/ct24/archiv/1361047-reporteri-ct-cesta-od-uspechu-k-fiasku-v-kauze-ceske-pivo

[7] https://zpravy.aktualne.cz/ekonomika/ceska-ekonomika/kauza-ceske-pivo-konci-zadny-trest-nebude/r~i:article:642766/

[8] http://www.euro.cz/byznys/cnb-prohrala-stamilionovou-arbitraz-s-csob-1326129

[9] https://ekonomika.idnes.cz/soud-nepriznal-csob-24-miliard-v-kauze-ceske-pivo-ft1-/ekonomika.aspx?c=A061005_193229_ekonomika_ven

[10] KOPEČEK, Lubomír. Deformace demokracie?: opoziční smlouva a česká politika v letech 1998-2002. Brno: Barrister & Principal, 2015. Str. 165-166.

[11] https://www.cnb.cz/cs/verejnost/pro_media/tiskove_zpravy_cnb/2000/59.html

[12] https://ekonomika.idnes.cz/10-let-od-padu-ipb-spravce-si-rekl-o-doprovod-nabehli-kuklaci-se-samopaly-1z9-/ekonomika.aspx?c=A100615_154229_ekonomika_spi

[13] KOPEČEK, Lubomír. Deformace demokracie?: opoziční smlouva a česká politika v letech 1998-2002. Brno: Barrister & Principal, 2015. Str. 164.

[14] https://www.cnb.cz/cs/verejnost/pro_media/tiskove_zpravy_cnb/2000/63.html

[15] https://ekonomika.idnes.cz/ipb-krach-za-stovky-miliard-dfg-/ekonomika.aspx?c=A030116_215048_ekonomika_pol

[16] https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/poslanecka-komise-prodej-ipb-byl-vyhodny-jen-pro-csob_200107031737_mtaborska

[17] https://www.novinky.cz/ekonomika/102740-cr-ukoncila-vsechny-spory-s-nomurou-kvuli-ipb.html

[18] https://byznys.lidovky.cz/cesko-prohralo-arbitraz-s-nomurou-d5z-/moje-penize.aspx?c=A060317_151018_ln_ekonomika_jel

[19] https://byznys.ihned.cz/c1-49168480-co-skryvaly-tajne-dokumenty-manazeri-nomury-meli-beztrestnost-zajistenou

[20] https://www.novinky.cz/ekonomika/103078-klaus-neudeli-milost-manazerum-z-kauzy-nomura.html

[21] http://www.ceskatelevize.cz/ct24/ekonomika/1451296-muzi-v-kuklach-a-se-samopaly-tak-prisel-nuceny-spravce-do-ipb

[22] https://www.novinky.cz/finance/216892-cesko-uz-v-arbitrazich-prohralo-pres-dve-desitky-miliard-korun.html

Leave a Reply

%d bloggers like this: