Ve jménu pravdy aneb jak je důležité míti kvalitní investigativní novináře

Co je úlohou novináře? Psát pravdu, být profesionální a slušný? Proč je význam kvalitní a nezávislé žurnalistiky tak zásadní? Protože usměrňuje chod světa a tok informací? Když se ocitneme v době, kdy vůdcové lidovosti uchvátí moc a začnou převracet význam slov – lež vydávají za pravdu, propagandu za univerzální lék na všechny strasti, dezinformace za originální názor – kdo by měl mít oči otevřené a střežit onen „poklad vědění a fakt“? Kdo by měl intenzivně pátrat, když pravda je zahalena mlhou informačního chaosu? Právě novináři nám mají pomáhat se v tomto chaosu zorientovat a vidět realitu taková, jaká je.

„Mluvit pravdu v čase všeobecného klamu je revoluční čin.“

Investigativní novinářská práce se dá přirovnat k práci vyšetřovatelů, kteří jsou v patách zločincům a kriminálním živlům. Mnohdy ta opravdová novinařina může být i podobně nebezpečná. Vzpomeňme na nevydařenou nájemnou vraždu Sabiny Slonkové, která roku 2002 ještě jako redaktorka deníku Mladá Fronta DNES psala o podezřelých praktikách a pochybném získání majetku tehdejšího generálního sekretáře ministerstva zahraničí Karla Srby. Ač byl Srba společně se svojí spolupracovnicí Evou Tomšovicovou a podnikatelem Michalem Novotným posléze odsouzen za přípravu vraždy na 12 let, Slonková se touto událostí nenechala zastrašit a dále se držela etického kodexu novinářů.

V lednu 2014, poté co Andrej Babiš koupil vydavatelství MAFRA, se stala šéfredaktorkou MF DNES, ale její angažmá v této pozici netrvalo dlouho. Po roce Babišův deník kvůli ovlivňování zpravodajství úplně opustila s odůvodněním, že „nechce být hrobníkem novin, ve kterých začínala a ke kterým má vztah“. Nyní je šéfredaktorkou investigativního webu Neovlivní.cz a spolu s novinářem z portálu Seznam.cz Jiřím Kubíkem se snaží veřejnost informovat o pochybných kauzách a vnitropolitických tématech – v minulosti kauzy Olovo či Bamberg, dnes hlavně nejasnosti kolem Andreje Babiše (korunové dluhopisy, Čapí hnízdo, trestní stíhání apod.).

slonkova-kubik

Sabina Slonková a Jiří Kubík. zdroj: mediar.cz

Babiš Slonkovou označuje za „zhrzenou novinářku, která ho chce dostat do tepláků a šíří lži“, na rozdíl od něj ale nikdy nebyla ze lži či manipulace s pravdou usvědčena. Média se koupit dají, moc se dá zneužít, ale pravda vždy vyjde najevo. Investigativní novináři často bývají jejími neoblíbenými proroky, především v časech všeobecného klamu to nemají vůbec jednoduché – musí čelit tlakům ze shora, hrabat se špínou, poslouchat urážky a čelit despektu nejen od politiků, ale i ze strany široké veřejnosti, je jim vyhrožováno vším možným a jejich platové ohodnocení není slavné.

„Každá revoluce končí tím, když se nová prasata dostanou ke korytům.“

Počátkem devadesátých let jsme nějak přirozeně v rámci porevoluční nálady a touhy po změně vnímali média jako nezávislá a věřili, že všichni máme společný zájem, a to aby naše země vzkvétala. Kupónová privatizace a kauzy devadesátých let byly zcela jistě příčinami toho, že se náš pozitivní přístup změnil. „Svobodná“ média, která se po revoluci začala utvářet, se názorově velmi lišila a v zásadě se snažila držet dle zaměření buď svoji pravicovost, levicovost, konzervativnost apod. V dnešní době, kdy jsou tato již zaběhnutá média kupována oligarchy s politickými ambicemi a velkým střetem zájmů, je více než dobře, že vznikají nové mediální projekty. Mnozí novináři se rovněž rozhodli vydat i na dráhu spisovatelů a píší o politických kauzách nejen články, ale celé knihy.

Jaroslav Kmenta dříve působil jako redaktor deníku MF DNES, ale po jeho ovládnutí Andrejem Babišem z podobných důvodů jako Sabina Slonková redakci opustil. Kmentův investigativní hledáček se zaměřuje hlavně na odkrývání kauz kmotrů a korupční aféry – éra Pavla Béma a Romana Janouška na pražském magistrátě, Vít Bárta a jeho podnikatelský projekt Věci Veřejné, kmotrům Mrázkovi a Krejčířovi věnoval každému po třech knihách, o Bossu Babišovi vyšla minulý rok z Kmentova pera první publikace. V současné době pracuje v magazínu Reportér, který založil další novinář, kterého Andrej Babiš donutil k odchodu, Robert Čásenský, bývalý šéfredaktor MF DNES.

jarosla-kmenta-boss-babis_denik-w630

Jaroslav Kmenta a jeho nejnovější kniha Boss Babiš. zdroj: denik.cz

Přestože je dnes nabídka těch opravdových nezávislých médií poměrně bohatá a jejich dostupnost se díky internetu velmi usnadnila, lidé bohužel stále upřednostňují média, která patří oligarchům, kteří se snaží média ovlivňovat ve vlastní prospěch. Nejčtenějším z tištěných periodik jsou Blesk (cca 1 milion čtenářů na vydání) a MF DNES (cca 600 000 čtenářů na vydání).

„Minulost byla vymazána, vymazání bylo zapomenuto, lež se stala pravdou.“

V momentě, kdy se nedemokraticky smýšlejicí politici dostanou k moci, začínají velice často nezávislá média zpochybňovat. Tomio Okamura a jeho straníci z SPD, stejně tak Miloš Zeman, sní o zestátnění České televize i Českého rozhlasu. Naopak velice podporují Parlamentní listy, dezinformační web s největší čteností (přes milion čtenářů měsíčně). České dezinformační weby mají stejnou strategii jako proruské propagandistické zpravodajství – ve chvíli, kdy fakta a pravda ztratí na čitelnosti a věrohodnosti, je uvěřitelné cokoliv, třeba i to, že mikrovlnky jsou vraždící stroje. V posledních několika letech se nám tu s proruskými lživými a manipulativními weby roztrhl pytel. Mezi velké bojovníky proti lžím a dezinformacím patří např. novinář Ondřej Kundra, redaktor časopisu Respekt. Nejen, že na svých novinářských cestách po stopách tajemných majitelů proruských médií objevil jednoho z pisatelů portálu Aeronet.cz (což vzhledem k tajemnosti těchto webů nebyl jednoduchý úkol), ale dokonce o tom, jak se lidé z ruských zpravodajských služeb snaží nabourávat českou demokracii a vytvářet chaos, napsal knihu s názvem Putinovi agenti.

„Dokud nebudou lidé uvědomělí, nebudou se bouřit, a dokud se nevzbouří, nemohou se stát uvědomělými.“

Přestože doba postfaktická plná informačního chaosu zaplnila mediální prostor, přinesla také nečekaný rozkvět novinářské profese. Například zavedeným britským listů, jako je The Guardian, výrazně stoupají předplatitelé (během roku 2016 vzrostl počet z 15 000 na 200 000). Vše nasvědčuje tomu, že z této doby zaplavené dezinformacemi budou nakonec profitovat seriózní a nezávislá média. V Čechách cesta k uvědomělosti asi bude ještě chvíli trvat, ale ubíráme se stejným směrem – k pravdě, neboť stále máme její dobré strážce, kteří se nebojí o ní psát.

V textu byly použity citace britského spisovatele a novináře George Orwella.

Leave a Reply

%d bloggers like this: