Bez lustrace do státní sféry nelez

V září 2014 schválila vládní koalice ČSSD, ANO a KDU-ČSL zákon o státní službě, jehož součástí byla i novela lustračního zákona. Norma o lustracích vyvolala značné diskuze napříč poslaneckou sněmovnou i českou společností. V té době totiž Andrej Babiš vedl ministerstvo financí a lustrační osvědčení nepředložil (neboť soud dokázal, že figuruje ve spisech slovenské StB jako agent), jak bylo u ministrů do té doby zvykem. Opozice v čele s ODS a TOP 09 prosazovala přísnější regule a požadovala, aby se lustrační zákon vztahoval i na ministry a jejich náměstky. Nakonec však byla odhlasována dosavadní verze lustračního zákona, která se týkala pouze vedoucích úředníků.

Tzv. velký lustrační zákon (zákon č. 451/1991 Sb.),[1] předchůdce současné podoby normy o lustracích, byl přijatý federálním shromážděním v říjnu 1991. Nevztahuje se jenom na spolupracovníky Státní bezpečnosti, ale i funkcionáře KSČ, příslušníky Lidových milic, členy prověrkových a normalizačních komisí či studenty na vysokých školách pro příslušníky StB. Je poměrně paradoxní, že norma nepamatuje na příslušníky předlistopadové vojenské rozvědky. Největší aféra týkající se lustračního zákona proběhla na jaře 2001, kdy tehdejší ministr vnitra Stanislav Gross prohlásil, že některým ze 150 tisíc prověřovaných osob bylo na počátku devadesátých let neoprávněně vydáno lustrační osvědčení. Nakonec došlo ke zjištění pouze 117 chybných případů, které zahrnovaly právě bývalé příslušníky vojenské kontrarozvědky. Ministerstvo vnitra totiž nemělo k dispozici evidence ministerstva obrany, pod které byla již v roce 1990 vojenská kontrarozvědka převedena.

Situaci kolem lustrací ještě více zkomplikovalo, když byl v dubnu 1992 vedle výše zmíněné normy přijat tzv. malý lustrační zákon (zákon č. 279/1992 Sb.),[2] který stanovuje předpoklady pro výkon některých funkcí na ministerstvu, v Policii ČR a ve Vězeňské službě ČR. Je pozoruhodné, že právě v tomto prostředí, kde se po sametové revoluci pohybovalo nejvíce členů StB, byla schválena mírnější verze. Vybrané funkce zde může zastávat i příslušník StB, který nepracoval „na úseku s kontrarozvědným zaměřením“ či nebyl ve funkci náčelníka a vyšší.

Lustracni_osvedceni_(1992)
Vzor lustračního osvědčení. Zdroj: Scanzen.cz

Opakovaně se o zrušení lustračního zákona pokoušeli někteří zákonodárci. Roku 2001 se o napadení lustrační normy u Ústavního soudu pokoušelo 44 poslanců ČSSD. Rozhodnutí Pléna Ústavního soudu tento návrh zamítlo a vyzvalo parlament, aby rychle schválil zákon o státní službě, který by lustrační legislativu novelizoval. Služební zákon byl sice rok poté přijat (č. 218/2002 Sb.),[3] ale jeho účinnost vstoupila v platnost až 1. ledna 2015.

Ač byl nakonec lustrační zákon novelizován, nepodařilo se prosadit jeho přísnější verzi, která by se týkala všech členů sněmovny, včetně ministrů a jejich náměstků. Problematičnost této normy potvrzuje i postoj, který vůči ní zastával nejen současný prezident Miloš Zeman, ale i bývalý prezident Václav Havel. Havel s lustračním zákonem nesouhlasil, protože se týkal jeho nejbližších spolupracovníků, které znal, věřil jim a pouhý fakt evidence nepovažoval za průkazný. Také (trochu naivně) věřil, že komunisty se musí porazit ve volbách a že ze společnosti zmizí přirozeným způsobem. Miloš Zeman zase kritizoval zákon za uplatňování principu kolektivní viny a rozhodování o tom, kdo se má podílet na řízení státu a jeho správy, vkládal do rukou voličů.

Je pravděpodobné, že se diskuze o lustračním zákonu rozvířila hlavně kvůli estébácké minulosti Andreje Babiše a jeho účasti ve vládě. Nicméně je oprávněná. Opravdu chceme, aby byl českým premiérem člověk, který spolupracoval za komunismu s StB a mám na krku trestní oznámení pro podezření z podvodu? Čím dál více se ukazuje, že česká společnost ještě není zralá na rozhodování o zásadních věcech zahrnujících efektivní fungování státu. Voliči byli médii informováni o všech pochybnostech kolem Andreje Babiše (včetně jeho spolupráce s StB) a přesto se stal vítězem posledních parlamentních voleb. Mnohým tedy zásadní škraloupy minulosti i současnosti současného premiéra v demisi nevadí či vidí nad Babišovou hlavou svatozář a uvěřili, že se jedná o lži a kampaň vedenou proti jeho osobě. Právě proto by se měly lépe formulovat a zpřísňovat zákony, jež demokracii pojistí před zloději, lháři a estébáky, kteří prahnou po moci a jejichž nekalé úmysly běžný občan neprokoukne či nepovažuje za důležité.

[1] https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1991-451

[2] https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1992-279

[3] https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2002-218

Andrej Babiš – agent bez příčiny?

Toto úterý (13. 2. 2018) bratislavský krajský soud v obnoveném procesu zamítl žalobu českého premiéra v demisi Andreje Babiše, že je neoprávněně veden jako agent StB. Rozhodnutí soudu je konečné a nedá se proti němu odvolat. Ač vynesení rozsudku rozpoutalo ve veřejném prostoru ostré reakce, soudci krajského soudu byli vázáni předchozím rozhodnutím ústavního soudu. Ten totiž rozhodl, že Babišovi právníci žalují špatný subjekt – Ústav paměti národa (ÚPN; obdoba českého Ústavu pro studium totalitních režimů). Rozsudek tedy není překvapivý, Babiš je stále veden jako agent StB a jeho žaloba spíše než ke zvrácení dřívějšího verdiktu sloužila jako kamufláž k získání více času k naplnění jeho mocenských ambic v Česku.

Andrej Babiš, navzdory konečným závěrům bratislavského soudu, však nadále argumentuje svou nevinou a hodlá se soudit až do smrti. Tentokrát bude žalovat ministerstvo vnitra či Federální informační službu (předchůdce dnešní BIS) nebo se obrátí na Evropský soud pro lidská práva. Jeho prodlužovací strategie je jasná, bude se soudit do té doby, dokud bude kam. Takto se stále bude moci před veřejností tvářit jako oběť špatně fungujícího a zkorumpovaného systému, který se proti němu spikl a vede kampaň k očernění jeho osoby. Ve skutečnosti se však bude jednat o dokonale promyšlenou strategii sloužící k zakrytí jeho škraloupů, získání přízně nadpoloviční většiny občanů a umlčení médií, jeho politické opozice a nepřátel.

639334-gallery1-xt81d.jpg
Informátor Andrej Babiš u soudu v roce 2014. zdroj: Novinky.cz

Na stranu Babiše se opět postavil současný prezident a v pořadu Týden s prezidentem vysílaném na TV Barrandov uvedl, že voliči předsedu ANO určili jako vítěze voleb a jejich vůli je nutné respektovat. Prosazování principu „vůle lidu, vůle Boží“ však funguje pouze v ideální společnosti, ne v naší současné české dystopii. Na ní navazuje rétorika moderátora Jaromíra Soukupa, který se posléze Zemana tázal, zda seznamy StB nejsou pro mladé lidi už příliš retro a můžeme na ně či nějaká osmdesátá léta tedy zapomenout. Prezidentova odpověď, že ten kdo organizoval zlo, nebyli agenti, ale důstojníci, už jen dokládá vysoký stupeň jeho servilnosti vůči současnému premiérovi v demisi.

Vždyť sám Miloš Zeman, už jako poslanec Občanského fóra, kritizoval přijetí lustračního zákona parlamentem. Velmi trefně poznamenal, že jestli bude zvolen do veřejné funkce spolupracovník StB, bude to vypovídat spíše o stavu voličstva, než o kandidátech samotných. Podobně i jmenování agenta StB do vládní správy bude vizitkou hlavně toho, kdo kandidáta jmenuje. Miloš Zeman se tedy svými vlastními slovy usvědčil z morálního dna a bezpáteřnosti, stejně jako diagnostikoval u voličů, kteří ho na jeho post zvolili, absenci historické paměti a mravních zásad.

Občanský aktivismus jako hlídač státu

Jak by byl stát řízen, kdyby lid jen tiše přihlížel a mlčel? Hodit jednou za čtyři roky hlasovací lístek do volební urny nestačí k tomu, aby stát fungoval efektivně a prospěšně v zájmu  republiky i jejích občanů. Jelikož stát řídí politici, kteří jsou v pokušení manipulovat se zákony k dosažení vlastních ekonomických a politických zájmů, důkladná kontrola státní moci a hospodaření srozpočtem je nezbytná. Občanský aktivismus je prodlouženou rukou demokracie a udržuje ji v chodu bez zanešených koleček. Bez něj by politici neměli možnost přímého kontaktu s občanskou názorovou opozicí. Bez zpětné vazby by naši ústavní činitelé těžko vyvozovali důsledky ze svých chyb či obraceli svou pozornost a zájmy ke službě veřejnosti.

Politická angažovanost a důvěra, že vlastním úsilím a činy člověk může hodně ovlivnit, by se měla rozvíjet už na školách. Kolik českých studentů je aktuálně ochotno vyjít do ulic, lavice přestavět v barikády a plamenně bojovat za svoji budoucnost či pozitivní vývoj svého státu? Polistopadová doba zatím ukazuje, že síla odporu studentů měla svůj vrchol v rámci Sametové revoluce a od té doby podřimuje a nečinně přihlíží. Zdá se, že léta svobody vytvořila novou generaci pasivních konzumentů, kteří čekají, co jim spadne do klína a jejichž „vzpoura“ probíhá maximálně tak na sociálních médiích. Právě mladá generace by se měla nejvíce vzpouzet proti společenskému neřádu a zajímat se o dění kolem sebe. Pokud tak nečiní, měli bychom ji prostřednictvím seminářů, debat či mimoškolních aktivit motivovat ke společenské angažovanosti, čerpání informací z věrohodných zdrojů a utváření kritického myšlení, a tím v ní zažehnout touhu aktivně se podílet na politickém vývoji naší země.

Nutno poznamenat, že situace není černobílá a mezi „ospalými“ studenty najdeme i příklady jednotlivců, kteří se snaží dělat vše proto, aby politici věděli, že mladá generace má stále své občansky a politicky aktivní reprezentanty. Například mladý aktivista z Prostějova jménem Jakub Čech od svých patnácti let upozorňuje na nesrovnalosti v hospodaření a činnosti místní radnice. Je členem Spolku pro Prostějov, účastní se zasedání zastupitelstva a za svou občanskou angažovanost již obdržel několik významných ocenění (např. Gratias Tibi od Člověka v tísni). Čech vyhrál spor s prostějovskou radnicí ve věci otevřeného přístupu k informacím i pro neplnoleté občany, když soud minulý rok vyhověl jeho žádosti a učinil ho (navzdory jeho neplnoletosti) svéprávným.[1] Dále také poukázal na možný střet zájmů prostějovské primátorky Aleny Raškové (ČSSD) v kauze výhodného pronájmu městských prostor pro Střední školu automobilní, které je Rašková spolumajitelkou.[2] Poslal před úřední komisi dva náměstky místní radnice[3] či inicioval otevřený dopis studentů Obchodní akademie, který vedl k rezignaci předsedy školské rady odsouzeného z krácení daně, jenž za minulého režimu vyzýval k represím disidentů. Čech po dovršení plnoletosti plánuje aktivně vstoupit do politiky a říká: „Kdyby se tu lidé po revoluci angažovali a byli ve stranách, díky čemuž by fungovaly samočistící mechanismy, možná by nepřišel Andrej Babiš.”[4]

Jakub_Cech1-e1457350234936
Mladý aktivista Jakub Čech. zdroj: DVTV

Nejenom mladí studenti by ale měli být aktivní v rámci prosazování demokracie a dohlížení na správné a efektivní fungování státního systému pod vedením politiků. I ze strany starší generace by měl znít hlasitý apel na dodržování zákonů, morálky a osobní odpovědnosti našich ústavních činitelů. Právě občanská angažovanost pamětníků sametové vzpoury roku 89, může inspirovat ročníky mladší. Podnikatel Michal Bláha alias Hlídač státu tvrdí, že: „Obecně platí, že lidé velmi neradi vystupují proti autoritám. Pocit podřízenosti vůči státu je tu neustále silně zastoupen. Mají pocit, že jsou ekonomicky vydíratelní, proto si nechají spoustu věcí líbit. Platí hypotéku, takže nechtějí přijít o práci a raději mlčí. Tuhle přetrvávající obavu měl pomoci zbořit zákon o státní službě. Jenže ač vlastně uzákoňuje neodvolatelnost úředníka z politických důvodů, umožňuje se ho zbavit, když se třeba znelíbí ministrovi.“[5]

Michal Bláha je datový analytik a investor, který na konci devadesátých let spoluzakládal internetový portál Atlas. Od roku 2013 se jeho pozornost začala upínat k efektivitě státní správy podpořené opendata aplikacemi. O tři roky později vytvořil veřejně prospěšné služby HlidacSmluv.cz a HlidacEET.cz, které se později transformovaly pod zastřešující Hlídač Státu a získaly množství význačných cen (Křišťálová lupa 2016 a 2017, Cena Fondu Otakara Motejla atd.).[6] Například díky Hlídači Smluv se můžeme dozvědět informace typu jaké služby či zboží úřad objednal a kolik to stálo, stejně jako můžeme najít přímé znění příslušné smlouvy. Uvedené informace jsou navíc známkované podle toho, zda v nich něco zásadního nechybí. Dále můžeme zjistit, s kým úřad obchoduje nejvíc a zda nedochází ke střetu zájmů s politiky. Bláha provozuje i osobní webové stránky,[7] kde zveřejňuje své analýzy aktuální politické a ekonomické situace u nás s důrazem na nesrovnalosti kolem Andreje Babiše, Finanční správy či EET. Současný prezident zde má speciálně vyhrazený prostor v záložce nazvané „Svět podle Miloše Zemana“.

Na jaře minulého roku dostal Bláha od Babiše, v té době úřadujícího ministra financí, pozoruhodnou nabídku. Jeden z nejvýraznějších kritiků EET, role státu při soutěžení o IT zakázky a hlavně ministra samotného se měl stát jeho poradcem pro oblast IT. Přestože Bláha pracovní nabídku přijal za podmínky, že bude své poradenské služby poskytovat zadarmo, začaly se objevovat spekulace o jeho nezávislosti. Babišův pravděpodobný plán na obrácení jednoho ze svých nejostřejších kritiků na svou stranu ale nevyšel.[8] To se projevilo o několik měsíců později, v říjnu roku 2017, kdy Bláha dostal od Babišova nástupce Ivana Pilného z ministerstva výpověď bez uvedení důvodu. Rozvázání smlouvy předcházely dvě události. Bláha Pilného požádal o patnáctiminutovou schůzku za účelem seznámení ho s návrhem na stamilionové úspory a vyzval ho k prošetření informací, že tehdejší náměstkyně Alena Schillerová (současná ministryně financí) má přístup k živým daňovým kauzám na Generálním finančním ředitelství. Týden na to Bláhovi přišla výpověď.[9]

7210534-praha-blaha-rozhovor_galerie-980
Hlídač smluv Michal Bláha. zdroj: Denik.cz

Bláha považuje svoji několikaměsíční misi na ministerstvu financí za neúspěšnou a hodnotí ji takto: „Má činnost na ministerstvu byla neúspěšná. Nebyla totiž vůle cokoli měnit. Důvody ale byly trochu jiné, než by člověk očekával. Chtěl jsem dělat na projektech, které se dotýkají přímo občanů, například ADIS. Jenže u něj mě, jako svého velkého kritika, nechtělo Generální finanční ředitelství (GFŘ).” Přesto je za tuto zkušenost vděčný, neboť díky ní poznal úřednickou práci z druhé strany a dokáže ji nyní lépe chápat. Ač se Bláhovi na ministerstvu nepodařilo nic změnit k lepšímu, neznamená to, že jeho angažmá tam bylo zbytečné. Díky svému vhledu do úřednické práce se může nyní lépe potýkat s detaily pro uskutečnění vize, jak má vypadat digitální Česko.[10]

Neefektivita státní správy či střety zájmů ústavních činitelů nejsou však způsobeny pouze neznalostí zákonů či nekalými úmysly některých politiků, ale i zákony samotnými. Jejich zastaralost a nepřesná formulace neumožňují dělat věci efektivně a otevírají cestu k jejich obcházení a kreativním výkladům. Občanský aktivismus tedy není jenom o dohledu nad existujícím, ale i o vyšlapávání nových cest. Snad si jeho důležitost začne uvědomovat více lidí a hlídačů státu bude přibývat.

[1] https://zpravy.aktualne.cz/domaci/nocni-mura-uradu-se-naplnila-jakub-cech-ziskal-svepravnost/r~b9282f62efb911e6a8cc002590604f2e/

[2] https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/jakub-cech-aktivista-student-interview-plus-prostejov_1712121610_pla

[3] https://www.irozhlas.cz/regiony/mladik-upozornil-na-mozny-stret-zajmu-prostejovskych-namestku-ted-od-nej-chteji-penize-za-advokata_201609271953_opatrovsky

[4] http://www.reflex.cz/clanek/rozhovory/80451/mlady-aktivista-jakub-cech-nejvetsi-problem-cechu-je-ze-se-boji-ozvat.html

[5] https://www.denik.cz/z_domova/michal-blaha-v-minulosti-jsme-meli-strach-z-komunistu-dnes-se-bojime-hypotek-20170121.html

[6] http://michalblaha.cz/o-mne/

[7] http://michalblaha.cz

[8]  https://echo24.cz/a/iwYPC/kritik-eet-se-ted-pridal-k-babisovi-nechci-penize-tvrdi-blaha

[9] http://zpravy.e15.cz/domaci/politika/pilny-vyhodil-poradce-michala-blahu-ktereho-najal-babis-1338943

[10]  https://www.podnikatel.cz/clanky/ma-cinnost-na-financich-nebyla-uspesna-vsechny-me-napady-zamitli-rika-blaha/

Kdo zachrání ČSSD?

Sociální demokracie od svého debaklu v posledních parlamentních volbách drží tvář kajícníka a čeká na nového předsedu, který bude umět proměnit vodu ve víno a navrátí dříve nejsilnější českou levicovou stranu do sedla vysoké politiky. Stranický sjezd ČSSD se koná 18. února v Hradci Králové a účast na něm přislíbil i prezident Miloš Zeman. Právě současný prezident by podle názoru některých straníků mohl být oním sjednotitelem, jehož přízeň vrátí ČSSD důvěru občanů a přiláká zpět vysoké volební preference. Ale nezapomeňme, že to byl Zeman, kdo dělal vše proto, aby sociálním demokratům v čele Bohuslavem Sobotkou co nejvíce uškodil. I on je vinen za spadnutí ČSSD ke dnu. Může se tedy člověk, který svou politickou alma mater nasměroval k mizerným sedmi procentům, nyní opět podílet na její renesanci? Kdepak, toto není aluze na příběh o bájném fénixovi, který vstává z popela. V tomto kontextu se jedná o obyčejné šlápnutí z bláta do louže. Pohádka o tom, jak se z pomstychtivého starce stane bílá vrána, není realizovatelná, ani kdyby ji vysílali na TV Barrandov.

                Sympatie k Zemanovi neskrývá žádný z horkých favoritů na předsednické křeslo. Milan Chovanec dokonce Zemana aktivně podporoval v prezidentské volbě a stál po jeho boku během prvního projevu po znovuzvolení. Úřadující místopředseda ČSSD původně do čela strany kandidovat nechtěl, ale jelikož se podle jeho slov neobjevila „silná, rozhodná a sjednocující osobnost, která bude schopna ČSSD změnit a vést“, rozhodl se jít do boje o stranické kormidlo sám. Jako cestu k návratu k ideové stabilitě a programovým kořenům strany vidí právě udržování dobrých vztahů se současným prezidentem. Chovanec byl společně se Zemanem také jedním z těch, kteří dlouhodobě usilovali o odstranění Bohuslava Sobotky z postu šéfa ČSSD. V rámci tzv. Lánského puče se po sněmovních volbách 2013 účastnil tajné schůzky představitelů ČSSD u prezidenta Zemana, na které se mělo vyjednat svržení Sobotky. Chovanec nakonec jako první prozradil, že se toto setkání konalo a tím usvědčil ostatní jeho účastníky (Michal Hašek, Milan Chovanec, Zdeněk Škromach, Jeroným Tejc a Jiří Zimola), kteří tvrdili opak, ze lži. Následně také všichni aktéři (vyjma Chovance) odstoupili ze svých funkcí ve vedení strany.

glosa 11-02-18 b blesk
Miloš Zeman a Milan Chovanec během čekání na výsledky druhého kola prezidentských voleb. zdroj: Blesk.cz

                Dalším „lánským pučistou“, který kandiduje na post předsedy ČSSD, je bývalý hejtman Jihočeského kraje Jiří Zimola. Dosud nejúspěšnějšímu regionálnímu politikovi Sociální demokracie aktuálně stále hrozí trestní stíhání v kauze neprůhledného financování jeho rekreačního domu v Lipně nad Vltavou a přemrštěných odměn ve společnosti Jihočeská nemocnice. Možná i proto má pochopení pro trestně stíhaného premiéra a je nakloněný vládě s ANO (v tomto je názorově čitelnější než Chovanec). Zimola kritizuje současné vedení strany a označuje ho za „žížaly v krabičce, které se kroutí a jsou nestálé v názorech.“ Právě Chovancova kandidatura na předsedu ČSSD a účast v Zemanově volebním štábu na pódiu vedle Tomia Okamury ho vyburcovala k ohlášení kandidatury vlastní (určitě nemůže Chovancovi zapomenout jeho „lánskou zradu“ a doufá v odvetu). Zimola se považuje za pokračovatele a sympatizanta politiky Miloše Zemana, kterému by se Sociální demokracie měla „omluvit za zpackanou volbu z roku 2003, kdy ho nepomohla zvolit prezidentem.“

1000x1000-1516883100-1000x1000-1495395368-1000x1000-1495217750-1000x1000-1491900742-jiri-zimola
Jiří Zimola, bývalý hejtman jihočeského kraje. zdroj: Budejcka drbna.cz

                Pokud jeden z lánských pučistů usedne na trůn Socialistů, Andrej Babiš se možná brzo dostane k sestavování vlády s důvěrou. Zeman mu dal před druhým pokusem neomezeně času a premiér bez důvěry netrpělivě čeká na výsledek sjezdu ČSSD. Jestli bude vše hrát Babišovi do karet a ČSSD se pohrne do vlády, nečeká dříve suverénní českou levicovou stranu slavný konec. Poté už ani comeback Jiřího Paroubka, známého jako „buldozer se sexy mozkem“, a jeho lekce tradičního čínského cvičení čchi-kung Sociální demokraty před posledním řebíčkem do rakve nezachrání.

Další normalizační náhubek, tentokrát pro Český rozhlas?

Tento týden probíhal ve znamení kopanců české žurnalistice. Kromě toho, že paranoidní opilec Rokytka ze Zemanova štábu označuje novináře za „nájemné mediální vrahy, kteří se ho zřejmě pokusili otrávit“, v Českém rozhlasu se strhla bitva o nezávislost investigativního zpravodajství. Reportáž Janka Kroupy mapovala hospodaření koncernu Agrofert na 1700 hektarech polí s neujasněnou majetkovou strukturou. Tento článek  velmi rozhořčil nejen samotný Agrofert, ale i generálního ředitele ČRo Reného Zavorala. Jedná se vůbec o první případ, kdy Zavoral, který zastává svoji funkci od ledna 2016, práci novinářů ostře kritizuje a obviňuje je z použití „propagandistických předpojatostí [1]“.

Stanovisko Zavorala napadající objektivitu a vyváženost Kroupovy reportáže podpořila Rada Českého rozhlasu (jejímž členem je např. bývalý poslanec za ČSSD Vítězslav Jandák), na stranu Kroupy se zase postavil šéf zpravodajství Jan Pokorný a více než 200 dalších novinářů ČRo. Ač celá aféra ještě není u konce, Zavoral požaduje, aby se uskutečnilo nápravné školení (hlavně pro redaktory z investigativního zpravodajství) a bylo tak jasné, jak má vypadat kvalitní reportáž bez oněch inkriminovaných propagandistických předpojatostí. Spor o demokracii ve veřejnoprávním rádiu rozpoutala reportáž dotýkající se Andreje Babiše, jehož Kroupovo odhalení, že Agrofert užívá pozemky bez platného právního důvodu a navíc na většinu z nich čerpá evropské dotace, muselo zprudka zvednout ze židle. Jedno trestní stíhání už mu visí na krku, teď by ho mohlo čekat další, neboť tato praxe squatování na cizích pozemcích probíhala už v době, kdy byl majitelem agrochemického koncernu.

idnes
Novinář Janek Kroupa. zdroj: iDnes.cz

Trochu to vše vypadá, že Zavoralova snaha o nápravu rozhlasové investigativní žurnalistiky je ve skutečnosti úsilím o nasazení novinářského náhubku, které má ještě více narušit důvěru lidí v nezaujatost a vyváženost veřejnoprávních médií. Přesně takto totiž funguje propaganda – pokud uvěříme, že tradiční nositelé pravdivých zpráv a informací píšou lži, pak může mít pravdu vcelku kdokoli – třeba i dezinformační weby či nějaký opilec ze Zemanova štábu. Doufejme, že vše nebude mít podobný scénář, jako když v roce 2013 Andrej Babiš koupil vydavatelství MAFRA a novináři z Lidových novin a Mladé fronty DNES začali postupně dávat výpovědi. Za chvíli by se ti kvalitní investigativní novináři totiž neměli kam přesouvat a hrozilo by jejich rozkouskování se do on-line portálů s nízkou čteností. Snad ta novinářská vzpoura proti korporátní vrchnosti v čele s René Zavoralem, jenž zřejmě agilně plní zadání současného politického establishmentu, nepřijde příliš draho a skončí pouze odchodem generálního ředitele. Český rozhlas má sloužit občanům ČR, ne Zavoralovi, Babišovi, ani nikomu jinému, proto by i občané neměli přestávat věřit v jeho objektivnost.

[1] Více např. zde https://zpravy.idnes.cz/kroupa-rozhlas-reportaze-agrofert-neobjektivni-analyza-pe1-/domaci.aspx?c=A180131_193256_domaci_jj

Proč Babiš nemá Zemana rád?

O uplynulém víkendu jsme si odhlasovali další (možná necelou) pětiletku s Milošem Zemanem a pravděpodobně i pokračující čtyři roky s Andrejem Babišem v čele naší země. I přesto se nezdá, že by toleranční pakt Zeman-Babiš slavil velké vítězství. Od vyhlášení volebních výsledků není po Zemanovi ani vidu, ani slechu. Zrušil veškerou veřejnou agendu, nekomunikoval s médii, pouze poskytl krátký rozhovor pro svůj oblíbený dezinformační web Parlamentní listy. Poprvé se na veřejnosti objevil až včera kvůli jmenování soudců[1] a nutno poznamenat, že vypadal velmi unaveně a několik dní odpočinku mu viditelně k nabrání nových sil nestačilo. Prezident nám tedy stále chřadne a premiér od něj postupně dává ruce pryč.

Kvůli vyjádření hnutí ANO o přímé podpoře pro Zemana v prezidentských volbách se totiž Babišovi začali bouřit někteří straníci (možná i voliči) – např. europoslanec Petr Ježek s hnutím ukončil spolupráci. Zřejmě i proto byl Babiš před druhým kolem prezidentské volby už trochu opatrnější a kritičtější. Doporučil Zemanovi, aby neorientoval Českou republiku na Rusko a Čínu a distancoval se od některých svých spolupracovníků. Prezidentově salónku „vyvolených“ podporovatelů se poté předseda ANO v den sledování výsledků posledního kola prezidentské volby radši vyhnul a na vítězném pódium ve společnosti Zemanových nejbližších chyběl (a prezident na to ve svém projevu neopomněl upozornit[2]). Tento týden trestně stíhaný premiér zase v rozhovoru pro německý list Die Welt[3] řekl, že se současným prezidentem nemá „téměř vůbec nic“ společného a že migraci (hlavní téma proběhlých voleb) Zeman zveličil. Dále doplnil: „Poslouchejte, je to můj prezident. Podporoval jsem ho. Nemáme sice vždycky stejný názor, ale on mě také podporoval.“ Takže tu máme takové jepičí politické „přátelství“, které není založené na vzájemných sympatií či názorové shodě, ale pouze na pragmatickém principu – ty mě podpoříš ve volbách, já tě podpořím v rámci sestavování vlády.

Předseda ANO přilákat nové voliče nutně potřebuje, protože i s vítěznými necelými třiceti procenty jeho hnutí těžce hledá koaliční partnery. Trestně stíhaný premiér holt není každému po chuti.

Babiš si určitě dělá ambice na více než padesátiprocentní zisk v příštích parlamentních volbách a dobře reflektuje, že společnost je rozdělená na dva tábory. Nekritická a absolutní podpora Zemana by pro něj a jeho hnutí znamenala odliv významné části voličů, proto to hraje jako správný pokrytec na vícero stran zároveň a nikdy nevyslovuje podporu bez výhrad. Předseda ANO přilákat nové voliče nutně potřebuje, protože i s vítěznými necelými třiceti procenty jeho hnutí těžce hledá koaliční partnery. Trestně stíhaný premiér holt není každému po chuti. I přesto se ale vždy najdou ty nedemokratické či extrémistické politické strany, které za účast na řízení státu přistoupí na cokoliv. V kuloárech se ale stále častěji skloňuje údajné sestavování (Zemanem preferované) menšinové vlády ANO s podporou KSČM, SPD a pár přeběhlíků. Komunisté společně s ANO již mají expertní týmy, které vyjednávají programové průniky a podmínky možné spolupráce. Zdeněk „mlátička“ Ondráček se chystá ke třetí kandidatuře do čela komise pro kontrolu GIBS. A Tomio Okamura možná vyčkává, zda mu účast po boku Miloše Zemana na prvním vystoupení po oznámení výsledku voleb a zařazení se do okruhu jeho nejbližších podporovatelů, pootevře cestu k vyjednávání o podpoře Babišovy vlády.

Nechme se tedy překvapit, jak se politikaření a kšeftování s programy bude vyvíjet, každopádně politické kamarádství až za hrob, podobně jak je drží již od dob opoziční smlouvy Zeman s Klausem, se mezi Zemanem a Babišem nerýsuje. Politickému panáčkovacímu cirkusu a nadbíhání „děj se, co děj“ tentokrát budeme ušetřeni, ale jenom proto, že Babiš se nechce Zemanem příliš špinit, a tím připravovat svoje hnutí o hlasy. Miloš Zeman je muž minulosti, Andrej Babiš má lepší politické vyhlídky, ale jen do chvíle než půlka českého národa procitne. A to může nastat velmi brzy. Sestavení menšinové vlády s podporou komunistů, SPD a přeběhlíků (pokud k němu dojde), by mohlo být pro Babiše polibkem smrti.

 

 

————————————————————————————————–

[1] http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/2378836-prezident-zeman-jmenoval-25-soudcu-pozadal-je-o-shovivavost-k-mistnim-politikum

[2] http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/2374930-moje-posledni-politicke-vitezstvi-zeman-chce-byt-pokornejsi-a-vstricnejsi-nazorum

[3] https://www.welt.de/politik/ausland/article173006605/Ministerpraesident-Babis-Mit-Trump-hatte-ich-gemeinsam-dass-wir-tschechische-Frauen-hatten.html