Bez lustrace do státní sféry nelez

V září 2014 schválila vládní koalice ČSSD, ANO a KDU-ČSL zákon o státní službě, jehož součástí byla i novela lustračního zákona. Norma o lustracích vyvolala značné diskuze napříč poslaneckou sněmovnou i českou společností. V té době totiž Andrej Babiš vedl ministerstvo financí a lustrační osvědčení nepředložil (neboť soud dokázal, že figuruje ve spisech slovenské StB jako agent), jak bylo u ministrů do té doby zvykem. Opozice v čele s ODS a TOP 09 prosazovala přísnější regule a požadovala, aby se lustrační zákon vztahoval i na ministry a jejich náměstky. Nakonec však byla odhlasována dosavadní verze lustračního zákona, která se týkala pouze vedoucích úředníků.

Tzv. velký lustrační zákon (zákon č. 451/1991 Sb.),[1] předchůdce současné podoby normy o lustracích, byl přijatý federálním shromážděním v říjnu 1991. Nevztahuje se jenom na spolupracovníky Státní bezpečnosti, ale i funkcionáře KSČ, příslušníky Lidových milic, členy prověrkových a normalizačních komisí či studenty na vysokých školách pro příslušníky StB. Je poměrně paradoxní, že norma nepamatuje na příslušníky předlistopadové vojenské rozvědky. Největší aféra týkající se lustračního zákona proběhla na jaře 2001, kdy tehdejší ministr vnitra Stanislav Gross prohlásil, že některým ze 150 tisíc prověřovaných osob bylo na počátku devadesátých let neoprávněně vydáno lustrační osvědčení. Nakonec došlo ke zjištění pouze 117 chybných případů, které zahrnovaly právě bývalé příslušníky vojenské kontrarozvědky. Ministerstvo vnitra totiž nemělo k dispozici evidence ministerstva obrany, pod které byla již v roce 1990 vojenská kontrarozvědka převedena.

Situaci kolem lustrací ještě více zkomplikovalo, když byl v dubnu 1992 vedle výše zmíněné normy přijat tzv. malý lustrační zákon (zákon č. 279/1992 Sb.),[2] který stanovuje předpoklady pro výkon některých funkcí na ministerstvu, v Policii ČR a ve Vězeňské službě ČR. Je pozoruhodné, že právě v tomto prostředí, kde se po sametové revoluci pohybovalo nejvíce členů StB, byla schválena mírnější verze. Vybrané funkce zde může zastávat i příslušník StB, který nepracoval „na úseku s kontrarozvědným zaměřením“ či nebyl ve funkci náčelníka a vyšší.

Lustracni_osvedceni_(1992)

Vzor lustračního osvědčení. Zdroj: Scanzen.cz

Opakovaně se o zrušení lustračního zákona pokoušeli někteří zákonodárci. Roku 2001 se o napadení lustrační normy u Ústavního soudu pokoušelo 44 poslanců ČSSD. Rozhodnutí Pléna Ústavního soudu tento návrh zamítlo a vyzvalo parlament, aby rychle schválil zákon o státní službě, který by lustrační legislativu novelizoval. Služební zákon byl sice rok poté přijat (č. 218/2002 Sb.),[3] ale jeho účinnost vstoupila v platnost až 1. ledna 2015.

Ač byl nakonec lustrační zákon novelizován, nepodařilo se prosadit jeho přísnější verzi, která by se týkala všech členů sněmovny, včetně ministrů a jejich náměstků. Problematičnost této normy potvrzuje i postoj, který vůči ní zastával nejen současný prezident Miloš Zeman, ale i bývalý prezident Václav Havel. Havel s lustračním zákonem nesouhlasil, protože se týkal jeho nejbližších spolupracovníků, které znal, věřil jim a pouhý fakt evidence nepovažoval za průkazný. Také (trochu naivně) věřil, že komunisty se musí porazit ve volbách a že ze společnosti zmizí přirozeným způsobem. Miloš Zeman zase kritizoval zákon za uplatňování principu kolektivní viny a rozhodování o tom, kdo se má podílet na řízení státu a jeho správy, vkládal do rukou voličů.

Je pravděpodobné, že se diskuze o lustračním zákonu rozvířila hlavně kvůli estébácké minulosti Andreje Babiše a jeho účasti ve vládě. Nicméně je oprávněná. Opravdu chceme, aby byl českým premiérem člověk, který spolupracoval za komunismu s StB a mám na krku trestní oznámení pro podezření z podvodu? Čím dál více se ukazuje, že česká společnost ještě není zralá na rozhodování o zásadních věcech zahrnujících efektivní fungování státu. Voliči byli médii informováni o všech pochybnostech kolem Andreje Babiše (včetně jeho spolupráce s StB) a přesto se stal vítězem posledních parlamentních voleb. Mnohým tedy zásadní škraloupy minulosti i současnosti současného premiéra v demisi nevadí či vidí nad Babišovou hlavou svatozář a uvěřili, že se jedná o lži a kampaň vedenou proti jeho osobě. Právě proto by se měly lépe formulovat a zpřísňovat zákony, jež demokracii pojistí před zloději, lháři a estébáky, kteří prahnou po moci a jejichž nekalé úmysly běžný občan neprokoukne či nepovažuje za důležité.

[1] https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1991-451

[2] https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1992-279

[3] https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2002-218

Leave a Reply

%d bloggers like this: