Čekání na novou vládu – čekání na Godota?

Menšinový kabinet hnutí ANO v tomto týdnu překonal hranici stovky dnů vládnutí v demisi. Přestože koaliční vyjednávání se sociálními demokraty a komunisty je v plném proudu, výsledná dohoda o nové vládě stále nemá konce. Senátorský klub ČSSD ve středu vydal prohlášení, že nechce, aby strana byla součástí vlády s hnutím ANO v čele s trestně stíhaným premiérem. Včera v Hradci Králové ústřední výkonný výbor ČSSD navzdory kritickým hlasům uvnitř strany neodmítl další vyjednávání o vládní koalici s ANO podporovanou KSČM. Odsouhlasil však, že rozhodnutí o účasti v této vládě má vyjít z vnitrostranického referenda, které by se mělo konat do dvou měsíců.

Vedení ČSSD před týdnem opět vstoupilo do jednání o vládní koalici s ANO, i přestože Babišovo hnutí zarytě trvá na svém přesvědčení, že trestně stíhaný člověk podílející se na vládě není překážkou fungující vlády. Ačkoli ANO udělalo ústupek a nabídlo sociálním demokratům ministerstvo vnitra, jedná se zatím o jediný vstřícný krok k podmínkám Sociální demokracie. Nové vyjednávání o vytvoření koalice ANO a ČSSD podporované komunisty se však vůbec nelíbí senátorskému klubu ČSSD. Vadí mu zejména neochota Andreje Babiše vzdát se postu ve vládě v případě, že by byl pravomocně odsouzen v kauze Čapí hnízdo. Podle předsedy senátorského klubu Petra Vícha se stávající nabídka ANO příliš neliší od té předchozí. „Sociální demokracii přece nejde o počet resortů a o jednotlivá ministerstva, ale o nějaké zásady,“ řekl v rozhovoru pro Aktuálně.cz. Předseda senátu Milan Štech v Českém rozhlase uvedl, že se dvacet tři z dvaceti čtyř senátorů Sociální demokracie shoduje na tom, že „ČSSD by neměla vést jednání s trestně stíhanou osobou.“

3502651_milan-stech-v0
Předseda Senátu Milan Štěch. zdroj: info.cz

Místopředseda ČSSD a člen vyjednávacího týmu Jiří Zimola se proti požadavkům senátorů vymezil a nařkl je z „povýšeneckého chování“ a „odtržení od reality“. Rozhádanou ČSSD by nyní mělo stmelit vnitrostranické referendum o účasti v Babišově vládě. Tak uvidíme. Je rovněž možné, že toto hlasování již tak rozštěpenou politickou stranu ještě více rozdělí. Je rovněž možné, že se začínajícím jarem a teplým počasím, které probouzí přírodu, se probudí i Sociální demokraté. Stojí za to připomenout, že i hnutí ANO mělo dříve ve svých zásadách podmínku, že trestně stíhaný člověk nesmí kandidovat. Členové ČSSD kandidující do Parlamentu ČR či do krajů musí předkládat negativní lustrační osvědčení, čistý trestní rejstřík a prohlášení, že proti nim není vedeno stíhání. Neměla by toto být standartní věc pro všechny ústavní činitele včetně premiéra? Neměla by ČSSD trvat na svých zásadách a trestně stíhanému premiérovi dát košem? Nezásadovost vyjednávacího týmu ČSSD může být velkým rizikem do budoucna. Jednou nám tu bude vládnout trestně stíhaný premiér a příště to už bude normou a ani se o tom nebude vést diskuze.

Evropský rozpočet – pokladna české ekonomiky

V rámci debat o prospěšnosti Evropské unie pro Českou republiku se často mluví pouze o jednostranných benefitech. Je pro nás členství výhodné? Není cena za členství v EU příliš vysoká? Kolik peněz vlastně čerpáme z evropského rozpočtu? V kruzích, kde se kladou takovéto otázky, bývá členství Česka v EU často vnímáno negativně. Podíváme-li se ale na naše působení v evropském společenství pouze z hlediska benefitů, můžeme být velice překvapeni. Od svého vstupu do EU byla Česká republika vždy v pozici toho, kdo více bere, nežli dává. Za rok 2017 obdržela z evropského rozpočtu o 55,4 miliard korun více, než do něj odvedla.[1]

Rozpočet EU je tvořen jednak z příspěvků členských států, vypočítaných dle speciálního vzorce, jednak z některých vlastních unijních příjmů (například část výtěžku z cel zaplacených za zboží importované na území Unie). Členské státy se dle platební bilance svých odvodů a příjmů z EU rozdělují na tzv. čisté plátce a čisté příjemce – první kategorie zahrnuje země, jež do Unie odvádí více peněz, než kolik z ní dostávají nazpět. Pro druhou skupinu zemí platí opak. V současné době jsou čistými plátci např. Německo či Francie, čistými příjemci nové členské státy a také Česká republika.[2]

Graf1 - Hradec Kralove
Jaké jsou výdaje rozpočtu Evropsné unie? zdroj: Hradec Králové

Česká republika je od svého vstupu do EU dne 1. května 2004 až doposud (do 31. prosince 2017) stále v pozici čistého příjemce a z evropského rozpočtu za tu dobu získala enormních 1,2 bilionu korun. Nazpátek do unijního rozpočtu odvedla 515,8 miliard. Její čistý zisk tudíž celkově činí téměř 700 miliard. Podle evropských komisařů je cena pro členství v EU méně než jedno cappuccino denně. Server Politico na základě tohoto tvrzení sestavil tzv. cappuccinový index, ze kterého je zřetelné, kdo z evropských států na své unijní participaci nejvíce prodělává a kdo si naopak může dopřát extra porci lahodné kávy. Česká republika je ve středu žebříčku, podle indexu Evropská unie každému Čechovi upije 27 procent šálku cappuccina denně. Cappuccinový index nicméně obsahuje jen čisté výdaje do evropské pokladny, bez ohledu na to, kolik pak daná země z EU získá zpět.[3]

Když vezmeme v potaz tzv. čistou pozici – rozdíl mezi vydanými a získanými penězi – je zřejmé, že např. Česká republika si díky svým příjmům z EU může objednat několik extra velkých cappuccin nad rámec vlastního rozpočtu. Minulý rok jsme z Unie obdrželi 64,1 miliard pocházejících z Fondu soudržnosti a ze strukturálních fondů. Peníze sloužily na podporu projektů zaměřených na životní prostředí a dopravu, rozvoj regionů, podporu zaměstnanosti či investic do infrastruktury. Dalších 29,4 miliard zamířilo do ČR z evropského rozpočtu na tzv. Společnou zemědělskou politiku. Přibližně 4,4 miliardy putovalo do programů EU jako například Horizont 2020, Nástroj pro propojení Evropy či Erasmus+.[4]

GRAPH04-17-13
Jaká je čistá pozice ČR vůči rozpočtu EU?

Současné rozpočtové období v EU končí v roce 2020. Už nyní ale startují debaty o tom, odkud kam evropské finanční prostředky potečou v budoucnu. Evropská komise představila v půlce února tohoto roku různé podoby dlouhodobého unijního rozpočtu po roce 2020. Podle předběžných plánů by příští rozpočet měl být objemnější. Na jakou sumu se ve finále jeho výše vyšplhá, ovlivní nejen brexit či tlak na hlubší integraci eurozóny, ale také bezpečnostní rizika spojená s migrací a posilováním kontroly vnějších hranic. To může mj. znamenat, že státy EU budou muset do společného rozpočtu přispívat více peněz.[5] Podle české eurokomisařky Věry Jourové se ale Češi nemusí obávat, že by případné škrty ve strukturálních a investičních fondech byly v jejich případě razantní.[6]

Ať už vyjednávání o budoucí podobě evropského rozpočtu dopadnou jakkoli, Česká republika stále zůstane v pozici čistého příjemce, bude tedy z evropských peněz podstatně víc brát, než dávat. Ti, kteří tvrdí, že členství v EU je pro nás nevýhodné a na základě toho volají po referendu o vystoupení z ní, by se měli zamyslet nad prospěšností desítek evropských miliard, s pomocí kterých se u nás staví silnice, opravují budovy, investuje do zemědělství, podporuje zaměstnanost apod. Tyto prostředky by Česku, které si drží status méně rozvinuté ekonomiky, nenávratně chyběly a těžko by si tyto dnes již samozřejmé investice financovalo z vlastní kapsy. Být myšlenkově na okraji Evropy a zároveň územně ležet v jejím srdci je protimluv. Proto buďme hrdou součástí celku a mějme na srdci jeho blaho.

[1] https://www.mfcr.cz/cs/aktualne/tiskove-zpravy/2018/ceska-republika-ziskala-v-roce-2017-z-ro-30913

[2] https://www.euroskop.cz/44/30616/clanek/jak-funguje-rozpocet-eu-a-co-s-nim-bude-dal/

[3] https://www.politico.eu/article/the-eu-membership-value-post-brexit-budget-coffee-index/

[4] https://www.mfcr.cz/cs/aktualne/tiskove-zpravy/2018/ceska-republika-ziskala-v-roce-2017-z-ro-30913

[5] http://www.ceskenoviny.cz/zpravy/evropska-komise-predstavila-moznosti-dlouhodobeho-rozpoctu-eu/1585810

[6] http://www.info.cz/evropska-unie/skrty-v-rozpoctu-eu-cesko-prilis-nepociti-rika-v-rozhovoru-pro-info-cz-eurokomisarka-jourova-24650.html

Malý krok pro Zemana, velký krok pro KSČM

V sobotu Vojtěch Filip obhájil své předsednické křeslo a získal tak mandát pokračovat ve vyjednávání o nové vládě. Na stranický sjezd KSČM do Nymburka dokonce zavítal i prezident Miloš Zeman. Stal se tak první hlavou státu, která se po sametové revoluci zúčastnila oficiální akce komunistické strany.

Ačkoli byl projev prezidenta ke komunistům velmi kritický a připomínal justiční vraždy z padesátých let minulého století, delegáti sjezdu ho ocenili potleskem ve stoje. Předseda klubu poslanců KSČM Pavel Kováčik považuje za důležité, že Zeman na sjezd vůbec přijel, a tím pomohl k legitimizaci komunistů v očích občanů.

„Pro mne je přednostní, že pan prezident přijel a na sjezdu KSČM projev řekl. Byl to malý krok pro pana prezidenta a velký skok pro KSČM,“ komentoval Zemanovu ostrou kritiku vůči komunistické straně Pavel Kováčik. I přestože předseda poslaneckého klubu KSČM s prezidentovou kritikou částečně souhlasí, stále nemůže s jistotou říci, zda zinscenované procesy z padesátých let včetně toho s Miladou Horákovou byly justičními vraždami. „Nejsem právník, neumím to posoudit,“ vysvětlil v rozhovoru pro server Aktuálně.cz. Dále uvedl, že i když mezi komunisti existuje názorový proud, který zpochybňuje monstrózní procesy s politickými vězni a jejich vraždy, nevnímá to jako zásadní. „Hlavní pro mne je program a že jsme schopní se dohodnout na jeho realizaci,“ řekl Kováčik. Hodnocení historických událostí včetně kauz z padesátých let se podle něj mohou s postupem času zpřesňovat. Projev prezidenta označil ve srovnání s jeho řečí na sjezdu Sociální demokracie za velmi mírný a laskavý.

4869906-img-vojtech-filip-kscm-pavel-kovacik-snemovna-v0
Pavel Kováčik a Vojtěch Filip. Zdroj: Aktuálně.cz

Filipovi ke znovuzvolení blahopřál jak premiér v demise Andrej Babiš, tak předseda ČSSD Jan Hamáček. Jednání o nové menšinové vládě ANO a ČSSD s podporou komunistů by měla pokračovat v příštím týdnu. Pokud Babišovo hnutí přistoupí na požadavky Sociálních demokratů a vláda dostane důvěru, bude se jednat o největší politický úspěch KSČM od roku 1989. Velký krok pro komunistickou ideologii, malý krok pro demokracii. Uvidíme potom, jak moc a jakým směrem se zpřesní vnímání politických procesů. Těm přibližně 250 lidem, které komunistický režim z politických důvodů popravil, to již život nevrátí. Nezbývá nám opět niž jiného než se jen zeptat… Quo vadis, česká republiko?

7f890d63v
Během sjezdu KSČM proběhla demonstrace jejích odpůrců. zdroj: Aktuálně.cz

Dovidenia, zpovykaní Pražáci!

Adriana Krnáčová, stávající pražská primátorka, oznámila v rozhovoru pro stranický plátek hnutí ANO MF Dnes, že se nechystá v podzimních komunálních volbách obhájit svůj post. V daném interview rovněž uvedla, že chce s politikou definitivně skončit a v Babišově hnutí zůstat jen jako řadová členka. Příčinou rozhodnutí je podle Krndy, jak samu sebe někdy nazývá, únava a touha věnovat se především rodině. Vzhledem k tomu, že nedlouho předtím avizovala, že by křeslo primátorky obhájila ráda, můžeme jen spekulovat, zdali jsou její slova upřímná, nebo zdali to byl Andrej Babiš, kdo se rozhodl Krnáčové zbavit.   

Vzpomeňme si na podzim 2014, kdy obličeje Krnáčové a Babiše plnily většinu billboardů v Praze. Lidovým jazykem se na nich ANO snažilo vytvořit dojem, že veškeré problémy hlavního města „prostě vyřeší.“ V rozhovorech s novináři bývalá šéfka české pobočky Transparency International suverénně obhajovala neexistenci uceleného předvolebního programu a opakovala, že veškeré ty vágní teze hnutí „prostě“ nejsou žádné plané sliby a že to všechno všechno „prostě“ zařídí, až na magistrátu bude.

obrazek glosa

Jen několik pár měsíců potom, co se Krnáčová stala primátorkou, následovala šokujicí vystoupení, ve kterých opakovaně vykřikovala cosi o „debilech,“ což byla pravděpodobně snaha získat image rázné a odhodlané političky.  Nedlouho poté začala primátorka ztrácet podporu uvnitř koalice, což považovala za „antibabišovský džihád.“ Následovalo vyslovení nedůvěry ze strany pražské organizace hnutí ANO. Té ale nakonec domluvil sám Andrej Babiš, takže Krnáčová ve své funkci zůstala pod podmínkou, že bude lépe komunikovat se svými kolegy i novináři. Těžko říct, zdali si to vzala k srdci, profesionalitu a pracovitost kolegů z vlastního týmu totiž kritizuje často a ráda doposud. Každopádně se jí podařilo ve funkci udržet.

Ohlédneme-li se za čtyřletým působením Krnáčové na magistrátu, je zřejmé, že se jí toho „prostě“ moc vyřešit nepodařilo, přestože tvrdí opak a považuje své působení v čele Prahy za „krizový management.“ Skutečnost je taková, že hlavním tématem primátorky bylo (kromě shánění pandy v Číně) zavedení mobilního signálu a wi-fi v pražském metru. K plošnému pokrytí by prý mělo dojít nejpozději roku 2022. Tak uvidíme. Třeba se do té doby podaří vyřešit i rychlé spojení na letiště, časté dopravní zácpy a problémy s taxikáři.

Byl to pravděpodobně výrok o „zpovykaných Pražanech,“ který definitivně přesvědčil i Andreje Babiše, že by měl do čela pražské kandidátky postavit někoho, kdo se s občany hlavního města ztotožní natolik, že nebude jejich problémy zlehčovat, ale pokusí se je vyřešit. Kam ale povedou další kroky Krnáčové stále není jasné. Objevily se totiž spekulace o tom, že projevila zájem o diplomatickou pozici v Německu či Izraeli. Tuto možnost ale seběvědomá politička vzápětí sama popřela.

 

Babišův domeček z karet

Vyjednávání o vládě mezi ANO a ČSSD dospěla tento týden do bodu nula. Babiš nakonec neustoupil ze svých mocenských zájmu na ministerstvech vnitra a financí. Sociálním demokratům sice velkoryse nabídl celkem pět ministerstev, ale alespoň jedno ze dvou výše zmíněných mezi nimi chybělo. Tím půlroční jednání o nové vládě opět nedostala konkrétních obrysů a Babiš prokázal svou politickou neschopnost. Nyní je na tahu prezident, se kterým se má premiér v demisi setkat příští úterý.

Andreji Babišovi se začíná bortit jeho domeček z karet. Jelikož se cítí jeho král samovládce a stojí na samém vrcholu karetní pyramidy, nedohlídne již na řady karet v nižších řadách, které ho drží u moci. Pokud se rychle neprobudí ze své krátkozrakosti a bude trvat na postu premiéra jen pro sebe samotného, může ho čekat rychlý pád z politického výsluní. Situaci má nyní v rukou Miloš Zeman a je velkým otazníkem, jestli bude nadále Babišovi vycházet vstříc. Přeci jenom vydání Nikulina do rukou Američanů či vyhoštění tří ruských diplomatů viditelně nejsou rozhodnutími podle Zemanova gusta. A je známo, že pan prezident se rád mstí a s oblibou trestá každé vzepření se jeho vůli.

V dohlednu je několik scénářů – předčasné volby, které údajně nikdo nechce, úřednická vláda, vláda bez Babiše, protiústavní varianta kabinetu bez důvěry, vláda ANO s podporou KSČM a SPD či návrat k jednáním s ČSSD. V co vyústí Babišovo lpění na postu premiéra a jeho one man show vládě? Podle zvyklostí našeho ústavního systému by měl v druhém pokusu o sestavení nového kabinetu dostat slovo Petr Fiala, předseda ODS, která ve volbách skončila na stříbrné příčce. Těžko však předvídat další Zemanovy kroky. Jeho pomstychtivost a nenávist k těm, kdo s ním nesouhlasí, z něj udělaly velmi náladového, impulzivního, názorově nečitelného a nevyzpytatelného starce. Pokud bude prezident stále stranit současnému premiérovi v demisi, možná nás čeká další půlrok bez vlády s důvěrou. Pokud ne, kdo ví? Začnou Babišovi odlétat i další jeho karetní spoluhráči z hnízda, či zůstane jen u Pelikána?

Jak se z Česka stal středoevropský tygr

Česká republika vzhledem ke své velikosti, geografické poloze, surovinové základně a struktuře hospodářství nemůže dlouhodobě vykazovat přebytek obchodní bilance. V listopadu 1996 to studentům Vysoké školy ekonomické sdělil tehdejší premiér, později prezident a také profesor ekonomie Václav Klaus.  [1]

Bylo to v roce, kdy deficit obchodní bilance dosáhl nejvyšší hodnoty (9,2 % hrubého domácího produktu), rok před měnovou a politickou krizí, která vedla k pádu vlády, devalvaci koruny a otevření země zahraničním investicím. [2]

Podpora investic, změna struktura ekonomiky a hlavně vstup do Evropské unie v roce 2004 udělaly z České republiky malou otevřenou ekonomiku a také exportního tygra. V roce 2005 poprvé objem exportu překonal dovoz a od té doby přebytek obchodní bilance setrvale narůstá. V roce 2017 kladné saldo obchodní bilance přesáhlo neuvěřitelných 425 miliard korun. [3] Celkový obrat zahraničního obchodu v roce 2017 podle údajů Českého statistického úřadu meziročně vzrostl o 503,4 miliard na necelých osm biliónů korun. Podíl obratu zahraničního obchodu na hrubém domácím produktu se blíží 160 procentům. Na počátku transformace, v roce 1990 to byla pouhá třetina, 54 procent.

Česká republika se podle statistického úřadu Eurostatu podílí na celkovém vývozu a dovozu Evropské unie 3,3 %, resp.  3,1 %. Což je dost na zemi, jejiž populace nedosahuje ani dvou procent všech obyvatel EU. [4]

Graph1
V roce 2017 mířilo 84 % českého exportu do dalších evropských zemí.

Export není jen o slabé koruně

Na počátku 90. let nic nenaznačovalo, že se Česká republika stane jedním z největších exportérů v EU (vzhledem k HDP) a také jedním z nejdůležitějších subdodavatelů. Tuzemské průmyslové podniky měly zastaralé vybavení. Většina produkce směřovala do zemí bývalého východního bloku. Kromě zemí Rady vzájemné hospodářské pomoci (RVHP, země bývalého socialistického uskupení) vyvážel československý průmysl také velké investiční celky. Bohužel opět do spřátelených zemí (i když mimo RVHP), jejich platební morálka nebyla ideální, nebyl ale tlak na kvalitu zboží.

Změna režimu měla na export významný vliv. Zanikly původní PZO (podniky zahraničního obchodu), které vývoz zprostředkovávaly a hledaly pro produkci odběratele. Průmyslové podniky potřebovaly nové majitele, měnila se majetková struktura ekonomiky. Firmy se chystaly na privatizaci, neinvestovaly. Se zastaralým zbožím a bez pomoci PZO jen těžko hledaly zahraniční odbyt pro svoji produkci.

Noví majitelé z řad českých kupců (v 90. letech vláda dávala přednost privatizaci tzv. českou cestou) nové peníze a s nimi nové technologie nepřinesli. Naopak – zadluženým společnostem typu Poldi Kladno či Škoda Plzeň musel několikrát pomoci stát.   [5] Jediný důvod, proč průmysl a export totálně nezkrachovaly, byla několikerá devalvace koruny v 90. letech. Konkurenceschopnost české ekonomiky byla založená na slabé koruně a nízkých mzdách. Přesto až do roku 2005 Česká republika nedokázala až na výjimky vyvézt víc, než dovezla.

Aby se mohlo něco změnit, musely se změnit firmy. K tomu přispěly měnová, finanční a politická krize v roce 1997, změna vlády a hlavně nastolení nové cesty transformace, kdy se země otevřela zahraničním investorům.

Namísto totálně nekonkurenceschopných podkapitalizovaných státních gigantů vznikly nové továrny na zelené louce. Většina produkce z nově zakládaných továren mířila na export. Objem vyvezeného zboží stoupl ze 422 milard korun v roce 1993 na neuvěřitelných 1,3 bilionu korun v roce 2003. [6]

Vstup do Evropské unie v roce 2004 český export katapultoval k rekordům. Českým firmám se otevřel trh bez obchodních a celních bariér, který tehdy zahrnoval 25 zemí a to včetně deseti nováčků. Kromě Česka v roce 2004 vstoupilo do Unie například Maďarsko, Polsko, Slovensko, Slovinsko, Malta, Kypr a státy Pobaltí. Obrat zahraničního obchodu do zemí EU po vstupu meziročně stoupl ze 64 procent na téměř osmdesát. Prvních šest měsíců po zapojení do EU rostl český export třicetiprocentním tempem. [7]

Úspěšná histore českého exportu začleněním do vyspělého světa neskončila. Objem vývozu od roku 2003 do 2017 stoupl z 1,3 bilionů na 4,2 biliony korun. Hlavním exportním trhem přes veškeré návrhy vládních proexportních strategií, které doporučovaly exportérům zaměření na Brazílii, Rusko, Čínu nebo třeba Indii, zůstala Evropská Unie. Její podíl na exportu v současné době dosahuje téměř 84 procent. [8]

Ani exportu se nevyhnuly zásadní světové události, stejně jako experimenty České národní banky. K největšímu zpomalení došlo v roce 2008 kvůli ochlazení evropské ekonomiky. V roce 2009 se pak do recese propadla i česká ekonomika. [9] Na zpomalení exportu v roce 2012 reagovala Česká národní banka. Ta spustila na podzim 2013 kontroverzní program slabé koruny, který měl oživit inflaci, ekonomiku a také se stal nečekaným dárkem exportérům. Rok po zavedení intervencí stoupl vývoz o 14, 3 procenta oproti 3,3procentnímu růstu v roce 2013. Celkem do konce intervencí stoupl vývoz o 25 procent. [10]

Přes polovinu českého exportu tvoří stroje a zařízení (jejich podíl stoupl z 44,5 procent v roce 2000 na 56,3 procenta v roce 2016), hlavním obchodním partnerem zůstává Německo s třetinovým podílem na celkovém exportu. [11]

Graph2
Hlavními obchodními partnery České republiky jsou Německo, Slovensko a Polsko.

Dovoz českou výrobu nezruinoval

O české ekonomice platí, že je dovozově náročná. Znamená to, že k výrobě potřebuje nejen suroviny, ale také polotovary a subdodávky. Až tři čtvrtiny dovozu míří k dalšímu zpracování, dovoz spotřebního zboží a potravin spadá do oné poslední čtvrtiny. Podle studie Českého statistického úřadu je dovozní náročnost Česka oproti průměru ostatních zemí Unie téměř dvojnásobná. [12]

Na počátku 90. let ale statistika dovozu vypadala úplně jinak. Náhlá svoboda přinesla “hlad” po spotřebním zboží. “Zhmotnil” se mimo jiné v dovozu aut. Objem importu této komodity stoupl ze 119,3 miliard v v roce 1992 na 330 miliard v roce 1997. Měnová, politická a posléze ekonomická krize ale nadšení z dovezených aut poněkud zchladila a dovoz a vývoz aut se začal vyrovnávat. Nutno upozornit, že už v roce 1997 byla největším exportérem Škoda Auto z koncernu Volkswagen (ten vstoupil do společnosti Škoda už v roce 1991). [13]

Kromě aut však průmysl potřeboval technologické linky a vybavení. Na začátku 90. let na to ale neměl prostředky. Firmy se privatizovaly, noví čeští majitelé šly cestou dluhů a peníze na dovoz strojů a zařízení chyběly. Zlom přinesla změna české politiky (namísto eurofobního expremiéra Václava Klause přišel v roce 1998 tehdy ještě Evropě přátelsky naladěný Miloš Zeman), která otevřela dveře pro vstup zahraničních investorů.

Jak moc velký vliv na dovoz strojů a zařízení měl nástup nových zahraničních firem na počátku milénia ukazuje srovnání podílu dovozu strojů a zařízení v letech 2000 a 2016. Podle analýzy Ministerstva průmyslu stoupl podíl dovozu technologií z původních 40 na 46 procent a 49 procent na počátku roku 2018. Oproti tomu se výrazně snížil podíl dovozu surovin, především ropy a jejích derivátů. Důvodem není ovšem prudký pokles  spotřeby, případně objev českých ropných nalezišť, ale nižší ceny na světových trzích.

Hlavním partnerem u dovozu zůstává Německo (zhruba čtvrtina procent všech dovozů), na druhém místě je ovšem Čína, jejíž podíl na importu do Česka každoročně narůstá a nyní dosahuje 15 procent. Její podíl coby druhého největšího exportéra narůstá bez ohledu na postupně přijímaná antidumpingová opatření ze strany Evropské unie, kterými se musí Česko řídit. [14] Oproti tomu podíl Ruska, kdysi jednoho z nejdůležitějších trhů, klesl ze 6,5 procent v roce 2000 na současná necelá dvě procenta.    [15]

Dovozu se nevyhnuly turbulence spjaté s událostmi v české ekonomice. Kromě specifických potřeb na počátku 90 let, vstupu do Evropské unie v roce 2004 (dovoz stoupl ve stejném roce o pětinu), [16] měla velký vliv na zbrždění dovozu finanční krize v roce 2008 a 2009 (projevila se především v poklesu ze zemí EU).

Dovoz ovlivnily i intervence České národní banky, která se rozhodla na podzim 2013 uměle oslabit kurz koruny a držet jej podhodnocený do jara 2017. Přetože kvůli slabé koruně dovoz podražil, z analýzy Asociace malých a středních podniků vyplynulo, že dopad na dovozy rozhodně nebyl tragický. V prvním roce intervencí dovoz rostl o 13,3 procenta, za celé tři roky stoupl dovoz o zhruba 24 procent. Ukončení intervencí podpořil hlavně dovozy ze zemí Evropské unie. [17]

S růstem ekonomiky a zahraničního obchodu bude růst i dovoz. Protože k tomu, aby Česká republika mohla dostatečně konkurovat zahraničí, potřebuje subdodávky – nejen z Česka, ale ze zahraničí.

shutterstock_1011664672
Na českém exportu se velkým dílem podílí Škoda Auto.

[1] https://archiv.ihned.cz/c1-892891-cr-asi-nikdy-nebude-mit-prebytek-obchodni-bilance-rika-vaclav-klaus

[2] http://ekonomicky-denik.cz/analyza-zahranicni-obchod-cr-cast-prvni/

[3] https://www.mpo.cz/assets/cz/zahranicni-obchod/statistiky-zahranicniho-obchodu/2018/3/Teritorialni-struktura-zahranicniho-obchodu-CR-za-leden-2018.xlsx

[4] https://www.czso.cz/csu/czso/cri/zahranicni-obchod-prosinec-2017

[5] http://ekonomicky-denik.cz/analyza-zahranicni-obchod-cr-cast-prvni/

https://zpravy.aktualne.cz/domaci/dvacet-let-se-stehlikem-pribeh-kladenske-poldovky-a-jejiho-k/r~d6a4df22792f11e79de10025900fea04/?redirected=1521267386/

https://cs.m.wikipedia.org/wiki/Škoda_(podnik)

[6] https://www.investujeme.cz/tiskove-zpravy/od-roku-1993-vzrostl-cesky-export-desetinasobne-letos-dosahne-3-9-bilionu-kc/

http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/ministr-prumyslu-a-obchodu-k-vysledkum-exportu-za-rok-2017-a-k-dalsimu-smerovani-podpory-exportu–102514.html

[7] https://cs.m.wikipedia.org/wiki/Evropská_unie

http://ekonomicky-denik.cz/analyza-zahranicni-obchod-cr-cast-treti/

[8] http://www.businessinfo.cz/cs/zahranicni-obchod-eu/statni-podpora-exportu/exportni-strategie-cr.html

[9] https://www.fio.cz/zpravodajstvi/zpravy-z-burzy/42645-ceska-ekonomika-i-nadale-zpomaluje

https://www.kurzy.cz/makroekonomika/hdp/

[10] http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/export-roste-navzdory-ukonceni-kurzoveho-dopingu-97203.html

[11] https://www.mpo.cz/assets/cz/zahranicni-obchod/statistiky-zahranicniho-obchodu/2017/4/Prezentace_03_2017_CZ_OR.pdf

[12] https://www.czso.cz/documents/10180/20533812/csav121613.doc/b2a6b36a-e686-45d6-8258-07380813db2d?version=1.0

[13] http://ekonomicky-denik.cz/analyza-zahranicni-obchod-cr-cast-treti

http://zpravy.e15.cz/fleet-special/legenda-slavi-30-let-skoda-favorit-znamenala-pro-automobilku-velky-krok-vpred-1337520

https://archiv.ihned.cz/c1-976009-vyvoz-s-jasnejsimi-obrysy

[14] https://insis.vse.cz/zp/63451

[15] https://www.mpo.cz/assets/cz/zahranicni-obchod/statistiky-zahranicniho-obchodu/2017/4/Prezentace_03_2017_CZ_OR.pdf

https://www.mpo.cz/assets/cz/zahranicni-obchod/statistiky-zahranicniho-obchodu/2018/3/Teritorialni-struktura-zahranicniho-obchodu-CR-za-leden-2018.xlsx

[16] https://www.czechtrade.cz/getattachment/nastaveni/Archiv/archiv-rocnich-analyz-zo-cr/zahranicni_obchod_2004.pdf?lang=cs-CZ

[17] http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/export-roste-navzdory-ukonceni-kurzoveho-dopingu-97203.html