Střet zájmu nebo střed zájmů? Na Babiše si opět posvítí Evropská komise, tentokrát kvůli evropským dotacím pro Agrofert.

Předseda vlády Andrej Babiš je opět vyšetřován pro možný střet zájmu. Bohužel ale ne v zájmu občanů. Transparency international ČR podává již druhý návrh adresovaný Evropské komisi pro regionální politiku k důkladnému vyšetření střetu zájmů firmy Agrofert a samotného premiéra. Ohrožuje střet zájmu našeho premiéra zájmy ČR? A nakolik to může ovlivnit naše postavení v rozpočtu Evropské unie?

Již v srpnu letošního roku přichází první podnět k vyšetřování. Zkuste hádat, čeho se týká. Správně, médií. Když se kriticky podíváme na český mediální trh, velmi snadno pochopíme, že Andrej může pouhým mávnutím ruky ovlivňovat nejčtenější média na české scéně. Společnost MAFRA, pod kterou spadají

Lidové noviny i Mladá fronta, v podstatě tvaruje veřejné mínění většiny české společnosti. A nebude náhodou, že tuto mediální skupinu vlastní Agrofert. I selským rozumem pochopíme, že není v pořádku, když tisk, rozhlas i internet může ovládat jediný člověk. Nebo se snad vrátily časy totality? Pokud bude Babiš shledán vinným, bude čelit sankci do výše 250 000 korun. To jsou pro něj pouhé drobné. Drobné zlaťáky, které možná shrábne z evropských dotací.

Právě evropské dotace se staly tématem číslo jedna v dalším podnětu Transparency international. Náš Andrej údajně porušil unijní předpisy, kdy osoba, která se podílí na plnění rozpočtu se má vyvarovat chování, jehož zájmy by byly ve střetu s finančními zájmy EU. Ačkoliv není Babiš přímým vlastníkem Agrofertu (tedy ne na papíře), je stále zakladatelem svěřeneckých fondů. Tyto fondy odpovídají mimo jiné za akcie společnosti Agrofert. Takže si dáme dohromady dvě a dvě. Agrofert čerpá nemalé evropské dotace. A Babiš je ministrem financí. Babiš je premiérem. Babiš tedy může přímo i nepřímo ovlivňovat příděl dotací. A proč by si trochu nenasypal do vlastní kapsičky. Tedy firmičky. Stát řídit jako firmu a firmu řídit jako stát.

Babiš už není jen místní kauzou. Zahraniční média vědí, co za panáčka máme ve vládě. Možná dokáže manipulovat české ovce, ale jakmile sáhne na peníze z evropských fondů, bude Evropskou unií postaven před volbu. Být či nebýt. Podnikatel nebo premiér. Ať už se jeho vina prokáže či ne, je rozhodně podstatné, že někdo toto jednání nepřehlíží, a hledá pojítka mezi obrovskými dotacemi pro Agrofert a Babišem. Andrej by nejraději byl premiérem, politikem, podnikatelem, majitelem, prezidentem a bohem. Doufejme jen, že mu někdo z jeho PR týmu doporučí, že je čas se stáhnout a vybrat si svoji kolonku. Nebo najde pokoru sám v sobě? Nejspíš ne.

Tvrdohlavý boj za demokracii

Dnes je tomu 69 let od zatčení Milady Horákové. Její příběh a především jeho tragický konec zná většina Čechů i Slováků. Jejímu zatčení předcházel dlouhý boj za demokratické poměry v Československu začínající již v meziválečném období.

Milada se narodila v Praze Čeňkovi Královi, velkému zastánci T. G. Masaryka, který na ni měl v tomto směru velký vliv. Odkaz Masaryka a Beneše dokonce Horáková zmínila při svém posledním projevu v rámci zinscenovaného komunistického procesu v roce 1950.
Již na gymnáziu se zajímala o politiku. Z něj byla dokonce vyloučena za účast na protiválečných demonstracích v roce 1918. Později odmaturovala na jiném gymnáziu a v roce 1936 promovala na Právnické fakultě na Univerzitě Karlově.
Po studiích se vdala za Bohuslava Horáka, který byl redaktorem, pozdeji programovým ředitelem, Československého rozhlasu a roku 1933 se jim narodila dcera Jana.
Za první republiky začala být politicky aktivní. Od roku 1929 byla členkou ČSNS (České strany národně sociální). Těžiště její činnosti se však soustředilo v ŽNR (Ženská národní rada). V rámci svého působení se zasazovala o zrovnoprávnění žen v legislativě, sociální spravedlnost, lepší sociální péči a zabezpečení. I díky tomu bývá označována za jednu z nejvýznamnějších feministek Československa. Milada mimo češtinu mluvila anglicky, francouzsky a německy. V tomto období také cestovala do Británie, Francie a SSSR. I díky těmto cestám neměla iluze o bolševickém Rusku, ale ani o západních zemích.
Na začátku druhé světové války musela Horáková odejít ze zaměstnání. V rámci ŽNR organizovala sociální pomoc. Zapojila se do odbojové organizace. Zajišťovala tajné byty, získávala zpravodajské informace a další. 2. srpna 1940 byla spolu s manželem zatčena, avšak pouze za práci v ŽNR. Již zde ukázala svou nezlomnou vůli. Byla vyslýchána a bita, avšak bez úspěchu. Více informací nepodala. Roku 1944 proběhl soud v Drážďanech, kde se Horáková sama hájila v němčině. Prokurátor zde navrhoval trest smrti, ten se nakonec změnil na osm let káznice. Do konce války byla v mnoha vězeních včetně Pankráce, Malé pevnosti v Terezíně či v Aichachu u Mnichova. Zde byla v dubnu 1945 osvobozena americkou armádou.
Doma v Praze se Horáková shledala se svou dcerou Janou a manželem Bohuslavem, který přežil pochod smrti. Poté, co na Miladu apeloval mimo jiné i prezident Beneš, přijala poslanecký mandát Prozatímního národního shromáždění a vstoupila do obnovené strany ČSNS. Také se stala předsedkyní ŽNR, po válce přejmenované na Radu československých žen. V roce 1946 potvrdila svůj post poslankyně ve volbách do Národního shromáždění. V té době kritizovala mimo jiné činnost poválečných lidových soudů či odmítnutí Marshallova plánu.
Jaro 1948 bylo pro Miladu, stejně jako pro zbytek československého národa, kritické. Snažila se o boj s komunisty, prosadila usnesení, že RČŽ nevstoupí do Ústředního akčního výboru. Den na to byla však vyloučena z vedení a RČŽ převzali komunisté. Následně byla vyloučena ze všech dalších svých veřejných funkcí. Začátkem března 1948 se demonstrativně vzdala svého poslaneckého mandátu. Po komunistickém převratu se dále zasazovala o protikomunistický boj, udržovala kontakty s exilovými politiky a pomáhala lidem usilujícím o emigraci. I díky těmto aktivitám se Horáková dostala do hledáčku jako vhodný kandidát pro akci StB „Střed“, v rámci níž byla ve své kanceláři dne 27. září 1949 zatčena.
Zinscenovaný politický proces, v rámci kterého zatkli Horákovou, nebyl jediným. Podobné procesy začaly již před rokem 1948 v SSSR. Čím více bylo Československo ovládáno z Moskvy, tím spíše se čistky přesouvaly i k nám. Šlo až o paranoiu. Nejenže mířily procesy proti antikomunistům či nestraníkům, nakonec zasáhly i vedení komunistické strany. Zvrácenosti 50. let se tak nevyhnuly ani generálnímu tajemníkovi UV KSČ Rudolfu Slánskému.
StB si nakonec zvolila Horákovou do role ústřední postavy v inscenovaném spiknutí proti Československé republice. Milada byla vyslýchána a mučena nejdéle, odmítala totiž podepsat doznání. Nakonec podepsala pod pohrůžkou ztráty blízkých. Proces s Miladou a s jejími dvanácti kolegy probíhal od 31. května do 8. června 1950 a byl zinscenován jako politický monstrproces. Šlo o divadlo. Obžalovaní měli předem připravené texty a nesměli se od textu vychýlit. I tímto Horáková vyniká. Ta vybočovala ze scénáře a svůj poslední projev byl jen a pouze její řečí. I proto je příběh Milady tak jedinečný. Ta totiž i přes přímé ohrožení života nikdy neupustila od svých zásad.
Jak životní příběh Milady Horákové skončil všichni víme. Rozsudek trest smrti. Prezident Gottwald rozsudky podepsal i přes dopisy s prosbami o milost z celého světa. Je dost možné, že pod taktovkou SSSR, ani nemohl jednat jinak.

Milada Horáková byla žena, která věřila svým ideálům natolik, aby pro danou věc položila i vlastní život.

Finanční krize, zas a znova?

Začalo to pár hypotékami. Každý Američan přece musí mít perfektní rodinný domek se zahradou, kde pověsí vlajku posetou hvězdami. Každý chtěl půjčit na americký sen. Pokračovalo to zvýšením cen ropy. Dolar zeslábl. Kleslo i HDP. Blížila se olympiáda v Číně. Vše čínské se stalo žádaným. To vše mělo vliv na spotřebitelské ceny, jen a jen stoupaly. A s prvním podzimním listím roku 2008 přišla i světová finanční krize. Smetla burzy v Americe jako ještě nikdy. Ještě hůře dopadla na největší americkou pojišťovnu. Svět se ale vzpamatoval. Nakolik jste sami na sobě pocítili vibrace ekonomické krize? Pokud jste tedy zrovna netrávili dovolenou v Řecku. Ale co když brzy přijde další vlna ekonomického neštěstí? A jak by si s tím poradila naše zemička?

Česká ekonomika se řadí k vyspělejším, na žebříčku post-komunistických států jsme špička. A jakožto sociální stát sypeme mnoho z naší pokladničky právě do zabezpečení základních potřeb občanů. Přizpůsobivých i nepřizpůsobivých. Velká část naší ekonomiky je závislá na organizaci, která vzniká 1993. Evropská unie určuje spád naší ekonomiky a drží ji nad vodou. Nabízí volný trh, nabízí fondy, nabízí dotace, nabízí pomoc, nabízí také regulace. Snaží se dalším tragédiím v ekonomice státu předejít a připravit se na možná budoucí rizika. Evropský trh je otevřený nekonečné možnosti pro podnikatele nebo firmy, a my bychom měli tyto možnosti chytit za pačesy. Evropský trh sice závisí na tom světovém, ale díky EU jsou evropské státy semknuty i ekonomicky. Proto se další krize nemusíme tolik obávat. A můžete si Evropskou unii hanit jak chcete.

Jsou zde obavy, že pokud dojde k další eskalaci finančnictví, v naší zemi bude kámen úrazu rostoucí cena nemovitostí. Ceny stoupají, naopak platy nestoupají. Většina domácností je zvyklá žít od výplaty k výplatě. Společenské standarty jsou nastaveny tak, že nás tlačí do nákupu čím dál více věcí, které ve skutečnosti nepotřebujeme. Možná se život na dluh stane i naším standardem. Budeme si půjčovat na dluhy. I přesto tyto hrozby česká ekonomika je pevně stavěna a po dekádách komunismu a řízené ekonomiky mámě již to nejhorší za sebou. Soudruzi. A české vozy, které naší ekonomiku drží, budou stále chtěným zbožím. Zlaté české ručičky totiž pořád ví, jak nabízet kvalitu za slušnou cenu.

Nejspíše pokud dojde k další globální finanční krizi, běžný Franta Vomáčka bytem v Humpolci, nepocítí ani náznak změny. Další finanční krize by mohla vážně poškodit jen jednoho člověka. Našeho pana premiéra.

A co vy? Cítíte se být finančně zabezpečeni?

Masaryk se zasloužil o stát!

Masaryk. Prezident. Osvoboditel. Politik. Filozof. Sociolog. Vědec. Přítel Židů. Státník. Profesor. Tatíček.

Když hledáme správná slova pro popsání tohoto jedinečného muže, měli bychom použít i slovo vzor. Neboť vzor člověka-prezidenta v naší společnosti dlouho chybí. Chybí nám vzor čestnosti, chování, lidskosti a především inteligence. Posledním prezidentem s velkým P byl snad jen Václav Havel. Prezident má být člověk pokorný, který je si ale zároveň vědom své moci. Svého poslání. Reprezentuje svůj národ ve světě. Panují však obavy, že náš současný prezident zapomněl být pokorným a hledá ve svém úřadě jen finty, jak stát využít ku prospěchu svému. Hodnoty, za které pan Václav Havel či T. G. Masaryk bojovali a trpěli, jsou ztraceny v rozhovorech Zemanova tiskového mluvčího. Pojďme ale na chvíli zapomenout na nemoci naší současné vlády a připomeňme si Masarykovy časy.

Tomáš Jan Masaryk přišel na svět 7. března 1850. Rodina obývala statek na Slovácku, ve kterém byli oba z rodičů zaměstnáni. Masaryk měl čtyři mladší sourozence, bohužel jen dva z nich se dožili dospělosti. Mezi sebou se často dorozumívali německy, neboť otec byl Slovák, a matka zaměstnaná jako panská kuchařka, více využívala němčinu. Tomáš studoval na gymnáziu v Hustopečích, ve Strážnici a dosáhl i na německo-jazyčné gymnázium v Brně. Masaryk však nebyl jen student teoretik. Učil se kovářem i zámečníkem. Dodnes se vedou spory zda-li jeho otec, správce statku, byl skutečně jeho biologickým otcem. Převážně proto, že mezi jeho rodiči byl velký věkový rozdíl a chybí zde pojítko se vzdělaností a společenským postavením jeho rodičů. Nejedna teorie zmiňuje, že by jeho pravým otcem mohl být právě majitel statku, na kterém jeho rodiče sloužili. Některé teorie mluví dokonce o spříznění s císařem Františkem Josefem I. Masarykova pravnučka však tuto analýzu DNA odmítla. A i kdyby byl jeho pravý otec samotný císař, nic nezmění velikost jeho činů.

Po prusko-rakouské válce odchází Masaryk z Brna studovat do Vídně, kde je po složené maturitě přijat na filozofickou fakultu. Tato univerzita významně ovlivnila a odstartovala směřování jeho budoucí kariéry. V rakouské metropoli nachází vzory v profesorech filozofie a snaží se uživit doučováním dětí z vlivných rodin. Právě díky jedné z nich se vydává studovat do Lipska a potkává zde lásku svého života, dceru newyorského podnikatele, Charlottu Garrigue. Po jejich sňatku se vrací zpátky do milované Vídně.

Tomáše odjakživa fascinovala problematika sebevraždy. Jeho habilitační práce, vydaná knižně 1881, odstartuje vlnu zájmu. O rok později přichází na svět jejich první potomek Alice, a za další rok syn Herbert a Jan. Rodina opouští Vídeň a stěhuje se do hlavního města české provincie. Masaryk získává místo na pražské univerzitě. Právě zde zasel semínko jednoho z největších sporů o pravosti rukopisů kralovédvorského a zelenohorského. Došlo ke střetu vědeckého světa se světem politiky a národní hrdosti. Tento spor rozdělil českou společnost a zapojil Masaryka do politického života. Stává se poslancem za mladočechy, kde se drží až do roku 1914. Masaryk vydává v tomto období spoustu děl, která se zapisují do historie národa: Česká otázka, Jan Hus, Moderní člověk a náboženství a Otázka sociální.

Rok 1897 se zapsal do jeho života šarlatovým písmem, neboť se stává profesorem na Karlově univerzitě a zapojuje se do aféry tzv. Hilsneriády. Snažil se zasadit o revizi procesu pro Leopolda Hilsnera, židovského vraha české dívky. Celé toto období je spojeno s projevy antisemitismu a právě Masaryk se snaží tuto situaci zmírnit a vyvrátit názor, že šlo o rituální vraždu. I přes nepřízeň doby zakládá politickou stranu lidovou, později zvanou pokrokovou.

Přichází velká válka a Masaryk odchází do exilu. Žije v Itálii, Švýcarsku a Francii. I díky těmto cestám získává v zahraničí mnoho vlivných přátel, jejichž podporu využije při boji za samostatný československý stát. Svým šarmem a inteligencí si získává sympatie i amerického prezidenta Wilsona. Není náhodou, že jsou mu v tomto boji společníky Edvard Beneš a Rastislav Štefánik. Právě jejich snahy eskalovaly ve Washingtonskou deklaraci ustanovenou 18. října 1918. Jen o pár dní později je vyhlášeno Československo a Masaryk zvolen jeho prvním prezidentem. A jak to bylo dál s Československem už doufáme víte.

Díky své vzdělanosti, svému nearistokratickému původu, šarmu, inteligenci, přehledu a lidskosti se stal Masaryk tím nejlepším prezidentem pro nově vznikající republiku. Svými hodnotami, které v současné politice postrádáme, byl mužem, který chtěl pro národ to nejlepší. Připusťme, že je možná jednodušší modelovat společnost, která je nová a sama neví jak se profilovat. Buďme tedy rádi, že naše první česko-slovenské hodnoty formuloval prezident takovýchto hodnot. Kde jsou tyto hodnoty nyní? Že pravda a láska zvítězí. A to si nechceme hrát na pravdoláskaře. Ale toto opravdu jsou hodnoty, které jsou nadřazeny. A pokud se jimi řídíme, vždy najdeme štěstí. A to je v životě každého občana, chcete-li člověka, nejdůležitější.

 

 

 

Zdroje:

Pražský hrad, 2018 [online]. [cit. 19.9.2018]. Dostupné z: https://www.hrad.cz/cs/prezident-cr/prezidenti-v-minulosti/tomas-garrigue-masaryk/zivotopis

Origins of Czechoslovakia, 2018[online]. Wikipedia the free encyclopedia [cit.18.9.2018]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Origins_of_Czechoslovakia

Tomáš Garrigue Masaryk, 2018[online]. Wikipedia the free encyclopedia [cit.18.9.2018]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Tomáš_Garrigue_Masaryk

Hilsneriáda aneb proces na základě společenské poptávky, 29.3.2014 [online]. Česká televize 24 [cit.19.9.2018]. Dostupné z: https://ct24.ceskatelevize.cz/domaci/1041754-hilsneriada-aneb-proces-na-zaklade-spolecenske-poptavky

Půjčka na bydlení pro mladé od státu? Pořád ji ale musíte splatit.

Ceny bytů dosahují nebeských výšin. A to nemluvíme o cenách pozemků a domů. Pejsek s kočičkou měli kde bydlet. I ježibaba měla svoji perníkovou chaloupku. Pokud chceme žít, musíme bydlet. Doba je taková, že málokterý občan si může dovolit vlastní příbytek. Problém dostupného vlastního bydlení, který máme společný se světovými metropolemi jako je Londýn a Paříž. A politici si toho všímají. Nejedna politická strana zapojila tuto problematiku do své předvolební kampaně.

Hnutí Ano slibuje výstavbu nových bytů a urychlení procesu schválení změn územního plánu. Odstranění stavebních uzávěr, které údajně blokují zelení a aktivisté, urychlení zástavby průmyslových zón a zamezení krátkodobým pronájmům. Piráti naopak přichází s legislativou pro tyto krátkodobé pronájmy (jako je služba Airbnb), zavedení jednotného kontaktního místa pro stavaře, zřízení kanceláře státního architekta a nabídnout obcím nevyužívané jednotky ve vlastnictví státu.

Už i současná vláda přichází s novou, říkejme tomu vstřícnou nabídkou, pro bydlení mladých párů. Nabídla možnost půjčky na vybavení, rekonstrukci či stavbu nové nemovistosti, ve výši až dvou milionů korun. Věk obou dvou žadatelů musí být méně než 36 let. Zároveň pár musí splňovat podmínku svazku nebo registrovaného partnerství. A pokud není pár sezdaný, ale má dítě do 15 let, splňuje kritéria taktéž. Příjem žádostí odstartoval 15. srpna a vláda vyčlenila 650 milionů korun. Tento státní úvěr lze kombinovat s hypotékou. Tudíž se zadlužíte dvakrát. Splácet budete bance i státu.

A jak už tomu u nás bývá, hned v den spuštění přijímání žádostí se tvořily fronty před budovou Státního fondu pro rozvoj bydlení. Jenže to má háček. Kolik stojí takový byt na Praze 4? Nebo kolik stojí byt pro tříčlennou rodinu v centru Brna? Stačí jen dodat, že nabídnout párům půjčku s úrokovou sazbou něco málo přes jedno procento je sice hezký krok, ale nepovede to naopak k tomu, že se tyto páry přesunou z velkých měst na venkov? Kde jim právě tato půjčka vystačí na slušné zázemí. A nebylo by lepší začít u podstaty problému? Proč stoupá cena nemovitostí? A nebylo by rozumnější těchto 650 milionů investovat jinak? Například zvýšit porodné a mateřskou? Stát by sice nedostal tuto částku zpět, ale skutečně by přispěl ke zkvalitnění života mladých rodin.

Faktem je, že bydlení v lukrativních lokalitách se stává pro mladé páry nedosažitelným. Stejně jako najít vhodnou školku pro své dítě, která si neúčtuje obří částky kvůli možnosti bezlepkové, vegetariánské a veganské stravy. A nám zbývá se jen ptát, co je v zájmu státu. Občané zakládající rodiny v příjemné lokalitě s dostupností vzdělávacích institutů? Nebo občané, kterým nezáleží na lokalitě ani na školách, a stěžejní je pro ně cena?

Migranti mohou využívat zlevněné jízdné? Strany současné menšinové vlády nám nabízí řešení v říjnových volbách?

Hnutí Ano v čele s Andrejem Babišem, v letošních komunálních volbách spoléhá na získání hlavního města. Premiér v Praze vsází na ostříleného jezdce, podnikatele Petra Stuchlíka. Právě on stojí v čele kandidátky a je hlavním poslem hesla ,,Prahu řešíme přímo a hned, Petr má číslo na můj mobil”. Prahu zahltily předvolební billboardy nesoucí šarlatové písmo ,,Uděláme Česko bohatší”. Škoda jen, že i ti nejchudší Pražané si dokáží spočítat současnou oblíbenost trestně stíhaného premiéra.

Hnutí Ano ale bude bojovat zuby nehty za svou výhru před čtyřmi lety, kdy získalo své figurky v čele bezmála šedesáti radnic. Jak tvrdí sám Andrej ,,Volby do komunálu jsou o každodenních starostech našich občanů”. A já se vás táži, počestní občané, je vaší každodenní starostí informace, zda-li má Petr Stuchlík telefonní číslo na Andreje Babiše? Jedno se ale ovšem musí Babišovi nechat. Jeho PR tým sleduje trendy. Stačilo jednoduché Youtube video a hned je Andrej opět hitem internetu. Tudíž, pokud bude Petrovi Stuchlíkovi volat ve věci správy Prahy, bude to určitě z Iphonu, který posléze připadne dalšímu šílenci s vytetovanou koblihou.
Podíváme-li se na další koaliční stranu, ČSSD, narazíme na neméně prapodivná hesla. V Havířově slibuje strana obec bez migrantů. Nebude náhodou, že je jeden z bilboardů umístěn vedle nedokončeného chodníku. Možná je cílem poukázat na skutečný problém v obci, stav vozovek a cest pro chodce. A nebo naopak. Nabídnout řešení problému. Právě příchozí migranti by mohli být vhodnou pracovní sílou schopnou chodník dokončit. ČSSD, jako i jiné politické strany, spoléhá na vliv médií v kolotoči migrační (ne)krize a neschopnost občanů kriticky hodnotit fakta. Vytvořte v občanech neopodstatněný strach a záhy jim nabídněte ochranu před těmity démony.
Výše zmíněné strany nám zajistily výhodnější jízdné pro děti, studenty a seniory. Tato cílová skupina už dávno hromadnou dopravu využívá. Protože nemá jinou možnost. Pár korun ušetřených na svačinu sice potěší, ale neovlivní kvalitu poskytovaných služeb. Tak nás, nezlevněné cestující, nutí k zamyšlení. Nakolik je to pouhý trik? Jakmile zazní ve Vaší předvolební kampani slovo zlevníme a migranti, máte vyhráno? Není moudřejší těchto několik miliard využít na opravu infrastruktury obcí a posílení spojů? A nebudou nakonec tyto slevy využívat i vlny migrantů, které se na nás údajně valí? A kdo vlastně za tyto slevy zaplatí? No přece pracující, kteří nárok na zlevněné jízdné nemají. Je to jako dát hladovějícímu napít. I když se říká, že hlad je převlečená žízeň. Nakolik si nás tímto krokem získala současná vláda?