Masaryk se zasloužil o stát!

Státník, profesor, prezident Masaryk

Masaryk. Prezident. Osvoboditel. Politik. Filozof. Sociolog. Vědec. Přítel Židů. Státník. Profesor. Tatíček.

Když hledáme správná slova pro popsání tohoto jedinečného muže, měli bychom použít i slovo vzor. Neboť vzor člověka-prezidenta v naší společnosti dlouho chybí. Chybí nám vzor čestnosti, chování, lidskosti a především inteligence. Posledním prezidentem s velkým P byl snad jen Václav Havel. Prezident má být člověk pokorný, který je si ale zároveň vědom své moci. Svého poslání. Reprezentuje svůj národ ve světě. Panují však obavy, že náš současný prezident zapomněl být pokorným a hledá ve svém úřadě jen finty, jak stát využít ku prospěchu svému. Hodnoty, za které pan Václav Havel či T. G. Masaryk bojovali a trpěli, jsou ztraceny v rozhovorech Zemanova tiskového mluvčího. Pojďme ale na chvíli zapomenout na nemoci naší současné vlády a připomeňme si Masarykovy časy.

Tomáš Jan Masaryk přišel na svět 7. března 1850. Rodina obývala statek na Slovácku, ve kterém byli oba z rodičů zaměstnáni. Masaryk měl čtyři mladší sourozence, bohužel jen dva z nich se dožili dospělosti. Mezi sebou se často dorozumívali německy, neboť otec byl Slovák, a matka zaměstnaná jako panská kuchařka, více využívala němčinu. Tomáš studoval na gymnáziu v Hustopečích, ve Strážnici a dosáhl i na německo-jazyčné gymnázium v Brně. Masaryk však nebyl jen student teoretik. Učil se kovářem i zámečníkem. Dodnes se vedou spory zda-li jeho otec, správce statku, byl skutečně jeho biologickým otcem. Převážně proto, že mezi jeho rodiči byl velký věkový rozdíl a chybí zde pojítko se vzdělaností a společenským postavením jeho rodičů. Nejedna teorie zmiňuje, že by jeho pravým otcem mohl být právě majitel statku, na kterém jeho rodiče sloužili. Některé teorie mluví dokonce o spříznění s císařem Františkem Josefem I. Masarykova pravnučka však tuto analýzu DNA odmítla. A i kdyby byl jeho pravý otec samotný císař, nic nezmění velikost jeho činů.

Po prusko-rakouské válce odchází Masaryk z Brna studovat do Vídně, kde je po složené maturitě přijat na filozofickou fakultu. Tato univerzita významně ovlivnila a odstartovala směřování jeho budoucí kariéry. V rakouské metropoli nachází vzory v profesorech filozofie a snaží se uživit doučováním dětí z vlivných rodin. Právě díky jedné z nich se vydává studovat do Lipska a potkává zde lásku svého života, dceru newyorského podnikatele, Charlottu Garrigue. Po jejich sňatku se vrací zpátky do milované Vídně.

Tomáše odjakživa fascinovala problematika sebevraždy. Jeho habilitační práce, vydaná knižně 1881, odstartuje vlnu zájmu. O rok později přichází na svět jejich první potomek Alice, a za další rok syn Herbert a Jan. Rodina opouští Vídeň a stěhuje se do hlavního města české provincie. Masaryk získává místo na pražské univerzitě. Právě zde zasel semínko jednoho z největších sporů o pravosti rukopisů kralovédvorského a zelenohorského. Došlo ke střetu vědeckého světa se světem politiky a národní hrdosti. Tento spor rozdělil českou společnost a zapojil Masaryka do politického života. Stává se poslancem za mladočechy, kde se drží až do roku 1914. Masaryk vydává v tomto období spoustu děl, která se zapisují do historie národa: Česká otázka, Jan Hus, Moderní člověk a náboženství a Otázka sociální.

Rok 1897 se zapsal do jeho života šarlatovým písmem, neboť se stává profesorem na Karlově univerzitě a zapojuje se do aféry tzv. Hilsneriády. Snažil se zasadit o revizi procesu pro Leopolda Hilsnera, židovského vraha české dívky. Celé toto období je spojeno s projevy antisemitismu a právě Masaryk se snaží tuto situaci zmírnit a vyvrátit názor, že šlo o rituální vraždu. I přes nepřízeň doby zakládá politickou stranu lidovou, později zvanou pokrokovou.

Přichází velká válka a Masaryk odchází do exilu. Žije v Itálii, Švýcarsku a Francii. I díky těmto cestám získává v zahraničí mnoho vlivných přátel, jejichž podporu využije při boji za samostatný československý stát. Svým šarmem a inteligencí si získává sympatie i amerického prezidenta Wilsona. Není náhodou, že jsou mu v tomto boji společníky Edvard Beneš a Rastislav Štefánik. Právě jejich snahy eskalovaly ve Washingtonskou deklaraci ustanovenou 18. října 1918. Jen o pár dní později je vyhlášeno Československo a Masaryk zvolen jeho prvním prezidentem. A jak to bylo dál s Československem už doufáme víte.

Díky své vzdělanosti, svému nearistokratickému původu, šarmu, inteligenci, přehledu a lidskosti se stal Masaryk tím nejlepším prezidentem pro nově vznikající republiku. Svými hodnotami, které v současné politice postrádáme, byl mužem, který chtěl pro národ to nejlepší. Připusťme, že je možná jednodušší modelovat společnost, která je nová a sama neví jak se profilovat. Buďme tedy rádi, že naše první česko-slovenské hodnoty formuloval prezident takovýchto hodnot. Kde jsou tyto hodnoty nyní? Že pravda a láska zvítězí. A to si nechceme hrát na pravdoláskaře. Ale toto opravdu jsou hodnoty, které jsou nadřazeny. A pokud se jimi řídíme, vždy najdeme štěstí. A to je v životě každého občana, chcete-li člověka, nejdůležitější.

 

 

 

Zdroje:

Pražský hrad, 2018 [online]. [cit. 19.9.2018]. Dostupné z: https://www.hrad.cz/cs/prezident-cr/prezidenti-v-minulosti/tomas-garrigue-masaryk/zivotopis

Origins of Czechoslovakia, 2018[online]. Wikipedia the free encyclopedia [cit.18.9.2018]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Origins_of_Czechoslovakia

Tomáš Garrigue Masaryk, 2018[online]. Wikipedia the free encyclopedia [cit.18.9.2018]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Tomáš_Garrigue_Masaryk

Hilsneriáda aneb proces na základě společenské poptávky, 29.3.2014 [online]. Česká televize 24 [cit.19.9.2018]. Dostupné z: https://ct24.ceskatelevize.cz/domaci/1041754-hilsneriada-aneb-proces-na-zaklade-spolecenske-poptavky

Leave a Reply

%d bloggers like this: