Komu zvoní hrana (nápověda: nám) Aneb Obnovitelné zdroje v České republice

Obnovitelné zdroje jsou hudba budoucnosti?

Obnovitelné zdroje jsou hudba budoucnosti. I přestože v Americe prezident Trump hřímá o návratu těžby nerostných surovin, především uhlí, budoucnost pro tuto horninu není zrovna růžová.  A zatímco ve světě rozrůstá poptávka po energii z obnovitelných zdrojů, Česká republika se stále nevzpamatovala ze zpackané legislativy z roku 2005. Ale brzy by se vzpamatovat měla.

 

Slunce, seno, dotace

Zatímco USA, Čína a Indie naprosto dominují světový trh se solární energií a stále zamýšlí radikální expanzi, Evropa již svého maxima dosáhla. Země jako Francie, Velká Británie, Německo či Španělsko již využívají solárních panelů na plné množství a další větší růst je velmi nepravděpodobný, situace spíše zůstane statická. Naopak Austrálie, středovýchodní a severoafrické země budou v blízké době zaznamenávat velký růst. Saudská Arábie, která mimo jiné vůbec nevyužívá energii z obnovitelných zdrojů (všechna energie pochází ze zemního plynu a nafty v poměru zhruba padesát na padesát), chce do roku 2030 zainvestovat 200 miliard dolarů do svého největšího solárního projektu. Podobně ambiciózní projekty se nacházejí i v Maroku, které chce svou solární energií zásobovat Evropu. Odpovídají tomu i předpoklady finančníků: přes 50% světových investic do obnovitelných zdrojů je právě do solární energie. Bohužel je cena solárních panelů velice volatilní a jako u většiny obnovitelných zdrojů záleží na postoji jednotlivých vlád, například na začátku tohoto léta Čína naprosto změnila svůj přístup k solární energii a omezila jejich produkci jako reakci na obchodní válku s prezidentem Trumpem, stejně jako se v roce 2014 naopak rozhodli zahltit svět výrobou solárních panelů, čímž jejich cena značně klesla. Česká republika má bohužel se solární energií špatné zkušenosti po prosazení zákona v roce 2005 o podpoře výroby elektrické energie z obnovitelných zdrojů. Ty garantovaly provozovatelům fotovoltaické elektřiny výkup za pevnou cenu a záruku návratnosti investice do patnácti let. Cesta do pekel je však dlážděna dobrými úmysly. Zákon, který měl původně podpořit obnovitelné zdroje v České republice se stal nástrojem k de facto tunelování státu. Investoři začali stavět solární panely kde to šlo a stát skončil s účtem za 400 miliard korun, jelikož nestihl včas snížit výkupní ceny. Často se uvádí, že toto je důvod pro drahou elektřinu v Čechách.

 

Země zaslíbená, medem oplývající, bez obnovitelných zdrojů

Česká republika bohužel nemá výhody svých sousedů jako Německo či Rakousko a proto se musí spoléhat především na uhlí a jadernou elektřinu. 54% energie pochází právě z uhlí, 32% z jaderné energie a pouze kolem 10% je z obnovitelných zdrojů. Při cestě do Německa si člověk může všimnout velkého počtu větrných elektráren. Zatímco v ČR tyto elektrárny vyprodukují pouhých 591 GWh, v Německu představují 14,7 TWh energie, což je více než polovina veškeré energie z obnovitelných zdrojů. A toto číslo bude růst i nadále, jen minulý rok se v Německu zvýšil přínos energie z větrných elektráren o 84%.[i]

Podobné to je i v Rakousku, ve kterém je již delší dobu velký odpor vůči jaderným elektrárnám. Historie se má tak, že si v roce postavili svou první jadernou elektrárnu, teprve po dokončení vyhlásili referendum, zda-li ji opravdu chtějí. A hádejte, jak referendum dopadlo. A toto není poprvé, co protesty přerušily provoz jaderné elektrárny, v německém Kalkaru se nukleární reaktor SNR-300 setkal jak s technickými problémy, tak s občanským odporem, že v roce 1987 se spolková vláda rozhodla projekt upustit, i přestože reaktor nikdy nebyl uveden do provozu. Dnes jsou budovy využívány jako lunapark Wunderwald Kalkar. Nejvíce elektřiny v Rakousku čerpají z obnovitelných zdrojů, hlavně z vodních elektráren. Česká republika však nemá geografické výhody svých sousedů, ani rozlohu Německa, ani vodstvo Rakouska. Máme však velkou výhodu nerostných surovin a jaderných elektráren, které oba naši německy mluvící sousedé nikdy nevyužívali nebo v případě Německa chtějí přestat používat kompletně do roku 2022. Právě proto patří ČR mezi největší exportéry energie do zahraničí: náš export elektřiny je zhruba stejný jako Spojených států a Ruské federace dohromady.

Země zaslíbená podle Praotce Čecha sice jsme, avšak šanci na obnovitelné zdroje moc nemáme. Slunce v Čechách svítí zhruba čtyři měsíce v roce (ještě vám ty vedra letošního léta budou chybět), a vodní nádrže jsou plné mrtvých podnikatelů z devadesátých let, přehrady tudíž stavět nemůžeme. Naštestí nám tu matka příroda nechala v zemi spoustu plesnivého dřeva, které nyní prodáváme jako uhlí. Čímž se dostáváme k dalšímu bodu.

Já jsem horník, kdo je víc

Anebo alespoň tak nějak to bylo za dob socialismu, kdy se horníci nacházeli na špičce příjmové pyramidy. Jenže to se sametově změnilo a budoucnost nevypadá pro uhelný průmysl zrovna růžově. Po propadu cen uhlí v roce 2011 se sice cena začala opět zvedat, ale při současném stavu, ve kterém se Evropská unie stále více odklání od fosilních paliv a naopak snaží se přeorientovat na obnovitelné zdroje, vyhlídky pro uhlí jsou černé jako uhlí samo. Donald Trump sice může svým voličům slibovat, že horníkům vrátí jejich práce, jenže by bylo naivní si myslet, že tato filozofie přetrvá poté, co Trump Bílý dům v roce  2020 či 2024 opustí. Tento typ ekonomického protekcionismu se dlouhodobě nevyplatí, obzvlášť pokud vezmeme v potaz moc, kterou v této hře drží Čína. Ta čerpá zhruba 24% energie z obnovitelných zdrojů, přičemž 80% těchto obnovitelných zdrojů pochází z vodních elektráren. Z neobnovitelných zdrojů Čína nejvíce čerpá právě z uhlí, avšak obnovitelné zdroje jsou pro Čínu stále více důležité. Je to ale právě Trump, kdo ohrožuje další vývoj solární energie ve Spojených státech. Jeho tarify v rámci obchodní války s Čínou se vztahují právě na dovoz fotovoltaických panelů z Číny do Spojených států, čímž úmyslně nutí ekonomiku k návratu k neobnovitelným zdrojům energie, konkrétně k uhlí.

Sto roků v šachtě žil, mlčel jsem, sto roků kopal jsem uhlí, jenže už i to začíná docházet. Předpokládá se, že hnědé uhlí začíná docházet, zbývá asi 846 milionů tun a během 15 let už tu nemusí být vůbec žádné.[ii] A černé uhlí je na tom ještě hůře, podle výzkumu České geologické služby z roku 2016 zbývá na území ČR zhruba 42 milionů tun černého uhlí. A i přestože jsme ještě v roce 2009 byli jedním z deseti největších exportérů uhlí na světě, trh s uhlím je volatilní a my jsme se ocitli na místě 15, a nyní máme pouhé 0,3% na celkovém světovém trhu s uhlím.

 

 Poslední ať zhasne

Můžeme tedy s klidem říct, že uhlí skončilo? Možná. Je třeba si ale uvědomit, že celkový politický trend se od uhlí odklání, cena je volatilní, a minimálně v Evropě se vlády snaží o diverzifikaci zdrojů energie a minimalizaci energie pocházející z nerostných surovin.

Jak na tom tedy jsme my? Pokusím se o vhodné přirovnání. Zatímco Elon Musk posílá lidi do vesmíru jezdit v autech a 3-D tiskárny vám můžou vytisknout umělé plíce, náš ministr školství Plaga navrhoval znovuzavedení školních dílen. [iii] A zhruba v takovém stavu je tedy naše země. Svět dělá elektřinu ze slunce, větru a vody a my pálíme uhlí. Současný podíl obnovitelné energie v České republice je 14.89%. [iv] Není to tedy pouze levičácká, ekoteroristická ideologie, jak by pravděpodobně řekl Václav Klaus, je to zároveň argument finanční. Takže máme na výběr, buďto můžeme dále pálit uhlí a až dojde, můžeme začít pálit klacky či výtisky knih Modrá, nikoliv zelená planeta od již zmíněného Václava, anebo můžeme začít vzhlížet do budoucnosti a vyjít obnovitelné energii vstříc. Dříve nebo později to budeme muset udělat. Otázkou je kdy.

 

[i] https://www.spglobal.com/platts/en/market-insights/latest-news/electric-power/020218-wind-remains-germanys-single-biggest-source-of-power-for-second-month

[ii] https://byznys.ihned.cz/c1-54858870-cesko-ma-zasoby-hnedeho-uhli-uz-jen-na-18-let-dalsi-tezba-za-limity-bude-obtizna

[iii] http://ceskapozice.lidovky.cz/navrat-skolnich-dilen-mozna-do-dvou-let-d9s-/tema.aspx?c=A180316_145613_pozice-tema_lube

[iv] https://www.mpo.cz/cz/energetika/statistika/obnovitelne-zdroje-energie/vyvoj-podilu-obnovitelne-energie–235054/

Leave a Reply

%d bloggers like this: