100 let československé hrdosti a zlosti

T.G.Masaryk, Morava

Jak se jednoho slunného dne vyjádřil Masaryk, demokracie není panování. Demokracie znamená diskuzi. Proto nám dovolte jednu z takových diskuzí pootevřít. Když máme dnes to honosné výročí vzniku Československa. 28.10.1918 se začaly psát samostatné dějiny Čechoslováků.
S vyvražděním carské rodiny Bolševiky a smrtí posledního císaře Karla I. dopadá pomyslná poslední tečka za érou monarchie. Přichází éra československá. S novou republikou přichází zákon o osmihodinové pracovní době. Den volna připadá na neděli. Byla zavedena i podpora v nezaměstnanosti, čtyři koruny na den. Jedny z mála prvorepublikových hodnot, které jsme zachovali. Jak je to ale s hodnotami vyššími? Kde zmizela hrdost, pospolitost a jednota? Ačkoliv to může znít jako otřepaná spartakiádní hesla, podstata věci zůstává. Nezůstali jsme jednotní Čechoslováci. Po roce 1993 jsme se Slováků vzdali. Hrdost v nás se zmenšuje s každým veřejným vystoupením prezidenta republiky. A jednotní nejsme ani v názoru na členství republiky v mezinárodních uniích. Možná nám chybí silný vůdce, možná povaha vůdce vypovídá o národu samotném.

Prezidenti přesahující svůj úřad – Havel a Masaryk

Havel byl víc umělec než-li politik. I přesto dokázal být dobrým politikem. Když totiž dochází na lámání chleba, nezáleží kolik politických zkušeností máte. Rozhoduje jen, jestli jste dobrý člověk. Období Havlovy vlády bychom mohli nazvat druhou první republikou. Po krušném období bezpráví nám svitla naděje, kterou reprezentoval silný vůdce. Stejně jako v dobách vzniku první republiky
Nebude náhodou, že příjmení prvního prezidenta nese univerzita, základní škola, nádraží, nábřeží, kolej, ulice, okruh, výzkumný ústav a nemocnice. I když se objevují zvěsti o jeho zradě, Československo bylo Masarykovým snem. Nežili jsme ale ve snu napořád.
Československo nenabízelo svým občanům vždy jen zlatou klícku. Trestalo, perzekuovalo, politicky čistilo a lynčovalo. Jména jako Palach, Píka a Horáková jsou bohužel známá proto, že položili život v boji proti režimu. Možná český národ držel pospolu společný nepřítel. Možná i díky této nepřízni jsme zůstávali celiství a hrdí v dobách zla. Možná právě kruté režimy daly vzniknout velkým osobnostem. Možná se elitě národa daří, když je zataženo. A možná není hrdinů, když není za co bojovat.
A jak daleko je současný prezident od prezidentů minulých? Jak spojuje zemi, která se čím dál víc rozděluje vedví? Nepotřebuje naše země opět nějakou temnou dobu, abychom se vrátili k hodnotám, které nestárnou?
Dovolte nám zakončit tuto úvahu jedním z citátů tatíčka Masaryka. Ostatně jak praví, veliká láska, ať už k národu či osobnosti, nemůže pominout smrtí. Proto milujme minulé, současné i budoucí. Ať už jsme republika československá nebo česká.

„Veliká láska, láska bez výhrad, láska celého člověka k celému člověku, nemůže pominout léty ani smrtí.“ T.G.M

Pražský hrad

Pražský hrad, výročí

Leave a Reply

%d bloggers like this: