Ve zdraví i v nemoci. I během prvních tří dnů nemocenské.

Nemocenská v Čr.

Dámy a pánové, od července se hoďte marod, protože už vám stát proplatí i první tři dny nemocenské. Zákon o tzv. karenční době si to už štráduje do Senátu. Zaměstnanec obdrží již první tři dny nemoci šedesát procent denního výdělku. Zařadili jsme se tak mezi další země Evropské unie. Slovensko, Belgii, Německo, Dánsko a Polsko. Jedná se o vstřícný krok zaměstnancům? Nebo jde opět o lobbystický krok? Že by se z politických důvodů přepisovala pravidla, která už delší čas fungují?

V současné době nedostávají zaměstnanci v prvních třech dnech nic. Nulu. Tři pětiny mzdy potom hradí zaměstnavatel od čtvrtého do čtnáctého dne. Po dvou týdnech hradí dávky smluvní pojišťovna. Zaměstnavatelům se sníží obvody o 0,02 procenta, což ušetří zhruba 3,5 miliardy. Ale v závěru nejvíc zaplatí stát. Otázkou je, jestli to není jen zalepení pusy voličům, kteří tak získají umělý pocit, že vláda jedná v jejich prospěch. Občané především potřebují zachovat kvalitní životní úroveň i při vážné nemoci. Ne když je zasáhne rýmečka.

V minulosti bylo bežné, že zaměstnanci přecházeli lehké onemocnění a s nachlazením chodili do práce. Tímpádem ohrožovali sebe i ostatní zaměstnance. Potom se velmi snadno šíří chřipková epidemie. Které se tak všichni bojíme. Možná právě nastydlí zaměstnanci v práci jsou příčinou statistického poklesu nemocnosti. Protože oficiálně nemocní nejsou, v tabulkách ministerstva. Zároveň zrušení karenční doby může vést k případům předstírané nemocnosti. Když budete třeba chtít na prodloužený víkend do Paříži. A lanýže.

Na jednu stranu jsme sociální politikou pořád ještě daleko od Skandinávských států, kde je stát hlavní podporou v době nesnází. A občané platí daně rádi. Zároveň maličká Česká republika má mnohem nižší ekonomický potenciál. Naopak je tomu například v budoucím brexitovém státě, kde musí občané spoléhat především sami na sebe. Důležitejší je tu otevřenost trhu. Na stát se má člověk spoléhat až v poslední možné variantě. A přesto se britským občanům daří a nikdo panicky neemigruje. Proto je možná nejlepší zvolit zlatou střední cestu. Nabídnout občanům prst, ale nenechat je ukousnout celou ruku. Naučit je cenit si podpory státu, ale zároveň myslet na zodpovědnost za sebe sama. Často se totiž projeví ta naše povaha česká a občané se naučí, jak sociální systém zneužívat.

Leave a Reply

%d bloggers like this: