Posametová hořkost aneb nestačí jen cinkat klíči

Nežně zavzpomínejme na tu naši sametovou revoluci. 17.listopad už dávno není symbolem studentského odporu proti hrůzám nacismu. Se změnou režimů přícházely do naší země různé závany demokracie. Ať už jsme trpěli nadvládou Sovětského svazu, socialismu nebo komunismu. Demokracie se formovala, vyvíjela, tvořila a získávala na síle. Ačkoliv si to dnes málokdo z nás uvědomuje, demokracie je výsadou.

První aspekty demokracie přicházely jako základní práva člověka – občana. Už dávno nemusíme bojovat za právo říci svůj názor a už dávno se nemusíme domáhat práva volit. Můžeme se svobodně rozhodovat, pohybovat a vyjadřovat. Jenže demokracie dnes již není jen o základních lidských potřebách. Mladí touží po plnější demokracii. Ale nikdo nemá přesnou představu, jak takovou myšlenku proměnit v praxi. Možná, že tato skepse pochází z absence důvěry. Málo důvěřují v demokratický aparát. Ve vládu samotnou. A my se pak divíme, proč máme extremisty v Parlamentu. Extremisty, kteří nabízejí jednoduchá a rychlá řešení.

Důvěra voličů je kolísavá. A nemůžeme se divit. V posledních dekádách dělá naše vláda všechno proto, aby se stala nedůvěryhodnou. Korupční kauzy a mafiánské praktiky jsou na denním pořádku. Stalo se standartem, že politik není vzorem a symbolem demokracie. Politik je především prospěchář. A sobec. Politici činí naši zemi nehostinnou. Stačí se podívat na některé korupční kauzy, které jsou tak propojené s vysokou politikou, že se nám z toho točí hlava.

Třeba velmi známý případ OKD. Příběh, který nemůže skončit dobře. Privatizace Ostravsko – karvinských dolů přichází během transformačních procesů devadesátých let. Koncem roku 1990 nastává první vlna kuponové privatizace a zaniká státní podnik OKD a následně vzniká akciová společnost. Právě do akciové společnosti byl vložen veškerý státní majetek společnosti a i bytový fond. Bytový fond, který se později stal zdrojem nenávisti místních horníků. První skutečná privatizace přichází 1993 za Klausovy vlády. Od tohoto dne přestal být stát jediným majoritním držitelem akcií OKD. A pak už to šlo s těžební společností, kvůli zásadní změně vlastníků, jen z kopce. Většinový podíl kupuje společnost Karbon Invest spojená s podnikateli Koláčkem a Otavou. Jsou mimo jiné spojeni s podivnými bankovními operacemi, které končí na Kypru. Následně přichází vláda Zemana, která se snaží získat většinový podíl státu zpět. Jednání byly neúspěšné a nová vláda v čele se Špidlou se hodlá vzdát státního podílu ve prospěch Karbon Invest. Otava s Koláčkem totiž vyhrožovali, že prodají bytový fond OKD za tržní ceny na úkor nájemníků a horníků. Mezitím se do kauzy zapojí policie a zatýká Koláčka, Przybylu a Otavu pro spáchání trestného činu zneužívání informací. A to byl jen začátek. Pro převod státního podílu musel být vypracován posudek odhadující hodnotu společnosti. I přesto, že byli majitelé Karbon Invest trestně stíhaní, stát se nebál prodat svůj podíl právě této ,,nečisté“ společnosti. Zároveň se vedou spory o posudku, který vypracovala další pochybná firma. A není překvapením, že v kauze výše podílu figuruje bývalý ministr financí Bohuslav Sobotka. A v roce 2004 přichází na scénu Zdeněk Bakala. Jeho společnost Charles Capital kupuje dvě třetiny Karbon Invest a získává tak do správy těžební společnost. Po celosvětovém pádu cen černého uhlí v roce 2012 vyjednávání s vládou o finanční podpoře selhávají (na rozdíl od sousedního Polska) a poté vláda za více než zvláštních okolností opět odkupuje OKD za pakatel.

Není divu, že lidé nedůvěřují našim voleným zastupitelům, když se politika a byznys takto nehorázně promíchávají.
Případ OKD je jasnou ukázkou, kdy se zásahy státu nevyplácí, pokud politikům nejde o zájmy občanů, ale pouze o jejich vlastní zájmy. A že jakmile jde o velké peníze, každý si hledá cestičky, jak alespoň trochu získat pro sebe. A čím vyšší funkce ve vládě, tím větší drzost a sebevědomí.
Stejně tomu bylo i s Českou poštou. Jedna z nejdůležitějších státních firem má také prsty v nekalém jednání. V roce 2010 realizovala firma Lukáše Čadka velmi náročnou zakázku pro ČP. Čadek sebevědomě nakoupil zboží a Česká pošta od smlouvy odstoupila. Tímpádem se Čadek ocitl v situaci, kdy dlužil peníze za nakoupené zboží a zároveň přišel o slíbený zisk ze zakázky. Po opakovaných pokusech se domluvit po dobrém a po neúspěšných rozhovorech s ministrem Chovancem, se Čadek rozhodl Českou poštu žalovat o 24 miliónů korun a zároveň celou kauzu medializovat. Člen ČSSD Kamil Choc přichází s jednoduchým řešením, nabízí Čadkovi možnost úplatku ve výši 3 miliónů korun. Tím se Čadkovi zaručí, že dojde k vyřešení kauzy, neboť si tyto tři miliony rozdělí Choc, ministr Chovanec a politická strana ČSSD. Jenže byl v tom háček, celý tento rozhovor byl nahráván. A vzhledem k vazbám na ministra Chovance vedla celá tato kauza ke svolání Bezpečnostní rady státu 20.8.2015. Aneb když jde o špatnou reputaci státní firmy politici jsou schopni zajít daleko.
Potom si představte, že zkorumpovanost dosáhne takových měřítek, že se to dotkne každého z nás. Mohou vám být ukradení horníci na Ostravsku, může vám být ukradený poslanec Choc, který se chtěl obohatit. Ale všechny tyhle kauzy svědčí o shnilosti českých politiků. A vlády. A nakonec i naší demokracie. Masarykovo motto bylo ,,Nebát se a nekrást.” My jsme si ho ale zkrátili na poněkud jednodušší ,,Nebát se nekrást.”

Možná řešení právě těchto problémů by nám měla nabídnout budoucí forma demokracie. Demokracie lepších zítřků. Demokracie nás a našich dětí. Zároveň v sobě probuďme touhu po opravdové demokracii, ne pouhým vhozením lístku do hlasovací urny. Nebojte se vyjít do ulic během oslav 17. listopadu a vyjádřete i váš nesouhlas. Nebojte se vyjádřit svůj názor, že můžeme být lepší, a že naši polici nemusí být pouze prospěcháři, xenofobní extremisté nebo komunisté. Nebojte se říct, že posametová demokracie nutně neznamená postkomunistická země ovládaná lobbisty s dlouhými prsty či zkorumpovanými politickými dinosaury. A proto nám dovolte toto zamyšlení ukončit slovy velkého pána, který v demokracii věřil do posledního dechu:

„Přirozenou nevýhodou demokracie je, že těm, kdo to s ní myslí poctivě, nesmírně svazuje ruce, zatímco těm, kteří ji neberou vážně, umožňuje téměř vše.“ Václav Havel

Leave a Reply

%d bloggers like this: