S každou smrtí novináře umírá právo na informace

Celkově bylo umlčeno 63 novinářských duší.

Nežijeme v zemi, kde je válka součástí života. Nežijeme v zemi, kde je letící kulka znamením východu slunce. Nežijeme v zemi, kde je cenzura. Nežijeme v zemi, kde je svoboda slova omezena. Nežijeme v zemi, kde vládnou drogoví baroni. Nežijeme v zemi, kde je novinařina nebezpečnou profesí. Ačkoliv jsou historická fakta jasná, události letošního roku možná trvale změnily obraz novinářského řemesla. Vražda Jána Kuciaka a jeho snoubenky je do nebe volájícím vzkazem všem žurnalistům. A děje se to blízko nás. Už to není vzdálený svět detektivních románů.
Ztraceny v nedohlednu jsou časy, kdy novinářské řemeslo bylo hrou se slovy. Nikdo už nepoužívá Čapkovy články jako vzor vytříbenosti slova. Novinařina bývala stejně důležitá jako literatura. Jenže s příchodem nových médií se novinářská profese zcela proměňuje. Novinář už není jen pisálkem. Nová média přináší závan nebezpečí. A novinářské řemeslo se stává rizikovým.
Reportéři bez hranic o víkendu zveřejnili seznam padlých novinářů za letošní rok. Celkově bylo umlčeno 63 novinářských duší. Většina z nich se pohybovala v místech válečných konfliktů, ale přesto se jejich počet dotýká i Evropy.
Nedávný případ smrti tureckého novináře na Saudskoarabské ambasádě jen podpořil domněnku, že se nepohodlní žurnalisté běžně odstraňují. V Rusku je už na denním pořádku, že se po zveřejnění, byť jen trochu kontroverznějšího článku, autor bojí o svůj život. Názorným příkladem jsou jména jako Politkovská a Boris Němcov, novináři zahnaní do kouta a symbolicky zastřeleni v den narozenin prezidenta Putina. To si pan prezident dal pěkný dáreček. Zato náš pan prezident je muž skromných poměrů, na novináře si pořídil jen maketu samopalu.
Přesto nejdrastičtější byla dvojnásobná vražda na Slovensku. Někdo si objednal vraždu novináře Jána Kuciaka, jeho snoubenka se stala obětí jen náhodou. Kuciak již delší čas vyšetřoval působení kalábrijské mafie a možné zneužívání zemědělských dotací. Zároveň odhalil možné propojení této mafie se slovenskými vládními úředníky. Jeho vyšetřování nebylo po vůli mafiánským bossům a nařídili jeho odstranění. Dva mladé životy byly zmařeny. Byla potlačena svoboda slova.
Ale jedno pozitivum se v té pavučině nenávisti nabízí. Vražda Kuciaka vyvolala změnu ve slovenské společnosti. Poprvé od sametové revoluce vyšli lidé do ulic. A poprvé odstoupil slovenský premiér Robert Fico.
Má tedy novinář sloužit svému pánovi? Má zapomenout na čest a hrdost? Má novinář sloužit režimu?
Ačkoliv nejsou slova činy, mohou být zbraněmi. Dokud bude na světě dost nebojácných novinářů, slova budou mít sílu. Proto si nenechejme vzít tuto demokratickou výsadu, neboť právo na pravdu je silnější než všichni utiskovatelé a režimy. Nezapomínejme na ty, kteří za poskytnutí informací zaplatili cenu nejvyšší.

Leave a Reply

%d bloggers like this: