Globální oteplování. Je za minutu dvanáct. Nebo minuta po dvanácté?

Medvědi

Klimatické změny se projevují rychleji než chytří pánové ve vkusných oblecích předpokládali. Stoupající teplota oceánů, vzduchu a povrchových vod vedla ke stoupající teplotě lidských hlav. Lidský druh svoji aktivitou denodenně přispívá k oteplování planety. A málokdo z nás si to uvědomuje. Jen škoda, že je planeta Země naším jediným možným domovem. Každé ráno, když zvolíte jako druh dopravy auto a ne kolo, přispíváte svým dílem ke globálnímu oteplování. Ačkoliv se OSN a další organizace snaží přijmout opatření, která mohou oteplování zpomalit, je to nenávratně rozjetý vlak. A uhání ostošest.
Světová konference o klimatu COP24 konaná v Katovicích se protáhla na dvoutýdenní jednání. Hlavním cílem bylo stanovení pravidel, která umožní úplné přijetí Pařížské klimatické dohody z roku 2015. Tato dohoda měla být závazným dokumentem a hlavním cílem je omezit zvýšení teploty o 1,5 °C. Tedy co nejvíce se blížit maximálnímu zvýšení teploty o 2°C oproti teplotě předindustriálního období. To znamená teplotě vzduchu v letech 1880-1900. Růst teplot už totiž dosáhl jednoho stupně a nezastavuje se. Současný stav emisí skleníkových plynů napovídá, že se brzy dostaneme na hranici tří stupňů celsia. A to je opravdu fatální rozdíl. Pro živočichy i pro lidi.
Jenže Spojené státy, Rusko, Saudská Arábie a Kuvajt, největší producenti fosilních paliv, se ke všem podobným dohodám staví odmítavě. Pokud nezískáme na svoji stranu (stranu planety) tyto mocnosti, můžeme si emise C02 omezovat sebevíc, ale výsledek bude nulový. Bohužel tyto státy mají obrovskou moc. A dokud je jiná, a podobně mocná země nedonutí opatření přijmout, budou všechna opatření bezpředmětná. Nebo dokud globální oteplování přímo zasáhne jejich továrny.
Je sice hezké, že nás pohoršují záběry umírajícího ledního medvěda, který se živí odpadky, ale musíme jednat. A ještě dnes. Pokud bude dnes ráno na vás rozhodnutí, jestli jet do práce autem nebo jít pěšky, můžete již na začátku dne přispět svým dílem do skládačky opatření proti globálnímu oteplování.

Do jaké míry jsme si to způsobili sami? Nakolik působení člověka ovlivnilo klima naší planety?
Již v roce 1997 byl přijat tzv. Kjótský protokol, který stanovil cíle pro všechny vyspělé země, jak snížit emise skleníkových plynů. Spojené státy se už předem rozhodli protokol bojkotovat. O rok později se ,,el niňo“ rozzuřil natolik, že se rok 1998 stal neuvěřitelně teplým. Česká republika záhy tento protokol podepisuje a stává se tak jednou ze zemí, které chápou hrozby globálního oteplování. Jenže jsme malá země a jakkoliv jsme uvědomnělými, musíme především přesvědčit fosilní giganty. A to je těžký úkol. Neboť je více zajímají peníze. Teď a tady. A budoucnost je nejistá. Proč tedy myslet na naše děti a jejich děti? Proč jim zachovat planetu? Když se máme dobře teď, proč myslet na potom? Společně s rostoucí cenou fosilních paliv klesá životnost naší planety. Peníze jsou sice hezká věc, ale nekoupíme si za ně nový oceán – ani novou Antarktidu. A nekoupíme si za ně nový život – ani novou planetu.

Leave a Reply

%d bloggers like this: