Exploze politické moci vedly k explozím v dolech

České hornictví má rozsáhlou historii. Bohužel je poznamenáno četnými haváriemi a ztrátami na životech. Hornické povolání je nevděčné. Jak nám už několikrát ukázala historie. Nedávná událost v OKD a v polském dole ukazuje, jak málo jsou chráněny životy horníků. Nepoučili jsme se z minulosti. Ani trochu. Nerostné bohatství naší země je limitované. A jediné dnes funkční doly OKD jsou toho důkazem. Kolik životů bylo v dolech zmařeno? Měli bychom se bát dalších katastrof, dokud OKD těžbu neukončí ?

Jedna z největších katastrof u nás byl bezpochyby výbuch v dole Dukla. Důl Dukla se po osvobození stal součástí OKD a živil velké množství obyvatel Havířova. Ke tragédii došlo v roce 1961, kdy na odpolední směně začal hořet pásový dopravník. Navzdory varování dispečerů, kteří kouř spatřili, vedení odmítlo horníky z dolů odvolat. I přes tak rozsáhlý požár bylo možné pracovníky zachránit. Jenže došlo k selhání několika lidských faktorů, včetně ředitele, který nepodnikl včas dostatečná bezpečnostní opatření. Ředitel totiž musel plnit normy a s novou vyhláškou 5 – denního pracovního týdne (místo předešlých 6) se muselo vytěžit v pěti dnech stejně jako v šesti. Vláda i strana proto vyvíjela nátlak na vedení dolu. Svůj hornický život tehdy zanechalo v dole 108 pracovníků.

Další důlní tragédie moderní historie na našem území se stala v dole Nelson. Důl se nacházel v okrese Osek, v blízkosti termálních teplických pramenů. I proto byl důl vystaven neustálému nebezpečí, že se voda dostane i do šachet. Zároveň byl důl nedostatečně zajištěn, tudíž často docházelo k únikům metanu. Báňský úřad v Mostě se snažil bezpečnost korigovat, ale i přesto docházelo k častým požárům. K fatálnímu výbuchu došlo v roce 1934, kdy bylo na směně na 150 horníků. Výbuch byl tak obrovský, že se celé město otřáslo. Těžní věž byla výbuchem silně nakloněna a třídírna v plamenech. Něštěstí ovšem vyvolalo v lidech velkou dávku solidarity a odstartovalo sbírku pro vdovy a sirotky.

S OKD je problém ten, že během privatizace (kterou stále oslavuje bývalý prezident Klaus) docházelo k neustálým změnám. Změnám majitelů, změnám provozovatelů. Nehledě na to, že stejně jako v případě dolu Dukla, byl vyvíjen politický tlak, aby se pracovalo a plnily normy. Tudíž nebyl čas během změn provozovatelů zajistit dostatečná bezpečnostní opatření. A to vyplynulo na povrch i letošní Vánoce. Čidla metanu včas neupozornily na blížící se nebezpečí, a třináct horníků vydechlo pod zemí naposledy.

Česká republika má dlouholetou hornickou tradici. I přesto stále dochází k důlním katastrofám. Ani moderní technologie nedokáží stoprocentně ochránit životy horníků. Můžeme se ptát, co je příčinou. Měla vždy přednost efektivita težby před životy zaměstnanců? Jsou doly pouhým nástrojem, aby stát mohl bohatnout na nerostných surovinách? Kolik životů je ukryto za cenou uhlí? A není už načase případ OKD nadobro vyřešit?

Leave a Reply

%d bloggers like this: