Seriál Most jako zrcadlo české společnosti. Bez masky korektnosti.

Dycky Most! S tímhle heslem se už ztotožnila většina českého publika. A stejně tak bychom mohli aplikovat rčení Vždycky Česi! A proč se stal seriál České televize tak úspěšným napříč státem?
Seriál bez servítky a korektnosti nabízí pohled na český národ. Bez hry na slušňáky a bez předstíraných morálních standartů. Takový jaký je. Rasistický a xenofobní. A každý si na svém písečku. A dokud někdo pije pivo a spořádá k obědu pět knedlíků, patří mezi nás. Je to satira, která se až moc blíží realitě. Realitě, ve které žijeme a zároveň nám tolik nevadí. Protože je to ta naše česká realita.

Jednotlivé postavy mají charakteristické rysy, které naprosto přesně zrcadlí české stereotypy. Přeoperovaný muž, Dáša, který se musí naučit péct, aby se stal skutečnou ženou a splnil úlohu ženy – pečovatelky o domácnost. I problematické přijetí Dášiny jinakosti dost vypovídá o české nátuře. Vše cizí je pro nás nepřátelské, a bojíme se toho. Možná šrámy z minulosti, kdy nás cizí národy zradily. Není v nás zakořeněna touha cizímu porozumět a třeba se i něco přiučit.
Stejně tak, že kdo je vzdělaný, je vlastně na obtíž. To jasně vidíme v obrazu syna Tondy, který je rodinou peskován za přijetí na gymnázium. Stejně tak kategorizuje občany náš prezident, ať už na lepšolidi či pražskou kavárnu. Zkrátka, máš lepší vzdělání než já? Nejsi pro mě vzorem, ale budu ti závidět a zbrojit proti tobě.
Seriál nádherně zobrazuje Romskou menšinu. Jednak zobrazuje chování, které Češi Romům připisují jako typické. Krádeže a podvody. A zároveň chce ukázat, že nesmíme škatulkovat, a házet všechny do jednoho pytle. Že každý jedinec by měl mít stejné šance se asimilovat. Ale často se česká komunita uzavře a nedá jedinci ani jedinou šanci tento stereotyp vyvrátit. S tím souvisí i naše hospodská kultura. Ačkoliv můžeme být pyšní na naše pivo, neznamená to, že se veškeré kulturní události musí konat v putyce. I když je Most jako město možná méně kulturně založené, neznamená to, že občané nemají jiného místa pro volný čas než hospodu. I to je obraz společnosti, který bychom měli chtít změnit.

Seriál je blízký každému z nás. Každý z nás se někdy ocitl v situaci, kdy není na svou reakci v danou chvíli pyšný. A to zažívá i většina postav. Je tu všudypřítomný pocit osamělosti, který postavy zahánějí hospodou, návštěvou nevěstince, předstíranou společenskou aktivitou či předstíranou revoltou. Všechny postavy ale mají jedno společné – jsou samy. Stejně tak jako se cítíla naše země v minulosti. Byli jsme sami Češi. V monarchii, v satelitech, v režimu. Samota nám vtiskla modely chování, které překoná jen změna pocházející z postupné evoluce české společnosti. Zkrátka potřebujeme dospět.
Český národ není ze své podstaty zlý a předpojatý. Generace, která neměla svobodu a byla utiskována režimem tu stále je. A pořád vychovávají děti, které nemají touhu cestovat a poznávat nové zvyky a tradice. A od tohoto pramení veškerá nashromážděná zloba. Proti cizincům, proti cizím krajům a třeba i proti Evropské unii. Národ, který žil ve strachu a neustálém dohledu má najednou tolik možností, a neumí je využít. Doufejme, že je to jen otázkou času, kdy se Česká republika stane kosmopolitní a vstřícnou zemí budoucnosti. Možná děti nás a našich dětí pomohou změnit čecháčkovské manýry.

Leave a Reply

%d bloggers like this: