Vláda rozhodla: Vyšší rodičovský příspěvěk je důležitější než platy pracovníků v sociálních službách

Hledali jsme miliardy na rodičovskou. Našli jsme je. Teď hledáme dvě miliardy na financování sociálních služeb. A najít je nemůžeme. Miliardy si s vládou asi hrají na schovku. I tak dětinské přirovnání sedí na způsob hledání potřebných financí. Taky už vás irituje, jak naše vláda pořád něco hledá? A proč je prioritou číslo jedna vyšší rodičovský příspěvek? Mají na úkor Babišových populistických triků přijít o práci lidé v sociálních službách? Tak pěkně děkujeme Andreji, takto opravdu vybuduješ silné Česko. Silně naštvané.
Mimořádná schůze poslanecké sněmovny, v čele s ministryní práce a sociálních věcí Maláčovou, se konala za účelem najít miliardy, které jsou potřeba na sociální služby. Pokud nemá dojít k hromadnému propouštění zaměstnanců, musí vláda přijít s řešením. V sázce není rodičovství, které potřebuje kočárky s lepšími koly pro své ratolesti, ale lidé, kteří pomáhají a odvádějí nesnadnou práci. Polovina zaměstnanců v sociálních službách by tak díky čachrům s penězi mohla přijít o práci.

Maláčová slíbila předložení novely, která by měla zlepšit financování sociálních služeb. Jednat o ní chce se zástupci krajů a odborů. Na sociální služby dostávají kraje každý rok příspěvěk od ministerstva práce, kraje potom tyto dotace přerozdělují. Pro letošní rok požadovaly 20 miliard korun a obdržely pouhých 15. Vláda ještě předtím stihla (před volbami, jak jinak) schválit zvýšení platů a zvláštních příplatků. Právě tyto vyšší údaje nebyly zahrnuty v dotacích. Vláda tak slíbila pracovníkům vyšší ohodnocení, ale krajům tyto peníze neposlala. A reakce vlády se dala očekávat. Poslanci si mezi sebou přehazovali toto citlivé téma, ale řešit to nechtěl nikdo. Asi se zapomnělo na personál, který denně pomáhá tisícům nemocným či znevýhodněných. Ostatně, jaké sociální služby máme, takový stát jsme. A to je opravdová ostuda.

Tak možná skutečně nastane ,,personální exodus“ jak se vyjádřila Maláčová, a poděkovat budeme moci Babišovi. Čím dál víc se totiž zdá, že je mu skutečné blaho občanů u zadku. Občan rovná se hlas. A hlas rovná se příspěvek. Jak se rozhodnutí vlády podílejí na životě obyčejných občanů je už druhořadé. Stejně tak je to se slevami na jízdné. Starý člověk spíše ocení, že mu někdo ráno pomůže vstát na nohy, než že může vyjet za hranice své vísky za polovinu. Bez pomoci totiž ani nedojde k těm volbám.

Leave a Reply

%d bloggers like this: