Proč mi vadí Michal Šmarda aneb Zemanova republika

Babiš se vrátil z rodinné dovolenky a usoudil, že se mu ve vládě vadí Michal Šmarda. Taky. Někdo se nelíbí prezidentovi, záhy se automaticky nelíbí ani panu premiérovi. Za neschopností zvolit ministra kultury nestojí Babiš ani Zeman, ale samotné ČSSD. Tak tvrdí dva hlavní představitelé státu.

Občany občas může napadnout otázka, proč je premiér tak slabý, pokud dojde na Miloše Zemana, a tak silný, když dojde na audity Evropské komise?

Jan Hamáček se k situaci vyjádřil následovně:
,,Pan premiér @AndrejBabis chce slyšet, zda chce být ČSSD ve vládě. Řekli jsme to několikrát, ale můžu to zopakovat. ANO, za předpokladu, že bude dodržována Ústava a koaliční smlouva a schválený rozpočet nám umožní fungování našich ministerstev.“

Michal Šmarda – hvězda léta 09
Starosta Nového Města na Moravě se tak zcela nechtěně zapsal do historie české státnosti. Jako věrný člen sociální demokracie od roku 1993 má za sebou poctivou politickou kariéru. Nehnal se do vysoké politiky, angažoval se jako poslanecký a senátní asistent, a i přesto byl v roce 2019 zvolen místopředsedou strany. Právě na tomto sjezdu seděl i prezident republiky a souhlasně kýval. A neopomněl Šmardu pochválit, za úspěchy v komunální politicie. Mohli bychom tak snadno dojít k závěru, že Zeman nebude mít proti Šmardově kandidatuře sebemenší výtky. Opak je ale pravdou.

Správa ministerstva kultury, narozdíl od ostatních resortů, nevyžaduje vzdělání v oboru, ale spíše zájem a vkus. Více než zkušenosti v oboru, potřebuje resort ministerstva kultury vizi budoucnosti, a schopnost obhájit své zájmy. Právě tyto vlastnosti Šmarda prokázal, když tiše trpěl dvou měsíční odklad svého jmenování. Jak se asi cítí politický představitel, jehož jméno je na denním menu českých médií?

Proč ale Zemanovi tolik vadí? Nebo nejde o osobu, ale o snahu dokázat, že prezident je zákon? Nebo se Šmarda stal pouhou obětí Zemanovy války za práva prezidenta? A je jen dalším prezidentovým vrtochem ukázat, že ČSSD do vlády nepatří?

Jsme svědky konce ústavní republiky, jak ji známe? Miloš Zeman překračuje meze zákona. Pokud je jeho cílem si dosadit do vlády jen ,,jeho“ odborníky, stejně jak tomu bylo u Benešové, jsme svědky přímého prosazování prezidentových zájmů. A jako by nestačilo, že máme premiéra ve střetu zájmů. Možná se vrátíme do minulosti, do dob, kdy se být ruským satelitem jevilo jako dobrý nápad. Ostatně, nedávné hackerské útoky na českou diplomacii to jen potvrzují.

Ruský prezident v čele České republiky, podporován premiérem a potažmo vládou. A nejhorší na tom je, že Babiš tak nečiní ze sympatií, ale ze strachu. A již několik politických stran pochopilo, že bičem českých občanů je strach. Proto se snadno může stát, že náš stát bude postaven na strachu, ne na odvaze.

Leave a Reply

%d bloggers like this: