Přehlídka přátel minulých režimů i současného prezidenta

Prezident opět nezklamal. Své příznivce ani své odpůrce.
Miloš Zeman znovu ukázal české veřejnosti jakým je prezidentem. Prezidentem, který by nejradši přetvořil republiku na monarchii, kde čínská hedvábná stezka spojí krále přímo s Kremlem.
Letošní státní vyznamenání k výročí vzniku Československa před sto a jedním rokem se neobešlo bez sto a jedna ostudných okamžiků. Nechybělo ani již tradiční potvrzení rusko- česko- čínského přátelství. Svůj odpor vůči Evropské unii dal Zeman najevo vyznamenáním pro věčného euroskeptika Václava Klause, a svoji lásku k bývalému Sovětskému svazu zase najevo cenou pro režiséra Emira Kusturicu, který je na seznamu přátel samotného Putina.

Podobně na tom je i Vladimír Plášil, který vlastní několik firem, které obchodují s Ruskem. Nejsou to ale firmy ledajaké. Jsou to firmy, na které dopadly protiruské sankce, proto se takové vyznamenání z rukou prezidenta zdá jako záchranná vesta. Jako bonus prodává tento panáček ve střední Evropě ruské jaderné palivo. Jasná zásluha o stát, ale o který vlastně?

Podobný případ je i vyznamenaný Petr Martan. Je to garant Komise životního prostředí SPOZ, zkrátka další Zemanovec. Ten je zároveň strůjcem petice, kterou vehementně podpořil i Zeman, za kácení stromů napadených kůrovcem na Šumavě. To je práce hodna státního ocenění.

Státní vyznamenání dostal i bývalý redaktor Svodobné Evropy, kterému ale přeskočilo kolečko a doteď šíří ruskou propagandu. Jeho jméno jest Jan Schneider.
A jednou ruskou fake news to nekončí. David Michaljak obdržel státní vyznamenání za záchranu lidského života. Běžný občan by pomyslel, že zachránil tonoucího nebo poskytl masáž srdce při ranní špičce. Opak je ale pravdou. Nacházel se na koupališti a připletl se do rvačky, které se později stala na sociálních mediích zdrojem vyvolávání rasových nepokojů. Ale i takových si pan prezident váží. Lidí, kteří se nebojí nasadit vlastní život v boji za fake news.

Zeman nezapomíná ani na českou minulost a na seznamu nechyběli příznivci komunistického režimu a bývalí příslušníci StB.
Prezident dal zároveň jen pomálu najevo hněv vůči svým nepřátelům. A to tak, že je na Hrad vůbec nepozval. I tento fakt se dá považovat za úspěch.

Zatímco v samotném projevu na nenávist nezapomněl. Projev byl sice umírněnější než v letech minulých, ale nezapomněl apelovat na svůj milovaný Senát. Protože ten jediný  má v rukou páky na prezidentovu pýchu.

Letošní ročník patří mezi roky s nejvyšším počtem vyznamenaných. 42 panáčků si odneslo českého lva. Doufejme, že další roky prezident bude myslet spíše na kvalitu, než na kvantitu. A taky doufejme, že ten rok přístí už budou státní ocenění předávány z rukou jiného státníka.

 

Zeman snící o neexistenci Kosova

Zemanův stát a Kosovo

Náš jediný prezident Miloš Zeman prohlásil, že by Česko mělo zrušit své uznání nezávislosti Kosova. Zemanovi tentokrát nejde o Kosovo, ale o posílení vlastního vlivu v České republice. Křehký stařec cítí, že už dlouho občany nerozeštval nějakým silným výrokem. 

Prezidentovou libůstkou je vyvracení, přepisování a především dotazování historie. Možná proto, že má nevyřízené účty se svou vlastní minulostí.

Miloš Zeman v roce 1999 ve funkci premiéra přesvědčoval vládu a parlament, aby souhlasily s akcí NATO proti Jugoslávii. A aby se do ní Česká republika aktivně vojensky zapojila. A nejčastější argumenty hovořily právě v prospěch Kosova.

Existenci Kosova neuznalo celkem pět států Evropské unie, mezi nimi mimo jiné Slovenští bratia. Uznání Kosova odmítal i náš věčný skeptik Václav Klaus. Problémy s uznáním tohoto státu mělo i Polsko, kdy polský prezident Lech Kaczyński odmítal Kosovo uznat. Jeho hlas však nepřehlušil vládu, která Kosovo uznat chtěla. Vláda chápala uznání jako krok vstříc Západu. I kvůli NATO bylo důležité se připojit ke státům jako Británie a Německo.

Kosovo_State_Flag.png

Česká vláda, která uznala Kosovo byla složena z ODS, KDU-ČSL a zelených. V premiérském křesle stanul Mirek Topolánek a v ministrem zahraničí byl tehdy Karel Schwarzenberg, kteří oba vystupovali pro Kosovo. Nebylo to ale jednostranné rozhodnutí, výrazný odpor pocházel ze strany lidovců.
Nebyl by to ale náš prezident, kdyby se nevymykal.

Mohou Zemanova slova změnit status Kosova u nás?
Musel by se zasadit Andrej Babiš, a i přesto, že je Andrejko Zemanovou loutkou, moc dobře si uvědomuje, že by takové prohlášení ohrozilo vztahy se západními partnery. Ministerstvo zahraničí si naštěstí zachovává zdraví rozum a je od počátku proti.
Zároveň by Zeman potřeboval jasné a logické argumenty, proč by ČR mělo svoje stanovisko změnit. A ty rozhodně nemá. Západní státy rozhodně nezajímá, že se stařec na trůně cití nejistý a potřebuje si dokázat svou prezidentskou moc. Na mezinárodní právo je Zeman krátký.

Boj o klima a Gretu

Náš premiér považuje klima za velký hit. Hit, který se ale v žebříčku hitparád moc dlouho neudrží, když přijdeme o planetu a všechny posluchače. Andrej Babiš se sice klimatického summitu zúčastnil, ale vystoupit překvapivě odmítl. Víc než o klima mu šlo o památnou fotku se sochou Svobody.
Premiér také hovořil v Poslanecké sněmovně o plánu, že se Česká republika má stát uhlíkově neutrální do roku 2050. Jaký dopad to bude mít na průmysl a jeho konkurenceschopnost je otázka jiná. Jen do tohoto plánu zcela nesedí, že Babiš slibuje těžit uhlí v Moravsko-slezském kraji do roku 2030. Zbývajících dvacet let bude stačit na to, smazat uhlíkovou stopu České republiky?
Na pozadí klimatické krize probíhá ještě krize prezidentská. Stejně jako Senát miluje prezidenta Zemana, demokraté milují prezidenta Trumpa. Zavál arktický vítr i změny do čela států?
Mezi největší znečišťovatele plic planety patří USA, Čína a Rusko. Tři velmoci, které vládnou světu. Právě tyto tři mocnosti odmítají dodržovat kritéria Pařížské dohody, a i kdyby celý svět vypnul své ,,uhlíky“, tyto tři mocnosti hravě zanechají uhlíkovou stopu za ně.

Johanka z Arku, která neslyší hlasy.
Čeští politici reagují na projev Gerty Thunberg na klimatickém summitu OSN v New Yorku. Projev klimatického fanatismu?
Velmi ostře se vůči Švédce vymezil poslanec ODS Jan Skopeček, podobně se vyjadřoval i v rozhovoru pro DVTV: „Všichni jsou dnes zděšeni šíleným projevem nezletilé, nemocné Gréty v OSN. Já se více než této dětské oběti zelené lobby děsím politiků, kteří jí dávají prostor při summitech, berou vážně její apokalyptické vize a mění podle ní politiku. To jsou ti skuteční, nebezpeční šílenci!“

Tyto hlasy, že je Greta výplodem ,,zelené“ kampaně, která je strategicky promyšlená do každého puntíku, se z Poslanecké sněmovny ozývají často. Greta by tak mohla být pouhým nástrojem kampaně, která přináší jejím rodičům slušný výdělek. Nebo za Gretou stojí korporát na výrobu solárních panelů a větrných elektráren?

Gertina místy až hysterická řeč na summitu OSN v New Yorku ale splnila svůj účel. Lidé, i tam v dolním zapadákově, o Gretě a změně klimatu mluví. Její apokalyptická řeč možná skutečně donutila některé hlavouny se zamyslet nad konkrétním konáním.

Jak máme změnit svůj život, abychom snížili svoji uhlíkovou stopu? Jaké konkrétní akce můžeme, jako prostí občané, vykonat pro dobro planety? Máme dluh vůči planetě a musíme jednat.
Nezapomínejme, že tu žádná planeta B není.

Privatizace OKD – na co konkrétně přišla Vyšetřovací komise?

Privatizace dolů na Ostravsku započala na počátku devadesátých let. Důležitý je rok 1996, kdy se začaly kolem OKD objevovat první vážné problémy, v té době byl v čele vlády Václav Klaus. Později, za vlády Miloše Zemana, většinoví majitelé vytlačili z orgánů společnosti zástupce státu, který se nedokázal efektivně bránit, a nad firmou tak ztratil důležitou kontrolu. Prodej začala připravovat až vláda Vladimíra Špidly, kde byl ministr financí Bohuslav Sobotka. Sobotka a spol. jednali o prodeji exkluzivně s Karbon Investem a vláda mu prodala svůj podíl za 4 miliardy korun.

Na koho si Komise doposud posvítila?

Parlamentní vyšetřovací komise k OKD po dvou letech se dostala do finále. Komise během svého šetření si pozvala více než padesát svědků. Závěr poslanců obsahuje několik trestních oznámení. Expremiér Bohuslav Sobotka či Milan Urban byli shledáni odpovědnými za nevýhodný prodej minority ve vlastnictví státu v roce 2004, sám předseda komise Lukáš Černohorský tuto informaci již před časem potvrdil. Trestní oznámení míří také na ministerské úředníky a vlivné advokáty Radka Pokorného, Vladimíra Dlouhého či Richarda Wagnera. Například Dlouhý rozhodl o změně státního podniku OKD na akciovou společnost, ale zároveň do ní nezákonně vložil bytový fond společnosti čítající 44 tisíc bytů. Další trestní oznámení míří na neznámého pachatele, a to kvůli snížení základního jmění OKD ve druhé polovině devadesátých let.
Doslova v závěrečné zprávě stojí: „Privatizaci OKD a navazující skutečnosti zřejmě doprovázela nekompetentní i závažná úmyslná protiprávní jednání politiků, úředníků, podnikatelů i jejich advokátů, která byla v rozporu se zájmy státu s jeho občanů, často trestněprávního charakteru.“ Logicky by tedy měli nést zodpovědnost také politici, kteří v té době rozhodovali či spolurozhodovali o důležitých krocích v privatizaci těžební společnosti. Dle slov pana Černohorského právě vláda rozhodla privatizovat a určila způsob privatizace, měly tedy všechny odpovědné osoby postupovat podle právních předpisů a v zájmu státu a jeho občanů.

Neuslyšíme v budoucnu o kauze OKD?

Kauzou OKD se zabývá několik českých soudů, také však i soudy v zahraničí. Komise požaduje řádné projednávání souvisejících kauz před českými a britskými soudy a nezpochybňuje jejich stanoviska, jsou-li pravomocná a nikdo by neměl ingerovat žádným způsobem do jejich průběhu. Rozhodně celá kauza přednesenou závěrečnou zprávou vyšetřovací komise nekončí, alespoň ne na několik následujících let. Dovolání k Nejvyššímu soudu podal Nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman, který reaguje na rozsudek soudu ve věci znalce Rudolfa Douchy, a bývalých místopředsedů Fondu národního majetku, právě ti měli privatizace na starosti. Podle rozsudku odvolacího soudu z jara letošního roku jsou aktéři nevinní. Jak to tedy bylo s prodejem OKD pod cenou v roce 2004?
OKD je od minulého roku znovu pod státem, těžební společnost odkoupilo státní Prisko. Stát za společnost zaplatil těměř 80 milionů. Tento prodej se nakonec dostal i do Bruselu. Evropská komise začala vyhodnocovat stížnost americké firmy Alcentra ze skupiny BNY Mellon týkající se jejího vyloučení z nabídky na koupi černouhelné společnosti OKD. Sama Alcentra nabídla za OKD 540 milionů korun. Tyto dvě nabídky jsou nesrovnatelné. Firma proti Česku dokonce zvažuje arbitráž.
Privatizace těžební společnosti byla pro stát nevýhodná jak ekonomicky, tak sociálně. Ustanovení komise iniciovali v prosinci minulého roku Piráti a celkově sehnali 94 poslaneckých podpisů. Tato zkušenost je důkazem, že zásahy státy do fungujícího podniku mohou být velmi negativní následky na celý region. Poučí se politici, tedy stát, ze svých chyb? Komise postoupila své dílčí závěry Státnímu zastupitelství k prověření, zda nešlo u konkrétních aktérů o trestnou činnost a také vládě České republiky.

Zuzana Čaputová jako naděje nás všech

Rodačka z Bratislavy nás ode dne svého jmenování (možná i několik měsíců před vstupem do funkce) jen mile překvapuje. A nemluvíme jen o stylu oblékání a novém účesu. V čele Slovenska je žena – vizionářka, která svému úřadu rozhodně nedělá ostudu, a měla by být vzorem pro jiné státníky. Třeba pro toho našeho, že ano.

Spravedlnost byla na Slovensku zbožím, i toto jsou slova Čaputové, která reagovala na zveřejnění konverzací mezi podnikatelem Kočnerem a ministryní spravedlnosti Jankovskou. Prezidentka záhy vyzvala Jankovskou k odstoupení z funkce. A stalo se již. Při prvním podezření, že Slovensko již není státem s nezávislou justicí, kde si jeden oligarcha může koupit nejen politiky, ale i spravedlnost, prezidentka ostře reaguje. A v zemi hned vedle, vzdálené jen nastavenými hranicemi, prezident nečiní nic a ještě slíbí trestně stíhanému premiérovi milost. Kdo musí v naší zemi zemřít, aby se vrátil pořádek a politici byli skutečně jen politiky?

První z návštěv Zuzany Čaputové po inauguraci vedla do Česka. Upřímně jsme litovali tuto charizmatickou ženu, jak musí sedět po boku monstra, které během přímého přenosu nedokázalo udržet pozornost a několikrát se muselo dotazovat na interpretaci vyřčených slov Ovčáčka.

Jaký prezident, takové PR. Proto Čaputová sdílí vše živě na svém Instagramu a pomocí ,,stories“. Občan tak má naprosto přesný obraz toho, kde Čaputová je a s kým se tam setká. PR našeho prezidenta obsáhne jeden jediný člověk, a jeho jméno jest spojováno s propagací dezinformačních serverů. I fakt, že je Jiří Ovčáček moderátorem vlastní show na televizi Barrandov můžeme zařadit do prezidentova programu ,,styku s veřejností“. Spíše jak o kampaň prezidenta, jde o kampaň jednoho ega. I proto se Ovčáčkův Twitterový účet stal oblíbenou chatovací místností, kde nejlepší odpovědí je recept na palačinky. Prezident Zeman (ku prospěchu Ovčáčka) je naprosto imunní vůči sociálním sítím a poslední dobou se pro něj i procházka na toaletu stává problematickou. Možná proto se na něj ani nemůžeme zlobit, když papouškuje předepsané proruské fráze a zbrojí se samopalem proti novinářům.

10443824.jpg

Možná je prezident odrazem občanů i stavu země. Proto musíme napřed začít u sebe. Na Slovensku se to tak stalo. Země musela dojít až na samé dno (které do svých útrob stáhlo dva mladé životy), aby se mohla znovuzrodit z popela. Doufejme, že Babišovy skandály a zpronevěřené částky (od jejich stíhání bylo opuštěno) nakonec dosáhnou takových výšin, že dojde k velkému třesku a naše republika nabyde zašlé slávy.