Babišem proti korupci? Ne, s Babišem naproti korupci

Podle zprávy mezinárodní organizace Transparency international si Česká republika pohoršila v celosvětovém žebříčku korupce. Ze 38. místa se propadla na 44. Jedná se tzv. globální index vnímání korupce, který TI zveřejňuje.
Hlavními problémy jsou minimální vývoj ve sféře protikorupční a privatizace veřejné sféry.
Pojďme se společně podívat na některé konkrétní problémy prezentované ve zprávě a srovnat je s konkrétními příklady, abychom si udělali jasný obrázek o naší politické situaci. Negativní dopady roku 2019 jsou pouze výsledkem delšího časového trendu,či-li jedná se o problémy dlouhodobě se vyskytující, ovšem v minulém roce projevující se naplno.

1. Chybí klíčové zákony.
Zákony týkající se regulace lobbingu nebo proti špinavých peněz. Jako příklad nám zde může posloužit kauza Davida Rátha a manželů Kottových. Podle posledních zpráv se právě Kottovi začínají zbavovat svého majetku pravděpodobně nabitého ilegálně. Kvůli absenci zákonů nedojde k lepšímu řešení střetu zájmů politiků a vysoce postavených úředníků.
2. Zákony obsahují mezery
Mnoho zákonů obsahuje kličky, díky kterým je lze snadno obejít či přímo zneužít v oblasti právních předpisů. Na druhou stranu je sféra zbytečně zatěžována byrokratickými postupy. Myslím, že s tím jsme se setkali v praxi témeř všichni. Musíme vyplnit mnoho papírů, aby nám pak „někdo“ sdělil, že to jde udělat i jinak.
3. Systematizace z jara 2018
Babiš s rezignací Kremlíka navrhl sloučení několika ministerstev do jednoho. Určitě by se mu to líbilo, ale Česká republika by se propadla na žebříku ještě hlouběji. Díky systematizaci došlo ke spojení různých odborů a sekcí, tím pádem nastala i redukce úřednických míst, resp. odstranění nepohodlných úředníků. Vzrostla tedy administrativní zátež, a tím pádem se státní sféra stává neefektivní.

Všechny jmenované problémy se podílí na špatném hospodaření státu, hlavně v otázce veřejných zakázek a vyznamných projektů( předražené návrhy atd.). Státní sféra pak selhává i ve svém vlastním dozoru. Nezávislé kontrolní orgány jsou ovlivňovány politiky a jejich lobbisty. Dochází k neustálé změně názorů na jednotlivé kauzy (viz. Případ Babiše a Marie Benešové).
Dozvuky privatizace z 90. let nabývají aktuálnosti i nyní. Mnoho privatizovaných firem je v rozkladu nebo v soudních tahanicích jež trvají dodnes (např. Harvardské fondy, Unipetrol, Mostecká uhelná, OKD). Andrej Babiš byl znám svým dravým přístupem ještě před svým vstupem do politiky. Svoji konkurenci zkupoval, pokud se mu nepodvolila, rád ji zastrašoval až likvidoval. Což nyní dělá i dalším firmám, které nepatři do jeho fanklubu.

Sám Babiš čelí několika podezření z podvodů, machinací a špatného zacházení s dotacemi. Nicméně on je dle svých slov nevinný. TI vyhodnocuje jeho chování jako útok na nezávislost institucí, odmítání zodpovědnosti za své činy a zjednodušování kauz. Andrej Babiš nemá Transparency International dlouhodobě rád, několikrát ji označil za zlo. Je paradox, že Babiš vyhrál volby díky heslům proti korupci a nyní ji vytváří ještě více, přesto se pořád se jedná o kampaň proti němu vedenou.

TI nicméně vidí důvody ke zlepšení situace. Podle závěru zprávy ma Česká republika potenciál se dostat v žebříčku vysoko, do daleko pozitvnějčích čisel než nyní. Všímá si i nespokojenosti občanů mobilizujících např. při demonstracích. Šance na zlepšení tedy je, otázka zní jak s ní naložíme.

Vývoj v kauze OKD: první trestní oznámení a první zásahy

Parlamentní vyšetřovací komise, která byla ustanovena na konci roku 2017, započala nyní svůj boj proti aktérům kauzy Ostravsko-karvinských dolů. A budou padat hlavy.

OKD je jediným producentem černého uhlí v České republice. Černé uhlí se používá jako palivo v chemickém průmyslu, dále ke koksování a v dalších mnoha odvětvích. OKD průměrně vyprodukuje cca 4 milióny tun uhlí ročně, zároveň zaměstnává nejvíce lidí v Moravskoslezském kraji, více než 8 000 pracovníků. OKD dnes spadá pod velení firmy PRISKO, kterou vlastní stát.

OKD se do paměti občanů České republiky zapsalo nejen svým primárním postavením v těžbě uhlí, ale i díky medializované a bouřlivé privatizaci a následnému krachu, který připravil o miliardy nejen stát, ale i investory.
V 90. letech proběhla první částečná privatizace společnosti formou tzv. kupónové privatizace. Kupónovka neboli velký neúspěch Klausovy vlády. Stát ztratil majoritní podíl, který šel do rukou akcionářů. Tento podíl se později stát snažil získat zpět. I prostřednictvím insolvenčního správce Lee Loudy. Soudy ale potvzují, že stát pochybil a lstivě se snažil získat zpět vyplacené dividendy, které mu nenáležely.

Fond národního majetku, který je teď hlavním aktérem kauzy,  vlastnil téměr poloviční podíl, který činil zhruba 48 %. Toho se stát zbavil v roce 2004 za vlády premiéra Stanislava Grosse. Podle médií a posudku nezávislé poradenské společnosti byl prodán za velmi nízkou cenu, hluboko pod svou skutečnou tržní hodnotu. Vlastníkem společnosti se posléze stala Charles Capital vlastněná Zdeňkem Bakalou.

Firma po krizi nakonec skončila v úpadku a začal reorganizační plán, kdy se OKD znovu dostalo pod křídla státu.
Celá kauza OKD je velmi komplikované téma, a v mnoha případech dochází ke ,,jednoduššímu” označení hlavního viníka. Přitom hlavní podíl viny nese stát a tehdejší vládní činitelé, kteří doteď odmítají převzít odpovědnost. Nynější vládní strany – především Pirátská strana, daly jasně najevo, že hodlají podat žalobu a řádně privatizaci OKD vyšetřit. A tak se rozsvítila čidla metanu a kauza konečně podléhá spravedlivému vyšetřování. Byla ustanovena parlamentní vyšetřovací komise, která nyní podala první trestní oznámení.

Dle Českého rozhlasu šéf vyšetřovací komise Lukáš Černohorský potvrdil podání trestního oznámení na několik osob zainteresovaných v celé kauze. První oznámení se týká Vladimíra Dlouhého ( ex ministr průmyslu a obchodu) a Romana Češky ( bývalý šéf Fondu národního majetku), oba dva nyní vyšetřuje Národní centrála organizovaného zločinu. Komise pak hodlá obvinit i další osoby, například Pavla Šandu ( bývalý úředník Fondu národního majetku), Bohuslava Sobotku (ex ministr financí), Milana Urbana ( bývalý ministr průmyslu a obchodu za ČSSD) a mnoho dalších. Mezi obviněnými nechybí ani oběť medií a nesmyslné negativní kampaně Zdeněk Bakala.

Budoucí týdny a měsíce ukáží prstem na pachatele, kteří se podíleli na krachu strategické společnosti. Je načase, aby české soudy vynesly na povrch, jaké chyby stát udělal a jak za ně má zaplatit. Ostatně, starají se o to nejen české soudy, ale i soudy zahraniční.

Spis Válková

Helena Válková se přes noc stala slavnější než Andrej Babiš. Žena, která za svého mládí byla v KSČ, a spolupracovala s vrahem Milady Horákové, se stala žhavým kandidátem na ombudsmanku. Helena Válková navíc hloupě a provokativně prohlásila, že Josefa Urválka, komunistického prokurátora, vůbec neznala? A existoval vůbec někdo, kdo neznal největší figurku vykonstruovaných komunistických procesů 50.let? Samozřejmě, paní Válková, tehdy na prahu dospělosti, netušila, o kom se mluví v rozhlase a televizi.  Já nic, já muzikant. Já nic, já komunista.

Paní Válková v současnoti vykonává funkci zmocněnkyně pro lidská práva. A je nutno dodat, že jestli systému nevadí, že kdysi angažovaná komunistka, vykonává dnes tuto funkci, bude její jmenování ombudsmankou pouhou formalitou. Válková po zveřejnění informací tvrdila, že se Urválek pod její práci pouze podepsal, ale údajně nevěděla, jakou funkci zastává. Současné ambudsmance končí funkční období v únoru. Kandidáty, na doporučení Senátu a prezidenta, jmenuje sněmovna.

Proč lidé s takovou minulostí, o které se ví a vždy vypluje na povrch, vůbe usilují o vysoké funkce? Líbí se jim, že je jejich jméno na titulcích deníků ? Dělá jim dobře, že je jejich jméno spojováno s největšími zločiny komunismu? Nebo předstírají bez jediné výčitky, že se jich justiční vraždy nevinných občanů Československa netýkají? Nebo se s dotacemi z evropských fondů vytratila i lidská soudnost?

A proč by taky ne? Máme bývalého agenta StB jako předsedu vlády, ve vládě polojaponce, který bojuje proti islamizaci Evropy, přitom on sám stvořil jediného teroristu na území ČR. Ve vládě se titulem ministryně spravedlnosti pyšnila dáma, které svoji diplomovou práci založila na výzkumu o chovu králíků, kterou opsala. A o lidech kolem nejvyššího představitele státu ani nemluvě. Bezpečností prověrky a slušné mravy se zkrátka v prezidentových očích zdají jako nesmyslné přívěšky na klíčích od prezidentského paláce. Jsme zemí netušených možností.