Výbuch Černobylu stále v nás?

Socialistické myšlení je v současné době na mírném vzestupu. Především u mladých lidí můžeme pozorovat socialisticky laděné tendence, které ovlivňují další a další voliče. Připomeňme si zvěrstva socialismu, která se odehrála před 34 lety v ukrajinském Pripjati, a znovu se zamysleme, co se za komunistickou ideologií skrývá v praxi.

26.dubna 1986 nastala chyba ve čtvrtém reaktoru Černobylské jaderné elektrárny Vladimíra Iljiče Lenina, jinak zvané Černobyl. Následkem této chyby došlo k explozi, která kontaminovala rozsáhlou část Ukrajiny, Běloruska a Ruska. Radioaktivní mrak se nesl téměř celou Evropou a Skandinávií. Prach z radioaktivního materiálu byl nicméně tak velký, že ho vítr odnesl na tisíce kilometrů. Během deseti dnů se pohyboval nad Japonskem a Severní Amerikou. Katastrofě, která se stala, se už nedalo zabránit. Nicméně morální povinností tehdejšího Sovětského svazu bylo o havárii informovat, aby se obyvatelé ostatních států mohli patřičně chránit. To se ale nestalo, a kdyby výkyvy v radioaktivitě nenaměřili na stanicích ve Finsku, a posléze v dalších skandinávských zemích, není jisté, zda by o této fatální chybě Sovětský svaz informoval.

Nice se neděje, slunce svítí a radioaktivita se šíří

Smutným faktem zůstává, že zbytek světa se držel alespoň základních opatření, zatímco obyvatelům tehdejšího Sovětského svazu se ani cenzurované informace nedodávaly, a pokud ano, tak v okleštěné a zjednodušené formě. Sovětský svaz pod nadvládou komunistické ideologie přece nemohl připustit pochybení kolosálních rozměrů v Černobylu, kde měl být triumfem sovětské vědy. Svět by se poté začal ptát na otázky, na které Sovětský svaz nechtěl odpovídat. Jak je tedy možné, že při běžném testu vybuchl reaktor? Odpověď potvrzuje smutnou pravdu o prohnilosti socialistického systému. Díky zatajování informací neměli technici potřebné znalosti o materiálu všech součástek reaktoru, díky čemuž pak chybně vyhodnotili fyzikálně chemické procesy, reaktor se v důsledku toho stal nekontrolovatelným a vybuchl. V rámci utajování informací původně soudruzi ani nechtěli evakuovat nedaleké město Pripjať, kde bydlela většina zaměstnanců elektrárny. K evakuaci došlo až dlouhé hodiny po výbuchu, přičemž v průběhu toho byli obyvatelé města a okolních oblastí v bezprostředním ohrožení života.

Vláda se v tichosti snažila napravit chyby, které způsobila, nicméně přesné informace zatajuje v podstatě dodnes. Zatímco se tedy obyvatelé západního světa skrývali doma, lidé z východního bloku o závažnosti situace většinou neměli ani tušení a jejich děti bezstarostně jezdily na školy v přírodě. Zůstává otázkou, jestli nárust případů rakoviny přímouměrně souvisí s radioaktivitou z Černobylu, anebo ne.

Na případě havárie v Černobylu dokonale vidíme jeden z největších problémů socialismu – nesvobodu projevu a cenzuru informací. Kdyby soudruzi ze Sovětského svazu netajili informace, možná by zemřelo anebo by bylo poznamenáno mnohem méně lidí. Možná právě proto je stále jako oficiální číslo mrtvých na základě výbuchu uvedeno něco pod 60 obětí. Ani současné Rusko tedy není schopno uznat chyby, a že na následky výbuchu zemřel stovky tisíc lidí.

Jak mohou komunističtí pohlaváři žít s vědomím, že upřednostnili ideologii nad lidskými životy? Pravděpodobně to zůstane řečnickou otázkou. Jak jinak by potom mohli Rusové prohlásit, že s verzí americko-briského seriálu Černobyl od HBO nesouhlasí ,a že natočí svojí vlastní verzi. Ve které chtějí ukázat, že havárii ve skutečnosti způsobil tajný agent FBI…

Černobyl ale není jedinou tragédií, která se na území Sovětského svazu odehrála. V Rusku se nachází nejznečištěnější místo na planetě. Jedná se o jezero Karačaj na jižním Uralu v centrálním Rusku. Rusové se o životní prostředí, a zdraví lidí vůbec nestarali, a důkazem je právě toto místo. Veškerý odpad z jaderné elektrárny do něj byl vypouštěn a následek? Pokud by někdo stál na břehu jezera pouhých pět minut, dostane smrtelnou dávku rentgenů. Přičemž trvalo dlouhých deset let, kdy se s prostředím jezera a jeho okolím začalo něco dělat. O obyvatele, kteří žili v blízkosti, se do té doby nikdo nestaral.

Zůstává tedy otázkou, jestli jsou si mladí lidé vědomi těchto démonů socialismu, kteří nás spolehlivě vedli do pekel? Mohou si vůbec lidé nepolíbení socialismem, narození po roce 1989 skutečně uvědomovat plnohodnotný význam cenzury informací? Tyto příklady dokazují, že cenzura, ignorace a touha po moci ubližují lidem nejen na územích se socialistickým zřízením. Následky chyb těchto vlád se dotýkají nás všech.

Napsat komentář