Pro naši vládu nikdy nebyl (a nikdy nebude) problém rozhazovat

Ještě na počátku letošního roku ministryně financí Alena Schillerová konstatovala, že státní rozpočet má na letošek naplánovaný deficit ve výši 40 miliard korun. Jakmile nastala koronavirová krize, změnila deficit na 200 miliard, poslanci nakonec schválili zvýšení rozpočtového schodku na rekordních 300 miliard. Nyní se dokonce hovoří o neuvěřitelném schodku, a to 500 miliard korun. Chyběla paní ministryni ona věstící koule?

Je však otázkou, zdali ANO a ČSSD nakonec dostanou podporu Sněmovny. Komunisté sice v minulosti požadovali deficit výrazně nižší, po jednáních z minulého týdne to ale vypadá, že by se mohli přiklonit ke schodku 500 miliard korun. „Náš hlas pro rozpočet bude spojen s hlasem pro plnění našeho politického programu k udržení ekonomické suverenity a příštího rozvoje,“ sdělili komunisté v usnesení. Nebyla by to ale stará dobrá KSČM, kdyby nepožadovalo něco na oplátku. Vyšší platy sester, protože tam je evidentně voličská základna nových -starých komunistů.

S vysokým schodkem také souhlasí prezident Zeman. Dle slov Andreje Babiše, pokud se finance dají na investice, nemá s tím Zeman problém. Konkrétně 111 miliard korun by mělo jít na dopravní infrastrukturu, hlavní cíl Babiše je se z dopadu koronaviru „proinvestovat“. Tím by se zvýšila zaměstnanost. Je však otázkou, kolik peněz opravdu půjde na investice a jaké procento se zbytečně rozhází. Dosavadní vládní činnost bohužel jen poukazuje na fakt, že není schopná peníze účelně utratit.

Je snad byt na Pařížské paní ministryně dobrá investice?

V prvé řadě by měli politici řešit, jak co nejdříve a nejefektivněji nastartovat ekonomiku, abychom se nedostali do hlubokého hospodářského poklesu. Z rozpočtového schodku, ať bude řádově jakýkoliv, se zcela jistě budeme ještě dlouhé roky vzpamatovávat. Jak ale bude situace vážná, o tom rozhodnout následující měsíce. Zatím to však nevypadá, že by měli političtí činitelé jasný plán

Rozumný plán neměli ani během pandemie. Byrokratických dotačních kroků bylo více než dost, slibovaná pomoc ve výši 2,2 % HDP zatím z velké části vyplacena nebyla a ani v budoucnu s tím raději celá řada firem ani nepočítá. Přerozdělování pomoci se rozhodně neděje spravedlivě. Proč jinak řada společností stále nedostala podporu pro své zaměstnance, i když na to mají nárok?

Pomoc také nabídl Brusel. Logicky unijní rozpočet by měl pomoci s financováním v nejvíce zasažených regionech. Fond obnovy by měl mezi země EU rozdělit 750 miliard eur, na Česko by mělo připadnout přibližně 20 miliard eur. Dle názorů některých expertů se však jedná o jistou formu půjčky, kterou následně budeme Unii splácet. Jednalo by se tedy o další zatížení pro českou ekonomiku? Chceme se vázat a ještě více zadlužovat?

Rychlý restart evropské ekonomiky je pro nás klíčový. Naše vláda by nyní měla co nejdříve nalézt vhodný kompromis, jak se k nové situaci postavit, a jaké bude směřování naší země.Uvědomují si politici, že je jejich vládnutí postaveno na zákonech, kterými se mají řídit? Postaví vláda Česko na nohy? Pokud ve své činnosti selže, škody pro naší zemi budou mnohonásobně větší než v řadě jiných států EU. Je zde riziko předčasných voleb, rozjede Babiš volební miliardovou kampaň? Aby nám všem opět dokázal, jakým je „štědrým zachráncem“ naší země? A kolik si za kampaň řekně Prchal tentokrát?

Leave a Reply