Střet zájmů je samozřejmý

Spousta lidí se zdá šokována nedávným vývojem situace okolo českého premiéra Andreje Babiše. Lidé se bouří a protestují proti jeho pozici a střetu zájmů v čele Agrofertu. I když sám premiér popírá, že by společnost vlastnil a ovládal, Evropská komise rozhodla jinak. Je samozřejmé, že taková a podobné zprávy vzbudí vlnu nevole, a to oprávněně. Andrejova moc roste, jeho impérium roste a roste i velikost zranění, které Babišův kolos způsobil České zemi.


Do jaké míry ale můžeme být skutečně překvapeni? Nechme teď Babiše a jeho sporné pohnutky stranou a podívejme se na celou situaci v širším kontextu.

Asi je nám všem jasné, že výše postavení jedinci, ať už v sektoru veřejném nebo soukromém, nemusí vyvinout velké úsilí pro dosažení osobního prospěchu. Nekalé praktiky se staly součástí denního chleba. Korupce je bohužel problém dlouhodobý a všudypřítomný. Napadá mě nemálo příkladů, kdy byl úspěch a zdar nejrůznějších společností nebo projektů ohrožen, protože někomu stály v cestě, jak se obohatit. Typickým příkladem vítězství touhy po moci je i společnost OKD, která byla během posledních dvaceti let privatizována, převedena zpět pod vlastnictví státu a v podstatě dovedena ke krachu, jak se to hodilo politickým figurkám. Mnoho politiků, kteří s touto kauzou měli co do činění, jednali v rozporu s nejlepšími zájmy zmíněné těžební společnosti. Přesto je však vina dodnes svalována na investory a příhodně tak odvádí pozornost veřejnosti od pochybení politiků. A nikoho nejspíš nepřekvapí, že kolují zvěsty o zapojení Andreje Babiše i do této kauzy. Nebude náhodou, že se Babiš, tehdy ještě jako ministr financí, zasadil o prodej do rukou státu pod cenou. To je ale jen zrnko písku na poušti podniků, které ztratily svoji hodnotu díky politickým hrám. A zajisté už nikoho nepřekvapí, že poskvrněnou minulost má nejen premiér, ale i prezident.


Pokud tedy jen trochu přihlédneme k praxi, nepřekvapí nás, že zájem jednotlivých politiků i vlády jako celku je často narcistický a rozchází se s představou prospěchu nás všech. A i když se tento boj často zdá být předem prohraným, každý z nás může přispět svou troškou do mlýna. A na tuto skutečnost bychom rozhodně neměli zapomínat, hlavně ve chvílích, kdy si volíme své budoucí představitele.

Andrej není ohrožený druh

Andrej není jediným svého druhu, s podobným oligarchem se několik let potýká i Maďarsko. Různé politické analýzy poukazují na nový směr ve společnosti, kdy se tříští demokracie a politické subjekty, které disponují penězmi a majetkem tak hravě přebírají vládu nad celou společností. Koupíte si jedince, koupíte si celek.

Leave a Reply