A co naše děti, mají se kde učit?

Už to bude skoro rok,co jsou našem děti školou povinné doma. Sice školu stihly navštívit na krátkou dobu, přesto se většinu roku vzdělávají ve svých pokojích/domovech. Po minulém týdnu, kdy dostal Babiš od opozice za vyučenou a musel se domlouvat s hejtmany o prodloužení nouzového stavu. Hejtmani i opozice se shodli na společném kroku. Tím byl návrat dětí do škol. Celý týden jsme bedlivě sledovali zprávy s titulky, že návrat bude možný. A najednou Babiš otočil. Prý situace není dobrá, takže si nedokáže představit návrat dětí do škol. Nynější vláda není schopná komunikovat jednotně a srozumitelně. Nejdřív Havlíček začne trousit o možném otevření obchodů, vyvolá naděje, aby pak otevření dementoval. Prý to měli obchodníci předpokládat, samá situace se teď zřejmě stane avizovanému návratu dětí do škol.

Děti se musí vrátit do škol

K postupnému návratu do škol se staví snad všichni kromě vlády. Nechcete-li vaše dítě poslat do školy, máte k tomu právo, ale šíření koronaviru se dá zabránit dostatečnými opatřeními. Můžete měřit dětem před budovou teplotu, testovat je, větrat, děti budou nosit roušky nebo respirátory, učitelé by se pak měli nechat proočkovat, jako ohrožená skupina. Vyjmenovaná opatření se dají zařídit, jenomže je zde malý zádrhel. Neschopnost vládních činitelů. Během týdnu jsme se dozvěděli o zpackaném tendru, které vyhlásilo ministerstvo vnitra v čele s Hamáčkem. Je hezké, že nynější vládní představitelé chtějí podporovat střední podnikatele a jejich pochybné firmy, avšak naše děti to odskákat nemusejí.
Na co naopak děti už teď doplácejí, je čas strávený za počítačem. Schází jim sociální kontakt, fyzický pohyb a některým i samotné vzdělávání. Spoustu dětí přestává vyučování online bavit, nechápou ho, nevyhovuje jim. Děti nám prostě před očima hloupnou, tloustnou a ztrácejí kontakt s reálným životem. Uveďme si na pravou míru, že tato generace je pravděpodobně ta, která bude splácet naše covidové dluhy a jestli ji nechceme zavrhnout od zatracení, vraťme jí alespoň část normálního života.

Zoufalý rodič vs. zoufalý učitel

Kromě dětí na distanční výuku doplácejí jak rodiče, tak i učitelé. Spousta rodičů musí sedět s dítětem u učení a dohlížet na něj. Teď alespoň někteří rodiče poznají, co znamená učit jejich ratolesti. Pro některé se jedná o zkoušku ohněm, jiní ponechávají zodpovědnost dětem a další žasnou, jak jsou určitě školy na online výuku nepřipravené. Jsou i tací, kteří si nemohou dovolit s dítětem sedět doma, protože musí do práce a nemají na dítě čas. Stává se nám z toho zamotaný kruh. Nevzdělané dítě, zoufalý rodič a zoufalý učitel.
Jako v každém povolání najdete učitele, jež na distanční výuku kašlou nebo ji odvádí laxně. Přesto máte mnoho učitelů poctivých a i beznadějných. Mazanější děti se naschvál odhlašují z vyučování, dělají si z učitelů srandu, neposlouchají je při výkladu. Sami učitelé přiznávají, že taková výuka je k ničemu. Jak chcete po dětech přes počítač dodržovat pravidla, když to mají na háku? Chybí motivace a sociální kontakt.

Nadejde téhle šaškárny někdy konec?

Pozvolný návrat dětí je nutnost pro nás všechny. Chceme-li se jako společnost vyvíjet dopředu a k lepšímu, začněme vracet děti do škol. Ulevíme tím nejenom unaveným rodičům, ale i zoufalým učitelům. A i naše děti nám jednou snad za to poděkují. Vláda Andreje Babiše nemyslí dlouhodobě, na to jsme si snad už zvykli, přesto tento krok je dobrý i pro ni. Je škoda, že za celou dobu nebyli politici schopni přijít s ucelenou komunikací a jasnými pravidly. Amatérské administrativní chyby, jaké se stávají nyní se mohou stát, když není epidemie, teď na takovéhle šaškárny není čas. Pochopí to už konečně i naši vládní představitelé? Snad ano a pokud ne, budou dál chodit na fotbal, měnit názory ze dne na den a nedodržovat jimi nařízena opatření. Pak nemá cenu snad v této zemi ani zůstávat.

Leave a Reply