Manželství pro všechny, aneb bouřlivý čtvrtek v Poslanecké sněmovně

Ve čtvrtek prošel prvním čtením v Poslanecké sněmovně návrh o uzákonění možnosti sňatku pro stejnopohlavní páry. Po dlouhých třech letech tak návrh míří k výborům, které ho budou dále projednávat. Téma stejnopohlavních párů je pořád poměrně výbušné a přijetí návrhu tak předcházela asi čtyř hodinová diskuze, kdy se proti přijetí návrhu vyslovili především poslanci SPD a KDU-ČSL, tedy stran, které tradičně odmítají sňatek pro stejnopohlavní páry a definují manželství jako sňatek ženy a muže. Kromě tradičních SPD a lidovců, se proti vyslovili i poslanci ODS. Proti tak bylo 41 z 97 přítomných poslanců

Z Poslanecké sněmovny tak návrh zákonu míří k sněmovním výborům, které teď mají 80 dnů na projednání, místo tradičních 60, a je otázkou, zda to stihnou ještě před podzimními volbami.

Zákon poprvé představilo v roce 2018 několik desítek poslanců za hnutí ANO a dále například Vít Rakušan ze STAN, Petr Dolínek z ČSSD, Jiří Dolejš z KSČM a Domik Feri z TOP 09. Po dvou přerušených jednáních loni se projednávání dostalo do Sněmovny až nyní. Jedním z hlavních argumentů na předložení tohoto zákona pak bylo to, že by homosexuální páry mohly adoptovat děti, které by jinak skončily v dětském domově.

Raději skočím z okna

Největší pozornost jistě přitáhl výrok Tomia Okamury, který se na adresu homosexuálních manželství a adopcí stejnopohlavními páry vyslovil, že „by radši skočil z okna, než aby byl adoptovaný homosexuály.“ Jeho výrok vzbudil poměrně silné ohlasy a reakce.

Naopak Karla Šlechtová z hnutí ANO se vyjádřila, že jde o to, aby se homosexuálním párům přiznala stejná práva. „Osobně bych se taky někdy ráda vdala a ne registrovala,“ uvedla dále. Podle vládní zmocněnkyně za lidská práva, Heleny Válkové, diskriminace opravdu existuje a vyslovila se, že „máme dluh vůči stejnopohlavním párům, abychom vyrovnali jejich situaci.“ Piráti pak poukázali na to, že přiznání stejných práv homosexuálům nijak neohrožuje práva heterosexuálů, a o žádná nepřijdou.

Staré téma, alespoň ve světě

Téma manželství a adopcí dětí pro stejnopohlavní páry není nikterak nové a tradičně vzbuzuje kritiku především mezi konzervativními stranami a hnutími. Ve světě je průkopníkem v uzákonění manželství pro homosexuální páry Nizozemí, které tento zákon přijalo již v roce 2001 a následovala Belgie v roce 2003. Státy Beneluxu tak udaly trend, ke kterému se postupně připojila téměř celá západní Evropa s výjimkou relativně katolické Itálie, dále pak Spojené státy, Austrálie, ale i mnoho států Jižní Ameriky, včetně Ekvádoru nebo Kolumbie. Dánsko pak již v roce 1989 přiznalo téměř stejná práva registrovaným partnerům jako manželům.

Fakt, že Česká republika se k tomuto kroku odhodlala až nyní je tak trochu zklamáním a řadí se tak k těm konzervativnějším evropským vládám, a to i přes to, že náboženství v České republice nehraje tak důležitou roli jako například v již zmíněné Itálii. Samozřejmě v porovnání se zeměmi bývalého východního bloku jsme v tomto tématu ještě pořád „nejliberálnější“, nicméně je otázka, zda to je ještě pořád dostačující pozice.

Když Holandsko v roce 2001 zákon přijalo, ukázalo se jako tolerantní země, a ne jako země, která by ubrala práva heterosexuálním párům. Tehdy oponující Hannie van Leeuwen, která byla předsedkyní křesťanských demokratů, se později vyjádřila, „když byl zákon projednáván, tak jsem s ním nesouhlasila, měla jsem strach. Když jsem ale po letech viděla tolik šťastných homosexuálních párů, které uzavírají manželství, tak jsem si uvědomila, že jsem udělala chybu. Vůbec už nedokážu pochopit, co mě vedlo k tomu, abych se na gaye a lesby dívala jinak než na ostatní občany.“

Nezbývá než doufat, že tímto osvícením projde čím dál víc politiků i na české politické scéně a že výbory nakonec manželství pro všechny schválí a zařadíme se tak mezi země, které dávají přednost toleranci a pochopení před strachem. A že si uvědomí, že rozdílné pohlaví rodičů nezaručuje šťastné dětství jejich potomkům.

Leave a Reply