Moderní dějiny naší země jakožto období falešných nadějí

Netrvalo to dlouho, pouhé dva roky po válce, byl v Československu 25. února 1948 komunisty nastolen totalitní režim. Tímto začalo jedno z nejtragičtějších období novodobé historie národa jak českého, tak slovenského. Politické procesy první poloviny 50. let zanechaly bolestivý otisk na rodinách statisíců nevinných občanů. Desítky tisíc lidí byly nuceny odejít do emigrace a opustit tak kraj, ve kterém přetrpěli hrůzy války s vidinou lepších zítřků.  


Mohlo se snad zdát, že lepší časy pomalu přichází. Úmrtí J.V.Stalina, a následně také prvního československého komunistického prezidenta Klementa Gottwalda, přineslo částečné uvolnění ve společnosti. Antonín Zápotocký po svém nástupu do funkce začal kritizovat násilnou kolektivizaci a bylo také zastaveno násilné stěhování rodin v rámci akce Kulak. Avšak nehumánní procesy stále pokračovaly. Navíc v roce 1955 se Československo stává zakládajícím členem Varšavské smlouvy, neboli vcelku ironicky Smlouvy o přátelství. A jak se pozná správný přítel? „Pomůže“ ti ať se děje, co se děje.  

V 60. letech se uvolňovalo jak v rovině politické, tak i kulturní. Docházelo k rehabilitaci odsouzených komunistů z 50. let, otevřené kritice společenských poměrů a rušení cenzury. Byl založen program, který měl urychlit odstraňování metod padesátých let, definitivní odklon od stalinismu a demokratizaci socialistického systému. Došlo ke zničení pomníku Stalina. 

Bohuže pro nás, reformě laděná společnost vybudila obavy sovětského vedení z kontrarevoluce. A zde pomalu končí Pražské jaro, které snad ani pořádně nezačalo. Zástupci pěti zemí Varšavské smlouvy zaslali ÚV KSČ dopis s obavou, že snad Československo zvládne odejít ze socialistického bloku.  

A zde jsme nyní. 53.výročí vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Té smlouvy, které jsme se ochotně stali součástí. Vojáci Bulharska, Maďarska, NDR, Polska a SSSR, kteří sami ani neví, proč zde byli posláni. Prý kontrarevoluce. Německé tanky jsou už na území ČSSR. Nevypadá to tak ale. Tanky žádné, jenom lidi vysvětlující „hrdinům“ v tancích, že jsou vlastně okupanty. 

Nepochopitelnost situace měla fatální důsledky u více jak stovky lidí, a dalších několik set bylo vážně zraněno. Bratrská pomoc, jak je tento okupační akt označován, byla jen dalším obrovským zklamáním doby. Trvalo dalších 20 let, než jsme získali svobodu.  KSČ po roce 1968 opět ovládli dogmatičtí komunisté, kteří provedli čistky ve straně, zavedli tzv. normalizaci a zemi řídili dle sovětských pokynů. 

A i přes všechny křivdy této doby sedí na hradě člověk, jenž veřejně ventiluje své sympatie směrem na východ.  Hlavním rádcem mu je ruský podstrojovatel, který je pro své státu nebezpečné kontakty sledován bezpečnostní službou. A na pozici premiéra se již dlouhá léta nachází bývalý člen KSČ, což bychom mu snad všichni odpustili, kdyby však nebyl dokonce velice aktivním členem StB.  

Morální devastace národa, ztráta tradičních morálních hodnot, korupce a klientelismus, pokrytectví a udavačství jako norma. To jsou principy a hodnoty, které nám byly dlouhodobě podsouvány. Bylo by naivní myslet si, že vše zmizí ze dne na den. Nyní je však jen a pouze na nás, kam se bude naše společnost vyvíjet. 

Leave a Reply