Voda nad zlato

 

Na začátku se jednalo o malý problém několika obcí ležících na sever od Liberce. Nyní se dá s jistotou říct, že větší krizi česko-polské vztahy už desítky let nezažily. To vše je důsledek težební aktivity v hnědouhelném dole Turów. Problémů spojených s těžbou je hned několik, ale ten nejzásadnější je nedostatek vody v krajině. Voda z okolí vteče do dolu, odčerpá se do Nisy a pokračuje do Baltského moře. Následkem toho chybí obyvatelům přilehlých oblastí voda v potoce, ve studnách, a ani obecní vrty zásobující obydlí pitnovou vodou jistotou již nejsou.  

Důl leží asi dva kilometry od postižených obcí a jeho velikost může narůst až na 30 kilometrů čtverečních. Přání místních je, aby se důl již nepřibližoval. S tím ale nesouhlasí obyvatelé nedaleké polské Bogatyně. Jejich živobytí často stojí na příjmu z dolu, či uhelné elektrárny. V dolech pracuje přibližně 5000 lidí a tato elektrárna navíc zabezpečuje výrobu nezanedbatelných 7% elektrické energie Polska. Místní Poláci se také domnívají, že výtky Čechů jsou přehnané. V oblastech mezi dolem a českými vesnicemi je prý dostatek vody a jsou zde vidět i napuštěné bazény. Jsou i případy kdy hněv mmístních překročí hranice a msta se podepíše i na osobním majetku obyvatel.  

Greenpeace
GreenPeace a protest proti rozšíření dolu Turów

V roce 2020 se již v Polsku o stížnostech české strany dobře vědělo. V dubnu toho roku končila koncese na těžbu. Polské ministerstvo klimatu s ministrem Michałem Kurtykou však námitky české strany k dopadům na životní prostředí nezohlednilo a těžbu prodloužilo o dalších 6 let. Tento dokument byl dokonce vydán pouhé dva týdny po tom, co k  petiční komisi Evropského parlamentu dorazila petice s více než 13 000 podpisy osob z Polska, Německa a Česka. Petice vyzývala unijní orgány k neprodlenému projednání této záležitosti. Navíc 17. listopadu téhož roku podala společnost PGE, tedy majitel dolu a elektrárny, návrh na prodloužení koncese do roku 2044. I v tomto případě se postupovalo v tichosti, za zády veřejného mínění, lokálních společností a dotčených institucí.  

A i když stále obě strany usilovně doufají v dohodu všech zúčastněných, Polsko české požadavky odmítlo i po opakovaných diskuzích. Spor se proto přenesl na úroveň Evropského tribunálu. Dle Petříčka snaha o vyřešení sporu bez soudních tahanic byla, nakonec však bylo nutné navrhnout předběžné opatření. Soud návrhu v květnu 2021 vyhověl a práce v dole měly být dočasně pozastaveny. Protože však práce ukončena nebyla, došlo k finančnímu postihu 12,6 milionu korun denně jako kompenzace následků těžby. Avšak ani s tímto vláda ve Varšavě nesouhlasí a platit odmítla. Spor tak bohužel získal další rozměr, který k nalezení řešení zatím nepřispívá, a to zda Polsko dostatečně aplikuje evropské právo při povolacím procesu. Namísto hledání řešení si tak polský premiér Mateusz Morawieczki staví své PR na této kauze a osočuje českou vládu, nyní již bývalou, pro využívání kauzy k předvolební kampani.  

Nová česká vláda přinesla novou naději a snaha o nalezení dohody nadále pokračuje. Nyní se jednání, o budoucnosti dolu a českého pohraničí, zhostily ministryně životního prostředí, které namísto krátkého rozhovoru diskutovaly dlouhých 5 hodin. Požadavky, které česká ministryně Hubáčková prezentovala jsou ty samé, které byly navrženy minulý rok v září, ještě ve spolupráci s bývalým ministrem Brabcem. Složení českého týmu tak bylo podobné, což se polské straně nelíbilo a diskuse tak skončila mezi čtyřma očima ministryní. Závěr schůze zatím není veřejně znám. A zatím co Moskowová tvrdí, že dohoda je téměř uzavřená, jen čeká na schválení našeho premiéra Fialy, Hubáčková tvrdí, že míč je na straně polské.  

Dohoda by podle dosavadních informací měla zahrnovat pomoc dotčenému regionu a například uhrazení výdajů na vybudování a posílení zdrojů pitné vody v oblastech Frýdlantska a Hradecka a v obci Uhelná. Nejdůležitějším bodem je snaha o nepřiblížení dolu hranici dokud nebude zabezpečena bariéra podzemní vody a ochranný val proti hluku. Umožnění inspekcí v dole a vyplacení celkem asi 50 milionů eur na kompenzaci dopadů těžby.  

V nedávné době se také objevily spekulace, že by se Polsko chtělo s Českem soudit u arbitrážního soudu. Nebo, že je jednání Česka pokrytecké, když se v dole ČSM na Karvinsku doluje bez přeshraničních ekologických konzultací. To však polská ministryně bez zaváhání vyvrátila.  

I přesto, že se konflikt stále prohlubuje, jediné skutečné řešení je dohoda, která dokáže v blízké době zabezpečit jakýkoli zdroj pitné vody pro obyvatele pohraničí. Jejich domy jsou v této situaci neprodejné a voda stále ubývá.  

Leave a Reply