Zemanova mlha hustá tak, že by se dala krájet

Je to jen pár dní, co se na pozadí utichajícího šílenství koronavirové krize rozpoutala válka. Ač nás již delší dobu zprávy zásobovaly nepříznivými predikcemi ruských plánů, téměř nikdo nechtěl věřit, že k něčemu tak děsivému může ve vyspělé Evropě skutečně dojít. Do poslední chvíle všichni doufali v mírový vývoj situace. Avšak jen zlomek z nás byl o něčem takovém plně přesvědčen.

Není překvapením, že jedním z nich byl i prezident České republiky, který ve svém prvotním vyjádření poukazoval na ruskou rozvážnost a hanebnost amerických tajných služeb. Otázkou zůstává, zda jeho konání mělo za cíl vytvořit již známou mlhu na pozadí ruských kauz, nebo skutečně v mírumilovnost ruského protějšku upřímně věřil. Netrvalo však dlouho a z Hradu se v momentě vpádu „mírových“ jednotek na Ukrajinu začalo ozývat ohlušující ticho. A i přesto, že všichni již dobře věděli kam tento akt spěje, prezident s odstupem jen suše konstatoval, že riziko války je nyní pravděpodobnější. Jakoby snad velitel vrchních ozbrojených sil naší republiky neslyšel ty tanky valící se přes území Ukrajiny, nebo snad jeho paměť utrpěla natolik závažné postižení, že nepamatuje obdobnou situaci ze srpna 1968. Možná si také již osobně stihl odsouhlasit Putinovo dělení na samostatnou Doněckou a Luhanskou republiku, a samostatný stát Ukrajinu nevnímal.
Až ve chvíli, kdy se válka stala zcela nezpochybnitelnou, prezident s rádoby těžkým srdcem přiznal svůj omylný výrok a odsoudil ruskou agresi. Nebyl by to ale on, kdyby svůj proslov nezakončil lakonicky otázkou, jak dlouho jeho projev trval, která důvěryhodnosti vyjádření moc nepřidala.

Zeman a Putin zdroj: ČT24

Uvěřit upřímnosti jeho sdělení je obtížné právě proto, že již delší dobu slouží jako prodloužená ruka kremelské propagandy. V momentě možného usvědčení Ruska vytváří potřebnou mlhu ke zmírnění dopadů na veřejné mínění. Připomeňme si například Zemanovo ostentativní mlčení poté, co se veřejnost dozvěděla o přičinění ruských agentů na výbuchu ve Vrběticích. Nakonec možná i měsíc trvající ticho by však bylo lepší, než jeho výrok zpochybňující práci vlastních bezpečnostních složek, a jak již retrospektivně víme, následná skartace přísně tajné zprávy.
Moskva svého věrného obdivovatele využila i dříve, a to v kauze otravy agenta Sergeje Skripala. Tehdy s arogancí sobě vlastní lživě tvrdil, že je vražedná látka Novičok vyráběna také v České republice. Což následně posloužilo ke zpochybňování ruského původu této látky.

Marně se tak můžeme snažit najít jediný přínos, který pro českého občana Miloš Zeman během své funkce vykonal. Veškeré své prezidentské úsilí věnoval vyřizování účtů s názorovými oponenty a nepřetržitému uspokojování potřeb Pekingu a Moskvy. Dveře těmto dvěma zemím držel stále otevřeny. A nejspíš ani jedna z nich se tohoto spoje, cestou nejvýše postaveného představitele země, jen tak nevzdá. O to bizarnější se může zdát jeho současná mediální aktivita. Výroky, jaké bychom očekávali od skutečného prezidenta, avšak ne od Miloše Zemana. Je jen na nás, zda prezidentovi uvěříme jeho razantní změnu životních postojů, nebo jen zatleskáme dalšímu hereckýmu výkonu, kterým si snaží udržet místo na slunci.

Leave a Reply