Lidskost nevymřela

Česko ani na okamžik nezaváhalo, a na barbarskou ruskou agresi odpovědělo solidaritou a nevídanou štědrostí.
Velká část pomoci je zajištěna finančními sbírkami. A jak se v poslední době ukazuje, s rekordním výtěžkem.

Dárci přispívají zejména prostřednictvím nevládních organizací a ukrajinského velvyslanectví v České republice. Jen k dnešnímu dni vybrala ambasáda téměř miliardu korun od 115 tisíc dárců. Za vybrané peníze jsou v tomto případě pořízeny výhradně zbraně. Ty jsou nakupovány a dopravovány za pomoci našeho Ministerstva obrany, které jako první ze zemí Evropy nabídlo Ukrajině vybavení z vlastních skladů.
Závratnější částku získala snad už jen humanitární organizace Člověk v tísni, která jen za prvních několik týdnů po vypuknutí války vybrala miliardu a půl korun českých. Tyto peníze naopak slouží zejména k zajištění humanitární pomoci a k podpoře integrace uprchlíků přicházejících do cizí země. Člověk v tísni tak konkrétně díky tomuto obnosu dopravuje do postižených oblastí pitnou vodu, potraviny, hygienické pomůcky a zdravotnický materiál.

Česká pomoc se ale odehrává na více rovinách a finanční podpora není zdaleka to jediné.
Jako čistě dobrovolnická činnost byla zorganizována iniciativa Hlavák. Dobrovolníci se pravidelně zapisující na směny, a zde nepřetržitě čekají na příchod nových uprchlíků, kterým pomáhají se zorientovat již v prvních minutách po příjezdu do republiky. Nově příchozí se dělí do skupin podle aktuální potřeby ubytování, či pokračování v cestě do dalších zemí. Ti, kteří v Česku zůstanou, jsou dále nasměrováni do kongresového centra, kde jim jsou zřizována dočasná víza. Dobrovolníci zde nezapomínají ani na děti, kterým se snaží po zdlouhavém útěku zpříjemnit první okamžiky v nové zemi drobnými dary a přívětivým úsměvem.

Kongresové centrum Praha; zdroj: Deník N

Úctyhodný počin se podařil i Charitě České republiky. Ta jako jedna z prvních vůbec dokázala využít svých stávajících kontaktů, a již na samém počátku války vybudovat fungující systém k převodu žen, dětí a seniorů přes hranice.

Výčet pomáhajících organizací by pravděpodobně zaplnil více jak list papíru. Nicméně neméně významné jsou i drobné a kreativní činy jedinců jako takových. Například darování výtěžku z prodeje polštáře s fotografií Zelenského, nebo prodej zákusku v barvě ukrajinské vlajky. Obdivuhodným gestem je také nabídka ubytování potřebným, ať už v nepronajatém bytě, na chatě, nebo společně s majiteli domu. Zejména na samém začátku, kdy slovo válka snad nebylo ještě ani nahlas vysloveno, se na sociálních sítích v pravidelném intervalu objevovaly poptávky na ubytování ukrajinských matek s dětmi. Tyto prosby na odpověď nemusely dlouho čekat. Většina z nich byla v řádu minut zodpovězena a vyřešena.
Negativně vnímané sociální sítě tak měly možnost ukázat svou světlou stránku. Jednoznačně se zde projevilo, že v České republice převládá pozitivní postoj k přijímání ukrajinských uprchlíků. Jen přibližně patnáct až třicet procent populace se s tímto názorem plně neztotožňuje. Od začátku války tak v České republice našlo azyl asi 300 tisíc lidí. Je to sice jen malý zlomek z 11 milionů vysídlených obyvatel, dokonce i ze čtyř a půl milionů těch, kteří úplně svou zemi opustili. Nicméně i tak je to náročná zatěžkávací zkouška, jak pro občany české republiky, tak pro vládu samotnou.

Právě ministr vnitra Vít Rakušan konstatoval, že černý scénář pro Českou republiku nastane v případě, že do země vstoupí 20 tisíc uprchlíků za měsíc. Situace je tedy podstatně dramatičtější. Vláda však nevnímá migraci pouze jako humanitární pomoc, ale také jako možnost nasytit pracovní trh. Dochází proto ke zpracování podrobných modelů na základě počtu příchozích uprchlíků a odhadů délky jejich pobytu. Rakušan dodává, že zde budou minimálně jeden rok, kdy platí dočasná ochrana a počítá s tím, že se postupem času aktivně začlení a přinesou i své hodnoty. Uprchlíci dostávají víza za účelem dočasné ochrany. Ty je nárokují k pobytu na území republiky až jeden rok, s přístupem k veřejnému zdravotnímu pojištění, vzdělání a začlenění na trhu práce.

Nejistá se zdá jen budoucnost, za což je vláda již delší dobu kritizována. Její strategie spoření a omezení dramatických výdajů totiž nenahrává dokonalé dlouhodobé integraci a vhodnému rozprostření uprchlíků po republice. Hrozí tak vznik uprchlických táborů, což z dlouhodobého hlediska může být pro státní kasu podstatně nákladnější.

Útěchou nám nicméně může být nečekaná míra altruismu v naší společnosti, která se v posledních letech mohla jevit zcela rozdělená. Mezilidské vztahy zřejmě nejsou na tak nízké úrovni, jak se nám při sledování médií i sociálních sítí může zdát. Podobné momenty nouze a potřeby pomoci z nás dělají národ výrazně empatičtější a citlivější.

Leave a Reply