Souboj o drahotu

Není to zas tak dlouho, co vítězný volební slogan Babišova drahota, napomohl Fialově slepované vládě vyhrát parlamentní volby. Fiala se v novém premiérském křesle ani zcela neohřál, a nášlapné miny připravené předchozí vládou už vyhazovaly veškerou radost do povětří. Nově vytvořená opozice, zejména pak samozvaná stínová vláda nezaváhala, a z drahoty Babišovy vytvořila drahotu Fialovu.

Inflace, která se také nevytvoří ze dne na den, se jak mávnutím kouzelného proutku stala údajně přičiněním této vlády. A co se viníků války na Ukrajině týče, na to má nevládnoucí část sněmovny také jasný názor. Takové jednání není na naší politické scéně vlastně žádným překvapením. Mohlo by se dokonce zdát, že to je jediná funkce jakékoli opozice. Zarážející je jen počet následovníků těchto myšlenek a lhostejenost ke skutečnosti, že ačkoli se premiér změnil, drahota zůstala i tak Babišova.

Ani pandemie samotná neotřásla ekonomickou stabilitou naší země natolik, jako Putin s jeho válečnými choutkami. Až 16% domácností se tak díky zdražujícím komoditám ocitlo v příjmové chudobě. Je třeba zmínit, že na konci listopadu se s existenčními problémy potýkalo asi jen 10% populace. Inflace je zřejmým viníkem této situace a „macešská vláda“, termín který bývalý premiér s radostí využívá, zatím nenalezla dokonalé a univerzální řešení, které od ní všichni netrpělivě očekávají. Komické se však jeví hlavně moudré rady Andreje Babiše, který navrhl dvanáct opatření proti drahotě. Za zmínku pak stojí například navýšení rodičovského příspěvku na 400 tisíc korun, zvýšení příspěvku na mobilitu z 550 na 2000 korun měsíčně, navrácení slevy na jízdné na původní úroveň, snížení sazby DPH na 0% za elektřin, plyn a topení, a samozřejmě navýšení platů státním zaměstnancům. Jako by nestačilo, že právě tohle konání napomohlo k tomu, že přírůstek indexu spotřebitelských cen k březnu nabyl 12,7%, přičemž Českou národní bankou požadovaná míra inflace jsou 2%.
I když je zdražování obecně globální trend, peníze, které byly do společnosti vypuštěny v minulých letech tomuto vývoji znatelně napomohly. Pod zástěrkou koronaviru bylo minulou vládou napumpováno 900 miliard korun, které s epidemickou situací nijak nesouvisely, a to na dotace firmám, zvyšování platů státním zaměstnancům a samozřejmě také bonusy k důchodům. Trh byl v té době znatelně omezen kovidovými opatřeními a peníze nebyly využity za zboží. To vše rozevřelo inflační nůžky. Nárůst cen energií a vpád ruských vojsk na Ukrajinu tomu už pak dodal jen pořádnou rychlost.

A i když bývalá ministryně financí opakovaně hlásá, že míra zadluženosti České republiky je oproti ostatním zemím Evropské unie jen minimální, je otázkou, zda to je skutečně důvod k vyšplhání se v žebříčku změny zadluženosti za jeden rok na nejvyšší příčky. A protože sloganů není nikdy málo, vzpomeňme si na Best in covid, který se náhle změnil v noční můru pro Česko. A stejně tak vnímáme ty známé a opakované výroky o jednom z nejnižších zadlužení.

Leave a Reply