Sto roků v šachtě žil, mlčel jsem, sto roků kopal jsem uhlí…

Když tyto verše Petr Bezruč před více než sto lety psal, asi si těžko představil, že taková bude realita i o celé století později. Havíři mlčky kopou uhlí, rozhoduje se na úplně jiných místech. Jak o osudu havířů, tak o údělu ostravských a karvinských dolů, a českém uhelném průmyslu jako takovém.


Vzhledem k prudce rostoucím cenám černého uhlí bylo rozhodnuto, že ho havíři budou v karvinském Dole ČSM rubat až do poloviny příštího roku, navzdory tomu, že těžba měla být ukončena už koncem roku 2022. Nebylo by těžké představit si šťastné horníky, kterým spadl kámen ze srdce, a kteří se s vidinou jistého výdělku ještě chvíli nemusí obávat budoucnosti. Jak však při rozhovorech s nimi zjistil Ivan Motýl, realita je naprosto odlišná.
Muže pracující na Dole ČSM trápí celá řada problémů, které spolu s prodloužením těžby souvisí. Za nejpalčivější z nich se dá považovat technický stav dolů připravovaných na odstávku. Vzhledem k očekávanému uzavírání nebyly do šachet a nástrojů vkládány potřebné investice – například takzvané hajcmany, tedy ocelové výztuže šachet, jsou podle horníků staré, škaredé a shnilé, není tedy jisté, že další pracovní nálož vůbec vydrží.
To samé můžeme říci o hornících samotných. Pro „chlapa s děckama“ bylo hornictví vždycky jistotou, teď ale není jisté vůbec nic. Rozhodnutí se mění ze dne na den, nedá se věřit už vlastně ničemu. Mnoho z nich má dojem, že z nich lidé na vyšších místech dělají hlupáky a jen si s nimi zahrávají. Nemůžeme se tak divit apatii, které mezi nimi vládne.

Zavřít, nezavřít, nikdo už v sobě nenachází energii se tím zabývat
Jejich náladě, která je dlouhodobě na bodu mrazu, nepřispívá ani to, jak se situací naložili jejich bývalí kolegové. Mnoho z nich v minulosti využilo nabídky tučného odstupného (které může tvořit až jedenáct měsíčních platů) a teď se nechají prosit, aby se do dolů odpočinutí vrátili. Není se tak čemu divit, že jejich důlní spolupracovníci, kterým bylo mnoho slibováno, pokud na šachtě zůstanou, vycházejí z této situace silně frustrováni a stěžují si na nespravedlnost.
Nejde totiž jen o odstupné, horníci propuštění v rámci útlumu mají nárok na tzv. příspěvek ke zmírnění sociálních dopadů – 8 tisíc pro důlní zaměstnance a 5 tisíc pro zaměstnance na povrchu. Ten můžou pobírat až 60 měsíců, v závislosti na odpracovaná léta. Je tak zcela jasné, že ti, kteří zůstali dolům loajální, z toho nakonec vyšli nejhůře a nemají jakoukoli motivaci v práci pokračovat. Najdou se sice i mladí zaměstnanci OKD, kteří by prodloužení těžby uvítali, i ti ale potřebují větší záruky než neustále zastavovaná či naopak prodlužovaná těžba uhlí, práce do půlky roku 2023 jim ke štěstí nestačí.


Ministerstvo financí však promýšlí i možnost těžby v druhé půli roku 2023, možná i déle

„Stojíme před důležitým rozhodnutím a musíme dobře znát všechny okolnosti i možná rizika. Klíčových proměnných je hned několik, ať už jde o další průběh ruské agrese na Ukrajině, cenu uhlí jako takového, klíčová povolení k těžbě a také dostatek personálních kapacit,“ tak situaci vysvětluje za ministerstvo financí náměstek Roman Binder. Další důležitá figura, personální šéf OKD Radomír Štix dokonce vidí v aktuální světové situaci ojedinělou příležitost a nevylučuje prodloužení těžby až do roku 2025.
S takovými vyhlídkami do budoucnosti si můžeme lehce představit životní dilemata karvinských horníků. Je to bezpochyby nelehká situace, život v neustálé nejistotě je naprosto vyčerpávající. Jak shrnuje většina z nich, velmi by ocenili férové jednaní. Nezáleží už snad ani na výsledku, hlavně ať OKD konečně přijde s jasným stanoviskem a vizí budoucnosti, podle které se havíři budou moci zařídit.


Tu teď nabídnout však nebude vůbec lehké, samotné společnosti Diamo, která má zavírání dolů na starost, chybí téměř 1,75 miliardy korun na provoz a sanaci bývalých dolů OKD. Ty teď žádá od státu, zaplatí to tak nakonec sami lidé. A nám nezbývá než se ptát, jestli by celá situace nebyla o poznání růžovější, když by OKD nevlastnil stát a zodpovědnost neležela na běžných lidech, nýbrž na investorech. Musel se do toho skutečně stát vkládat a vše na úkor obyčejných občanů zkomplikovat?

Leave a Reply