Jdu s hlavou vztyčenou, musí se umět i prohrát

„Ptáci už se probouzejí, začíná svítat. Jdu s hlavou vztyčenou, musí se umět i prohrát. To není hanba. I nepřítel nepozbyde úcty, je-li pravdivý a čestný. V boji se padá a co je jiného život než boj. Buďte zdrávi, jsem jen a jen vaše.“ Tak zněla slova dopisu, který krátce před popravou napsala právnička, politička a feministka Milada Horáková své rodině. Připomínáme si 72 let od vykonstruovaného procesu, ve kterém byla tato výjimečná žena popravena spolu s dalšími třemi muži – Závišem Kalandrou, Janem Buchalem a Oldřichem Peclem.

Proces se skupinou Milady Horákové, zvaný též „proces s vedením záškodnického spiknutí proti republice se skupinou Dr. Milady Horákové“ bývá zcela oprávněně označován za největší a nejvýznamnější vykonstruovaný politický monstrproces v komunistickém Československu. Veřejnosti nejznámější jsou již zmíněné čtyři justiční vraždy, na tento proces však bylo navázáno mnoho dalších procesů po celé republice, obžalováno bylo neuvěřitelných 639 osob. Výsledkem procesů bylo 10 trestů smrti, 48 doživotních trestů a další tresty odnětí svobody v délce 7830 let.


Po převzetí moci komunisty v roku 1948 bylo jasné, že se vlna politických procesů, která se inspirovala sovětskými čistkami 30. let, nevyhne ani Československu. Kreml žádal „vzorový proces“, který měl mít za cíl náležité odstrašení případných odpůrců režimu. Takový proces mohl vypadat jakkoli, jako nejvhodnější byla nakonec vybrána poslankyně národně socialistické strany Milada Horáková, která měla vést záškodnické spiknutí proti republice. 31. května 1950 tak před Státním soudem stanulo třináct obžalovaných – osm bývalých funkcionářů strany národně socialistické (Horáková, Zemínová, Kleinerová, Buchal, Hejda, Nestával, Pecl, Přeučil), dva sociální demokraté (Peška, Dundr), dva funkcionáři strany lidové (Hostička, Křížek) a jeden obviněný z trockismu (Kalandra). Čelili obvinění z nenávisti k lidově demokratickému režimu, plánování protistátního puče a špionážní spolupráce se Západem.


Proces by pečlivě připraven, vše mělo probíhat podle vynuceného scénáře. Obžalovaní byli donuceni se svá svědectví naučit nazpaměť. I přes to všechno se našly momenty, kdy žádná příprava nepomohla a obžalovaní vystoupili na svou obranu ve jménu pravdy. Takhle soud pokračoval devět dní. Poslední den padly zmíněné čtyři tresty smrti oběšením, čtyři tresty doživotního vězení a pět trestů od dvaceti do dvaceti osmi let. Proces byl zaznamenán na filmové pásy a tyto záznamy měly být použity k tvorbě propagandistického filmu. To se však nikdy neuskutečnilo vzhledem ke statečnosti obžalovaných a zřejmé falešnosti procesu.
Celý proces strhl ve světě vlnu znechucení a solidarity. Přestože Milada Horáková odmítla žádat o milost, její dcera i advokát tak učinili. A nebyli sami – u prezidenta Gottwalda se milost pro odsouzené snažily získat osobnosti jako Albert Einstein, Jean-Paul Sartre, Winston Churchill nebo Eleanor Rooseveltová. To se však nepovedlo a rozsudek byl vykonán 27. června 1950.

Leave a Reply