54 let od vpádu vojsk Varšavské smlouvy

Dodnes mám v živé paměti, jak maminka ukazovala z okna svého bytu na blízkou křižovatku a vyprávěla mi, jak se jednoho dne probudila a viděla, jak přes tuhle křižovatku, která bylo běžnou součástí jejího každodenního života, přijíždějí tanky.

Letos uplynulo 54 let od napadení Československa vojsky Varšavské smlouvy. Vstupu těchto vojsk a následné mnohaleté okupaci Československo předcházelo období, které bylo trnem v oku jak konzervativcům Komunistické strany Československa, tak Sovětskému svazu. Nešlo o nic jiného než o Pražské jaro – období politického uvolňování na počátku roku 1968.

Než budeme pokračovat, připomeňme si, odkud se vlastně termín Pražské jaro vzal. Jaro je sice pochopitelné vzhledem k ročnímu období nových začátků, má to však i další význam – západní média tento termín použila s odkazem na „Jaro národů“, tedy revoluční rok 1848, který pro mnohé znamenal novou naději. Proč však zrovna pražské, když se změny týkaly celé republiky? To můžeme opět přisoudit tomu, že pojmenování přišlo z venku – není neobvyklé, že země bývají identifikovány s jejich hlavními městy.

Vraťme se tedy k okolnostem začátku Pražského jara. Vše započalo už v prosinci přechozího roku na plenárním zasedání ústředního výboru strany, 5. ledna 1968 se prvním tajemníkem ústředního výboru KSČ stal Alexander Dubček. Pod jeho taktovkou spatřily světlo světa reformy, které měly za cíl 20 let po převzetí moci komunisty uvolnit režim a urychlit proces demokratizace.

Jak si však dovedeme představit, toto odhodlání se setkalo s pramalým pochopením ze strany Sovětského svazu. Ba naopak, Sovětský svaz se cítil natolik ohrožen, že se rozhodl rychle zakročit a svou moc v Československu upevnit. V noci z 20. na 21. srpna 1968 tak do Československa vnikly armády Sovětského svazu, Polské lidové republiky, Maďarské lidové republiky a Bulharské lidové republiky. Československé ozbrojené složky dostaly jasný rozkaz – postupujícím armádám neklást odpor. To se však netýkalo československé veřejnosti, která během prvního týdne okupace kladla vůči okupantům výrazný odpor.

Co se týče cizích armád, ty Polské lidové republiky, Maďarské lidové republiky a Bulharské lidové republiky opustily Československo ještě do listopadu 1968. Sovětská armáda se však k odchodu neměla, na území Československa zůstala až do odsunu v letech 1990 a 1991. Zamysleme se na historickými souvislostmi tohoto vpádu v kontextu reality dnešního dne. Nedovolme, aby ruská agrese znovu získala prostor a chraňme demokracii, nikdo jiný to za nás neudělá.

Leave a Reply