V Praze byl vyhlášen samostatný československý stát 

28. říjen roku 1918 byl pro mnohé naprosto významný a přelomový den. Na pražském Václavském náměstí byla toho dne oficiálně vyhlášena samostatnost našeho národa. Pro Československo a jeho lid tak začala zbrusu nová kapitola, oproštěná o vliv Rakouska-Uherska, se kterým se tolik Čechů jen těžko ztotožňovalo.  

Už před první světovou válkou byla národnostní otázka více než palčivá. V čase války však nebyl na podobné úvahy čas ani prostor. Česká politika se pokusila o jisté osamostatnění, tyto snahy se však nesetkaly s úspěchem. T. G. Masaryk však nepolevil, spolu s českým exilem a lidmi okolo tajné skupiny Mafie nepřestávali snít o lepší budoucnosti.  

Již roku 1916 byla sestavena budoucí Československá národní rada, symbol protirakouského odboje. V tomto kontextu nelze pochopitelně opomenout československé zahraniční legie, které T. G. Masaryka, Edvarda Beneše a M. R. Štefáníka výrazně podpořily. Jak se dá ostatně čekat, svůj podíl na věci měli i spisovatelé a novináři – mimo jiné Jaroslav Kvapil se svým Manifestem českých spisovatelů z roku 1917. 

Zdroj: stoplusjednicka.cz

Za skutečný počátek pokusů o osamostatnění můžeme pokládat Tříkrálovou deklaraci z počátku roku 1918, která formulovala mimo jiné požadavek samosprávy. Důležité však bylo ještě něco jiného. Něco, co přišlo zvenčí. Jde o 14 bodů prezidenta USA Woodrowa Wilsona. Toto prohlášení požadovalo totiž krom jiného autonomii pro rakousko-uherské národy. 

T. G. Masaryk už v průběhu roku 1918 na nic nečekal. Od hlavních západních mocností Dohody získal příslib uznání nezávislosti a v Paříži ustanovil prozatímní československou vládu. Skutečné převzetí moci mezitím připravoval Národní výbor československý, možnost nekrvavého vojenského převratu zase skupina Mafie.  

Pozdější československý stát byl však mezinárodně přijat a československé legie byly uznány za spojeneckou armádu. Je třeba si povšimnout, že Československo bylo jediným státem, jehož existence byla uznána už před konáním Pařížské mírové konference. Svého času tak bylo jediným nástupnickým státem Rakouska-Uherska. 

17. října 1918 zaslal Masaryk prezidentu Wilsonovi „Prohlášení nezávislosti československého národa“. Ten mu obratem odepsal, že deklaraci četl, dojala ho a již dává Rakousko-Uhersku odpověď, se kterou bude Masaryk spokojen. Jeho odpověď rakousko-uherské vládě naznačovala, že mír bude jen za podmínky uznání samostatnosti Čechoslováků a Jihoslovanů. 

Nic tedy nestálo v cestě právě se rodícímu Československu. Večer 28. října 1918 byl vydán první zákon – zákon o zřízení samostatného státu československého. Pod dokumentem byli podepsáni muži 28. října – Antonín Švehla, Alois Rašín, Jiří Stříbrný, Vavro Šrobár a František Soukup. Československo pak kromě euforie čekaly i mnohé výzvy, to už je ale jiná kapitola.  

Leave a Reply