Zeman snící o neexistenci Kosova

Zemanův stát a Kosovo

Náš jediný prezident Miloš Zeman prohlásil, že by Česko mělo zrušit své uznání nezávislosti Kosova. Zemanovi tentokrát nejde o Kosovo, ale o posílení vlastního vlivu v České republice. Křehký stařec cítí, že už dlouho občany nerozeštval nějakým silným výrokem. 

Prezidentovou libůstkou je vyvracení, přepisování a především dotazování historie. Možná proto, že má nevyřízené účty se svou vlastní minulostí.

Miloš Zeman v roce 1999 ve funkci premiéra přesvědčoval vládu a parlament, aby souhlasily s akcí NATO proti Jugoslávii. A aby se do ní Česká republika aktivně vojensky zapojila. A nejčastější argumenty hovořily právě v prospěch Kosova.

Existenci Kosova neuznalo celkem pět států Evropské unie, mezi nimi mimo jiné Slovenští bratia. Uznání Kosova odmítal i náš věčný skeptik Václav Klaus. Problémy s uznáním tohoto státu mělo i Polsko, kdy polský prezident Lech Kaczyński odmítal Kosovo uznat. Jeho hlas však nepřehlušil vládu, která Kosovo uznat chtěla. Vláda chápala uznání jako krok vstříc Západu. I kvůli NATO bylo důležité se připojit ke státům jako Británie a Německo.

Kosovo_State_Flag.png

Česká vláda, která uznala Kosovo byla složena z ODS, KDU-ČSL a zelených. V premiérském křesle stanul Mirek Topolánek a v ministrem zahraničí byl tehdy Karel Schwarzenberg, kteří oba vystupovali pro Kosovo. Nebylo to ale jednostranné rozhodnutí, výrazný odpor pocházel ze strany lidovců.
Nebyl by to ale náš prezident, kdyby se nevymykal.

Mohou Zemanova slova změnit status Kosova u nás?
Musel by se zasadit Andrej Babiš, a i přesto, že je Andrejko Zemanovou loutkou, moc dobře si uvědomuje, že by takové prohlášení ohrozilo vztahy se západními partnery. Ministerstvo zahraničí si naštěstí zachovává zdraví rozum a je od počátku proti.
Zároveň by Zeman potřeboval jasné a logické argumenty, proč by ČR mělo svoje stanovisko změnit. A ty rozhodně nemá. Západní státy rozhodně nezajímá, že se stařec na trůně cití nejistý a potřebuje si dokázat svou prezidentskou moc. Na mezinárodní právo je Zeman krátký.

Zuzana Čaputová jako naděje nás všech

Rodačka z Bratislavy nás ode dne svého jmenování (možná i několik měsíců před vstupem do funkce) jen mile překvapuje. A nemluvíme jen o stylu oblékání a novém účesu. V čele Slovenska je žena – vizionářka, která svému úřadu rozhodně nedělá ostudu, a měla by být vzorem pro jiné státníky. Třeba pro toho našeho, že ano.

Spravedlnost byla na Slovensku zbožím, i toto jsou slova Čaputové, která reagovala na zveřejnění konverzací mezi podnikatelem Kočnerem a ministryní spravedlnosti Jankovskou. Prezidentka záhy vyzvala Jankovskou k odstoupení z funkce. A stalo se již. Při prvním podezření, že Slovensko již není státem s nezávislou justicí, kde si jeden oligarcha může koupit nejen politiky, ale i spravedlnost, prezidentka ostře reaguje. A v zemi hned vedle, vzdálené jen nastavenými hranicemi, prezident nečiní nic a ještě slíbí trestně stíhanému premiérovi milost. Kdo musí v naší zemi zemřít, aby se vrátil pořádek a politici byli skutečně jen politiky?

První z návštěv Zuzany Čaputové po inauguraci vedla do Česka. Upřímně jsme litovali tuto charizmatickou ženu, jak musí sedět po boku monstra, které během přímého přenosu nedokázalo udržet pozornost a několikrát se muselo dotazovat na interpretaci vyřčených slov Ovčáčka.

Jaký prezident, takové PR. Proto Čaputová sdílí vše živě na svém Instagramu a pomocí ,,stories“. Občan tak má naprosto přesný obraz toho, kde Čaputová je a s kým se tam setká. PR našeho prezidenta obsáhne jeden jediný člověk, a jeho jméno jest spojováno s propagací dezinformačních serverů. I fakt, že je Jiří Ovčáček moderátorem vlastní show na televizi Barrandov můžeme zařadit do prezidentova programu ,,styku s veřejností“. Spíše jak o kampaň prezidenta, jde o kampaň jednoho ega. I proto se Ovčáčkův Twitterový účet stal oblíbenou chatovací místností, kde nejlepší odpovědí je recept na palačinky. Prezident Zeman (ku prospěchu Ovčáčka) je naprosto imunní vůči sociálním sítím a poslední dobou se pro něj i procházka na toaletu stává problematickou. Možná proto se na něj ani nemůžeme zlobit, když papouškuje předepsané proruské fráze a zbrojí se samopalem proti novinářům.

10443824.jpg

Možná je prezident odrazem občanů i stavu země. Proto musíme napřed začít u sebe. Na Slovensku se to tak stalo. Země musela dojít až na samé dno (které do svých útrob stáhlo dva mladé životy), aby se mohla znovuzrodit z popela. Doufejme, že Babišovy skandály a zpronevěřené částky (od jejich stíhání bylo opuštěno) nakonec dosáhnou takových výšin, že dojde k velkému třesku a naše republika nabyde zašlé slávy.

Ruské dezinformace rozhodují volby v Evropě

Volby se dnes rozhodují na sociálních sítích. Přestože v Rusku žije přes 21 miliónů obyvatel na hranici chudoby, co se kybernetických a dezinformačních útoků týče, je Rusko špičkově vyspělou mocností. Své o tom ví i český expert na tzv. fake news (nepravdivé zprávy), jehož renomé dosáhlo i přes oceán do Států. Jakub Kalenský vypovídal před americkým Kongresem a jeho závěry vyděsily nejednoho státníka.

Russia today a Sputnik
Patrně se k vám dostal případ Cambridge analytica, to je ale jen špička ledovce, přátelé. Ruské dezinformační weby ovlivnily volby celkově v 16 zemích. A to jen od roku 2014. Seznam zemí, které se staly terčem dezinformačních kampaní začíná Německem a končí Velkou Británií. Pod sféry vlivu ruských médií nespadají jen postkomunistické státy, ale i Francie, Skotsko a Španělsko. Vybavíme-li si jakékoliv referendum a jakékoliv volby v Evropě, ruská média mají na výsledku podíl.
Ale například slovenské prezidentské volby, ve kterých vyhrála Zuzana Čaputová, jsou důkazem, že ne vždy se ruským dezinformacím daří zvítězit.
Jak vypovídá Kalenský, musíme pochopit, že toto jsou jen volby a referenda. Skutečný ruský vliv je dalekosáhle větší. Celý systém se rozbíhá již několik let před chystanými volbami, je to promyšlená bitevní strategie.

Zeman moc dobře ví, jaké přátelství se vyplácí
Nikoho nejspíš nepřekvapí, že ruská dezinformační kampaň si prorazila cestu i na horu Říp. Svůj podíl mají ruští trollové na prezidentské kampani v roce 2018. Kremelská média útočila na Jiřího Drahoše a podporovala Miloše Zemana. Právě tato média měla svůj podíl na prezentaci Drahoše jako ,,vítače migrantů“, bývalého spolupracovníka Stb a dokonce homopedofila. Miloš Zeman byl prezentován jako jediný možný obránce české suverenity a bojovník za svobodu národa.
Dezinformace si našly svoji cestu nejen na sociálních sítích, ale také prostřednictvím podvodných e-mailů. Tyto lživé e-maily si mezi sebou rozposílali především starší občané, kteří nejsou cílovou skupinou sociálních sítí. Nejčastější argumentací, která se ve zprávách objevila je, že Drahoš je nakloněný migraci a Islámu. Strategicky tato kampaň apelovala na českou xenofobii a rasismus. Objevily se samozřejmě i zprávy proti-Zemanovské, ale jejich poměr vůči těm proti-Drahošovským byl třicet ku jedné. Mezi těmito oznámeními se objevila i zpráva o prezidentově nemoci, rakovině v pokročilém stádiu. A tato kauza má dohru dodnes, neb Hrad podal na původce zprávy žalobu. A proč Jiří Drahoš nikoho nežaloval?

Rozesílané e-maily ale překvapivě šly do větších extrémů. Častokrát zmiňovaly volbu mezi životem a smrtí, tedy mezi Zemanem a Drahošem. Miloš Zeman je tu prezentován následně: „Prezident Zeman nejenže ekonomicky pozvedává stát a postupně ho zbavuje otrocké závislosti, ale brání národ před autogenocidními proudy,“ píše se v dopise. Pod jeden z těchto dopisů byl podepsán Byzantský katolický patriarchát, který není registrovanou náboženskou společností ale spadá spíše do sekty.
A dezinformace šířili i lidé vzdělaní. Například lékař zveřejnil dokument o 21 stránkách hovořící o Drahošovi jako vyslanci Islámu.

Česká republika dosud nezažila tak masivní dezinformační kampaň jako během prezidentských voleb. A je snadné dovtípit se proč. Zeman se Kremlu osvědčil jako prezident, který bojuje za ruské zájmy, proto jej museli na trůně udržet za každou cenu. A je otázkou, zda o tom prezident vůbec věděl. Nebo snad prorok Putin poslal zprávu přímo Ovčáčkovi? Ruské přátelství se zkrátka vyplácí, stejně jako to čínské. Země, ve kterých se nedodržují základní lidská práva, ale stále ve velkém ovládají svět.

Doba, kdy volby vyhrávají sociální média se přiblížila. Blíží se období, kdy nám budou vládnout populisté a lidé, kteří si umí vybrat PR tým a tu správnou farmu trollů. Moment, ale jednoho takového už ve vládě máme.

Andrej Babiš král populismu

Jak nakažlivý je populismus?

Střední Evropa se otřásla (a není překvapivé, že stále otřásá) v základech. Lidé si začínají všímat korupce v nejvyšších sférách a začínají těmto modelům rozumět. A to náležitě vede k tomu, že jim to začíná vadit. Zatímco se orákulum světa upřeně dívá na Hongkong a Írán, skutečné změny establishmentu přichází ze zemí bývalého Československa. Lidé vychází do ulic a protestují proti politikům, kteří už nejsou jen politickými figurkami, ale i zkušenými populisty.
Velká Británie není nazývaná ,,Great“ jen pro svoji velkou historii, ale i pro míru, kterou mění svět. Ukázala to i nedávná kauza Cambridge Analytica. Unikly totiž informace, že tato firma stojí nejen za kampaní megalomana Trumpa, ale i za celým referendem o Brexitu. A když jedna analytická firma dokáže rozhodnout o osudu země, ačkoliv legálně (ale ne morálně) popadne nás oprávněný strach. Strach, že jsme se možná už několikrát v životě rozhodovali na základě vlastního přesvědčení, které bylo bez naší vůle upraveno. Díky všudypřítomné mediální masáži se tak snadno můžeme stát oběťmi kampaně, která už není řízena lidmi (tudíž tu nemůže selhat lidský faktor) ale složitými algoritmy, které umí předpovídat naše chování.

Podobný systém se potom dá aplikovat v podstatě na cokoliv. Zvýšit prodej určitého výrobku, přilákat turisty, odradit zákazníky či ovlivnit veřejné mínění. A právě tento systém dal vzniknout novému modelu politika. Osoby, která skrze promyšlené sliby a chyby umí obrátit volby ve svůj prospěch. Jednoduše stiskne Enter a záhy mu vyjede tabulka nejčastějších slov používaných a vystihujících náladu ve společnosti. Potom přichází řada na zkušený tým PR rádců, kteří s těmito výsledky umí pracovat – a ouha, pan politik je na světě. Právě tento druh politika se stále častěji vyskytuje na území české země. A trvalo více jak čtyři roky, než to společnosti začalo vadit. A právě tyto davy možná přinášejí do své země (a snad i do celé Evropy) nový, svěží vítr změn. Lidé volají po skutečných osobách, které zkrátka své publikum znají a nepotřebují pomoc populistických příruček. A to hlavní je, že si lidé uvědomují, že je s nimi manipulováno. A přestává se jim to líbit.

Populismus premiéra Babiše se zdál zpočátku velmi jednoduchý a prostý. Vytvořil dojem persony, která má tolik peněz, že rozhodně nepotřebuje do politiky, aby se stal bohatším. Persony, která myslí na všechny obyčejné občany (protože Češi jsou zkrátka obyčejní) a zároveň dokáže pomoci podnikatelům (protože on sám ví, jaké to je podnikat). Babiš svoji kampaň započal moudře, a právě za pomoci firmy podobné té v Anglii. Jenže ani ta nejlepší analytická firma nedokáže obrátit veřejné mínění ve prospěch prokazatelného lháře a zloděje.

Potom nemůžeme vinit české občany, že Babiše volili a stále v něj věří. Stali se jen oběťmi moderní technologie, která umí snadno rozpoznat, kdy svačíme či kdy jedeme autobusem domů. Naštěstí si česká společnost uvědomila, že je manipulovaná lživými informaci, které zaručují lepší platy, lepší bydlení, lepší život a lepší Česko. Všechno jsou to jen populistické triky, které vznikají v centrálním počítači.

Nepřišla jsem vládnout, ale sloužit

Už inauguračním projevem si Čaputová vysloužila ohlas vlastního národa, a Češi jen tiše záviděli. Náš pan prezident ve svém prvním prezidentském projevu připomenul, že teď musí dolních deset miliónů zavřít hubu. Slovenská prezidentka naopak, že se bude snažit povznést nad osobní útoky a nezapomínat na to, že tu není kvůli nim, ale kvůli lidem. Dva státy, které byly kdysi celkem, dnes dělí nejen hraniční přechody.
Slovensko si ale muselo projít tvrdou etapou, během které se do nejvyšších státních funkcí prodrala mafie. Zkorumpovaní politici nevěděli, kdo kryje záda komu. Museli zemřít dva mladí lidé, aby Slovensko povstalo a změnilo směřování země. Doufejme, že podobný scénář čeká i naši zemi. Jen bez padlých. Máme v čele v podstatě člověka mafiánských praktik, který se snaží ovládnout nejen průmysl, ale i média. S podporou z Hradu se ukazuje, že situace u nás nebude odlišná. Lišíme se však v podstatných detailech. Premiér ani prezident nikdy neodstoupí. Jejich ega jim to nedovolí. Demonstrace největší, která je plánovaná na Letnou, možná vzbudí ohlas i v zahraničí, ale Babiš a Benešová jsou připraveni zapírat a vcuku letu vymyslet další konspirační teorie, kdo demonstranty platí a jakou aféru se snaží zakrýt. Ostatně hledat viníky za kampaní proti Babišovi se už stalo oblíbenou disciplínou Babišových pěšáků.
Náš pan prezident disponuje vším, jen ne pokorou. Čaputové nejhonosnější vlastnost je právě pokora. Prezident Zeman si kolem sebe kupí své ochránce, i přes jejich zaujatost, nelegitimnost a netransparentnost. Podobná byla situace i na Slovensku. A právě pád tohoto systému přinesl Zuzanu Čaputovou. Doufejme, že čím horší situace v zemi, tím lepší další hlava státu.

Máme se 30 let po Sametové revoluci lépe?
Konec komunismu znamenal lepší zítřky pro Československou zemi. Možná opojné období po Sametové revoluci v čele s Václavem Havlem se zdálo tím nejlepším možným po letech útlaku. Měli jsme se opravdu dobře, několik let. Jenže s neomezenými svobodami přichází i neomezené možnosti trhu. A tak sílící kapitalismus stvořil monstra, která touží po velkých penězích. A když už těch peněz mají přespříliš, chtějí moc. Přesně taková doba stvořila Andreje Babiše.
Proto doufejme, že je Zuzana Čaputová dalším příslibem lepších zítřků. Pro naše sousedy i pro nás. A bude inspirovat další skutečně dobré lidi (muže i ženy) ke kandidatuře na prezidenta. Už teď děkujeme slovenské prezidentce, že nejen naši synové, ale i naše dcery mohou jednou prohlásit: Chci být prezidentem!

Babiš se už jen směje

Občané, sáhněte hluboko do kapsy, budeme splácet Babiše!

Evropská komise dokonala. Nad Babišem se stahují mračna. Ale to ho patrně vůbec netrápí. Po půl roce šetření se ukázal fakt, který je jasný polovině národa už minimálně rok. Premiér Andrej Babiš je a byl ve střetu zájmů. A vypadá to, že platit za to budeme my. Ano, i Vy tam vzadu, kdo jste Babiše volil.

Premiér porušil i české zákony
Andrej Babiš a jeho konglomerátní dítě Agrofert porušují české i evropské předpisy od roku 2017. Agrofert tak bude nucen vracet dotace z celé řady projektů, na které čerpal z evropských fondů. Celkově se jedná o přibližně 450 sporných miliónů korun. Tato částka vyplývá z auditu, který, ještě horký obdržela vláda. Šetření se zabývalo především obdobím před srpnem 2018, kdy na území Unie začala platit zpřísněná novela zákona o střetu zájmu. Právě od počátku této novely neměl Agrofert právo na podporu z dotací evropských fondů. Komise však na tento fakt stihla reagovat a přestala dotace vyplácet. Jinak tomu ale bylo v České republice, kde Ministerstvo financí stále předfinancovává Agrofert (viz případ toasťáku). Jak a kdy si ministerstvo vyžádá tyto dotace zpět je záhadou. Možná na dluh Agrofertu přibyde i dluh český.

V auditu mimo jiné stojí, že osoba zastávající post Ministerstva financí a zároveň majitele Agrofertu, porušila pravidla předchozí i nastávající (lex Babiš od 9.2.2017).

Zákon, který prosadila tehdejší vládnoucí ČSSD společně s opozicí, zakazoval přidělení dotací komerčním podnikům, ve kterých veřejný činitel drží alespoň 25 procent akcií. Babiš se snažil na tento zákon ,,vyroben proti němu“ vyzrát tím, že převedl Agrofert do svěřeneckých fondů. Milostný vztah mezi Andrejem a Agrofertem tak neskončil. Stále má totiž nad děním ve fondech kontrolu a tímpádem má i vliv na vedení firmy. Správci fondů nesmí firmu prodat a nesmí také poškodit Babišovy zájmy. Tak jakýpak žádný zájem, pane Babiši? Oproti správcům fondu má Babiš výsadní postavení ve vedení firmy, zároveň si může kdykoliv firmu opět převést na sebe. Má tak otevřená zadní vrátka v případě, že by ukončil politickou kariéru.

Podle auditní zprávy Evropské komise nemá Agrofert nárok na podporu z evropských fondů od 9.února 2017. Auditoři tak požadují vrácení dotovaných peněz u 17 projektů, u kterých je prokazatelné, že Babiš jednal ve střetu zájmů. Konec a tečka. Jak už je u Andreje dobrým zvykem, auditory označil na práskače, kteří ostatně sympatizují s Piráty. Celé vyšetřování Evropské komise je kampaň zlých evropských lidí, kteří závidí a nepřejí poctivému podnikateli úspěch. I přes opakované výzvy politických persón a hromadné protesty veřejnosti, Babiš je si svou nevinou jist. Stejně tak za ním stojí (jeho) ministryně spravedlnosti.

A tak se Andrejův příběh dostal i na titulky zahraničních deníků. Zase se o nás píše. A zase je to ostuda.