Zemák vs. Bureš aneb prezident vs. premiér

Hlava státu se často názorově rozchází s premiérem. Typicky česká situace. Blížící se prezidentova cesta do Číny rozdmýchala staré spory. Zeman Babišovi vyčítá propojenost s kauzou Nikulin, Babiš Zemanovi zase bezvýznamné cesty do Číny. A pokud dojde na otázku ředitele BIS nebo manželství homosexuálů, taktéž nenajdou shodu. Kdo je vítězem a kdo poraženým?
Poslední plánovaná cesta do Číny se stala trnem v oku nejednomu politikovi. Zeman si vyžádal rozpočet na cestu necelých 9 miliónů. Pětidenní cesta tak podpoří Zemanův utopický plán, aby Hedvábná stezka vedla přes Českou republiku. Do své oblíbené destinace se vydává už popáté. Proč raději nezvolí zemi, ze které by k nám skutečně investoři přisli? A proč musí státní rozpočet vydávat tak astronomickou částku na návštěvu, která naší zemi nic nepřinese? Jen posílí prezidentův pocit sounáležitosti k čínskému systému. A kde se nám investované peníze vrací? Kde jsou záplavy čínských investorů? Nenávratnost českých investic znepokojuje i Babiše. A tentokrát právem.
Ke sporům mezi premiérem a prezidentem dochází také v otázce jmenování Michala Koudelky do generálské hodnosti v BIS. Premiér opakovaně žádal prezidenta o povýšení, ale prezident neustále vzdoruje. A zase jsme zpět v Číně. BIS je prezidentovou nejméně oblíbenou institucí, neb opakovaně upozorňovala na sílící proruské a pročínské vlivy na vrchní místa v zemi.

Zeman se také nedávno ostře pustil do ministra spravedlnosti Pelikána, za vydání ruského hackera Nickulina do USA. Nezapomněl zmínit i Babiše, protože ten, jako předseda vlády, musí mít své ministry pod kontrolou.

Dalším kontroverzním tématem pro tyto dva pány je manželství homosexuálů. Babiš se několikrát otevřeně vyjádřil, že sňatky stejnopohlavním párům chce umožnit. Naopak konzervativní filozof na trůně Miloš, předem avizoval, že bude každý takový zákon vetovat. Prezidentův poslušně sloužící Ovčáček se tak často ostře vymezuje proti homosexuálům na svém Twitterovém účtu. Prezident zkrátka chce jen dobro a Čínu pro naši zemi.

Ačkoliv má Babiš své mouchy (a že jich je) pořád má do našeho prezidenta daleko. Investovat do čínských cest se totiž nezdá jako krok, který pomáhá naší zemi. Ba naopak – daňoví poplatníci tak sponzorují Zemanovo setkání s kamarády sympatizujícího režimu. A to je ještě daleko horší než Babišovy podvody. Nebo ne? Jedno se musí premiérovi nechat. Umí reprezentovat naši zemi v zahraničí. V zemích, které skutečně mohou být strategickým spojencem pro Českou republiku.

Lid vs. věčně nevinný Andrej Babiš

Je to opět kampaň vedená proti mně. Celé vyšetřování je zpolitizované. Kdyby byl rok 200, a nebyl bych v politice, nikdo si na mě ani nevzpomene. Samá kdyby, ale realita je odlišná. Jak hovoří dokumenty policejního vyšetřování, dotační podvod se stal. Andrejovi tak možná sklapla klec.
Strůjcem padesátimilionového podvodu měla být Jana Mayerová, která podvod dovedla k dokonalosti. Byla mozkem celé operace a její podpis je i na všech listinách, které souvisí s žádostí o dotace. Podle právníků bude problém prokázat podstatu trestného činu, tedy její motiv a úmysl. Právě Mayerové musí soud prokázat vinu jako první, následně pak může soudit Babiše a jeho rodinu za napomáhání trestného činu. A Monika Babišová bude nosit své kožichy z norka leda ve vazební cele.

Vyšetřování údajného (teď už jistého) dotačního podvodu zabralo policii tři roky. Společnost Farma Čapí hnízdo patřila Agrofertu. Bez pochyb. Ke konci roku 2007 se společnost přeměnila na akciovou společnost. Proč tak najednou? V létě roku následujícího obdržela dotaci pro malé a střední podniky. Na tuto dotaci by Čapí hnízdo nemělo pod Agrofertem nárok ani náhodou. A po několika letech se společnost vrátila zase zpátky pod Agrofert. Prostě vždycky tak, aby to bylo pro čápy výhodné. A Babiš měl pod palcem Agrofert do února minulého roku. A aby toho nebylo málo, zapletl do tohoto ,,maličkého“ podvodu i manželku a děti. Protože co je doma, to se počítá.

A jsme zpátky v propadlišti dějin. Kauza uneseného Babiše juniora byla jen další z podezřelých událostí kolem Čapího hnízda. Stejně jako podvody, odmítá Andrej i obvinění z unesení syna. Právě případ Juniora bude další dějovou linkou soudů pod názvem spisu Čapí hnízdo.

Může se zdát, že spravedlnosti bude učiněno zadost. Konečně. Jenže jak vyplývá z průměrné rychlosti českých soudů, případ se potáhne. A potáhne se zaručeně i do roku 2021, kdy čekají Andreje další volby. Do kterých, díky své imunitě, poputuje jako netknutý a nevinný.

Nuda v Brně? Korupce v Brně!

Moravská metropole se opět stala vyhlášenou. Tentokrát ale nejde o podivné hodiny ani festival vína. Kauza, která se údajně začala datovat už od roku 2016, rozpoutala melu na městské radnici Brno-střed, v prostorách antimonopolního úřadu a ve firmě Kapsch. A kdo hraje hlavní roli? Politici ANO.
Policie započala razii ve čtvrtek ráno a vzala to pěkně zhurta. Obvinila devět lidí z účasti na organizovaném zločinu, úplatků a zvýhodňování při veřejných zakázkách. Prostě takové typicky české mafiánské aktivity. Z devíti hříšníků putuje pět do vazby. Jiří Švachula, úředník Petr Liškutin a trojice podnikatelů. Jiří Švachula tak přišel o funkci radního městské části Brno-střed, kde se staral i o investice.

Stopa vede i ke kauze Krov, kdy se dostal do hledáčku policie podnikatel El-Talabani. Tento bohatý pán měl údajně olivňovat veřejné zakázky. A byl napojen na politiky ANO, kteří pak měli uplatňovat předem domluvené vlivy na předem domluvné podnikatele a firmy. Několikrát padlo jméno brněnského politika Švachuly, který byl velmi blízkým přítelem Jaroslava Faltýnka. A síť spojenců se rozrůstá.

Další z chapadel tedy vede k Faltýnkovi, který se měl scházet se zástupci firmy Kapsch a šéfem antimonopolního úřadu Petrem Rafajem. A měli projednávat neúspěšnou stížnost firmy Kapsch proti tendru na mýtné. Mimo jiné proti Faltýnkovi svědčí policejní odposlechy, takže spadla klec. Aneb když vás firma platí, aby jste jednali v její prospěch a přivede vás do záhuby. A další stopy vedou opět k Švachulovi, který je komunálním politikem, sponzorem ANO a ještě k tomu členem dozorčí rady ČD Cargo. Už tato skládanka zaráží i vás?

Jak je možné, že všechny korupční kauzy vedou k politikům strany ANO? A proč se Babiš k selhání svých vojáků nevyjadřuje? Má asi plné ruce práce s blahořečením amerického prezidenta Trumpa. A proč pokaždé, když je premiér mimo území Česka, se vyloupne další skandál? A jak si vycvičil své ovečky, když se na ně vždycky přijde? A není to další kampaň, aby se odvedla pozornost od vyšetřování Čapího hnízda? A taky vás už ta korupcí prorostlá politika přestává bavit?

ANO, bude líp. Ale pro politické příslušníky strany ANO. Kurz korupce je součástí vstupního ceremoniálu do strany.

Všemohoucí úřad stavební. Otevře se prostor pro korupci ?

Povolení stavby bude pravděpodobně brzy záležet na jediném úřadu. Nový stavební zákon se snaží urychlit vleklá stavební řízení. Dostat stavební povolení trvá v naší zemi průměrně 247 dní. Ne hodin, ale dní. Zase jsme v něčem na špičce. V současnosti stavební povolení uděluje místní stavební úřad. Honba za razítky je tak velmi dlouhá a únavná.

Ministerstvo pro místní rozvoj plánuje zřízení Nejvyššího stavebního úřadu. To se ale nelíbí největším ekologickým organizacím. Jediný řídící úřad by se totiž nemusel ohlížet na doporučení ochránců životního prostředí, obcí nebo krajů. Ministerstvo se však nechalo slyšet, že nový stavební úřad bude tvořen odborníky, kteří dokážou posoudit i rizika a případné ekologické škody. Největší a nejaktivnější organizace jako Hnutí Duha, Greenpeace nebo Děti Země se ostře ohradily. Ekologové tvrdí, že zákon sice výstavbu urychlí, ale zároveň se otevřou nová dvířka pro korupci. O stavbách totiž bude rozhodovat mnohem menší okruh lidí sídlících na jednom úřadě.

Ministerstvo pro místní rozvoj se vyjádřilo, že se ztráty nezávislosti či o možné korupce nebojí. Přece jsou státní úředníci placeni tak dobře, aby byli neúplatní. Nemusíte sdílet filozofii ekologických hnutí, abyste zdravým selským rozumem usoudili, že mají v něčem pravdu. Superúřad s jedním razítkem bude mít příliš velkou moc. A opravdu nemůžeme spoléhat na transparentnost úředníků. Česká země se tak může stát ještě přístupnější pro potenciální úplatky a ovlivňování veřejných činitelů. Jako by toho nebylo málo, ministerstvo samo tak vytváří jednodušší prostředí pro korupci. Investoři tak mohou doručit jedinou obálku a pojistit si tak stavební povolení. Ušetří se tedy i peníze a papír.

Ačkoliv je iniciace urychlit stavební povolení správným krokem do budoucnosti, ministerstvo zvolilo nesprávný prostředek. A hlavně jaké vzdělání budou muset úředníci mít? V právu, administrativě i ekologii. Vláda by tak měla brzy započít strojovou výrobu úředníků na míru. Všestranných a neúplatných. Na druhou stranu by se stroje možná rychle adaptovaly na prostředí a začaly brát úplatky ve formě šroubků.

KORUPCE.OKD

Korupce prohlodala OKD. Dokáže to odhalit i Parlamentní komise?

Jako se myš prohryzává sýrem, pomalu a systematicky, tak korupce a nesprávné jednání politiků zapříčinily pád OKD. Ostravsko-karvinské doly jsou sice jediným producentem černého uhlí na našem území, ale ani výsadní postavení na trhu nezaručilo stabilitu a výnosnost firmy. A jak se to stalo? Pomohla tomu naše vláda. A vláda nejednoho premiéra. Naši politici a jejich spojenci se přímo či nepřímo podíleli na úpadku firmy. A možná se budete divit, kolik známých jmen figuruje v tomto případu. Případu, který nemá konce. Zeman, Klaus, Gross, Sobotka i Babiš a další, kteří měli prospěch z úpadku OKD. Nakolik se politici dopustili korupčního jednání už řeší nějaký čas (v rozmezí let) soudy. Ale letošní duben by mělo dojít k posunutí případu tím správným směrem. Závěry by totiž měla předložit Sněmovní vyšetřovací komise OKD.

První černá hodinka pro OKD nastala během první vlny privatizace (viz. První fáze privatizace https://rozhled.org/2017/06/06/okd-prvni-faze-privatizace/ ), kdy Václav Klaus přichází s myšlenkou, která měla změnit prostředí postkomunistické ekonomiky České republiky. A cítili jsme první závan kapitalismu. Posuňme se ale na pomyslné časové příčce více do současnosti.

Komise k OKD – na čí straně stojíš ?
Parlamentní komise pro vyšetřování OKD byla ustanovena na konci roku 2017 (viz. Jak funguje vyšetřovací komise https://rozhled.org/2018/08/05/jak-funguje-vysetrovaci-komise-k-okd/). Členy jsou, dle zákona, zástupci každé vládní strany. Předsedou komise se stal Lukáš Černohorský (viz webové stránky Poslanecké sněmovny http://www.psp.cz/sqw/hp.sqw?k=7001). Když se podíváme na pomyslnou mapu, odkud jednotliví komisaři pocházejí, můžeme bez váhání zabodnout špendlík do Moravskoslezského kraje. Šest z devíti členů komise pochází a vládne v tomto rozmanitém regionu. A nebude to náhoda. Kdo může nejlépe rozumět oblasti a problémům OKD než ten, kdo je obklopen lidmi, které celá kauza přímo ovlivnila. Může to mít ale i jiný háček. Tento fakt může zapříčinit i to, že je komise do jisté míry ovlivněna, a že mohou mít politici na výsledku své politické zájmy. Například, co si asi řeknou voliči v regionu, když Lubomír Zaorálek, pro kterého volili i horníci, bude výsledek zdržovat. Totiž, každý politik má i přátele politiky. Svůj ke svým. Jako třeba další člen komise Klaus mladší, jehož otec je jedním z hlavních důvodů, proč vůbec k privatizaci OKD došlo. Byl na počátku všeho zla. A těžko říct, zda synáček bude tatínka chránit. Komise zároveň předvolala velké množství svědků, ale že by si pozvala například prezidenta Zemana a Klause, kteří byli u zrodu celé operace, to nepřipadá v úvahu. To by se totiž Zemanových dolních deset miliónů mohlo dozvědět pravdu. Že Zeman hlásá vodu, ale sám pije víno. Víno z hroznů korupce.
Podobně smýšlí i Zdeněk Bakala, a my mu to nemůžeme mít za zlé. Již několik let jej veřejnost označuje za ,,tuneláře” a podobné označení vypadlo i z prezidentových úst. Proto je pochopitelné, že se Bakala odmítá dostavit ke komisi, která je chtě nechtě ovlivněna tlakem veřejnosti. Nebo známostmi. Nebo cizími zájmy.
Další otázkou může být, zda vyšetřovací komisi skutečně potřebujeme. V činnosti jsou totiž mnohé soudy, které mají otázky ohledně OKD právoplatně objasnit. Legálně a nezaujatě.
Komise by proto měla zůstat především nestrannou, a nebát se ukázat i do vlastních řad. Pečlivě vyslechnout svědky a nenechat se ovlivnit mediálním tlakem. Uvažovat s odstupem. A připustit, že na začátku celého průšvihu byl stát. Dejme jim tedy šanci do dubna, kdy mají odhalit finální ortel. A uvidíme, jestli budou padat hlavy. Především hlavy pomazané.

Soudím, soudíš, soudíme aneb další soudy v kauze OKD
Během celého procesu privatizace a vlastně až dodnes, hledalo OKD spravedlnost. Soudní procesy, ve kterých byl žalobcem stát. Soudní procesy, ve kterých byli žalobci investoři. Soudní procesy, ve kterých byl žalobcem stát i investoři.

Stát vs. Rudolf Doucha
Osudový rok 2004, kdy byl prodán státní podíl OKD. Znalec Rudolf Doucha, který ocenil podíl státu na dvě miliardy, a přitom skutečná hodnota byla skoro trojnásobně vyšší. Žalobce následně vyčíslil škodu na 5.7 miliardy korun. Doucha se u soudu hájil, že byl limitován časem a nevěděl, že má zohlednit i dceřinné společnosti a byty. Prostě si myslel, že OKD stojí za starou belu. Těžko říct, kdo tehdy měl politický zájem, aby OKD již dál nespadalo pod stát. Nižší cena totiž zajistila rychlý a bezbolestný prodej. Ale hlavou prodeje byl Stanislav Gross. Právě jeho vláda schválila prodej akcií. A nesmíme zapomenout na tehdejšího ministra financí Bohuslava Sobotku. Jako šéf státní kasy, měl mít přehled o veškerých transakcích souvisejících s OKD. Otázkou je, kdo tahal za nitky a dovolil, že stát ztratil podíl v OKD a to za cenu velice nízkou. Že by byly předány nějaké napěchované obálky politikům? Podezření na korupční taktiky se tu přímo nabízí. Skupina Karbon Invest tedy neváhala a podhodnocenou společnost koupila. Těm ale nemůžeme nic vyčítat. (viz Za politické rozhodnutí znalec ani manažeři nemohou https://www.lidovky.cz/domov/soud-v-okd-za-politicke-rozhodnuti-znalec-ani-manazeri-nemohou.A180507_192506_ln_domov_ele). V té době se zachovali jako vnímaví podnikatelé. Jenže to byl začátek mnohem většího průšvihu.

Stát vs. Koláček a Otava
Společnost Karbon Invest vlastněná Koláčkem a Otavou od roku 1998 měla majoritu v OKD a usilovala i o získání menšinového 45,88% podílu státu a jeho uplné vytěsnění z dohledu nad Ostravsko-karvinskými doly. Tak se stalo i díky panu Douchovi v roce 2004. V listopadu stejného roku přichází na scénu Zdeněk Bakala a jeho společnost Charles Capital. Kupuje od manažerů, Koláčka s Otavou, více než dvě třetiny Karbon Invest a získává pod svou správu OKD. Ptáte se proč se duo Koláček a Otava zbavilo OKD? V problémech se topící společnosti nepomohlo ani to, že byli K+O trestně stíháni za údajné tunelování dolů. V roce 2009 soud sprostil oba dva uhlobarony viny. Jak to ale bylo doopravdy se můžeme pouze domnívat.

Bakala vs. Krúpa
Slovenský podnikatel Pavol Krúpa se postavil do role zachránce prostého lidu a rozhodl se zahájit kampaň proti Bakalovi. Strategicky začal v Ostravě, kde organizoval demonstrace horníků. To byl ale propadák. Ukázalo se totiž, že horníci sice hodně povykují, ale když má dojít na skutečné činy, jsou pasivní. A tak se rozhodl na Bakalu vyzrát jinak (viz. Protestující na zákazku https://rozhled.org/2018/11/29/protestujici-na-zakazku-a-pro-vsechny/). A Bakala se musel bránit prostřednictvím soudů, které probíhají v Americe, neb společnost ,,protestující na zakázku” má sídlo právě tam. Tak se ze slovenského podnikatele stal Zemanův nejlepší přítel. Zeman byl totiž taky hlavním aktérem privatizace OKD. A přátelé, kteří kopou za prezidentův tým si zaslouží vyznamenání. Minimálně státní. A kolik takové vyznamenání stojí? 300 tisíc korun českých. Právě tolik daroval Krúpa Zemanovcům na prezidentskou kampaň. Takový milý legální úplateček. Tudíž, když Krúpa požadoval na oplátku veřejné hanobení Bakaly, Zeman milerád pomohl. Nabízí se však otázka, proč Krúpa zahájil boj proti Bakalovi. Měl zájem koupit OKD ještě před Bakalou? Viděl v krachujícím podniku příležitost, jak se obohatit? Nebo se jen toužil stát součástí spletence politických vlivů v Česká republice? A nebo si jej Zeman vyhlédl jako mocného spojence, který bude bojovat za stejnou věc? Tolik otázek a tak málo odpovědí.

Nedávná exploze v dole Paskov, která se stala osudnou pro třináct horníků, rozproudila debatu, zda časté změny provozovatelů nezapříčinily selhání bezpečnostních opatření. Upřímnou soustrast rodinám horníků. A i v jejich zájmu doufejme, že kauza OKD bude jednou provždy uzavřena.
Duben a závěry vyšetřovací komise snad dokáží poodhalit nekalou činnost aktérů privatizace OKD. Bezpochyby je kauza OKD jedním z největších vládních průšvihů, kdy propletená síť sahá do nejvyšší politiky. Případ, který nese tolik znaků korupčního jednání, že se v tom samotní viníci ztrácí. Jakmile totiž nahlédnete pod pokličku, zjistíte, že jsou zapojeni i politici, kteří vám vlastně tak špatní nepřipadali. Proto doufejme, že letošní rok bude ve znamení spravedlnosti, odhalení a potrestání. Ale jak může stát potrestat sám sebe?

Korupční stát předsedá Evropské unii

S novým rokem nepřichází jen psaní devítky na konci, ale i předsednictví Rumunska Evropské unii. A zlé jazyky tvrdí, že na tuto výsadu není vůbec připraveno. Uvidíme, jak vnitřně rozpolcené Rumunsko zvládne šestiměsíční vládnutí evropské instituci.
Situaci v této Balkánské zemi hodnotí podobně i její nejvyšší představitel – prezident Kalus Iohannnis. Situace v zemi se vyostřila během srpnových protestů v Bukurešti. Občané volali po demisi vlády a skandovali hesla ,,politici jen kradou.“ Zdá se to být už evropský trend, že vítězí lidská touha po moci a korupce se stává jejím nástrojem. Dvaceti miliónům Rumunům nejvíce vadí právě rozsáhlá korupce, která proniká i do justice. A její základy pravděpodobně položil lídr středo-sociálně demokratické strany. Liviu Dragnea řídí kabinet z pozadí a ne jednou si dělal zálusk na pozici premiéra. Tím se ale nemohl stát, neboť byl pravomocně odsouzen za volební podvody a podplácení. To měli v Rumunsku štěstí, že ho ještě stihli odsoudit. Jinak by se Dragnea a Babiš mohli potkat na srazu trestně stíhaných premiérů.
Právě kvůli korupčním aférám a chybějícím zákonům proti nim, je země terčem kritiky EU. Ačkoliv je Rumunsko členem EU od roku 2007, na členství v Schengenském prostoru stále čeká. Možná Evropská unie pořád nezapomněla na bájného Vlada Draculu.
Rumunsko každopádně nebude mít lehký úkol. 29. března má unii opustit Británie a všichni tušíme, že to nebude jen sbohem a šáteček. Zároveň se v květnu sejdou v rumunském Sibiu premiéři a prezidenti zbývajících 27 zemí a čekají nás volby do Evropského parlamentu. Pochybné hlasy se ozývají i z Unie samotné. Šéf Evropské komise Juncker se nechal slyšet, že Rumunsko musí odsunout své problémy stranou a soustředit se na vyšší zájmy.
Je patrné, že problémy s korupcí dosahující nejvyšších státních pozic jsou typickým znakem demokratických států. I toto téma by se mělo stát předmětem diskuzí Evropského parlamentu. Protože jak to tak vypadá, státy samy si s tím nedokáží poradit. A to protože v tom většinou mají prsty i zakonodárci samotní. A přece si nebudou kopat hrob. Proto bychom měli apelovat právě na předsedající Rumunsko, aby se korupce stala tématem číslo jedna letošního roku. S devítkou na konci. Možná tak pomohou vyřešit problémy své, a i problémy evropské (Evropsko-unijní).