Na Kajínka a lepší svět

Během uplynulého týdne byl Babiš označen ve Financial Times za Pražského Berlusconiho a Kajínek byl Zemanovou milostí veřejně pasován na hrdinu. Jména všech aktérů, jež jsou aktuálně nejvíce skloňována napříč českou veřejností, se dostala i za hranice naší rodné země. Tito česko-slovenští světoběžníci nás tedy díky svoji slávě na tuzemské scéně reprezentují i v zahraničí, ovšem vizitka, kterou nám vystavují, není vůbec působivá.

Titulky jako „Zeman omilostnil odsouzeného nájemného vraha“ či „Většina Čechů souhlasí se Zemanovou milostí pro dvojnásobného vraha“ se hrozivě blýskaly v mezinárodním tisku a havlovská vize Česka jako země respektující lidská práva a spravedlnost uvadala. Zemanovi se sice udělením této kontroverzní milosti podařilo odklonit pozornost od svých stávajících prohřešků a trapasů, ale také opětovně pošpinit reputaci Česka v zahraničí. Jakoby nestačilo, že Kajínek je u nás aktuálně nejznámější celebritou, kterou lidé na ulici bez ostychu žádají o autogramy či selfies. Doba temna se prohlubuje a poškození dobrého jména může mít z mezinárodního hlediska pro českou zemi fatální následky.

Právě dlouhotrvající informační smog dua Zeman-Babiš ničí tu „dávnou“ výjimečnost České republiky coby země s vlastním názorem formovaným mimo myšlenkové sítě Ruska, Číny, zločinu a zla. Financial Times varuje před možným brzkým koncem liberální demokracie u nás s Babišem jako jeho skrytým proklamátorem v čele. Jsme pouze jedny volby vzdáleni od ještě silnějších oligarchických manýr a uzurpování moci směrem k autokracii a diktatuře. Obavy o svobodu a demokratické principy české země jsou tedy více než na místě. Dekadentnost dnešní doby vybízí k příkladnému chování a vizi zářivé budoucnosti. Nevěřme však na vzdušné zámky, ty se ani za koblihu nedotknou země. I když dojde na negativní předpověď nového ministra financí, že na naše děti už nezbydou důchody a budoucí senioři si budou muset vydělávat třeba sekáním trávy v parku, měli bychom stále vidět ono světlo na konci tunelu. Pokud se letos Kajínkovo svítivě zelené tílko stane módním hitem roku, čeká nás minimálně smutné pousmání nad českým buranstvím a primitivitou. Buďme tedy dobrým příkladem ukazujícím ryzost charakteru, čistotu úmyslů a svědomí. Pokud věříte v lepší svět, tak na viděnou v něm…

Zemanova Hedvábná stezka smrti

Miloš Zeman se nechal při své šestidenní návštěvě slyšet, že „by byl rád, kdyby nová Hedvábná stezka vyústila alespoň jednou svojí větví právě v Česku“. Novou Hedvábnou stezku také prohlásil za nejvíce fascinující projekt v novodobých dějinách a přirovnal ji k Marshallově plánu pomoci poválečné Evropě. Je tomu skutečně tak? Ač se určitě jedná o projekt mimořádný co do ambic a rozsahu, výhody, které by mohl přinést pro naši zemi, nejsou příliš lákavé ani jisté.

Cílem této bombastické snahy Číny o vytvoření ekonomické tepny mezi Asií, Evropou a Afrikou prostřednictvím železnice, ropovodu či námořně je nejen usnadnění exportu čínských produktů a import surovin, ale i oslabení vlivu USA a změna geopolitického světového řádu. Tato nově konstruovaná obchodní stezka může také znamenat  pro připojující se země tlaky na zavedení čínských bezpečnostních, politických a lidskoprávních zvyklostí či ztrátu tuzemského finančního kapitálu a ekonomickou nesoběstačnost. Čína tedy štědře rozdává a nabízí své investice. Tyto finanční injekce však fungují na základě pravidla: „něco za něco“ a „silnější požírá slabšího“. Naoko hraná snaha o ekonomickou humanitární pomoc méně rozvinutým trhům je ve skutečnosti promyšleným plánem o změnu geopolitické mapy, projevem nenasytné mocenské expanze a úsilím o nastartování čínské ekonomiky mimo vlastní finanční trh.

V Česku by jako zázemí pro sinocentrickou ekonomickou vizi měla být pobočka čínské banky ICBC, jež před více než týdnem u nás získala licenci. Zemanova cesta do země hedvábí, koření a slonoviny měla být prostředníkem k navázání nových čínských investic a investičních projektů u nás. Máme se tedy na co těšit? To hodně záleží na příštích parlamentních a prezidentských volbách a zvolené politické inklinaci Česka. Můžeme jen doufat, že neskončíme jako Srí Lanka, jež neustála dominanci čínské hegemonie a z velkého snu o prosperitě štědře financované zvenčí se stala noční můra okupované země v cizím područí. Doufejme, že si Česká republika zachová svoji politickou a ekonomickou suverenitu a nečeká ji průchod Hedvábnou stezkou smrti a nelichotivé přízvisko „čínská kolonie“.

 

Temné období české politiky

Zdá se, že doba temna české politiky jen tak neskončí. Andrej Babiš ve sněmovně oznámil, že ministerský post neopustí, i kdybychom ho měli zabít. Miloš Zeman dal jasně najevo, že mu nic není svaté a radši odjel do Číny, než aby řešil vládní krizi. Poslanci sice odhlasovali, že Babiš opakovaně veřejně lhal a zneužíval svá média ke kompromitaci politických soupeřů a vyzvali Zemana k důslednému dodržování ústavy. Prezident se ale bohužel rozhodl konat podle absolutistických obyčejů a odmítá se konstruktivně zapojit do ukončení vládního sporu.

Znechucení nad politickou situací v Česku vyjádřili i lidé a demonstrovali za dodržování ústavy, politickou kulturu a demokracii. Masová účast na demonstracích však také nepřesvědčila Zemana ani Babiše, aby si přestali hrát na oligarchy a konečně se začali chovat podle ústavních norem a zvyklostí. Naopak Zeman se rozhodl celou situaci ještě umocnit, když ve čtvrtek večer ve svém pořadu Týden s prezidentem na TV Barrandov uvedl, že se chystá udělit dvojnásobnému vrahovi Jiřímu Kajínkovi milost. Vzpomínáte si, jak na začátku svého prezidentského období prohlašoval, že se práva na udělování milostí vzdává, protože ho považuje za „zbytečně monarchistický prvek“ a omilostňovat bude jenom výjimečně v humanitárních případech? No tak to je jeden z dalších slibů, které porušil.

Mezitím, co Sobotka připravuje na protiústavní kroky prezidenta kompetenční žalobu a Babiš se drží zuby nehty svého ministerstva, Zeman v Číně navazuje dobré vztahy a na schůzce s Putinem dokonce vtipkuje o nutné likvidaci či redukci novinářů v sále. A za závěsem se už domlouvá příští výlet krtečka do Ruska. Tentokrát snad lépe načasovaný, aby se na poslední chvíli nemuseli hledat do prezidentského speciálu cestující, protože několik z nich odřekne cestu kvůli Zemanovým destruktivním manýrům či skončí ve vazbě.

Politický cirkus

Ač uplynulý týden mnohé z nás málem připravil o duševní klid a zdraví, vyšly najevo fakta, jež by některé nejvyšší články naší politické reprezentace raději nechaly schované hluboko pod povrchem. Kostlivci Andreje Babiše začaly opět vylézat z nor a zaplavovat mediální prostor. Tuto středu byla zveřejněna nahrávka rozhovoru mezi ním a bývalým novinářem MF Dnes Markem Přibilem, jež ještě více podlomila Babišovu morální autoritu a věrohodnost. Z této nahrávky se dozvídáme o silném vlivu a tlaku ministra financí na svá média a novináře, o jejichž nemožnosti a neexistenci jsme byli tolikrát ujišťováni. Další důkaz pro Babišův střet zájmů je odkryt a jeho rétorika útočící na všechny kolem stále více nabírá na intenzitě. Tonoucí se stébla chytá a jasné odpovědi pořád v nedohlednu. Jak prezident Zeman, tak členové jednohlasné strany ANO stále věří v Babišovu nevinu a podporují ho všemu navzdory. Ale i přesto led pod Babišem a jeho ministerským křeslem pomalu praská.

Do hry o moc a morální kredit ministra financí konečně aktivně zasáhl Sobotka. Zdá se, že mu jeho riskantní kroky přinesou jedno velmi důležité politické vítězství, jež by mu mohlo pomoci udržet si svoji pozici ve straně a ČSSD trochu vylepšit volební preference. Sobotkova ostrá opozice a rozhodnutí obětování sebe i své vlastní vlády za Babišovy „hříchy“ zkazilo mocenské klice Babiš-Zeman plány i mučednické scénáře. Z následné předpřipravené „ceremonie“ či spíše televarieté Sobotkovy (v tu dobu již stažené) vládní demise na Hradě, jež mělo za účel Sobotku zesměšnit a politicky odrovnat, Zeman vyšel jako cirkusák bez cylindru, vkusu a obecenstva. Jeho dirigování hůlkou, neobyčejná hrubost a neúcta vůči předsedovi vlády se dají zařadit na dno české politické kultury.

Nyní na Zemanův stůl Sobotka poslal demisi Andreje Babiše. Podle ústavních zvyklostí má šest dní na její vyřízení. Zeman se sice nechal slyšet, že celou záležitost bude řešit po svém návratu z Číny, ale to by ho mohlo stát i jeho půdu pod nohama. Říká se „nechval dne před večerem“, ale již nyní je jasné, že si duo Babiš-Zeman možná právě teď pod sebou podřezává větev.

Vláda jednoho muže

Zdá se, že české ekonomice se bude dařit i letos. Ne díky brutálním metodám daňového kombajnu ovládaného tandemem Janeček-Babiš, ale díky prognóze České bankovní asociace. HDP má růst o 2,6 procenta, nezaměstnanost bude klesat a spotřeba domácností se bude opírat o silný trh práce. Uvidíme, jestli tu předpovězenou ekonomickou prosperitu Čechů značně nezkyselí Babiš s šéfem Generálního finančního ředitelství Janečkem a jejich kontrolními hlášeními a zajišťovacími příkazy.

Babiš se zhlédl v masivních kontrolovacích systémech, jež porušují princip proporcionality a intenzivně se snaží bojovat proti šedé ekonomice a finančním podvodům. Ano, toto káže člověk, který stále věrohodně neobjasnil vlastní daňové nesrovnalosti a podezření z korupce, v zemi, kde je míra šedé ekonomiky mírně lepší než evropský průměr. Babiš tedy za zástěrkou léčení „zkorumpované pakáže“ politické a lobbistické galérky, proplétá do legislativních struktur státu své ambice a touhy po autokratické zemi řízené jako firma. Čeká nás opět doba vlády jedné strany, cenzura slova a tisku či fronty na levné tarify jako nové formy zboží pro vyvolené?

Nakonec to nebude invaze robotů, kteří zasáhnou byznys, trh práce a konkurenční výhody české ekonomiky, ale Andrej Babiš a jeho kombajnovací politika, jež semele vše, co mu přijde pod cestu a není součástí jeho stranického „programu“.