Exploze politické moci vedly k explozím v dolech

České hornictví má rozsáhlou historii. Bohužel je poznamenáno četnými haváriemi a ztrátami na životech. Hornické povolání je nevděčné. Jak nám už několikrát ukázala historie. Nedávná událost v OKD a v polském dole ukazuje, jak málo jsou chráněny životy horníků. Nepoučili jsme se z minulosti. Ani trochu. Nerostné bohatství naší země je limitované. A jediné dnes funkční doly OKD jsou toho důkazem. Kolik životů bylo v dolech zmařeno? Měli bychom se bát dalších katastrof, dokud OKD těžbu neukončí ?

Jedna z největších katastrof u nás byl bezpochyby výbuch v dole Dukla. Důl Dukla se po osvobození stal součástí OKD a živil velké množství obyvatel Havířova. Ke tragédii došlo v roce 1961, kdy na odpolední směně začal hořet pásový dopravník. Navzdory varování dispečerů, kteří kouř spatřili, vedení odmítlo horníky z dolů odvolat. I přes tak rozsáhlý požár bylo možné pracovníky zachránit. Jenže došlo k selhání několika lidských faktorů, včetně ředitele, který nepodnikl včas dostatečná bezpečnostní opatření. Ředitel totiž musel plnit normy a s novou vyhláškou 5 – denního pracovního týdne (místo předešlých 6) se muselo vytěžit v pěti dnech stejně jako v šesti. Vláda i strana proto vyvíjela nátlak na vedení dolu. Svůj hornický život tehdy zanechalo v dole 108 pracovníků.

Další důlní tragédie moderní historie na našem území se stala v dole Nelson. Důl se nacházel v okrese Osek, v blízkosti termálních teplických pramenů. I proto byl důl vystaven neustálému nebezpečí, že se voda dostane i do šachet. Zároveň byl důl nedostatečně zajištěn, tudíž často docházelo k únikům metanu. Báňský úřad v Mostě se snažil bezpečnost korigovat, ale i přesto docházelo k častým požárům. K fatálnímu výbuchu došlo v roce 1934, kdy bylo na směně na 150 horníků. Výbuch byl tak obrovský, že se celé město otřáslo. Těžní věž byla výbuchem silně nakloněna a třídírna v plamenech. Něštěstí ovšem vyvolalo v lidech velkou dávku solidarity a odstartovalo sbírku pro vdovy a sirotky.

S OKD je problém ten, že během privatizace (kterou stále oslavuje bývalý prezident Klaus) docházelo k neustálým změnám. Změnám majitelů, změnám provozovatelů. Nehledě na to, že stejně jako v případě dolu Dukla, byl vyvíjen politický tlak, aby se pracovalo a plnily normy. Tudíž nebyl čas během změn provozovatelů zajistit dostatečná bezpečnostní opatření. A to vyplynulo na povrch i letošní Vánoce. Čidla metanu včas neupozornily na blížící se nebezpečí, a třináct horníků vydechlo pod zemí naposledy.

Česká republika má dlouholetou hornickou tradici. I přesto stále dochází k důlním katastrofám. Ani moderní technologie nedokáží stoprocentně ochránit životy horníků. Můžeme se ptát, co je příčinou. Měla vždy přednost efektivita težby před životy zaměstnanců? Jsou doly pouhým nástrojem, aby stát mohl bohatnout na nerostných surovinách? Kolik životů je ukryto za cenou uhlí? A není už načase případ OKD nadobro vyřešit?

KORUPCE.OKD

Korupce prohlodala OKD. Dokáže to odhalit i Parlamentní komise?

Jako se myš prohryzává sýrem, pomalu a systematicky, tak korupce a nesprávné jednání politiků zapříčinily pád OKD. Ostravsko-karvinské doly jsou sice jediným producentem černého uhlí na našem území, ale ani výsadní postavení na trhu nezaručilo stabilitu a výnosnost firmy. A jak se to stalo? Pomohla tomu naše vláda. A vláda nejednoho premiéra. Naši politici a jejich spojenci se přímo či nepřímo podíleli na úpadku firmy. A možná se budete divit, kolik známých jmen figuruje v tomto případu. Případu, který nemá konce. Zeman, Klaus, Gross, Sobotka i Babiš a další, kteří měli prospěch z úpadku OKD. Nakolik se politici dopustili korupčního jednání už řeší nějaký čas (v rozmezí let) soudy. Ale letošní duben by mělo dojít k posunutí případu tím správným směrem. Závěry by totiž měla předložit Sněmovní vyšetřovací komise OKD.

První černá hodinka pro OKD nastala během první vlny privatizace (viz. První fáze privatizace https://rozhled.org/2017/06/06/okd-prvni-faze-privatizace/ ), kdy Václav Klaus přichází s myšlenkou, která měla změnit prostředí postkomunistické ekonomiky České republiky. A cítili jsme první závan kapitalismu. Posuňme se ale na pomyslné časové příčce více do současnosti.

Komise k OKD – na čí straně stojíš ?
Parlamentní komise pro vyšetřování OKD byla ustanovena na konci roku 2017 (viz. Jak funguje vyšetřovací komise https://rozhled.org/2018/08/05/jak-funguje-vysetrovaci-komise-k-okd/). Členy jsou, dle zákona, zástupci každé vládní strany. Předsedou komise se stal Lukáš Černohorský (viz webové stránky Poslanecké sněmovny http://www.psp.cz/sqw/hp.sqw?k=7001). Když se podíváme na pomyslnou mapu, odkud jednotliví komisaři pocházejí, můžeme bez váhání zabodnout špendlík do Moravskoslezského kraje. Šest z devíti členů komise pochází a vládne v tomto rozmanitém regionu. A nebude to náhoda. Kdo může nejlépe rozumět oblasti a problémům OKD než ten, kdo je obklopen lidmi, které celá kauza přímo ovlivnila. Může to mít ale i jiný háček. Tento fakt může zapříčinit i to, že je komise do jisté míry ovlivněna, a že mohou mít politici na výsledku své politické zájmy. Například, co si asi řeknou voliči v regionu, když Lubomír Zaorálek, pro kterého volili i horníci, bude výsledek zdržovat. Totiž, každý politik má i přátele politiky. Svůj ke svým. Jako třeba další člen komise Klaus mladší, jehož otec je jedním z hlavních důvodů, proč vůbec k privatizaci OKD došlo. Byl na počátku všeho zla. A těžko říct, zda synáček bude tatínka chránit. Komise zároveň předvolala velké množství svědků, ale že by si pozvala například prezidenta Zemana a Klause, kteří byli u zrodu celé operace, to nepřipadá v úvahu. To by se totiž Zemanových dolních deset miliónů mohlo dozvědět pravdu. Že Zeman hlásá vodu, ale sám pije víno. Víno z hroznů korupce.
Podobně smýšlí i Zdeněk Bakala, a my mu to nemůžeme mít za zlé. Již několik let jej veřejnost označuje za ,,tuneláře” a podobné označení vypadlo i z prezidentových úst. Proto je pochopitelné, že se Bakala odmítá dostavit ke komisi, která je chtě nechtě ovlivněna tlakem veřejnosti. Nebo známostmi. Nebo cizími zájmy.
Další otázkou může být, zda vyšetřovací komisi skutečně potřebujeme. V činnosti jsou totiž mnohé soudy, které mají otázky ohledně OKD právoplatně objasnit. Legálně a nezaujatě.
Komise by proto měla zůstat především nestrannou, a nebát se ukázat i do vlastních řad. Pečlivě vyslechnout svědky a nenechat se ovlivnit mediálním tlakem. Uvažovat s odstupem. A připustit, že na začátku celého průšvihu byl stát. Dejme jim tedy šanci do dubna, kdy mají odhalit finální ortel. A uvidíme, jestli budou padat hlavy. Především hlavy pomazané.

Soudím, soudíš, soudíme aneb další soudy v kauze OKD
Během celého procesu privatizace a vlastně až dodnes, hledalo OKD spravedlnost. Soudní procesy, ve kterých byl žalobcem stát. Soudní procesy, ve kterých byli žalobci investoři. Soudní procesy, ve kterých byl žalobcem stát i investoři.

Stát vs. Rudolf Doucha
Osudový rok 2004, kdy byl prodán státní podíl OKD. Znalec Rudolf Doucha, který ocenil podíl státu na dvě miliardy, a přitom skutečná hodnota byla skoro trojnásobně vyšší. Žalobce následně vyčíslil škodu na 5.7 miliardy korun. Doucha se u soudu hájil, že byl limitován časem a nevěděl, že má zohlednit i dceřinné společnosti a byty. Prostě si myslel, že OKD stojí za starou belu. Těžko říct, kdo tehdy měl politický zájem, aby OKD již dál nespadalo pod stát. Nižší cena totiž zajistila rychlý a bezbolestný prodej. Ale hlavou prodeje byl Stanislav Gross. Právě jeho vláda schválila prodej akcií. A nesmíme zapomenout na tehdejšího ministra financí Bohuslava Sobotku. Jako šéf státní kasy, měl mít přehled o veškerých transakcích souvisejících s OKD. Otázkou je, kdo tahal za nitky a dovolil, že stát ztratil podíl v OKD a to za cenu velice nízkou. Že by byly předány nějaké napěchované obálky politikům? Podezření na korupční taktiky se tu přímo nabízí. Skupina Karbon Invest tedy neváhala a podhodnocenou společnost koupila. Těm ale nemůžeme nic vyčítat. (viz Za politické rozhodnutí znalec ani manažeři nemohou https://www.lidovky.cz/domov/soud-v-okd-za-politicke-rozhodnuti-znalec-ani-manazeri-nemohou.A180507_192506_ln_domov_ele). V té době se zachovali jako vnímaví podnikatelé. Jenže to byl začátek mnohem většího průšvihu.

Stát vs. Koláček a Otava
Společnost Karbon Invest vlastněná Koláčkem a Otavou od roku 1998 měla majoritu v OKD a usilovala i o získání menšinového 45,88% podílu státu a jeho uplné vytěsnění z dohledu nad Ostravsko-karvinskými doly. Tak se stalo i díky panu Douchovi v roce 2004. V listopadu stejného roku přichází na scénu Zdeněk Bakala a jeho společnost Charles Capital. Kupuje od manažerů, Koláčka s Otavou, více než dvě třetiny Karbon Invest a získává pod svou správu OKD. Ptáte se proč se duo Koláček a Otava zbavilo OKD? V problémech se topící společnosti nepomohlo ani to, že byli K+O trestně stíháni za údajné tunelování dolů. V roce 2009 soud sprostil oba dva uhlobarony viny. Jak to ale bylo doopravdy se můžeme pouze domnívat.

Bakala vs. Krúpa
Slovenský podnikatel Pavol Krúpa se postavil do role zachránce prostého lidu a rozhodl se zahájit kampaň proti Bakalovi. Strategicky začal v Ostravě, kde organizoval demonstrace horníků. To byl ale propadák. Ukázalo se totiž, že horníci sice hodně povykují, ale když má dojít na skutečné činy, jsou pasivní. A tak se rozhodl na Bakalu vyzrát jinak (viz. Protestující na zákazku https://rozhled.org/2018/11/29/protestujici-na-zakazku-a-pro-vsechny/). A Bakala se musel bránit prostřednictvím soudů, které probíhají v Americe, neb společnost ,,protestující na zakázku” má sídlo právě tam. Tak se ze slovenského podnikatele stal Zemanův nejlepší přítel. Zeman byl totiž taky hlavním aktérem privatizace OKD. A přátelé, kteří kopou za prezidentův tým si zaslouží vyznamenání. Minimálně státní. A kolik takové vyznamenání stojí? 300 tisíc korun českých. Právě tolik daroval Krúpa Zemanovcům na prezidentskou kampaň. Takový milý legální úplateček. Tudíž, když Krúpa požadoval na oplátku veřejné hanobení Bakaly, Zeman milerád pomohl. Nabízí se však otázka, proč Krúpa zahájil boj proti Bakalovi. Měl zájem koupit OKD ještě před Bakalou? Viděl v krachujícím podniku příležitost, jak se obohatit? Nebo se jen toužil stát součástí spletence politických vlivů v Česká republice? A nebo si jej Zeman vyhlédl jako mocného spojence, který bude bojovat za stejnou věc? Tolik otázek a tak málo odpovědí.

Nedávná exploze v dole Paskov, která se stala osudnou pro třináct horníků, rozproudila debatu, zda časté změny provozovatelů nezapříčinily selhání bezpečnostních opatření. Upřímnou soustrast rodinám horníků. A i v jejich zájmu doufejme, že kauza OKD bude jednou provždy uzavřena.
Duben a závěry vyšetřovací komise snad dokáží poodhalit nekalou činnost aktérů privatizace OKD. Bezpochyby je kauza OKD jedním z největších vládních průšvihů, kdy propletená síť sahá do nejvyšší politiky. Případ, který nese tolik znaků korupčního jednání, že se v tom samotní viníci ztrácí. Jakmile totiž nahlédnete pod pokličku, zjistíte, že jsou zapojeni i politici, kteří vám vlastně tak špatní nepřipadali. Proto doufejme, že letošní rok bude ve znamení spravedlnosti, odhalení a potrestání. Ale jak může stát potrestat sám sebe?

Muž ve stínu František Gajdoš

Kde se vzal, tu se vzal pan Gajdoš. Možná jste o něm slyšeli v souvislosti s prezidentskou kampaní. Tento pán je totiž velký dobrodinec a daroval Zemanovi celý milión korun na prezidentskou kampaň. Tak se zařadil mezi top 5 nejštědřejších dárců a záhy postupuje do top 5 nejbližších Zemanových přátel. Gajdoš působil ve zlatých devadesátkách jako podnikatel v energetickém průmyslu. A místem jeho působení byl Moravsko-slezský kraj. Kraj luhů, hájů a horníků. Právě tam se stal místopředsedou SPOZ. A nebyl by to řádný občan kraje, kdyby se neangažoval v OKD. Mezi roky 1998-2002 zasedal v dozorčí radě tohoto podniku. V letech, kdy OKD ovládali Viktor Koláček a Petr Otava. Naši dva známí podvodníci. Podvodníčci, kteří byli odsouzeni za tunelování OKD. Pan Gajdoš se neštítí žádných praktik. Až do roku 2013 vykonával práci exekutora. I v jeho rukou mohly skončit osudy dělníků, těch, kteří přisli o práci v OKD. Sečteno a podtrženo, nebude asi pan Gajdoš nejoblíbenější personou na Ostravsku.

Pan prezident na své blízké nezapomíná

V roce 2014 vykonával Gajdoš funkci vedoucího inspekce práce v Ostravě. Odcházející inspektorka Václava Kociánová na svůj post rezignovala. A rozhodně se můžeme divit, jaktože ministr práce a sociálních věcí (mimojiné lídr SPOZ) dosadil na pozici Gajdoše. A bez výběrového řízení. Pan Gajdoš si tedy platově velmi polepšil. Jen další z důkazů, že se vyplatí být prezidentovi po chuti.
Zůstává záhadou, kde se pan Gajdoš schovává nyní. Není po něm ani vidu, ani slechu. Údajně je místopředsedou představenstva Česko-černohorské obchodní a průmyslové komory. Ale jestli je tomu opravdu tak, můžeme jen hádat. Možná, že se plánovaně schovává před komisí. Komise k vyšetřování OKD je totiž velmi činná. Aby taky ne, když se pravděpodobně jedná o největší vládní průšvih, ke kterému privatizace vedla.
Neustále vyplouvají na povrch nová jména podezřelých a zainteresovaných v kauze OKD. Je zarážející, že každé z jmen k sobě pojí další jméno, a to jméno některého z vládních činitelů. Doufejme, že se komisi podaří rozplést pavučinu známostí a dopátrat se viníka číslo jedna. Nebo je snad viníkem více lidí? Více politiků? Více společností? Více asociací? A jeden stát?

Nadační fond proti korupci aneb odhalit ji můžeš i ty

Nadační fond proti korupci vzniká v roce 2010 pod taktovkou Karla Janečka. Funguje jako nezávislé hnutí, které soustředí svoji činnost na boj proti korupci. Snaží se na korupční případy upozorňovat a šířit povědomí, že je korupce zločin jako každý jiný. Ne, opravdu to není legitimní náplň práce politika. Součástí aktivit NFPK jsou besedy, přednášky a mediální rozhovory, pomocí nichž se snaží šířit osvětu a upozorňovat na nezbytnost boje proti korupci. Fond je jediný svého druhu, který nespoléhá na finance a granty z veřejných zdrojů. Je živ převážně z příspěvků dárců a příznivců. Spadá pod národní síť Global Compact Czech Republic.

Členy správní rady jsou známé tváře jako Stanislav Bernard (vlastnící stejnojmenný pivovar), Jan Kraus (moderátor) a Radim Jančura (vlastník Regiojet).

Zároveň umožňuje občanům případy korupce nahlásit. Kliknete na jednoduchý formulář a můžete se spolehnout, že se vaším podnětem bude fond zabývat. Zároveň vydávají 3-4x ročně newsletter s vypovídajícím názvem Protikorupčník. Součástí činností fondu se stala i Protikorupční akademie, která úzce spolupracuje se studentskými organizacemi jako AIESEC.

Zároveň nabízí přehlednou a (taky trochu děsivou) mapu korupce na našem území. Mapa, která mezi sebou propojuje 50 soukromých firem a 13 státních podniků. 240 fyzických osob, mezi nimi 138 osob veřejně činných. A čísla hovoří jasně. Podíváme-li se na mapu blíže, přeběhne nám mráz po zádech. Přesvědčí i ty největší skeptiky.

Kauzy i ve vašem okolí

Nadační fond se činí. Nejznámější kauzy, kterým pomohl fond napovrch jsou: Česká pošta, Elektroodpady, Amnestie Václava Klause, Test odhalující rakovinu prsu, ČEZ, Restituce a podezřelé zakázky v nemocnicích Na Homolce a poliklinice na Praze 6. Všechny tyto kauzy zahrnují podezřelé jednání spojené s úplatky. A ve všech těchto kauzách figurují naši zákonodárci. A někdy i sám prezident.

Cena za odvahu

Nadační fond také pravidelně uděluje cenu za odvahu. Jedná se o finanční odměnu lidem, kteří se nebáli podezřelé jednání nahlásit, nehledě na vlastní újmu. Mezi podobné ceny ve světě patří například tzv. whistleblowing. V nedávné době se v médiích často mluvilo právě o této ceně ve spojitosti s českým námořníkem Josefem Hornofem. Právě Josef se nebál nechat zaznít svůj hlas a zdokumentoval, jak nákladní loď vypouští odpadní vody přímo do oceánu.

Naše země není bohužel výjimkou a korupce je tu jeden z nástrojů, jak mnozí dosahují svých cílů. Síla peněz je veliká. I přesto nesmíme vzdávat svůj boj a podporovat organizace, které na korupční taktiky upozorňují. A nesmíme se nechat zkazit a požadovat po politicích transparentnost.

Korupce
Korupce v České republice a boj s ní

Korupce kam se podíváš.

Jak už to tak v našem světě bývá, kde jsou peníze, tam je korupce. Že je korupce jeden z prostředků jak získat moc, věděl už Al Capone. My ale nežijeme na divokém západě ani v Americe během prohibice. A přesto je v naší zemi korupce na denním pořádku. A vítr vane z nejvyšších míst.

Pokud se podíváme na jednu z institucí, která shromažďuje data pro měření míry korupce ve 180 státech světa, Transparency International (TI) Českou republiku umístila na příčku číslo 57. Čím blíž k nule, tím větší míra korupce. Přesto ale musíme pamatovat, že tento index poukazuje pouze na vnímání korupce. Protože je v podstatně nemožné monitorovat skutečnou míru korupce. Korupce se totiž skrývá v tzv. šedé ekonomice, tedy na trhu, který obsahuje veškeré nelegální a neetické transakce. Zároveň dosahuje korupce tak vysokých míst, že samotní činitelé nemají nad sebou ruku zákona. Oni jsou zákon.

Transparency International má ale v hledáčku Andreje Babiše. Náš pan premiér čelí obvinění ze střetu zájmu. Težko říct, kolik a jak si Andrej nahrabal z evropských dotací pro Agrofert. Ale to je jen jehla v kupce sena.

Jak vyplývá z výzkumů TI, mezi největší hříchy české vlády patří privatizace, související s propojením politické a ekonomické moci. Jak to často dopadá s privatizací, jsme se už poučili z minulosti. Stát zprivatizuje, schválí si zákony, ve kterých jsou díry a podnikatelé těchto mezer využijí a zbohatnou. Vlastně nic nelegálního. Jako jediné možné řešení se nabízí zpřístupnění informací. Veškerých informací. Veškeré smlouvy, transakce, zakázky a kampaně zpřístupnit občanům. A zajistit transparentnost údajů a aktivit veřejných orgánů.

Nesmíme zapomínat, že naše legislativa nemyslí na korupci do posledního puntíku a tresty za ni jsou směšné. I přesto, že vzešel v platnost zákon o zveřejňování financování politických stran a majetková přiznání politiků. Politici už ale stihli vymyslet fintu, jak s majetkem nakládat, aby se některé položky nedostaly na seznam přiznání. Třeba přepsat vše na členy rodiny. A není novinkou, že právě tento trik už uplatnil Babiš a inspiroval tak i další politiky.

Možná se vám zdá, že se korupce týká jen ,,velkých zvířat“ ale v momentě, kdy vám někdo podá tlustou obálku, aby jste hlasovali pro jeho projekt, už se ocitáte v kolotoči protiprávních aktivit. A nalijeme si čistého vína. Peníze vždycky byly hnací silou lidstva. Pokud si pořád nedokážete představit, jak daleko může korupce zasahovat do života běžných občanů, můžete shlédnout na Netflixu seriály jako je Narcos nebo Bloodline. A to se budete bavit. Zatímco při sledování korupce živě vám ztuhne úsměv na rtech.

Jak funguje Vyšetřovací komise k OKD?

Jsou tomu dva týdny, co médii proběhla zpráva o pozvání svědků k výpovědi týkající se problémových částí novodobé historie OKD. Svědky si přizvala VKOKD, tedy vyšetřovací komise OKD, která byla zřízena Poslaneckou sněmovnou dne 12. prosince 2017. Ohledně kauzy OKD se již napovídalo hodně, a mnoho ještě řečeno bude. Taky si přispějeme svou troškou do mlýna.

Vyšetřovací komise OKD se skládá z devíti členů, po jednom zástupci z každého poslaneckého klubu. Předsedou komise je Lukáš Černohorský za stranu Pirátů. Dále je zde například Josef Hájek (ANO), Václav Klaus ml. (ODS) či Dominik Feri (TOP09). Této komisi bylo uloženo prověřit tři hlavní body historie OKD.
První bod se týká převodu akcií OKD z vlastnictví České republiky do vlastnictví privátního. Tento proces začal již na přelomu let 1990 a 1991, kdy zanikl socialisticky vedený státní podnik OKD a vznikla stejnojmená akciová společnost. Ta byla do roku 1993 výhradně v rukou státu. Privatizace podniku tedy započala ve volebním období první Klausovy vlády, kdy se v rámci kuponové privatizace rozprodalo 40% akcií společnosti do soukromých rukou, státu zůstalo majoritních 52% akcií a zbylých necelých 8% připadlo obcím a restitučním fondům.
Ne zcela objasněnou součástí procesu privatizace OKD je ztráta většinového podílu státu, kterou způsobilo snížení základního kapitálu OKD. Zda se tak událo v důsledku nečinnosti politiků, opomenutí úředníků či jiné machinace, to doufáme pomůže vyšetřování VKOKD objasnit.
Od ztráty většinového podílu státu a prodeje zbylých státních akcií do privátních rukou (stále zde mluvíme o více jak 45 procentech) se vystřídali čtyři premiéři (Pros, Zeman, Špidla a Gross), akcie ve vlastnictví obcí se prodávají majoritní společnosti Eurobrokers a majoritním vlastníkem se stává Karbon Invest. Uběhne tedy osm let plných změn majitelů různých podílů akcií OKD, ale stát jako by zamrzl. Nelze si nevšimnout, že zde bylo mnoho šancí, kdy mohl stát opět odkoupit část akcíí a stát se tak majoritním vlastníkem a přesto žádné kroky tímto směrem nepodnikl.
Přes to všechno, byl nakonec prodán státní podíl za pochybných okolností firmě Karbon Invest a stát se tak vzdal možnosti jakkoliv zasahovat do chodu OKD.

Druhým bodem, kterým se má zaobírat VKOKD, je prověření příčin a okolností, které vedly k úpadku OKD a třetí bod má vyšetřit činnost zaiteresovaných osob v rámci privatizace OKD a jejího pozdějšího úpadku. Bylo by jistě přinejmenším drzostí hledat příčiny úpadku pouze v řadách soukromníků v situaci, kdy se stát jasně a dobrovolně vzdal šance mít pod kontrolou podnik, který zaměstnává tisíce horníků a její úpadek by byl problémem regionálním a v důsledku i státním. Nebylo by také záhodno pozvat si k výslechu všechny osoby, které byly jakkoliv zainteresované do kauzy OKD? Ze současných pozvaných nám totiž odpadl například někdejší premiér Miloš Zeman. Je při nejmenším poněkud zvláštní, že jej Komise doposud nepozvala.

V případě, že státní podíl OKD byl prodáván s představou toho, že ještě minimálně sto let nebude třeba řešit ztrátu takového množství pracovních míst, nejde o nic jiného, než o výběr nekompetentních úředníků zabývajících se prodejem státního podílu. Jak jinak si lze vysvětlit tak hlubokou neinformovanost, že pokles ceny uhlí a úpadek OKD tak mocně pohne politiky, kteří měli být dávno na takovou situaci připraveni. A opět se setkáváme s běžným politicko-podnikatelským postupem. Tedy hledání obětního beránka místo hledání řešení nastálé situace.