OKD – Přes úpadek opět v rukou státu

V návaznosti na minulé dva články (OKD – První fáze privatizace a OKD – Druhá fáze privatizace) přinášíme další novou analýzu kauzy OKD a vhled do historie společnosti od podzimu roku 2004 až po její současnost. Předchozí článek končil datem 15. 9. 2004, kdy Grossova vláda rozhodla o prodeji minoritního akciového podílu státu v OKD firmě Karbon Invest, jejíž majitelé Viktor Koláček a Petr Otava byli již v té době obviněni a trestně stíhání v záležitosti neoprávněného obohacení se o 2,1 miliardy korun na úkor společností OKD a Českomoravské doly (ČMD). Za toto vcelku nepochopitelné a dosti hazardní vládní rozhodnutí nesl odpovědnost nejen tehdejší premiér Stanislav Gross, ale samozřejmě i ministr financí Bohuslav Sobotka a ministr průmyslu a obchodu Milan Urban, v jejichž resortech se usnesení o prodeji státního majetku v OKD připravovalo. Zajímavé na tomto dokumentu bylo, že jako první vládní usnesení týkající se OKD, zmiňoval téma zachování bytového fondu.

Struktura akcionářů OKD (1. 11. 2004)
Struktura akcionářů OKD (1. 11. 2004)

Ve výše zmíněném usnesení o prodeji OKD firmě Karbon Invest ze září roku 2004 je uvedený závazek, že OKD musí spravovat a udržovat bytový fond ve svém vlastnictví po trvání “doby omezení”.[1] Tento omezený časový úsek končil datem 1. 5. 2009. Podle znaleckého posudku prokuristy Rudolfa Douchy ze společnosti Vox Consult byla oceněna kupní hodnota za převod bytové jednotky do vlastnictví nájemce na paušálních 40 tisíc korun za jeden byt. Rudolf Doucha je od roku 2012 kvůli své údajně podhodnocené analýze majetku OKD obviněn a obžaloba argumentuje i položkou chybného výpočtu kupní ceny hornických bytů, neboť vycházela z neověřené informace o prodeji bytů Třineckých železáren.[2] Nicméně již v roce 2004 mohla Grossova vláda rozhodnout o převedení hornických bytů (za cenu stanovenou Douchovým posudkem) pod svoji správu a zahájit jejich privatizaci do rukou nájemníků, ale nestalo se tak. Grossův kabinet se ve výše zmíněném zářijovém usnesení vzdal možnosti správy OKD i s jeho bytovým fondem a právně pojistil předkupní právo nájemníků bytů pouze na dobu pěti let. Bytový fond takto zůstal v rukou trestně stíhaných majitelů firmy Karbon Invest, Koláčka a Otavy, a jeho osud, podobně jako osud celého OKD, byl velmi nejistý.

Zdeněk Bakala a jeho vstup do OKD

V listopadu roku 2004 přichází na scénu Zdeněk Bakala a jeho společnost Charles Capital (součást kyperské investiční skupiny RPG), která kupuje od v problémech se topících manažerů Koláčka s Otavou více než dvě třetiny Karbon Invest a získává pod svou správu OKD, společně s Českomoravskými doly (80% podíl) a Metalimexem (50% podíl).[3] Výsledná cena transakce nebyla zveřejněna, ale odhaduje se na cca 10 až 12 miliard korun.[4] Petr Otava zůstal až do své smrti roku 2015 předsedou představenstva Metalimexu (poté ho ve vedení firmy nahradil jeho syn Petr Otava ml.).[5] Viktor Koláček byl ve vedení Karbon Invest do ledna 2005, ve funkci předsedy představenstva jej poté nahradil Zdeněk Bakala a vykonával ji až do zániku společnosti v srpnu 2006.[6]

Zdeněk Bakala | Zdroj: ihned.cz
Zdeněk Bakala | Zdroj: ihned.cz

Rok 2006 znamenal pro Karbon Invest a OKD očistu od trestně stíhaného Koláčka s Otavou. Petr Otava získal od investiční skupiny RPG Industries SE (spoluvlastník Zdeněk Bakala) 90% akcií Metalimexu, z kterého postupně vybudoval rodinný podnik.[7] Viktor Koláček uhelný průmysl úplně opustil a stal se hoteliérem – jeho firma PEM Invest už v říjnu 2005 koupila od Karbon Invest luxusní hotelový komplex Tatranský Permon (Grand Hotel Permon) ve Vysokých Tatrách.[8] Od září 2006 se nizozemská firma New World Resources (NWR; dceřiná firma RPG Industries SE) stala jediným akcionářem OKD.

Společnost RPG Byty a vynětí bytového fondu z OKD

O tři měsíce dříve došlo k vyčlenění bytového fondu z OKD a jeho převedení na společnost RPG byty (součást skupiny RPG Industries SE).[9] Původně vedení Karbon Invest slibovalo odkup hornických bytů jejich nájemníkům za nejvýše 50 tisíc korun. V případě prodeje celých bytových domů i po uplynutí “doby omezení” (pětileté ochranné lhůty zajišťující nájemníkům předkupní právo)[10] měly být bytové jednotky prodány za zvýhodněnou cenu a se závazkem zachování předkupního práva.[11] Začal se tedy připravovat projekt, který měl nájemníkům finančně pomoci s úhradou kupní ceny bytů při jejich případném prodeji. V květnu 2008, po tříleté analýze projektu, nakonec došlo ke změně plánu z odprodeje bytů na jejich rozsáhlou rekonstrukci.[12]

Vlastnická struktura skupiny RPG (stav ke dni 31. 12. 2006)
Vlastnická struktura skupiny RPG (stav ke dni 31. 12. 2006)

Podle auditu společnosti BDO Prima Audit, který si nechalo vypracovat Ministerstvo financí, bylo v rámci regenerace bytového fondu za období leden 2005 až duben 2009 investováno přibližně šedesát tisíc korun na jednu bytovou jednotku. Tyto investice byly pokryty z 80% příjmy z čistého nájemného a průměrný měsíční nájem proto se v roce 2009 zvýšil z 20 Kč/m2 na 30,7 Kč/m2. Audit také potvrdil, že společnost RPG Industries SE plní své závazky stanovené privatizační smlouvou (podepsána v září 2004 za Grossovy vlády)[13] a nedošlo k jejímu porušení.[14] Společnost RPG Byty, jež spoluvlastní Zdeněk Bakala, se poté zavázala k dalšímu finančnímu vkladu do hornických bytů v hodnotě tři miliardy korun.[15] Například za rok 2013 činily investice do rekonstrukce a údržby bytového fondu 1,3 miliardy korun.[16]

Na začátku roku 2014 se stala vlastníkem společnosti RPG Byty nizozemská firma Domus N. V. (dceřiná firma RPG Property B. V., kterou vlastnila BXR Group Limited).[17] V dubnu téhož roku Zdeněk Bakala ohlásil rozchod se svými dosavadními partnery z BXR Group Limited, kde vlastnil poloviční akciový podíl. Ale ponechal si ve svém majetku aktivity z portfolia BXR v Česku – například své podíly v RPG Byty a NWR (vlastník OKD), které plánoval zařadit do nového společného podniku, jenž by i nadále spravoval spolu s BXR.[18] V srpnu 2015 BXR Group ve své tiskové zprávě potvrdila prodej 100% podílu RPG Byty, společně s její správcovskou firmou RPG Služby, české investiční pobočce Round Hill Capital.[19] Podle Bakalových slov, se on sám na prodeji aktivně nepodílel, neboť kvůli sporům BXR Group opustil. Jelikož ale musel dodržet stanovy společnosti RPG Byty, kde se uvádí povinnost obou stran prodat svůj podíl v případě, že druhá strana se rozhodne k prodeji, byl nucen svůj podíl v RPG Byty prodat rovněž.[20] Předkupní právo pro nájemníky bytů (v případě prodeje jednotlivých bytových jednotek) zůstalo zachováno v souladu s českým právním řádem.[21] V únoru 2017 změnila společnost RPG Byty svůj název na Residomo.[22]

Vlastnická struktura skupiny BXR nepřímo vlastnící RPG Byty (stav ke dni 24 .4. 2014)
Vlastnická struktura skupiny BXR nepřímo vlastnící RPG Byty (stav ke dni 24 .4. 2014)

Klesající ceny uhlí a OKD končí ve ztrátě

Situace kolem uhelného průmyslu a společnosti OKD se mezitím značně zhoršovala. Od roku 2011 klesly ceny uhlí jak v Evropě, tak v Asii o přibližně 40% a dříve ziskové podniky začaly vykazovat velké finanční ztráty.[23] Například ceny koksovatelného uhlí v roce 2011 atakovaly cenu 500 dolarů za tunu, v roce 2014 se jednalo o pouhých 113 dolarů za tunu.[24] Tento klesající cenový trend zasáhl i těžební společnost NWR vlastnící OKD, jejíž zisk se za rok 2011 snížil o 44%.[25] V květnu 2013 NWR oznámila, že kvůli špatné ekonomické situaci na trhu bude nucena zavést rozsáhlá úsporná opatření a systémové změny – např. prodej či úplné uzavření Dolu Paskov a OKK Koksoven.[26] Koncem téhož roku byly OKK Koksovny prodány skupině Metalimex za 2,6 miliardy korun.[27] V dubnu 2014 vláda Bohuslava Sobotky schválila státní pomoc 600 milionů korun na sociální programy (výplata dávek) propuštěným horníků v souvislosti s útlumem těžby uhlí v Dole Paskov, jehož uzavření se tak prodloužilo o tři roky.[28] NWR na základě vládní dohody uvolní na postupnou sanaci dolu 500 milionů korun.[29]

V srpnu 2015 NWR opět vykazovala značnou ztrátovost a varovala, že pokud budou ceny uhlí nadále klesat, hrozí jí nedostatek hotovosti nutné k provozu dolů.[30] Tehdejší ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek na to odvětil, že pokud NWR nedodrží kvůli snižování cen uhlí vládní dohodu a zavře Důl Paskov dříve než koncem roku 2017, stát nevyplatí stamiliony na sociální programy pro propuštěné horníky.[31] V únoru 2016 skupina CERCL Mining Holdings B. V. (nepřímo vlastněná Zdeňkem Bakalou a BXR Group) převedla svůj většinový podíl (50,51%) v NWR na její zbylé akcionáře za účelem usnadnění restrukturalizace OKD.[32]

OKD v insolvenci a její návrat do rukou státu

Novým vlastníkem NWR (s 60% hlasovacích práv) se stala společnost Ad Hoc Group (AHD), která sdružuje tři britské investiční firmy.[33] Ad Hoc Group poté předložila vládě návrh, který by státu umožnil vrátit se do OKD jako spoluvlastník a řešit krizi týkající se ztrátovosti společnosti a její záchranu přímo.[34] Sobotkova vláda se na reorganizaci OKD podílet odmítla, neboť za ni podle slov premiéra a ministra průmyslu necítí zodpovědnost.[35] V květnu 2016 bylo OKD nuceno u Krajského soudu v Ostravě podat insolvenční návrh na sebe sama, neboť nemělo dostatek peněz na splácení svých závazků.[36] Soud jmenoval insolvenčním správcem Lee Loudu a na srpen nařídil přezkumné jednání a svolal schůzi věřitelů.[37] V srpnu byly uznány pohledávky věřitelů OKD (vyjma pohledávky Citibank za více než 10 miliard korun) za přibližně 3 miliardy korun a na schůzi věřitelů akcionáři dali přednost reorganizaci OKD před jejím posláním do konkurzu.[38] Vláda poté prostřednictvím státního podniku Prisko dala zadlužené těžební společnosti 700 milionů korun na výplatu mezd za červenec.[39]

Koncem března 2017 se definitivně uzavřel Důl Paskov.[40] Na začátku příštího měsíce už bylo odsouhlaseno, že OKD bude patřit pod společnost Prisko, v níž vykonává vlastnická práva Ministerstvo financí (Andrej Babiš/Ivan Pilný). Volba Priska, které nemá s provozem dolů žádné zkušenosti, byla poněkud zarážející, neboť státní podnik Diamo (pod Ministerstvem průmyslu – Bohuslav Sobotka/Jiří Havlíček), jenž již v roce 2001 získal pod svoji správu utlumované doly OKD, se jevil jako vhodnější kandidát.[41] Nicméně Andrej Babiš prosadil výběr Priska a Diamo se na činnosti OKD bude pouze spolupodílet jako odborný zajišťovatel postupné sanace dolů.[42] Ostravsko-karvinské doly se tedy po jednadvaceti letech vrátili zpátky pod správu svého původního majitele – státu – za cenu 80 milionů.[43] Snad se tentokrát stát bude starat o svůj majetek lépe, než jak tomu bylo v minulosti, a kauzu OKD ukončí alespoň se ctí.

 

Přehled událostí

4. 11. 2004 – Společnost Charles Capital (Zdeněk Bakala) koupila více než dvě třetiny Karbon Invest (Koláček, Otava) a získala pod svou správu OKD, Českomoravské doly a Metalimex.

1. 6. 2006Bytový fond byl vyčleněn z OKD a převeden na společnost RPG Byty (součást skupiny RPG Industries SE – spoluvlastník Zdeněk Bakala).

3. 8. 2006 – zánik Karbon Invest z důvodu jeho fúze s Charles Capital do investiční skupiny RPG Industries SE

7. 9. 2006Nizozemská firma New World Resources (NWR; dceřiná firma RPG Industries SE) se stala jediným akcionářem OKD.

Září 2006 – Petr Otava získal od RPG Industries SE 90% akcií Metalimexu

23. 12. 2008 – Vlastníkem společnosti RPG Byty byla RPG Property B. V. (součást společnosti BXR Group Limited, kde držel 50% akcií Zdeněk Bakala).

4. 12. 2013 – Akcionáři NWR odhlasovali prodej OKK Koksoven skupině Metalimex za 2,6 miliardy korun.

Vláda Bohuslava Sobotky – ministr financí: Andrej Babiš/Ivan Pilný — ministr průmyslu a obchodu: Jan Mládek/Bohuslav Sobotka/Jiří Havlíček

28. 4. 2014 – Vláda schválila státní pomoc 600 milionů korun na sociální programy horníků v souvislosti s útlumem těžby uhlí v Dole Paskov. NWR na základě vládní dohody uvolní na postupnou sanaci dolu 500 milionů korun.

Jaro 2014 – Vlastníkem společnosti RPG Byty byla nizozemská firma Domus N. V. (dceřinná firma RPG Property B. V., kterou vlastnila BXR Group Limited). V dubnu Zdeněk Bakala ohlásil rozchod s BXR Group Limited, ale ponechal si své podíly v RPG Byty a NWR (vlastník OKD), které plánoval zařadit do nového společného podniku, jenž by i nadále spravoval spolu s BXR.

6. 8. 2015BXR Group potvrzuje prodej 100% podílu RPG Byty, společně s její správcovskou firmou RPG Služby, české investiční pobočce Round Hill Capital.

Únor 2016 – Skupina CERCL Mining Holdings B. V. (nepřímo vlastněná Zdeňkem Bakalou a BXR Group) převedla svůj většinový podíl (50,51%) v NWR na její zbylé akcionáře za účelem usnadnění restrukturalizace OKD. Novým vlastníkem NWR (s 60% hlasovacích práv) se poté stala společnost Ad Hoc Group (AHD).

3. 5. 2016OKD podalo insolvenční návrh na sebe sama.

1. 2. 2017 – Společnost RPG Byty se přejmenovala na Residomo.

31. 3. 2017 – zavření Dolu Paskov

5. 4. 2017Vláda schválila návrat OKD pod správu státu prostřednictvím státního podniku Prisko (Ministerstvo financí).

 


[1] „Kupující zajistí, že Společnost po trvání doby omezení (i) bude  spravovat a udržovat bytový fond ve vlastnictví Společnosti, (ii) že veškeré výnosy z bytového hospodářství budou použity na úhradu výdajů spojených s bytovým hospodářstvím, (iii) nepřevede bytové domy, případně bytové jednotky na třetí osobu, s výjimkou nejvýše 5% z celkového počtu bytů v souvislosti s běžným hospodařením, nebo s výjimkou případného prodeje bytových jednotek  dosavadním nájemcům, a to za kupní cenu, která byla použita při ocenění neprodukční části majetku OKD; současně tato cena bude přiměřená a obvyklá ve srovnání s kupní cenou obdobných bytů převáděných v daném místě a čase z vlastnictví státu, krajů a obcí do vlastnictví dosavadním nájemcům.“ (Viz https://albatros.odok.cz/usneseni/usneseni_webtest.nsf/0/21C807C013A6F287C12571B6006F4B1D)

[2] http://ceskapozice.lidovky.cz/privatizace-okd-inkriminovany-posudek-cislo-50-fqb-/tema.aspx?c=A151014_133358_pozice-tema_kasa&galerie; dále  http://ekonomika.idnes.cz/soud-s-okd-byl-odrocen-0u3-/ekonomika.aspx?c=A160219_145519_ekonomika_rts

[3] Výroční zpráva OKD za rok 2004, http://www.okd.cz/cs/o-nas/vyrocni-zpravy; dále https://archiv.ihned.cz/c1-15187470-ostravske-doly-maji-noveho-majitele

[4] https://www.novinky.cz/ekonomika/43542-kolacek-a-otava-prodali-karbon-invest-za-asi-deset-miliard.html; dále http://www.mapovani.cz/zdenek-bakala-a-okd/temne-mraky-nad-sobotkou/166

[5] http://www.euro.cz/byznys/jasno-u-otavu-rodinny-podnik-vcetne-metalimexu-ovladl-syn-petr-1303516

[6] https://firemnirejstriky.denik.cz/firma-25691431-karbon-invest-a-s-3602683.html

[7] https://www.finance.cz/zpravy/finance/79158-mfd-bakala-prodal-metalimex-petru-otavovi/; dále http://www.forbes.cz/rodinne-firmy/metalimex

[8] http://ekonomika.idnes.cz/uhlobaron-kolacek-ma-hotel-v-tatrach-d7m-/ekonomika.aspx?c=A051021_223846_ekonomika_ad

[9]  Ministerstvo financí (úřednická vláda Jana Fischera – ministr financí: Eduard Janota) v únoru 2010 označilo převod bytového fondu OKD na společnost RPG Byty za porušení privatizační smlouvy a udělilo společnosti RPG Industries SE pokutu 30 milionů korun. V květnu 2011 rozhodčí soud žalobu státu o 30 milionů smluvní pokuty zamítl a vyloučil jakékoli porušení privatizační smlouvy ze září 2004 (Viz http://byznys.lidovky.cz/bakalova-rpg-dostala-kvuli-bytum-okd-pokutu-30-milionu-pdh-/firmy-trhy.aspx?c=A100204_163831_firmy-trhy_tsh; dále https://domaci.ihned.cz/c1-51932590-bakala-zvitezil-v-kauze-bytu-okd-jeho-rpg-nemusi-platit-30-milionu).

[10] https://albatros.odok.cz/usneseni/usneseni_webtest.nsf/0/21C807C013A6F287C12571B6006F4B1D

[11] http://www.bytyokd.cz/images/20100319_KauzaBYTYOKD.pdf

[12] http://ekonomika.idnes.cz/bakala-byty-neprodam-a-politiky-si-nekupuji-fe5-/ekonomika.aspx?c=A100921_202432_ekonomika_fih

[13] https://albatros.odok.cz/usneseni/usneseni_webtest.nsf/0/21C807C013A6F287C12571B6006F4B1D

[14] http://www.mfcr.cz/cs/aktualne/tiskove-zpravy/2009/2009-11-20-tiskova-zprava-5394-5394

[15] http://ekonomika.idnes.cz/pravnik-kalvoda-opet-bojuje-s-poslanci-haji-bakalu-ve-sporu-o-byty-okd-1kg-/ekoakcie.aspx?c=A100204_121928_ekoakcie_spi

[16] http://byznys.ihned.cz/c1-62407570-rpg-byty-loni-vydelaly-85-milionu-akcionari-si-rozdelili-dividendu-4-6-miliardy

[17] https://www.afm.nl/registers/emissies_documents/13921.pdf

[18] https://archiv.ihned.cz/c1-61958140-bakala-opousti-bxr-kvuli-sporum-buduje-vlastni-skupinu

[19]  Round Hill Capital vlastní RPG Byty prostřednictvím svých investičních společností Fondy Bydleni 2 S. à r. l., Fondy Bydleni 1, s. r. o. a Fondy Bydleni 1 Services, s. r. o., jež byly nově založeny za účelem nákupu RPG Bytů. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) tutu změnu vlastníka bytového fondu povolil. (Viz http://www.bxrgroup.com/news.php; dále http://www.denik.cz/ekonomika/skutecnym-vlastnikem-byvalych-bytu-okd-ma-byt-round-hill-capital-20150903.html; http://moravskoslezsky.denik.cz/podnikani/antimonopolni-urad-povolil-zmenu-vlastnika-spolecnosti-rpg-byty-20151027-cd5a.html).

[20] https://zpravy.aktualne.cz/ekonomika/ceska-ekonomika/bakala-o-osudu-rpg-byty-se-rozhodne-do-konce-roku/r~2ee32be8bb5711e39ca2002590604f2e/?_ga=2.179005732.1667701549.1504519137-1437802905.1499581360

[21] http://zakony.kurzy.cz/89-2012-obcansky-zakonik/paragraf-2144/; dále http://www.rozhlas.cz/ostrava/aktualne/_zprava/hornicke-byty-na-prodej-nebudou-firma-rpg-to-vyloucila–1688310; http://www.csrb.cz/aktualne/informace-z-tiskove-konference-csrb-a-son-cr

[22] http://www.ceskatelevize.cz/ct24/regiony/2010568-z-rpg-bytu-bude-residomo-firma-nemovitosti-prodavat-nechce-spis-do-nich-investovat

[23] http://zpravy.e15.cz/byznys/prumysl-a-energetika/ceny-uhli-klesaji-i-kdyz-spotreba-ve-svete-roste-1112490

[24]  http://zpravy.e15.cz/byznys/prumysl-a-energetika/analytici-ceny-uhli-na-nichz-by-zavisela-kompenzace-okd-by-nemely-klesat-1076189

[25] http://www.tyden.cz/rubriky/byznys/podnikani-a-prace/spolecnosti-nwr-klesl-zisk-o-44-procent-na-130-milionu-eur_226114.html

[26] https://zpravy.aktualne.cz/ekonomika/dul-paskov-se-nwr-nedari-prodat-zajem-o-koksovny-je/r~44d0cb8aed2711e2b93c002590604f2e/

[27] https://zpravy.aktualne.cz/ekonomika/akcionari-nwr-schvalili-prodej-ostravskych-okk-koksoven/r~d2e6621c5cea11e39c89002590604f2e/

[28] Výroční zpráva OKD za rok 2014,  http://www.okd.cz/cs/o-nas/vyrocni-zpravy; dále http://ekonomika.idnes.cz/vlada-podepise-dohodu-o-dole-paskov-du6-/ekonomika.aspx?c=A140428_095211_ekonomika_kop

[29] https://zpravy.aktualne.cz/ekonomika/stat-da-okd-600-milionu-zbytek-doplati-nwr-navrhl-babis/r~9ff5b184be4f11e3b9ba002590604f2e/

[30] https://zpravy.aktualne.cz/ekonomika/nwr-v-pololeti-vydelala-ale-jen-kvuli-ucetni-operaci/r~d6b35642470911e5a705002590604f2e/

[31] https://zpravy.aktualne.cz/domaci/mladek-pokud-bude-dal-klesat-cena-uhli-stat-nebude-muset-pla/r~444cfeba5a0b11e5b3730025900fea04/

[32] Výroční zpráva NWR za rok 2015, ftp://ftp.pse.cz/Annual.rep/NWRUKX012016.pdf

[33] http://www.okd.cz/cs/o-nas/novinky/novym-vlastnikem-new-world-resources-a-okd-je-skupina-ahg

[34] https://zpravy.aktualne.cz/ekonomika/ahg-stat-by-se-na-reorganizaci-okd-mohl-podilet-4-miliardami/r~20b31ab203ec11e698e60025900fea04/

[35] https://byznys.ihned.cz/c1-65277170-co-bude-dal-s-okd-kde-najdou-hornici-praci-odpovedi-na-otazky-spojene-s-vyhlasenim-insolvence

[36]  https://zpravy.aktualne.cz/ekonomika/okd-miri-do-insolvence-sama-podava-navrh-nema-penize-na-spla/r~b6c5f0bc112811e68d00002590604f2e/

[37]  http://byznys.lidovky.cz/soud-poslal-firmu-okd-do-upadku-insolvenci-povede-spravce-lee-louda-1pn-/energetika.aspx?c=A160509_142207_energetika_pave

[38]  https://byznys.ihned.cz/c1-65396760-soud-v-ostrave-potvrdil-pohledavky-vuci-okd-podle-insolvencniho-spravce-bez-deseti-miliard-citibank; dále https://zpravy.aktualne.cz/ekonomika/pohledavky-vuci-okd-potvrdil-soud-podle-insolvencniho-spravc/r~da821bfe5ee211e68afb002590604f2e/, https://www.tyden.cz/rubriky/domaci/okd-ceka-reorganizace-bude-dal-fungovat_393899.html

[39] https://zpravy.aktualne.cz/ekonomika/pohledavky-vuci-okd-potvrdil-soud-podle-insolvencniho-spravc/r~da821bfe5ee211e68afb002590604f2e/

[40] http://zpravy.e15.cz/byznys/prumysl-a-energetika/okd-ukonci-tezbu-v-dole-paskov-v-breznu-horniky-presune-do-jineho-reviru-1325782

[41] https://rozhled.org/2017/08/24/okd-druha-faze-privatizace/

[42] http://www.euro.cz/politika/havlicek-se-s-babisem-domluvil-na-reseni-okd-kupcem-ma-byt-prisko-1340320

[43]  https://zpravy.aktualne.cz/ekonomika/statni-podnik-prisko-nabidne-za-okd-80-milionu-korun-schvali/r~eddfe3b41a4611e7b58d0025900fea04/

Megaloman Pavol Krúpa a jeho nájezd na český byznys a politiku

Říkají mu nájezdník ze Slovenska, žralok, megaloman, “blázen”, který chtěl financovat Zemanovu cestu do Ruska v květnu 2015 (nakonec Zemanův výlet do Moskvy schválila a proplatila vláda). On sám tvrdí, že má vše logicky promyšlené, protože psychologie je jeho kamarádka. Slovenský podnikatel Pavol Krúpa, spoluvlastník finanční skupiny Arca Capital, vlastnicky rozkročený mezi Slovensko, Česko a Ukrajinu je jeden z posledních miliardářů, kteří se rozhodli veřejně vstoupit do české politiky. Nejdřív si vybral stranu Národní socialisté, posléze přesídlil na stranu Dobrá volba, již po odchodu z TOP 09 založil starosta Čeladné Pavol Lukša.

Současná mediální tvář Pavola Krúpy

Pavol Krúpa se v médiích objevuje čím dál častěji. Nejen v souvislosti se svojí obchodní činností, ale především kvůli svým politickým názorům a snaze žalovat kde koho, naposledy např. společnost Moneta Money Bank (dříve banka GE Money) za prodej zkrachovalé Agrobanky z roku 1998.[1]

Slovenský podnikatel, který se specializuje na skupování podílů v bankrotujících firmách či rizikových pohledávek, se ve světě sociálních médií začal aktivně pohybovat na začátku roku 2015. V březnu 2015 si založil twitterový účet,[2] o měsíc později facebookový profil.[3] Od začátku jeho veřejného působení v českém mediálním prostředí je zřetelná jeho inklinace k propagaci vlastní verze příběhu o OKD a velká sympatie k osobě prezidenta Miloše Zemana či názorová spřízněnost s Andrejem Babišem. Jeho činy, jež mají přilákat pozornost veřejnosti, jsou demonstrativní a slouží pouze k zaplnění prvních stránek novin (spíše těch bulvárních a desinformačních), než že by měly nějakou reálnou váhu či motivaci něco “důležitého” změnit.

Krupa-mafrasnidane1 - twitter.com
Mafra snídaně s ministrem obrany M. Stropnickým sponzorovaná Arcou Capital | Zdroj: twitter.com

Krúpa chtěl nejen finančně podpořit Zemanovu cestu do Moskvy,[4] ale prostřednictvím Arca Capital sponzoruje i “Mafra snídaně”, konference a setkání organizované mediální skupinou vlastněnou Babišem.[5] Náklonnost k současnému prezidentovi projevil také tím, že mu poslal jako dárek k narozeninám 25 550 lahví minerální vody,[6] předsedu hnutí ANO zase chválí za jeho odvážný krok v podobě zavedení EET a podporuje jeho rétoriku útočící na Sobotku a Bakalu v kauze OKD. Krúpa je megaloman, nenechá si ujít žádnou příležitost, kde by na sebe mohl strhnout pozornost a poslední dobou je kauza OKD jeho jediné téma (zmiňuje ji v každém rozhovoru), což působí velmi podezřele. Že by se jednalo o účelovou zakázku a zadání v rámci něčí volební kampaně? Je Krúpa jen nastrčenou loutkou někoho jiného za účelem odklánění pozornosti jiným směrem? Sám prohlašuje, že jeho vstup do politiky byl marketingový tah, takže není divu, že jeho propojení s Andrejem Babišem jak v názorech, tak i v používání podobných marketigových triků, je tak očividné.

Krúpa tvrdí, že jeho náhled na politiku je silně ovlivněn byznysem. Chce morálně i slovem podpořit ty, jenž svou činností ČR dále posouvají a mají ambice něco zásadního v české zemi změnit. V jeho očích je to právě duo Babiš-Zeman, které zachraňuje republiku před tunelováním a mění ji k lepšímu.[7] Je až úsměvné, že slovenský podnikatel, s jehož pomocí si Gross díky odkupu akcií Moravia Energo vydělal přes 90 milionů korun,[8] káže Čechům vodu zakalenou Babišovými dotačními podvody či Zemanovými pochybnými vazbami na Rusko a Čínu.

Začátky v garáži

Legenda o tom, jak vydělat miliardy se většinou neliší. Stačí začít v garáži s jedním či více kamarády a za pár měsíců či let představit lidstvu třeba počítač s vykousnutým jablkem Apple nebo kancelářský nábytek. Pavol Krúpa měl podle některých zdrojů začínat svůj byznys prodejem secondhandového oblečení (společně se spolužákem a nyní miliardářem Peterem Krištofovičem), podle jiných měl rovnou skočit do oblasti financí a prodávat pojistky. Nechybí ani tklivá story o tom, že si za první vydělané peníze koupil oblek a kravatu.

Každopádně on sám vzpomíná na divoká devadesátá léta minulého století s jistým zármutkem. Tvrdí, že se tehdejší zlaté horečky účastnit nestihnul. Ve skutečnosti první dohledatelná zpráva zmiňující jeho podnikatelské aktivity pochází již z roku 1998, kdy coby šéf společnosti Eupro, která měla být personálně propojená s investiční skupinou Penta (on sám toto propojení vždy odmítal), kupoval akcie dceřiné firmy Všeobecné úvěrové banky – VÚB Invest Holding. Tato firma byla správcem VÚB Kupón, největšího privatizačního fondu na Slovensku, založeného v první vlně kupónové privatizace.[9]

V Česku se Pavol Krúpa nechvalně proslavil až v roce 2007 nákupem 31% akcií společnosti Moravia Energo od bývalého premiéra Stanislava Grosse. Nákup, na kterém expolitik vydělal přes 90 milionů tehdy prošetřovali všichni – protikorupční policie, investigativní novináři, politici. Gross akcie firmy koupil za podezřele výhodných podmínek od svého známého a někdejšího náměstka ministra průmyslu Roberta Sýkory. Kvůli získání podílu v Moravia Energo za velmi nízkou cenu – necelých 20 milionů korun – Gross čelil trestnímu oznámení. Podíl v energetické firmě, na jehož nákup bývalému premiérovi půjčila slovenská pobočka kontroverzní společnosti Key Investments, o půl roku později Gross prodal Krúpově Arca Capital za více než pětkrát výšší sumu – 110 milionů korun. Po několika měsících vyšetřování podezření z praní špinavých peněz byl případ Grossova záhadně výhodného prodeje akcií odložen a v roce 2009 Moravia Energo zkrachovala.[10] Pavol Krúpa, jenž akcie koupené od Grosse prodal roku 2008 vlastníkovi většinové části Moravia Energo Tomáši Chrenkovi (údajně za 150 milionů korun),[11] poznamenal že, šlo o normální obchod a strategickou investici, na kterých chtěl jen vydělat.[12] Což se mu – stejně jako u většiny mediálně známých případů – úspěšně podařilo.

Moravia Energo
Krúpa pomohl Grossovi zázračně zbohatnout aneb jak se praly miliony v Moravia Energo.

Když miliardář nakupuje

Jenže Pavol Krúpa rozhodně tehdy nebyl “neznámý” miliardář ze Slovenska, jak jej titulovala s oblibou média. Naopak, po začátku milénia se zde velmi čile pohyboval; jak se u nás říká, vyrazil na nákupy. V roce 2003 společnost Arca Capital spolu s bývalými manažery plzeňské Škody Holding (kteří, jak se o několik let později ukázalo, byli skutečnými vlastníky plzeňského gigantu) koupila Škodu Kovárny (společnost na výkovky do půl tuny).[13] O rok později, v roce 2004 zanechal Krúpa v českém byznysu dvojí stopu. Zajímal se o odkup pohledávek z České konsolidační agentury. Při nákupu pohledávek Setuzy a Kosteleckých uzenin ovšem Krúpa narazil jak na nepochopení politiků, tak – a to hlavně – na tehdy již ostřílené “vlčáky” českého byznysu. V Kosteleckých uzeninách měl už tehdy majetkový podíl exministr financí Andrej Babiš, který se rozhodně s nikým nechtěl dělit. O Setuzu pak bojoval s firmou Český olej kontroverzního podnikatele Tomáše Pitra (tehdy vystupoval jako poradce společnosti, fakticky však byla jeho), který chtěl pohledávku přeměnit na akciový podíl, který chtěl následně koupit. Což se mu podařilo.[14]

Krúpa neuspěl ani v dalším českém privatizačním dobrodružství. Na podzim roku 2004 získal od Fondu národního majetku dvanáctiprocentní podíl v ústecké chemičce Spolchemie.[15] O dva roky později se majoritním akcionářem Spolchemie stala firma Via Chem Group dalšího kontroverzního českého podnikatele Petra Sisáka, který se k vlastnictví nikdy nepřiznal (oficiálně firmu vlastnila jiná firma se sídlem na offshore). Krúpa chtěl celý proces hnát až do “Evropy”, nakonec se spokojil s tím, že dostal za své akcie zaplaceno.

V roce 2005 se Krúpa stal na třicet let “majitelem” Werichovy vily na pražském ostrově Kampa. Vila ovšem byla pro pražské patrioty spojena s temnými normalizačními léty, disentem a hlavně s národním buditelem Josefem Dobrovským, básníkem Vladimírem Holanem či hercem Janem Werichem, kteří v této klasicistní budově žili. Výhru firmy Colly patřící do skupiny Arca Capital odsoudili všichni intelektuálové a výběrové řízení bylo označeno za zmanipulované.[16] Krúpa proto nakonec o vilu přišel. Do pronájmu ji dostala Meda Mládková, která na Kampě provozuje muzeum v domě u Sovových mlýnů.[17] Jako oficiální mecenáška byla českou intelektuální kavárnou akceptovaná podstatně víc, než miliardář ze Slovenska.

Pavol Krúpa, Setuza, Werichova vila, Febio TV, Spolchemie, Kostelecké uzeniny, ČEZ, Písnice, byznys

Ještě před dobrodružstvím s Grossem, v roce 2007 Krúpa investoval do společnosti VČE-transformátory, kterou koupil od společnosti ČEZ, jež tehdy vedl Martin Roman, se kterým se znal ze Škody Holding. Posléze získal většinový podíl v telekomunikační firmě Gity (tehdy největší české telekomunikační firmě)[18] a nakonec od Tomáše Pitra (tehdy na útěku před vězením, kterému se posléze stejně nevyhnul), se kterým se před lety střetl o pohledávku ČKA za firmou Setuza, koupil společnost Marila Balírny, jež kromě výroby sušenek a kávy zahrnovala i “perlu”, balené vody Ondrášovka a Šaratice.[19] Není divu, že se Krúpa dostal v roce 2007 do žebříčku československých miliardářů a to hned na 47.-52. místě. V pouhých 35 letech![20]

Povedený útěk před krizí

Teprve potom přišlo slavné “blízké setkání třetího druhu” s expremiérem Stanislavem Grossem, kdy se zjevil “jako blesk z čistého nebe”, přestože měl v Česku zainvestovány již miliardy. Moravia Energo jeho chuť na česká aktiva rozhodně nezbrzdila. V roce 2008 koupil internetového prodejce Kasa.cz, tehdy druhou největší on-line společnost.[21] Záhy přišel další nákup potravinářské firmy – Natura, výrobce škrobu, sušených polotovarů a bramborové kaše v prášku.[22] V roce 2008 si Krúpa na chvíli odskočil do mediální oblasti. Přislíbil režiséru Fero Feničovi financování digitální pozemní televize Febio TV. Záhy z tohoto projektu ovšem vycouval. Oficiálně kvůli změně systému poskytování licencí, neoficiálně možná proto, že viděl, jak na televizi Z1 krvácejí jeho přátelé ze skupiny J&T.[23]

Nutno dodat, že nejen akcie Moravie Energo,[24] ale i dalších firem z impéria Arca Capital typu Kasa.cz či Marila se u Krúpy dlouho neohřály. Jako strategický investor, který firmy drží několik let a rozvíjí je, se v případě většiny svých skoupených firem rozhodně nechoval. V roce 2009 všechny podíly prodal, nechal si podíl v Ondrášovce, kterou vyčlenil z Marily.[25] Média psala, že měl dobrou intuici a zbavil všeho před nástupem krize. Podle Krúpy šlo jen o nadechnutí před skutečně velkou akcí: „Raději jsme zabrzdili a shromažďujeme potřebné zdroje do budoucna,“ uvedl tehdy.[26]

Krúpa se opět vynořil s “plnou parádou” na veřejnosti ve chvíli, kdy začal skupovat akcie NWR, respektive veřejně bojovat proti dalšímu českému miliardáři Zdeňku Bakalovi. Tomu chtěl dokonce před jeho švýcarský dům dovézt protestující a naštvané horníky z Ostravy, jen Švýcaři mu to prozřetelně zarazili. Krúpa také dokázal využít situace, kdy PPF koupila společnost Telefóniku O2, což ostatní akcionáře vyděsilo. Krúpa začal nakupovat a vydělal.[27] V posledních letech se rovněž ucházel o vytunelovanou kampeličku WPB Capital a o banku LBBW, v obou případech neúspěšně. Naopak prodej minoritního balíku společnosti Zentivy dodnes hodnotí jako jeden z nejúspěšnějších.

krupa pisnice blesk.cz
Pavol Krúpa nakonec byty v Písnici kupovat nebude | Zdroj: blesk.cz

Začátkem roku 2017 firma Kennial patřící do skupiny Arca Capital vyhrála tendr na více než 700 bytů v Praze-Písnici. Energetické společnosti ČEZ, která má písnický bytový fond ve vlastnictví, Krúpova firma nabídla zhruba 1,3 miliardy korun a tendr vyhrála.[28] Krúpa posléze slíbil, že byty v Písnici prodá jejich nájemníkům za přijatelnou cenu. Kvůli žalobě iniciativy Moje Písnice (sdružující nájemníky bytů) na určení vlastnictví a právní vady, jež nebyly součástí výběrového řízení a napadají jeho legitimitu, však firma Kennial od koupi bytů odstoupila.[29]

Od Aše až po Charkov

Pavol Krúpa se neomezoval pouze na prostor bývalého Československa. Vedle Slovenska byla jeho skoro “rodnou” zemí Ukrajina. První investici uskutečnil v roce 2005, o dva roky později se pustil do nákupu pozemků. Mezi jeho tamní investice patřil 40procentní podíl ve firmě, která staví tunely Charkovmetrostroj, prodejce životních pojistek Nadiya či distribuční energetické firmy a pozemky.[30] Deset milionů euro investoval do nákupu výrobce navigačních systémů Černigovskij závod radiopriborov (ČeZaRa), který disponoval nejen kosmickým know-how a kvalitní pracovní silou, ale také neméně kvalitními pozemky na mnoha místech Ukrajiny. V roce 2008 se Krúpovy investice v této zemi odhadovaly na 180 milionů eur.[31]

Krúpa se rád chlubil svými hlubokými znalostmi Ukrajiny, tamních oligarchů i politiků. V roce 2010 si měl dokonce najmout bývalého kyjevského starostu Ivana Nikolajeviče Salija, aby mu radil, jak nejlépe nakupovat na Východě.[32] Ukrajině prý věří dodnes. Zdá se, že věří tomu, že politika pomine, zatímco byznys je věčný.

Na Slovensku Krúpa investoval do lázeňství, alternativního prodejce energie Bohemia Energy (se svým bývalým společníkem a nyní nepřítelem vede nekonečný soudní spor), nyni usiluje o koupi zkrachovalé ocelárny Slovakia Steel Mills.[33] Jeho pozornosti neušel ani automobilový průmysl,[34] poslední významnou slovenskou investicí je síť obchodů Delia.[35]

Pavol Krúpa - Arca Capital - zakladatel skupiny Arca Capital. Fotografováno v Praha 21.4.2016 - podnikatel - manažer - obchod - Slovensko - byznys -
Aktiva Arca Capital se nyní odhadují na více než 1,4 miliardy eur | Zdroj: tyden.cz

Posledním zásadním byznysovým krokem Pavla Krúpy je rozdělení akcií Arca Capital. Z většinového akcionáře se stal minoritním – drží 40 procent.[36] Aktiva Arca Capital se nyní odhadují na více než 1,4 miliardy eur.[37] A o Pavlu Krúpovi dodnes media píší jako o neznámém byznysmenovi, který má ve skutečnosti víc zkušeností než kdejaký mediálně “provařený” podnikatel.

 


[1] http://zpravy.e15.cz/byznys/finance-a-bankovnictvi/krupa-chce-zalovat-monetu-i-cely-americky-kolos-general-electric-1314221; dále https://www.novinky.cz/ekonomika/417191-arca-capital-miliardare-krupy-podala-zalobu-kvuli-prodeji-agrobanky.html

[2] https://twitter.com/pavol_krupa?lang=cs

[3] https://www.facebook.com/pavolkrupa1

[4] https://twitter.com/pavol_krupa?lang=cs; dále https://twitter.com/pavol_krupa?lang=cs

[5] https://twitter.com/Pavol_Krupa/status/703216101107302402

[6] https://www.krajskelisty.cz/stredocesky-kraj/10538-gross-diky-nemu-vydelal-80-milionu-zemanovi-dal-k-narozeninam-25-550-lahvi-mineralky-kdo-je-slovensky-sok-zdenka-bakaly.htm

[7] https://video.info.cz/strunc/je-to-tu-totalni-pruser-cr-poslala-desitky-miliard-americkym-duchodcum-rika-miliardar-krupa-14141.html

[8] http://www.rozhlas.cz/radio_cesko/exkluzivne/_zprava/stanislav-gross-dostal-za-akcie-moravia-energo-110-milionu-kc–607709; dále https://archiv.ihned.cz/c1-37815630-na-stope-vysokych-prijmu-expremiera-grosse-za-pul-roku-vydelal-pres-90-milionu

[9] https://www.etrend.sk/podnikanie/nominacie-manazer-roka-2008-pavol-krupa.html; dále https://www.etrend.sk/trend-archiv/rok-/cislo-September/kto-ziska-vub-invest-holding-ovladne-desatinu-lukrativnych-akcii-slovenskej-poistovne.html

[10] https://archiv.ihned.cz/c1-37815630-na-stope-vysokych-prijmu-expremiera-grosse-za-pul-roku-vydelal-pres-90-milionu; dále https://zpravy.aktualne.cz/domaci/gross-inkasoval-za-akcie-moravia-energo-110-milionu/r~i:article:642730/?redirected=1502915707

[11] http://zpravy.idnes.cz/chrenek-koupil-grossuv-dil-moravia-energo-za-150-milionu-pgx-/domaci.aspx?c=A080620_212925_domaci_zra

[12] http://ihned.cz/c3-23196540-000000_d-dohoda-s-grossem-normalni-obchod; dále https://archiv.ihned.cz/c1-22207180-gross-prodal-svuj-podil-v-moravia-energo

[13] http://mediasearch.newtonmedia.cz/news.php?uqid=7b727cad-c550-4aa8-9d7a-41b4d24ed44d&index=articles_cze_2000-2003_v2&qt=&qsmpl=Pavol+Kr%C3%BApa&qsr=&qsc=&qa=

[14] http://mediasearch.newtonmedia.cz/news.php?uqid=a436169e-36ac-49ef-ba43-2566b17faffd&index=articles_cze_2004-2005_v2&qt=&qsmpl=Pavol+Kr%C3%BApa&qsr=&qsc=&qa=

[15] http://www.euro.cz/byznys/nejdulezitejsi-udalosti-roku-2004-873271#utm_medium=selfpromo&utm_source=euro&utm_campaign=copylink

[16] http://zpravy.idnes.cz/na-kampe-se-znovu-rozpouta-boj-o-werichovu-vilu-f53-/domaci.aspx?c=A060620_152329_praha_mr; dále https://domaci.ihned.cz/c1-22853380-werichova-vila-opet-nebyla-pronajata, http://www.bbc.co.uk/czech/domesticnews/story/2005/10/051025_cz_werrich_villa_pckg.shtml

[17] https://magazin.aktualne.cz/kultura/divadlo/werichova-vila-na-kampe-se-po-letech-otevira-bylo-to-velke-p/r~e9a249a650fe11e783fe002590604f2e/

[18] http://mediasearch.newtonmedia.cz/news.php?uqid=541fa049-5eea-4004-bebb-7e5b762f1e37&index=articles_cze_2006-2007_v2&qt=&qsmpl=Pavol+Kr%C3%BApa&qsr=&qsc=&qa=

[19] http://mediasearch.newtonmedia.cz/news.php?uqid=e4d0559e-d406-4dd3-84ad-64999b3a9166&index=articles_cze_2006-2007_v2&qt=&qsmpl=Pavol+Kr%C3%BApa&qsr=&qsc=&qa=

[20] http://mediasearch.newtonmedia.cz/news.php?uqid=3e537306-2833-4a9e-9601-45a9a3dde4db&index=articles_cze_2006-2007_v2&qt=&qsmpl=Pavol+Kr%C3%BApa&qsr=&qsc=&qa=

[21] http://mediasearch.newtonmedia.cz/news.php?uqid=6b90a943-bd9a-4538-8dc6-d64d0f9700b7&index=articles_cze_2008-2009_v2&qt=&qsmpl=Pavol+Kr%C5%AFpa&qsr=&qsc=&qa=

[22] http://mediasearch.newtonmedia.cz/news.php?uqid=b7868137-87e3-4956-9dcf-c3d381757c16&index=articles_cze_2008-2009_v2&qt=&qsmpl=Pavol+Kr%C3%BApa&qsr=&qsc=&qa=

[23] http://mediasearch.newtonmedia.cz/news.php?uqid=b5a9dddd-ee55-48a7-8e99-32e3eeabb284&index=articles_cze_2008-2009_v2&qt=&qsmpl=Pavol+Kr%C3%BApa&qsr=&qsc=&qa=

[24] http://mediasearch.newtonmedia.cz/news.php?uqid=71b5e300-533d-4e4f-b9bc-1a58a728b061&index=articles_cze_2008-2009_v2&qt=&qsmpl=Pavol+Kr%C3%BApa&qsr=&qsc=&qa=

[25] https://www.motejlekskocdopole.com/ondrasovka-vydelala-rekordnich-148-milionu-korun-po-zdaneni/

[26] http://mediasearch.newtonmedia.cz/news.php?uqid=f10e0cb6-006e-4384-999e-ce3c7cce740d&index=articles_cze_2008-2009_v2&qt=&qsmpl=Pavol+Kr%C5%AFpa&qsr=&qsc=&qa=

[27] http://www.ceskenoviny.cz/zpravy/miliardar-krupa-chysta-demonstraci-horniku-okd-ve-svycarsku/1475508; dále http://www.investicniweb.cz/2015-8-18-pavol-krupa-pomohl-grossovi-utoci-na-bakalu-sobotku/

[28] http://praha.e15.cz/praha/novinky/financnik-krupa-nabidne-byty-v-pisnici-najemnikum-k-odkupu-vydelat-muze-dvojnasobek-1328347

[29] http://www.euro.cz/praha/miliardar-krupa-nekoupi-od-cez-sidliste-v-prazske-pisnici-1344919

[30] http://mediasearch.newtonmedia.cz/news.php?uqid=7c8fb352-a5d9-4c1f-8f67-0cbd7178c265&index=articles_cze_2006-2007_v2&qt=&qsmpl=Pavol+Kr%C3%BApa&qsr=&qsc=&qa=

[31] http://mediasearch.newtonmedia.cz/news.php?uqid=ad5461b7-da97-491a-8909-0fd6c78dbf38&index=articles_cze_2008-2009_v2&qt=&qsmpl=Pavol+Kr%C3%BApa&qsr=&qsc=&qa=

[32] https://www.motejlekskocdopole.com/investor-pavol-krupa-najal-byvaleho-kyjevskeho-starostu/

[33] https://www.aktuality.sk/clanok/306768/neznamy-financny-zralok-viri-vody-slovenskeho-a-ceskeho-biznisu/

[34] https://www.etrend.sk/firmy/financnik-krupa-mozno-vlietne-aj-do-retazca-domacej-automobilovej-vyroby.html

[35] https://www.aktuality.sk/clanok/510012/od-spekulativnych-najazdov-na-firmy-k-potravinam-podnikatelia-ktori-krmia-slovensko/

[36] http://zpravy.e15.cz/byznys/finance-a-bankovnictvi/miliardar-krupa-prevedl-cast-podilu-v-arca-capital-na-sve-kolegy-1199326

[37] http://www.tyden.cz/rubriky/byznys/cesko/na-trh-vstoupila-gusto-karta-konkuruje-zavedenym-stravenkam_437684.html

OKD – Druhá fáze privatizace

První článek (OKD – První fáze privatizace) zabývající se kauzou OKD jsme ukončili v prosinci roku 1998, kdy společnost Karbon Invest Viktora Koláčka a Petra Otavy držela většinový akcionářský podíl 48,5% akcií OKD získaný prostřednictvím koupě společnosti Prosper Trading Stanislava Prose. Stát takto ztratil v OKD své rozhodující pravomoci a Pros s Koláčkem a Otavou na celé finanční transakci vydělali minimálně 2,5 miliardy. Tyto peníze si Pros půjčil z banky IPB a nikdy jí je nesplatil, neboť v roce 2000 zkrachovala. Díky finančním machinacím a majetkovým přeměnám mezi výše zmíněnou trojicí podnikatelů a jejich firmami se Koláček s Otavou stali nejenom majoritními vlastníky OKD, ale i majiteli podílů v Českomoravských dolech, Metalimexu a Sokolovské uhelné, což jim napomohlo k získání pozice významných hráčů na poli těžebního průmyslu.

OKD3 - Ovládnutí OKD společností Karbon Invest 31. 12. 1998
Ovládnutí OKD společností Karbon Invest 31. 12. 1998

Společnost Karbon Invest vlastněná Koláčkem a Otavou tedy od roku 1998 měla majoritu v OKD a usilovala i o získání menšinového 45,88% podílu státu a jeho uplné vytěsnění z dohledu nad Ostravsko-karvinskými doly. Již vláda Miloše Zemana zvolená v červnových volbách 1998 se otázkou restrukturalizace OKD a stanovením variant majetkoprávního řešení situace musela zabývat.[1] V květnu 2001 přijala usnesení č. 453, podle něhož restrukturalizace společnosti řešící podnikatelské aktivity její činné a útlumové části (včetně majetkového vypořádání) měla probíhat. Dokument předložený ministrem průmyslu a obchodu a místopředsedou vlády Miroslavem Grégrem ukládal OKD prodej jejích utlumovaných dolů (odštěpného závodu Důl Odra) státnímu podniku Diamo za symbolickou jednu korunu. Již v tomto usnesení bylo také stanoveno, že “po ukončení restrukturalizace společnosti OKD, a. s. bude zbytková majetková účast státu v očištěné společnosti privatizována.”[2] Takže s doprivatizací státního podílu v OKD se počítalo už v období Zemanovy vlády.

V červnu 2002 zahájila vláda exkluzivní jednání na odprodej státního podílu v OKD s nizozemskou společností LNM Holdings (nyní je součástí největšího světového ocelářského a těžařského holdingu ArcelorMittal), která ve stejné době odkoupila také státní majetek (67,25% akcií) v rámci privatizace ostravského hutnického a strojírenského komplexu Nová Huť.[3] Toto vládní rozhodnutí o exkluzivitě na prodej obchodního podílu státu v OKD se velmi nelíbilo předsedovi představenstva společnosti Viktoru Koláčkovi a jeho společníkovi Petrovi Otavovi, neboť chtěli tento podíl získat pro svoji firmu Karbon Invest. Situace se vyhrotila hned dva týdny od zahájení vládního jednání s LNM Holdings na řádné valné hromadě OKD, kde byli odvoláni dva zástupci státu z dozorčí rady a třetí na svou funkci abdikoval. Takto stát pozbyl svých akcionářských hlasovacích práv a přístupu k informacím o společnosti. Třemi ze čtyř nových členů v dozorčí radě se stali lidé příbuzensky spříznění s vlastníky Karbon Invest – Koláčkem a Otavou. V té době Karbon Invest vlastnil nadpoloviční obchodní podíl v OKD – 50,002%.[4]

V listopadu 2003 zahájila Špidlova vláda exkluzivní jednání na získání zbývajících státních akcií v OKD nyní však s jeho dominantním soukromým investorem – společností Karbon Invest.

V půlce června 2002 probíhaly také sněmovní volby a z nich vzešlá nová vláda Vladimíra Špidly pokračovala v dořešení privatizace OKD. V listopadu 2003 zahájila vláda exkluzivní jednání na získání zbývajících státních akcií v OKD nyní však s jeho dominantním soukromým investorem – společností Karbon Invest.[5] Současný premiér Bohuslav Sobotka ve svém projevu na schůzi Poslanecké sněmovny dne 30. 6. 2016 k tématu nevýhodné privatizace OKD vysvětloval, že k jednání s Karbon Invest Špidlova vláda (ve které zastával funkci ministra financí) přistoupila kvůli zachování stability ve společnosti. Podle něj se jednalo o logický krok, neboť Koláček s Otavou státu vyhrožovali, že prodají bytový fond OKD za tržní ceny a brali si “jako rukojmí horníky i nájemníky”.[6]

kolacek_otava_soud - moravskoslezsky.denik.cz
Petr Otava (zleva), Viktor Koláček a Jan Przybyla u soudu | Zdroj: moravskoslezsky.denik.cz

Dva týdny od započetí jednání o odkupu státního podílu v OKD ve prospěch Karbon Invest policie zatkla předsedu představenstva OKD Viktora Koláčka spolu s bývalým místopředsedou představenstva společnosti Janem Przybylou.[7] Předseda dozorčí rady Petr Otava se kvůli obavě z uvalení vazby na jeho osobu přihlásil na policii sám den po zatčení svých kolegů. Policie všechny tři obvinila z trestného činu zneužívání informací v obchodním styku mezi Karbon Invest, OKD a Českomoravskými doly (dceřiné firmy Karbon Invest) a zahájila jejich trestní stíhání na svobodě. Premiér Vladimír Špidla policejní zadržení komentoval slovy: “Nepochybuji o tom, že policie má své důvody, které jsou podpořeny důkazy,… Je-li tomu tak, pak je její konání správné.” Podle ministra průmyslu a obchodu Milana Urbana by vyšetřování majitelů Karbon Invest mohlo mít “velký vliv na rozhodování státu z hlediska prodeje minoritního podílu OKD”.[8] V prosinci 2003 vedení Karbon Invest vydalo na protest proti policejní akci prohlášení s názvem “Nedáme se zastrašit!”, ve kterém označilo zatčení svých šéfů za “ostudu české vlády” a “nedůstojný pokus ovlivnit závěrečnou fázi privatizace OKD”.[9] V lednu 2004 Koláček s Otavou odstoupili ze svých funkcí ve vedení OKD.[10]

Než došlo k vládnímu schválení privatizace OKD do rukou Karbon Invest, musel být vypracován posudek oceňující hodnotu společnosti. V únoru 2004 vyčíslil znalec Rudolf Doucha z firmy Vox Consult státní podíl na 2,08 miliardy korun. V březnu téhož roku nabídl Karbon Invest za akcie státu 2,25 miliardy (201,80 Kč/akcie)[11] a za tuto cenu se rozhodla Špidlova vláda 45,88% podíl v OKD prodat.[12] Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚHOS) ale v dubnu 2004 označil kupní cenu nabídnutou Karbon Invest za neodpovídající tržním podmínkám a nařídil neprodávat státní podíl v OKD pod 3,5 miliardy korun.[13] Na podzim se vláda nyní pod vedením Stanislava Grosse[14] nakonec rozhodla prodat majetek státu v OKD za 4,1 miliardy (367,72 Kč/akcie).[15] Ve stejné době soud Koláčkovi s Otavou kvůli policejnímu vyšetřování obstavil majetek.[16]

Je více než zarážející, že Grossův kabinet umožnil prodej státního majetku bez výběrového řízení pochybnému subjektu, jehož hlavní manažeři v době prodeje již formálně nebyli ve vedení své firmy a kvůli trestnímu obvinění jim byl obstaven majetek.

Je více než zarážející, že Grossův kabinet umožnil prodej státního majetku bez výběrového řízení[17] pochybnému subjektu, jehož hlavní manažeři v době prodeje již formálně nebyli ve vedení své firmy a kvůli trestnímu obvinění jim byl obstaven majetek. Také posudek stanovující hodnotu OKD byl později předmětem sporů. V říjnu 2015 (9. 10. 2015) začal soud s prokuristou znaleckého ústavu Vox Consult Rudolfem Douchou a dvěma vysokými úředníky Fondu národního majetku (FNM) Pavlem Kutou a Janem Škurkem. Podle státního zástupce měl být stát na základě chybně vypracovaného posudku ochuzen minimálně o 5,7 miliardy korun.[18] Všichni obžalovaní se mimo jiné před soudem hájili, že prodejní cena státního podílu se domlouvala na úrovni tehdejších ministrů financí a průmyslu, kterými byli Bohuslav Sobotka a Milan Urban, ne na základě znaleckého posudku.[19] Soudní spor stále pokračuje, 1. září tohoto roku by měl v rámci procesu přijít vypovídat jako svědek současný premiér Bohuslav Sobotka.[20]

OKD trial_final
Vina často padá daleko od stromu, nejvíc to platí v případě viny našich politiků. Bude nakonec za kauzu OKD odsouzen soudní znalec Rudolf Doucha a státní úředníci FNM?

I přesto, že byli Koláček s Otavou obžalováni v případu údajného tunelování OKD a systematického obohacování se na úkor státu, pro vládu Stanislava Grosse byli běžným obchodním partnerem. „Těžko můžete o někom, kdo zatím nebyl pravomocně odsouzený, říci, že je to člověk, se kterým stát nemůže obchodovat,“ uvedl tehdy Gross.[21] Tehdejší ministr průmyslu a obchodu Milan Urban změnil svůj počáteční názor na věc a v této souvislosti později uvedl, že obvinění Koláčka a Otavy nemůže narušit prodej minoritního podílu OKD Karbon Invest, neboť není vyšetřována společnost Karbon Invest, ale soukromé osoby a vláda prodává svůj podíl právě této společnosti, ne soukromým osobám.[22] Zvláštní argumentace našich ústavních činitelů, kterým by měla ležet na srdci hlavně transparentnost a způsobilost prodeje a také věrohodnost obou manažerů kupujícího subjektu. V případě OKD jsme ale svědky opaku. Rétorika jak premiéra, tak ministra průmyslu a obchodu spíše připomínala mluvu hazardních hráčů než dobrého hospodáře a opatrovatele státního jmění.

 

Na pokračování příběhu o kauze OKD se těšte v příštím závěrečném článku.

 

 

Přehled událostí

Vláda Miloše Zemana – ministr financí: Jiří Rusnok — ministr průmyslu a obchodu: Miroslav Grégr

9. 5. 2001 – Vláda přijala usnesení č. 453, které ukládalo OKD prodej jejích utlumovaných dolů (odštěpného závodu Důl Odra) státnímu podniku Diamo za symbolickou jednu korunu.

5. 6. 2002zahájení exkluzivního jednání na odprodej státního podílu v OKD s nizozemskou společností LNM Holdings – proti tomuto vládnímu rozhodnutí se ostře ohradili majitelé Karbon Invest (Viktor Koláček, Petr Otava)

19. 6. 2002 – Na řádné valné hromadě OKD byli odvoláni dva zástupci státu z dozorčí rady a třetí na svou funkci abdikoval – stát takto pozbyl svých akcionářských hlasovacích práv a přístupu k informacím o společnosti.

Vláda Vladimíra Špidly – ministr financí: Bohuslav Sobotka — ministr průmyslu a obchodu: Jiří Rusnok/Milan Urban

12. 11. 2003zahájení exkluzivního jednání na získání zbývajících státních akcií v OKD s jeho dominantním soukromým investorem – společností Karbon Invest

28. 11. 2003 – Policie zatkla Viktora Koláčka spolu s bývalým místopředsedou představenstva OKD Janem Przybylou, Petr Otava se přihlásil na policii sám den po zatčení svých kolegů – byli obviněni z trestného činu zneužívání informací v obchodním styku.

3. 12. 2003 – Vedení Karbon Invest vydalo na protest proti policejnímu vyšetřování svých manažerů prohlášení s názvem “Nedáme se zastrašit!”

30. 1. 2004 – Koláček s Otavou odstoupili ze svých funkcí ve vedení OKD.

26. 2. 2004 – Soudní znalec Rudolf Doucha z firmy Vox Consult vyčíslil státní podíl v OKD na 2,08 miliardy korun.

12. 3. 2004 – Karbon Invest nabídl za akcie státu 2,25 miliardy (201,80 Kč/akcie) a za tuto cenu se rozhodla Špidlova vláda 45,88% podíl v OKD prodat.

30. 4. 2004 – Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚHOS) označil kupní cenu nabídnutou Karbon Invest za neodpovídající tržním podmínkám a nařídil neprodávat státní podíl v OKD pod 3,5 miliardy korun.

Vláda Stanislava Grosse – ministr financí: Bohuslav Sobotka — ministr průmyslu a obchodu: Milan Urban

15. 9. 2004prodej majetku státu v OKD firmě Karbon Invest za 4,1 miliardy (367,72 Kč/akcie)

Podzim 2004 – Koláčkovi s Otavou byl kvůli policejnímu vyšetřování obstaven majetek.

 


[1] https://albatros.vlada.cz/usneseni/usneseni_webtest.nsf/0/FAAE86474FACC8DBC12571B6006EDB73; dále https://albatros.vlada.cz/usneseni/usneseni_webtest.nsf/0/71C5DB62EAF91A69C12571B6006FF05D

V záznamu z tiskové konference po schůzi vlády ČR, která se konala 23.6. 1999 na zámku Havířov, premiér Miloš Zeman a ministr průmyslu a obchodu Miroslav Grégr vysvětlují, že vláda zamítla návrh restrukturalizace OKD podle představ Viktora Koláčka a zpracovala návrh vlastní, který se bude dále projednávat (Viz https://www.vlada.cz/cz/clenove-vlady/historie-minulych-vlad/tiskova-konference-po-schuzi-vlady-cr-23–6–1999-1045/).

Roku 1999 také vznikl program “Tvorba nových pracovních příležitostí v utlumované části OKD”, na jehož zabezpečení vláda vyčlenila dotaci 350 milionů korun. Ke konci roku 2001 se realizovalo 37 projektů podporujících pracovní uplatnění bývalých zaměstnanců OKD a vytvořilo se 1328 nových pracovních míst (Viz https://www.vlada.cz/assets/clenove-vlady/historie-minulych-vlad/prehled-vlad-cr/1993-2010-cr/milos-zeman/vysledky_hp_20329.pdf).

[2] https://albatros.vlada.cz/usneseni/usneseni_webtest.nsf/0/AADDCB2BB25EFED4C12571B6006EB5F4

[3] https://albatros.odok.cz/usneseni/usneseni_webtest.nsf/0/28C90DDF70CBE71CC12571B6006DA104

Společnost Nová Huť byla největším odběratelem koksovatelného uhlí vytěženého v OKD. Roku 2012 vypadala struktura konečných odběratelů uhlí vhodného ke koksování takto: 24,6% Nová Huť, a. s.; 20% OKD, OKK, a. s.; 10,7% Třinecké železárny, a. s.; 44,7% vývoz (Viz Výroční zpráva OKD za rok 2002, http://www.okd.cz/cs/o-nas/vyrocni-zpravy). I dnes patří tento hutnický komplex přejmenovaný na ArcelorMittal Ostrava, a. s. mezi hlavní odběratele koksovatelného uhlí OKD (Viz Konsolidovaná výroční zpráva OKD za období 9. 5. 2016-31. 12. 2016, http://www.okd.cz/cs/o-nas/vyrocni-zpravy).

[4] https://archiv.ihned.cz/c1-11181110-vlastnici-okd-jdou-do-ostreho-sporu-se-statem; dále https://archiv.ihned.cz/c1-11212700-vedeni-spolecnosti

[5] https://albatros.vlada.cz/usneseni/usneseni_webtest.nsf/0/CFCA3681E6A1F2A6C12571B6006D3465

[6] https://www.psp.cz/eknih/2013ps/stenprot/048schuz/s048102.htm

[7] https://www.novinky.cz/krimi/20739-policie-zatkla-uhlobarona-kolacka.html

[8] https://www.novinky.cz/krimi/20786-treti-obvineny-v-kauze-okd-prisel-na-policii-sam.html; dále http://www.euro.cz/byznys/viktor-kolacek-za-mrizemi-868543

[9] https://www.novinky.cz/krimi/21083-karbon-invest-zatceni-sefu-je-ostudou-ceske-vlady.html; dále http://ekonomika.idnes.cz/policie-obvinila-tretiho-uhlobarona-dvi-/ekonomika.aspx?c=A031129_115136_ekonomika_mhk

[10] Výroční zpráva OKD za rok 2003, http://www.okd.cz/cs/o-nas/vyrocni-zpravy; dále http://ekonomika.idnes.cz/viktor-kolacek-odchazi-z-vedeni-okd-duv-/ekonomika.aspx?c=A040130_122522_ekonomika_ven

[11] http://ceskapozice.lidovky.cz/privatizace-okd-inkriminovany-posudek-cislo-50-fqb-/tema.aspx?c=A151014_133358_pozice-tema_kasa

[12] https://albatros.vlada.cz/usneseni/usneseni_webtest.nsf/0/3B071661037A2E70C12571B6006C9C74

[13] https://www.uohs.cz/cs/informacni-centrum/tiskove-zpravy/verejna-podpora/171-uohs-kupni-cena-za-okd-je-nizka.html

[14] Vladimír Špidla rezignoval na post premiéra a předsedy ČSSD po debaklu strany v červnových eurovolbách 2004. V obou funkcích ho nahradil tehdejší první místopředseda vlády a ministr vnitra Stanislav Gross. (Viz https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/vladimir-spidla-rezignoval-na-post-predsedy-cssd-i-vlady-kabinet-poda-demisi_200406271015_mkopp)

[15] https://albatros.odok.cz/usneseni/usneseni_webtest.nsf/0/21C807C013A6F287C12571B6006F4B1D

[16] http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/1425281-reporteri-ct-kauza-s-uhlobarony-pokracuje-cerna-jak-uhli

[17]  Zájem o koupi státního podílu v OKD měla i investiční skupina Penta. (Viz http://www.pentainvestments.com/cs/press-release/za-podil-statu-v-okd-dame-4-miliardy-korun-3uZe73.aspx)

[18] https://www.irozhlas.cz/ekonomika/expert-u-soudu-cas-na-zpracovani-znaleckeho-posudku-k-okd-neodpovidala-realite_1707191237_mos; dále https://byznys.ihned.cz/c1-65784500-revizni-posudek-potvrdil-spatne-oceneni-akcii-okd-z-roku-2004-stat-na-prodeji-prodelal-temer-pet-miliard

Např. podle znaleckého posudku Ernst&Young z března 2006, který si vyžádal Krajský soud v Ostravě kvůli rozhodování o zániku a rozdělení OKD, byla (k 31. prosinci 2015) hodnota čistého obchodního majetku OKD 52,34 miliardy korun. Jednalo se o více než dvakrát větší částku, než je vyčíslena v rozhodnutí Grossovy vlády o prodeji státních akcií OKD společnosti Karbon Invest o rok dříve – výše základního kapitálu OKD, a. s. zde tehdy byla ohodnocena na 24,3 miliard korun (Viz Znalecký posudek č. 2/14202352/06 o ocenění jmění společnosti OKD, a. s., http://denikreferendum.cz/clanek/20653-dosud-nepublikovane-posudky-k-privatizaci-okd-byl-to-zlocin; dále https://albatros.odok.cz/usneseni/usneseni_webtest.nsf/0/21C807C013A6F287C12571B6006F4B1D).

[19]  http://www.denik.cz/z_domova/znalec-posudek-pro-privatizaci-okd-nezahrnoval-dcerine-firmy-20160219.html

[20]  http://www.ceskatelevize.cz/ct24/regiony/2185411-soud-pokracuje-v-projednavani-kauzy-ceny-okd-podle-svedka-byl-puvodni-znalecky

[21] http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/1425281-reporteri-ct-kauza-s-uhlobarony-pokracuje-cerna-jak-uhli

[22] http://www.radio.cz/cz/rubrika/udalosti/ceska-vlada-rozhodla-o-prodeji-statnich-podilu-v-dolech

Agrofert a Babišův sen o ovládnutí agrochemického průmyslu

Ačkoli přesun vlastnictví mnoha velkých podniků a firem ze státních do soukromých rukou proběhl v České republice před dvaceti a více lety, některé případy budí pozornost i v současnosti. Například privatizace Agrofertu je zářným příkladem typických obchodních praktik, jež se do české cesty privatizačním procesem nezapsaly zrovna kladně. Pozornost, kterou na sebe společnost a její aktivity zpětně strhávají, je nepochybně také důsledkem působení jejího současného majitele, Andreje Babiše, v politice.

Samotná firma byla dle svých internetových stránek založena koncem ledna 1993 coby velmi malá společnost s ručením omezeným. Již u jejího zrodu stál Andrej Babiš,[1] její první ředitel. On sám ve svém životopise zdůvodňuje vznik firmy rozdělením Československa, neboť jeho tehdejším zaměstnavatelem byl československý chemický podnik Petrimex a Babiš považoval za vhodné, aby v samostatné ČR působila česká firma stejného zaměření.

Celý příběh zrodu Agrofertu a jeho rozmachu je však složitější a je nutno přiznat, že je často obtížné oddělit fakta od spekulací, mýtů a pomluv. Pokud chceme věřit vysvětlení Andreje Babiše lze počáteční úspěch společnosti vysvětlit mj. úvěrem od americké banky Citybank v roce 1994 a navýšením kapitálu švýcarským investorem v následujícím roce.[2] Na této finanční machinaci nejvíce vydělal právě švýcarský investor a jeho do té doby neznámá společnost O.F.I., za kterou údajně stáli Babišovi spolužáci ze středoškolských studií. Díky zvýšení základního jmění Agrofertu se O.F.I. roku 1995 stala vlastníkem majoritního podílu v této české akciové společnosti. Není však jasný původ financí sloužících k této finanční operaci a až zarážející nezájem Petrimexu o vliv na další osud své dceřiné firmy.[3]

Babiš tvrdí, že jeho emigraci ze Slovenska a snahu o vyvázání Agrofertu z područí Perimexu zapříčinil i negativní vztah mezi ním a lidmi spřízněnými se slovenskou Mečiarovou vládou, kteří se pokoušeli Petrimex ovládnout.[4] V této firmě působil až do zmíněného roku 1995 jako člen představenstva, poté byl vedením Petrimexu, jehož pozici coby (nyní již bývalého) majoritního vlastníka české pobočky podniku výrazně poškodil, z představenstva vyhozen a neúspěšně žalován.[5] Od té doby již Babiš působil jako ředitel (avšak ještě ne vlastník) Agrofertu a do svého nově rozjetého perspektivního byznysu přivedl také mnoho svých bývalých spolupracovníků. Interpretace výše popsaných událostí se liší v závislosti na vypravěči, proti Babišovu vysvětlení nepřipouštějícím protiprávní jednání stojí nejasnosti ohledně financí firmy O.F.I., podezření na falšování zápisu z jednání představenstva Petrimexu[6] a další spekulace.[7] Faktem zůstává, že Andrej Babiš nebyl za své jednání v souvislosti se změnou vlastnické struktury Agrofertu obviněn.

Babišova emigrace do Česka a snaha o uchvácení společnosti Lovochemie

Od svého příchodu do českého podnikatelského prostředí se Agrofert okamžitě začal angažovat v privatizaci státních podniků, které nepřešly do soukromého vlastnictví v rámci kuponové privatizace. Andrej Babiš si jako svůj investiční cíl vyhlédl lovosickou firmu Lovochemie, která působila v chemickém průmyslu a se kterou byl v kontaktu již od roku 1990. Lovochemie totiž získávala fosfáty pro výrobu od Petrimexu, na jehož obchodních aktivitách se Babiš podílel již v osmdesátých letech. I díky propojení těchto dvou firem byl Babiš od roku 1993 v představenstvu Lovochemie.[8]

Lovochemie lovochemie.cz
Lovosická společnost Lovochemie | Zdroj: lovochemie.cz

V roce 1995 vypsala Klausova vláda soutěž, ve které o rok později prodala 51% akcií Lovochemie firmě Proferta.[9] Zde se informace rozcházejí: Babiš tvrdí, že s Profertou v tu dobu neměl nic společného,[10] jiné zdroje hovoří o jeho aktivní účasti na obchodech firmy a spoluvlastnění Proferty mezi ním a německým podnikem BAGS.[11] Shoda panuje v tom, že Babiš za účelem získání Lovochemie založil (údajně i s pomocí státního Unipetrolu) firmu Agrobohemie, prostřednictvím které se spojil s managementem Lovochemie. Babiš tedy ve stejnou dobu kromě Agrofertu působil minimálně ve dvou (dle něj), ale možná (dle kritiků) ve všech třech společnostech, které v privatizaci hrály roli: Agrobohemie, Proferta a Lovochemie. Pravděpodobnější se však zdá možnost, že se Babiš v té době v Profertě neangažoval, a to vzhledem k následné bitvě o ovládnutí Lovochemie, kdy jménem Agrobohemie skupoval z trhu lovochemické akcie. Bitva končí v roce 1998, kdy Babiš v tu dobu zadluženou Profertu skutečně ovládl a následně se mu (v lepším případě kontroverzním) způsobem podařilo převézt většinový podíl Lovochemie z „toxické“ Proferty na Agrobohemii, Profertu poslat do konkurzu a nakonec se zmocnit i zbývajících akcií.[12] V souvislosti s ovládnutím Lovochemie čelil Babiš trestním oznámením a došlo i k vyšetřování, jež ovšem nic konkrétního nepřineslo.[13]

Získání Lovochemie ovšem zdaleka nebylo jediným Babišovým cílem. V roce 1996 od Fondu národního majetku koupil majoritní podíl ve společnosti Precheza, později získal téměř všechny její akcie a zařadil ji do holdingu Agrofert.[14] Podobně skončila také společnost DEZA[15] a další firmy z chemického průmyslu. Kauzou, u které je vhodné se zastavit, je společnost Unipetrol, se kterou Babiš v minulosti spolupracoval a na počátku tohoto století ji chtěl rovněž získat do svého impéria.

Neúspěšná privatizace společnosti Unipetrol

Unipetrol unipetrolrpa.cz
Společnost Unipetrol | Zdroj: unipetrolrpa.cz

Unipetrol privatizovala Zemanova vláda, která rozhodla v prosinci 2001 o jeho prodeji Agrofertu za necelých 12 miliard korun, což bylo považováno za nízkou částku, navíc byly ignorovány údajně lepší nabídky. Navzdory vládou schválenému prodeji a uchování dobrých vztahů s tehdejším premiérem Milošem Zemanem,[16] Babiš nakonec za Unipetrol nezaplatil a požádal o ukončení privatizační smlouvy, k čemuž došlo koncem roku 2002.[17] Z dnešního pohledu je zajímavé, že za nedodržení smlouvy kritizoval Babiše i Miloš Zeman, jeho současný politický spojenec.[18] V nové privatizaci, vyhlášené téhož roku Špidlovou vládou a zrealizované roku 2005 na základě rozhodnutí tehdejšího premiéra Stanislava Grosse, nakonec uspěla (údajně po nátlaku Babiše) polská společnost PKN ORLEN, která byla s Babišem domluvena,[19] že po uskutečnění privatizace prodá Agrofertu část Unipetrolu. To však ORLEN nedodržel,[20] což vedlo k následným soudním sporům s Agrofertem. V jedné arbitráži Babiš uspěl,[21] v těch ostatních a významnějších mu však soudy za pravdu nedaly.[22] Jeho snaha o ovládnutí Unipetrolu (se kterým byly spojeny ještě další kontroverze,[23] tentokrát bez Babišova přispění) tedy nebyla úspěšná.

Přestože postupem času začal Agrofert expandovat do dalších zemí a odvětví, ovládnutí chemického průmyslu bylo jeho prvotním cílem, který lze do značné míry označit za naplněný. Postupy, kterých přitom Babiš nejen coby ředitel, ale na přelomu tisíciletí již i vlastník Agrofertu, byly různé a jejich kontroverzní povaha je hodná zvýšené pozornosti, mnohdy i odsouzení.

Babišův podnikatelský um a získání majority v Agrofertu

Další dobrou ilustrací Babišova podnikatelského stylu je právě získání výhradního vlastnictví nad firmou (a později celým koncernem).[24] Babiš byl nejprve výkonným manažerem Agrofertu bez vlastnických práv (byť o nezávislosti tehdejších majoritních vlastníků z O.F.I. a vlastně i o jejich identitě panují pochybnosti). V roce 1997 byl Agrofert nezávislými posudky oceněn na devět set milionů korun a o jeho vlastnictví se dělily tři firmy: neratovická Spolana (10%), slovenská chemička Duslo (25%) a již výše zmíněná švýcarská společnost O.F.I. (65%).[25] Babiš již brzy poté (do roku 1999) získal 35% akcií Agrofertu prostřednictvím koupě podílů Spolany a Dusly. Nejasný je původ peněz na získání akcií, protože dle auditu příjmů do roku 2000 si vydělal jen přibližně 8 milionů korun čistého, což nemohlo na takové velké akciové skupování finančně vystačit.

babis-info
Akciové transakce v Agrofertu, jež učinily z Andreje Babiše jediného majitele společnosti

Babiš tedy mezi lety 1999-2000 získal výše zmíněných 35% osobně a dalších 10% akcií přes firmu Agroter. Zbylý většinový akcionářský podíl, který vlastnila společnost O.F.I., ovládl později. Nejprve roku 1996 švýcarská společnost Ameropa odkoupila od O.F.I. 5% akcií a následně dalších 40%.[26] Nicméně v roce 2001, kdy některé akciové transakce probíhaly, byla Ameropa také označována za majoritního vlastníka Agrofertu s 55% podílem, což Babiš v té době nijak nepopíral.[27] Již následující rok však tvrdil, že Ameropa nikdy majoritu v koncernu neměla.[28] Ve stejném období většinového podílu Agrofertu naopak dosáhl on sám a to díky koupi 10% akcií od Ameropy.[29] Zbývajících 45% podílu Ameropy a O.F.I. získal v roce 2003, čímž se stal jediným vlastníkem Agrofertu.[30]

Tento podivný spletenec prodejů a přesunů akvizic, ve kterém hrál Babiš klíčovou roli a kolem kterého existuje množství jeho (často protichůdných) tvrzení, je zásadní i bez trestněprávních konsekvencí. Především existují pochybnosti o tom, za jaké peníze kupoval akcie Agrofertu, který měl již na přelomu tisíciletí značnou hodnotu.[31] Na tyto obchodní aktivity jsou navázané některé další skandály, které se kolem předsedy hnutí ANO v současnosti objevují, např. kauza korunových dluhopisů.[32] Z politického hlediska je navíc poměrně nestandartní, pokud natolik významný politik nedokáže věrohodně vysvětlit původ svého majetku a financí.

Andrej Babiš se často vymezuje vůči korupčním a podvodným praktikám v českém byznysovém prostředí, jeho vlastní minulost je však plná kontroverzních kroků, matení veřejnosti i obchodních partnerů, nedostatečně vysvětlených majetkových operací a střetů zájmu. Jakkoli patří mezi populární politiky, existuje také významná skupina negativně naladěných voličů,[33] což může být mj. důsledkem faktu, že v poslední době ho podnikatelská minulost začala „dohánět“ a některé kauzy (např. Čapí hnízdo) jsou šetřeny na české i evropské úrovni.[34] On sám všechny tyto skutečnosti označuje za nepřátelskou kampaň jeho politických odpůrců a na ně navázaných skupin, které se ho snaží zdiskreditovat.[35] Přesto se Andrej Babiš již od počátků svého přesunu mezi českou byznysovou smetánku projevuje dosti nevěrohodně, jeho podnikatelské i politické aktivity postrádají transparentnost a svým charakterem se přibližují oligarchickým strukturám a korupčnímu prostředí.

 


[1] https://www.agrofert.cz/o-agrofertu/koncern-AGROFERT

[2] https://www.anobudelip.cz/cs/o-nas/andrej-babis/

[3] http://www.reflex.cz/clanek/zpravy/52406/legenda-o-svatem-andrejovi-reflex-odhaluje-zapomenute-informace-o-babisove-zbohatnuti.html

[4] http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/2120295-petrimex-na-vedlejsi-koleji-reporteri-ct-odhaluji-jak-babis-ovladl-agrofert

[5] http://www.mapovani.cz/andrej-babis-a-agrofert/nejbohatsi-cech-ma-tajemstvi/180

[6] http://www.reflex.cz/clanek/zpravy/52406/legenda-o-svatem-andrejovi-reflex-odhaluje-zapomenute-informace-o-babisove-zbohatnuti.html

[7] https://is.muni.cz/do/econ/soubory/oddeleni/svi/Babis_MAFRA_EURO.pdf

[8] http://www.euro.cz/archiv/budovani-babisova-imperia-1108686

[9] http://www.lovochemie.cz/cs/o-spolecnosti/historie

[10] https://www.anobudelip.cz/cs/o-nas/andrej-babis/

[11] http://forum24.cz/z-archivu-ceske-televize-jak-agrofert-ovladl-lovochemii/; dále http://www.mapovani.cz/andrej-babis-a-agrofert/nejbohatsi-cech-ma-tajemstvi/180

[12] https://reportermagazin.cz/a/wiutK/andrej-atovarna-nahnojiva

[13] http://www.euro.cz/byznys/babisova-mura-znalec-ktery-resil-prevzeti-lovochemie-dnes-pracuje-pro-agrofert-1337964

[14] https://www.precheza.cz/historie/

[15] http://www.deza.cz/historie-spolecnosti

[16] https://www.respekt.cz/korupce/dvoji-privatizace-unipetrolu

[17] http://www.mapovani.cz/andrej-babis-a-agrofert/unipetrol/188

[18] http://www.tyden.cz/rubriky/domaci/politika/zeman-babis-je-neverohodny-politik-nedodrzel-dohodu_217457.html

[19] https://www.novinky.cz/ekonomika/65982-cesko-mohlo-za-unipetrol-ziskat-o-pet-miliard-vice.html

[20] http://ekonomika.idnes.cz/pkn-orlen-odstoupil-od-smluv-s-agrofertem-fip-/ekonomika.aspx?c=A060221_133118_ekonomika_maf

[21] http://www.ceskatelevize.cz/ct24/ekonomika/1399082-pkn-orlen-zaplati-agrofertu-275-miliardy-za-prohranou-arbitraz

[22] https://www.novinky.cz/domaci/438466-agrofert-20-miliard-nedostane-ustavni-soud-odmitl-jeho-stiznost.html

[23] http://zpravy.idnes.cz/pet-v-ceskych-vyneslo-obvineni-z-podvodu-fp2-/krimi.aspx?c=A060406_134740_krimi_mr

[24] https://www.agrofert.cz/o-agrofertu/koncern-AGROFERT

[25] http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/2066490-v-kase-osm-milionu-babisova-koupe-45-procent-agrofertu-budi-pochyby

[26] http://echo24.cz/a/wpPiv/vlastnil-cast-agrofertu-babisova-investora-hleda-interpol

[27] http://www.agris.cz/clanek/108693; dále http://ekonomika.idnes.cz/agrofert-loni-vydelal-2-5-miliardy-dq0-/ekoakcie.aspx?c=A020212_154946_ekoakcie_klu

[28] http://www.agris.cz/clanek/114671/babis-ma-novy-pribeh-o-agrofertu

[29] http://ekonomika.idnes.cz/babis-ovladne-vetsinovy-podil-v-agrofertu-fix-/ekoakcie.aspx?c=A020531_223527_ekoakcie_was

[30] https://zpravy.aktualne.cz/ekonomika/babise-dohnala-vlastni-vychytralost-projdete-si-o-co-jde-v-k/r~771162aa0b2b11e79aec0025900fea04/v~sl:084104587563516403296c91aecf662a/

[31] http://forum24.cz/aby-bylo-jasno-jak-to-bylo-s-tym-agrofertem/

[32] https://reportermagazin.cz/a/iWL6p/andrej-babis-danovy-umelec; dále https://zpravy.aktualne.cz/ekonomika/babise-dohnala-vlastni-vychytralost-projdete-si-o-co-jde-v-k/r~771162aa0b2b11e79aec0025900fea04/v~sl:c58eb75ee73d9942af4fe6ee5df52a44/

[33] https://www.novinky.cz/domaci/437697-babise-by-za-premiera-bralo-40-procent-lidi-tvrdi-pruzkum.html

[34] http://neovlivni.cz/olaf-i-policie-rozhodnou-v-kauze-capi-hnizdo-tesne-pred-volbami/; dále http://zpravy.e15.cz/domaci/politika/babisovy-dluhopisy-uz-vysetruje-financni-sprava-1331885

[35] http://zpravy.idnes.cz/snemovna-babis-kalousek-dluhopisy-danovy-podvod-f68-/domaci.aspx?c=A170314_164903_domaci_san; dále https://www.novinky.cz/domaci/431753-mam-rad-demokracii-sobotku-ridi-lobbiste-reagoval-babis-na-premiera.html

OKD – První fáze privatizace

Privatizace společnosti Ostravsko-karvinské doly (OKD) je součástí ekonomického transformačního procesu devadesátých let. V předchozím článku Svědectví o privatizaci očima Tomáše Ježka bylo nastíněno, jak vypadalo porevoluční prostředí právního vakua a jak se utvářel legislativní řád nepostradatelný pro vytváření nového systému tržního hospodářství. Důležitým mezníkem nezbytným pro započetí privatizačního procesu OKD je konec roku 1990, kdy v rámci první vlny kuponové privatizace zanikl státní podnik OKD a uskutečnila se jeho právní transformace na stejnojmennou akciovou společnost. Přeměna státního podniku na akciovou společnost[1] byla hojně užívaným administrativně právním aktem (probíhajícím dle zákona č. 4/1990 Sb., o státním podniku) nutným k realizaci privatizačního procesu –  téměř 50% všech akciových společností bylo nabídnuto za kupony.[2]

První vlna kuponové privatizace rozhodnutím tehdejšího ministra hospodářství ČSFR Vladimíra Dlouhého tedy znamenala pro OKD zrušení socialisticky fungujícího státního podniku (29. 12. 1990) a vznik stejnojmenné akciové společnosti (1. 1. 1991), do níž byl vložen veškerý předešlý státní majetek společnosti včetně bytového fondu. Bytový fond byl bez jakéhokoli porušení práv nájemců společně se zbylým kapitálem OKD chápán jako součást podnikatelských aktivit společnosti. Po nabytí statutu akciové společnost (až do provedení privatizace OKD v roce 1993) si stát stále držel svou výhradní vlastnickou dominanci ve společnosti.

Další transformačním krokem v rámci privatizačního procesu OKD prostřednictvím kuponové metody byla privatizace samotná. Rozhodnutí o jejím provedení se uskutečnilo ve volebním období první Klausovy vlády 11. 11. 1993 na tehdejším ministerstvu pro správu národního majetku a jeho privatizaci, jež měl v gesci Jiří Skalický. Od tohoto dne přestal být stát jediným majoritním držitelem 100% akcií OKD. Majetková přeměna této společnosti vypadala takto: 40% akcií bylo privatizováno v kuponech (bez jakéhokoli výnosu státu), 3% akcií se převedly bezúplatně do vlastnictví obcí v daném regionu, 3% akcií získal Restituční investiční fond (RIF), 4% byla dána postupem času na Burzu cenných papírů a jen těsný většinový podíl akcií 52% zůstal ve vlastnictví státu prostřednictvím Fondu národního majetku (FNM). Stát měl tedy stále zásadní slovo a vliv při manipulaci s majetkem společnosti ale nyní pouze jako většinový akcionář rozhodující cestou výkonu akcionářských práv v akciové společnosti. Fragmentace akcií mezi drobné akcionáře dále výrazně přispěla k ovládnutí celé společnosti soukromým subjektem a k finálnímu vytěsnění vlastnických práv státu.

OKD1done - Majetková přeměna OKD - první fáze privitace 11. 11. 1993
Majetková přeměna OKD – první fáze privatizace (11.11.1993)

Zlomový okamžik zahrnující privatizaci OKD nastal roku 1996 v době končící první Klausovy vlády. Dne 28. 5. 1996 vydal ministr Skalický souhlas s žádostí státního FNM učiněnou na základě rozhodnutí valné hromady OKD o snížení základního kapitálu. Z oběhu společnosti bylo staženo tři a půl milionu kusů akcií, které jí odprodal FNM za symbolickou jednu korunu za akcii. FNM takto získal od společnosti OKD za tyto akcie pouhých 3500 korun a jeho akciový podíl se snížil na menšinových 45,88%. Nutno říci, že teoretický základ pro tuto akciovou machinaci byl přítomen již v projektu druhé vlny kuponové privatizace OKD z roku 1993 a za účelem zbavení státu majoritního podílu ve společnosti využit nyní. Stanovených tři a půl miliardy bylo jako součást akciového podílu a v dočasném držení FNM (státu) ponecháno jako rezerva na případný útlum těžební činnosti. Tento krok, jenž počítal s budoucím snižováním ceny uhlí a zavíráním dolů, byl logický a pochopitelný. Ale právní vakuum nedefinující vytvoření tzv. likvidačního fondu (určenému k přesunu rezervy) či až podezřelá neprozíravost a naivita státu přicházejícího o své rozhodující právo v řízení společnosti OKD byla zarážející a chybná. Je také pozoruhodné, že k vydání souhlasu o této fatální ztrátě zásadního vlivu státu ve vývoji OKD došlo pouhý měsíc před zánikem Ministerstva pro správu národního majetku a jeho privatizaci. Právní moci nabylo toto rozhodnutí o redukci základního kapitálu v dubnu roku 1997.

OKD2done - Ztráta většinového podílu státu v OKD 28. 5. 1996
Ztráta většinového podílu státu v OKD (28. 5. 1996)

Nečinnost a pasivita státu je patrná i v nevyužití ani jedné příležitosti k získání majoritního podílu zpět. První možností k nápravě pro stát nepříznivého akciového rozvrstvení v OKD bylo skoupení asi 3,7% akcií v držení místních obcí. Prodej akcií obcí byl organizován společností Patria Finance Zdeňka Bakaly, který měl zprostředkovat jejich prodej státu. Stát se však nakonec o tyto akcie neucházel, takže obce svůj minoritní podíl roku 1998 prodali firmě Eurobrokers Stanislava Prose. Druhou příležitostí k znovunabytí majoritního podílu byl navýšený 5% akciového podílu Restitučního investičního fondu (RIF). Stát však o fond nejevil zájem a jeho správu svěřil firmě PIAS ze skupiny IPB, jež prodala akcie RIFu společnosti Prosper Trading Stanislava Prose. Ztráta majority a posledního slova státu ve vývoji OKD nastala buď jako úmyslná aktivita ze strany vlády v letech 1996-1998 (premiér: Václav Klaus, ministr financí: Ivan Kočárník/Ivan Pilip, ministr průmyslu: Vladimír Dlouhý/Karel Kühnl) či její až trestuhodnou nečinností a neerudovaností v otázkách privatizace a obchodu.

Mimoto, že byl stát roku 1998 vytlačen z orgánů OKD a ztrácí své dominantní postavení a práva, došlo téhož roku ke složité transakci týkající se změny vlastníků ve společnosti. Ostravský podnikatel Stanislav Pros v té době vlastnil v OKD jen 10% akcií (akcie obcí v regionech, RIFu a minoritních akcionářů), další cenné papíry pro něj držela skupina IPB. S ostatními minoritními akcionáři měl však uzavřené smlouvy, jež mu umožňovaly je zastupovat a rozhodovat za ně. V reálu tedy disponoval 48,5% akciovým podílem s rozhodujícím hlasovacím právem. Ke svému majoritnímu podílu v OKD Pros dále dne 14. 10. 1998 připojil firmu K. O. P. Viktora Koláčka a Petra Otavy, jež vlastnila Českomoravské doly, většinový podíl v Metalimexu a menšinový podíl v Sokolovské uhelné. Pros za odkoupení společnosti K. O. P. zaplatil 3,9 miliard korun (z toho 2,5 miliardy si na koupi půjčil od banky IPB a nikdy jí tyto peníze nevrátil). Koláček a Otava poslali 2,4 miliardy z této částky inkasované za prodej K. O. P. do společnosti Karbon Invest, která již v době kuponové privatizace skupovala od minoritních akcionářů jejich podíly v OKD. Zbytek peněz 1,5 miliardy byl převeden na kyperské konto firmy Lagur Trading Limited vlastněné Stanislavem Prosem. Toto transakční kupování a převádění majetku bylo finalizováno v rámci prodeje společnosti Prosper Trading Stanislava Prose (vlastnící nyní akcie OKD, Českomoravských dolů, Metalimexu a Sokolovské uhelné) za 1,4 miliardy společnosti Karbon Invest Viktora Koláčka a Petra Otavy.[3] K 31. 12. 1998 drží Karbon Invest majoritní podíl 48,5% akcií OKD (stát prostřednictvím FNM vlastní minoritu 45,88% akcií OKD).[4]

OKD_2_v2
“Transakce ve stínu OKD” | Transakce mezi Viktorem Koláčkem, Petrem Otavou a Stanislavem Prosem

Právě snižování akciového podílu státu v OKD z většinového na menšinový a záměrné převádění majoritního akciového vlivu do rukou soukromého akcionáře odebralo státu jeho rozhodující pravomoci a vliv. V rámci pozdější snahy o restrukturalizaci společnosti a zlepšení stávající situace horníků týkající se zavírání dolů či přednostního práva na výhodné odkoupení bytů OKD jejich nájemníky už stát hraje pouze vedlejší roli komentátora situace snažícího se získat OKD zpět pod svoji správu. Dalšímu vývoji společnosti OKD zahrnujícímu i tyto posledně zmíněná témata se budeme věnovat v dalším článku.

 

Přehled událostí

Vláda Petra Pitharta – ministr pro správu národního majetku a jeho privatizaci: Tomáš Ježek — ministr průmyslu: Jan Vrba — ministr financí: Karel Špaček

29. 12. 1990 – zrušení socialisticky fungujícího státního podniku OKD

1. 1. 1991 – vznik akciové společnosti OKD

Vláda Václava Klause – ministr pro správu národního majetku a jeho privatizaci: Jiří Skalický — ministr financí: Ivan Kočárník/Ivan Pilip — ministr průmyslu a obchodu: Vladimír Dlouhý/Karel Kühnl

11. 11. 1993majetková přeměna OKD – první fáze privatizace: 40% akcií vloženo do kuponové privatizace, 3% akcií ve vlastnictví obcí v daném regionu, 3% akcií získal Restituční investiční fond (RIF), 52% ve vlastnictví státu prostřednictvím Fondu národního majetku (FNM)

28. 5. 1996 – snížení základního kapitálu OKD a ztráta většinového podílu státu ve společnosti (stát nyní vlastní 45,88% akcií OKD)

Úřednická vláda Josefa Tošovského –  ministr financí: Ivan Pilip — ministr průmyslu a obchodu: Karel Kühnl

Duben 1998stát ztratil kontrolu a potřebnou většinu hlasů v OKD – Stanislav Pros v čele společnosti

  • Obce své akcie (3,7%) prodali firmě Eurobrokers (Stanislav Pros).
  • IPB prodala akcie RIFu (5%) společnosti Prosper Trading (Stanislav Pros).
  • Pros získal podporu ostatních minoritních akcionářů v OKD, a tím ve společnosti získal rozhodující slovo a hlasovací právo

Vláda Miloše Zemana – ministr financí: Ivo Svoboda — ministr průmyslu a obchodu: Miroslav Grégr

14. 10. 1998změna vlastníků v OKD a jeho tunelování – Koláček a Otava v čele společnosti

  1. Prosper Trading (Stanislav Pros) koupil z peněz půjčených od banky IPB a vlastních zdrojů firmu K. O. P. (Viktor Koláček, Petr Otava).
  2. Koláček s Otavou převedli větší část peněz vyinkasovaných od Prose do své společnosti Karbon Invest (2,4 miliardy) a zbytek poslali zpátky Prosovi na účet jeho kyperské společnosti Lagur Trading Limited (1,5 miliardy).
  3. Karbon Invest (Koláček, Otava) koupil za 1,4 miliardy od Prose Prosper Trading, a tím se stal držitelem majoritního podílu v OKD a získal zpět svou dceřinou firmu K. O. P.

31. 12. 1998Karbon Invest měl majoritní akcionářský podíl 48,5% akcií OKD, stát prostřednictvím FNM vlastnil minoritu 45,88% akcií OKD.

 


[1] Akciové společnosti jsou formou korporací, kde předmětem základního kapitálu jsou akcie, jež určují vlastnická práva na řízení společnosti. Privilegované postavení jednotlivým akcionářům zaručuje množství akcií, jež v dané společnosti vlastní. Stát po přeměně svých podniků na akciové společnosti již neměl oproti ostatním akcionářů žádné speciální výhody či vlastnická práva. Rozhodovací privilegia mu v rámci řízení společnosti zajišťoval pouze většinový akciový podíl.

[2] ŽÍDEK, Libor. Transformace české ekonomiky 1989-2004. Praha: C. H. Beck, 2006, str. 171.

[3] http://ekonomicky-denik.cz/cista-pravda-o-okd/; dále http://ivanprikryl.cz/vse-o-kauze-okd-stav-k-rijnu-2015/

[4] Zpráva o činnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže za rok 1998, Brno 1999, str. 8.

Svědectví o privatizaci očima Tomáše Ježka

“Vlastnictví a právo se zrodily společně a společně také umírají.”

Jeremy Bentham

Průběh, závažnost a zlomovost privatizačního procesu, jež u nás probíhal na počátku devadesátých let, byly nastíněny v předchozích článcích. V tomto pojednání se podíváme na reflexi privatizace očima jejího otce, Tomáše Ježka.

„Věz, že soukromé vlastnictví, které přivádíš na svět privatizací, nevzniká přirozeně, nýbrž vzchází z tvé vládní laboratoře jako dítě ze zkumavky. Neobejdeš se proto bez speciálních zákonů a postupů. Věz však, že mohou a smějí platit jen v tvé laboratoři a krátce. Mysli na to, že je budeš muset co nejdříve zrušit. Věz však také, že nesmíš dovolit, aby pravidla normálního obchodního styku začala platit předčasně, ještě ve vládní laboratoři.“

Ač se na první pohled může zdát, že privatizační proces byl kvůli korupčním aférám sešit jehlou s velmi tenkou nití, jednalo se o proces velmi dobře promyšlený a připravený. Již v polovině šedesátých let se formovala skupina ekonomů, jež působila v prostředí překvapivě velké akademické svobody a tiše připravovala koncept transformačních změn spojených s pádem socialismu a centrálně plánované ekonomiky. Komunistický režim nechával ekonomům (na rozdíl od historiků) značnou volnost, neboť doufal, že díky této svobodě vědeckého bádání se jim podaří vymyslet magickou formuli, která vyřeší ožehavý problém kalkulace v socialismu. Tyto snahy pramenily z touhy po systému celospolečenském řízení a zároveň nechuti k tržnímu hospodářství a soukromému vlastnictví. Ale jelikož bez existence trhu je vytvoření systému plánovitého řízení nemožné, jednalo se o snažení sisyfovské. Z tohoto ekonomického diskurzu a akademického prostředí krystalizovala ona výše zmíněná skupina ekonomicky „osvícených“, kteří poté po roce 1989 nastoupili do zásadních vládních postů.

I když ekonomická stránka transformačního procesu byla v pokročilém stadiu přípravy, naopak právní hledisko privatizace se dosti podcenilo. Tomáš Ježek poznamenává, že „jedno z největších poučení z české privatizace je poučení o nepostradatelnosti spolupráce právníků a ekonomů.“ Koncepční problémy spojené s privatizačním procesem tak měli v gesci hlavně ekonomové a prostor pro právní rámec a zásahy byl, hlavně díky absenci silného právního myšlení a mentální nepřipravenosti právníků vyškolených v právním pozitivismu, velmi omezený.

Sama vláda si plně uvědomovala, že její úkol bude primárně transformační, tzn. vystavět stabilní infrastrukturu trhu a přilákat dostatečné množství soukromých subjektů, které by tuto infrastrukturu používaly a oživovaly. Její úloha nebyla snadná, neboť domácí podmínky pro transformační proces, před kterým stála československá vláda v roce 1990, byly velmi ojedinělé a těžko se pro ně hledala alternativa v mezinárodním měřítku sloužící jako inspirační zdroj. Prioritou měl být pro vládu tedy transformační cíl – co nejrychleji převést masu „mrtvého“ majetku ze státního do soukromého vlastnictví, tj. předpoklad nutný k začátku fungování trhu. Tato abstraktní představa však narážela na konkrétní argumenty a svody deroucí se na prvenství v důležitosti – maximalizace příjmů z privatizace nutných k vyrovnání vnitřní zadluženosti státu či pocit odpovědnosti za dobré rozvrstvení podniků a jejich prosperitu. Rizikem spojeným s nedostatkem domácích úspor, které hrozilo při upřednostnění státu chovajícího se jako obchodní partner s cílem maximalizace svých příjmů, byla privatizace probíhající jen na úvěr a finanční nestabilita bank. Toto porevoluční období tedy vyžadovalo po vládě zříci se pozice účastníka trhu a koncentrovat se na jednostranný cíl vybudování dosud neexitujícího tržního řádu a dohlížet na jeho dodržování.

Rozdílnost československé verze privatizace byla také dána právním rámcem, neboť ekonomická transformace u nás musela řídit podle zvláštních zákoníků, jež měly povahu pouhých vládních nařízení (nikoliv norem vzájemného chování soukromých subjektů). Dalším zásadním rozdílem odrazujícím aplikaci privatizačních technik známých ze zahraničí byl již výše zmíněný nízký objem úspor, tedy obrovský rozdíl v poměru majetku státu a úspor obyvatelstva. Takže pokud by se privatizace odehrávala pouze jako prodej majetku státu občanům a byla časově přizpůsobená tempu tvorby úspor obyvatelstva, trvala by nutně desítky let. Pokud by probíhala jen jako prodej majetku státu, tedy jako přeměna struktury státních aktiv, stát by disponoval obrovským objemem peněz. Oba možné scénáře vývoje byly nepřijatelné, jelikož hrozila ekonomická nestabilita země, rozkrádání a rozpočtová neukázněnost. Specifičnost situace porevoluční ekonomiky tedy vyžadovala aplikaci nestandartních privatizačních metod, kterými jsme se k těm standartním strukturám vyspělých zemí měli postupně dopracovat.

„Buď velmi opatrný při výběru lidí, s nimiž budeš spolupracovat. Věz, že jedna kapka jedu může zkazit vodu v celé studni. I když to bude velmi obtížné, hleď, abys byl co nejméně závislý na kvalitě práce institucí, které nemůžeš kontrolovat.“

Koncept pojmout privatizaci jako rozdávání majetku státu občanům byl záhy vtělený do projektu kuponové privatizace, jež je součástí tzv. velké privatizace. Kamenem úrazu po zahájení kuponové metody bylo improvizované nařízení federálního ministerstva financí začlenit do již probíhajícího procesu investiční privatizační fondy (IPF). Toto rozhodnutí bylo učiněno na základě kritiky, že by účast jednotlivých občanů (vlastníků investičních kuponů – diků) mohla vést k rozptýlenému vlastnictví drobných akcionářů. Vznik IPF však problém kvanta rozptýlených akcionářů řešil pouze zčásti a navíc přinesl novou mnohem závažnější obtíž. Jelikož neexistovala právní ochrana minoritních akcionářů, docházelo k jejich systematickému okrádání  majoritními akcionáři. Absence právního rámce zahrnujícího zakládání a činnost fondů či zejména neexistence jakékoli instituce dohlížející na jejich fungování otevřela prostor krádežím a zpronevěrám ve velkém měřítku.

kuponová knížka ceskatelevize.cz
Základní výbava každého dika neboli „držitele investičních kupónů“ | Zdroj: ceskatelevize.cz

Panovalo značné znepokojení (např. ze strany Prezidia Fondu národního majetku ČR či vlády) nad až zarážející pasivitou a tajnůstkářstvím federálního ministerstva financí, jež mělo legislativu formování tržní ekonomiky a vypracovávání zákona o IPF v gesci. Zákon o investičních společnostech a fondech s číslem 248/1992 Sb. schválilo federální shromáždění s obrovským zpožděním až 28. dubna 1992 a v platnost vyšel o měsíc později. Např. zákaz používat při propagaci prodeje akcií nepravdivé a zavádějící informace začal být účinný až poté, co reklamní kampaň fondů slibujícím držitelům investičních kuponů přemrštěné zisky úspěšně skončila. Při formulování tohoto zákona se také příliš nedbalo na čerstvou praxi chování fondů v období právního vakua. Jeho osudovou chybou byla nejen absence časové lhůty, do které by měly IPF emitovat své akcie, ale hlavně odstranění věty, že „majetek zakladatelů fondů musí být oddělen od majetku akcionářů.“ Hrozilo tedy, že si správci fondů (jako majoritní akcionáři) majetek ve fondech přivlastní a budou s ním volně nakládat.

Zákon o IPF
Klíčový zákon o investičních společnostech a fondech, jenž právně posvětil rozkrádání cizího majektu | Zdroj: psp.cz

Zakladatelům IPF se tedy prodávala legálně posvěcená možnost nakládat s cizím majetkem jako s vlastním. Až v roce 1998 tuto právní mezeru vyřešila novela tohoto zákona z roku 1992, jež stanovila přeměnu investičních privatizačních fondů na otevřené podílové fondy. Po skončení období kuponového investování byla asi třetina diků okradena a z majetku ve fondech bylo zpronevěřeno téměř 50 miliard Kč.

Z celkového počtu 555 fondů bylo následně 152 z nich transformováno na běžné akciové společnosti („holdingy“). Motivem této přeměny byla obava z přísného režimu regulace, jež měly přinést připravované novely zákonů usměrňující kapitálový trh a vymknutí se z kontroly ministerstva financí (jež bylo až do 1. dubna 1998, vzniku Komise pro cenné papíry, odpovědné za dohled nad finančním trhem). Roku 1997 se začaly hromadit žaloby ze strany minoritních akcionářů fondů týkající se nezákonnosti transformací fondů na holdingy. Ač byly posléze judikátem Nejvyššího soudu skutečně uznány za protiprávní, nebylo již možné domáhat se práva zpětně.  Stojí také za zmínku, že většina diků investující do fondů, dala své kupony fondům, které založily velké banky. Tyto bankovní fondy, vyjma fondů založených IPB, se nestaly součástí „útěku do holdingů“ a díky svým nepochybně počestným úmyslům zachraňovaly reputaci kuponové privatizace.

„Připrav se na to, že velmi často budeš muset skládat účty. Věz ale, že se nemusíš ničeho bát, budeš-li mít své účty v pořádku před Bohem. Jen odtud můžeš čerpat sílu. Té budeš potřebovat opravdu hodně.“

Neschopnost zajistit vládu zákona a ponechání kapitálového trhu bez dozoru a regulace zapříčinily v průběhu privatizačního procesu zpronevěry a tunelování v přibližné hodnotě 600 miliard Kč.

Václav KLAUS, Dušan TŘÍSKA - výročí úmrtí Alois Rašín
Dušan Tříska a Václav Klaus nesoucí hlavní zodpovědnost za rozkrádání veřejného majektu v rámci kuponové privatizace | Zdroj: tyden.cz

Hlavní odpovědnost za tuto „krádež století“ padá nejen na bedra tehdejšího federálního ministra financí Václava Klause a jeho náměstka Dušana Třísky, ale také na nepoctivé podnikatele a zakladatele fondů. Klaus a Tříska měli formování a předložení klíčového zákona o investičních společnostech a fondech na starost a jejich pravděpodobně úmyslná nečinnost a skryté zájmy připravily české občany nejen o peníze, ale i o porevoluční sen o kapitalismu spojeném s rovností a čestností.

 


Článek byl napsán na základě knihy Tomáše Ježka „Zrození ze zkumavky – Svědectví o české privatizaci 1990-1997“ (2007).