Tomáš Chrenek, dobyvatel Třineckých železáren

Bydlí spokojeně v kdysi vládním zámku v Kolodějích, který kompletně rekonstruoval. Jeho třetí ženou je bývalá vícemiss Slovenska z roku 1999.[1] Aktivně se zajímá o lov a to jak v místní oboře, tak i na vlastní farmě v Jižní Africe.[2] Jměním se pohybuje někde v první desítce miliardářů z Česka a Slovenska.[3] Tomáš Chrenek, Slovák z Nitry, spolumajitel Třineckých železáren (TZ), zdravotnického komplexu Agel, Barrandovských ateliérů a ukrajinských železnorudných dolů,[4] je také honorárním konzulem Kostariky.[5]

My všichni z PZO

Stejně jako například exministr financí a zakladatel Agrofertu Andrej Babiš, bývalá šéfka státního plynárenského podniku Transgas a Energetického regulačního úřadu Alena Vitásková, bývalý majitel Chemapolu Václav Junek či zbrojař Pavel Musela, i Tomáš Chrenek začínal kariéru v podniku zahraničního obchodu (PZO, lidově zvaný “pézetka”). Socialistický Kerametal, který se zabýval dovozem železné rudy z tehdejšího Sovětského svazu, jej podle jeho vlastních slov už v roce 1985 naučil všemu, co potřebuje dodnes. Po sametové revoluci, v roce 1990, Chrenek s dalšími kolegy, s nimiž dodnes podniká, založil firmu Cosmotrade, která v podstatě kopírovala činnost Kerametalu. Cosmotrade ovšem obchodoval nejen se Sovětským svazem (ten se toho času zmítal v agónii rozpadu, politických změn a ekonomického chaosu), ale hlavně dodával železo a hutnické výrobky do České republiky. Od dodávek železa ke koupi Třineckých železáren byl jen “krok”.

My všichni z PZO - Babiš, Vitásková, Junek, Musela, Chrenek
My všichni z PZO – Andrej Babiš, Alena Vitásková, Václav Junek, Pavel Musela, Tomáš Chrenek. To nejdůležitější pro jejich budoucí kariéry se naučili právě tam.

„Vlastnicky jsme do železáren vstoupili ve chvíli, kdy nám první balík akcií prodal Milan Šrejber,” vzpomínal Chrenek na své počátky v rozhovoru pro časopis Trend.[6] Z pohledu zpravodajství z poloviny 90. let minulého století byl prodej Třineckých železáren kontroverzní. Část akcií společnosti šlo do kuponové privatizace, zbytek se stát rozhodl prodat napřímo. Na přelomu let 1995/1996 prodal tehdejší Fond národního majetku necelých jednapadesát procent akcií TZ firmě Moravia Steel, která uspěla s nejvyšší nabídnutou cenou 2,64 miliardy korun.

Moravia Steel byla založena pouze kvůli privatizaci železáren. Jejími akcionáři byly společnosti 1. Silas, zabývající se finančními službami (jejím šéfem byl Marián Čalfa, polistopadový premiér), R. F. G. (založila ji brněnská Demonta, která obchodovala se železným šrotem) a investiční fond bývalého tenisty Milana Šrejbra. Předsedou představenstva Moravia Steel byl najatý manažer Tomáš Chrenek.[7]

Milan Šrejbr odprodal svůj podíl v TZ v září 1996, těsně po skandálu, kdy se ukázalo, že o rok dříve věnoval 7,5 milionu Občanské demokratické straně. Tuto částku ODS posléze vykázala pod fiktivními jmény Lajose Bácse a Radjiva Sinhy. Finanční dar byl spojován s privatizací Třineckých železáren. Měl prý přinést Šrejbrovi neoficiální informace, např. kolik nabízí za železárny konkurence. Nic takového se ovšem nikdy nepotvrdilo. Podle tehdejších zdrojů Šrejbr prodal svůj podíl v TZ české manažerské firmě vlastněné třemi členy vedení Moravia Steel.[8] Z dnešního pohledu je zřejmé, že jedním z manažerů byl právě Tomáš Chrenek.

Fond národního majetku nechtěl opakovat kladenský průšvih. Přesto vybral za kupce železáren firmu Moravia Steel, která si na koupi musela půjčit dvě miliardy od České spořitelny.

Dalších dvacet procent akcií TZ koupila Moravia Steel od Východoslovenských železáren, o jejichž koupi se rovněž ucházela.[9] Nutno dodat, že stát prodával Třinecké železárny v době, kdy bylo jasné, že privatizace další huti – kladenské Poldi – dopadla katastrofálně. Fond národního majetku nechtěl opakovat kladenský průšvih. Přesto vybral za kupce železáren firmu Moravia Steel, která si na koupi musela půjčit dvě miliardy od České spořitelny. Zajímavostí je, že součástí záruk pro Českou spořitelnu byly i filmové Ateliéry Barrandov, které tehdy z větší části vlastnila společnost 1. Silas.[10] V současnosti jsou ateliéry součástí impéria Tomáše Chrenka a ročně vynášejí kolem 70-100 milionů korun. Moravia Steel nakonec, jako jedna z mála firem účastnících se privatizace, půjčku od České spořitelny splatila s předstihem.

Přesto se ani prodej Třineckých železáren nevyhnul pachuti. Jednou z podmínek jejich prodeje byla totiž nulová pomoc státu. Hutě byly oddluženy už v roce 1992. Vláda však osm dní před privatizací dostala od TZ žádost o dotaci na likvidaci ekologických škod ve výši 514 milionů korun. Dotaci odsouhlasila. Kvůli tomu se “kauza” Třinec dostala mezi 26 privatizací, které okamžitě po svém nástupu nechala prozkoumat nová vláda s premiérem Milošem Zemanem.[11]

Privatizace Třineckých železáren přes veškeré kontroverze, které ji doprovázely, nakonec patřila k těm úspěšným. Jak pro vládu, tak i pro podnik a samozřejmě i pro Tomáše Chrenka, který jejím prostřednictvím vstoupil mezi tuzemské byznysové elity.

Tomáš Chrenek a jeho firmy
Tomáš Chrenek a jeho firmy

Zdraví si nekoupíš, nemocnici ano

V roce 2004 vstoupil Chrenek do nové oblasti podnikání. Začal od lékařů skupovat akcie nemocnic sdružené pod jménem Agel. Tato firma, dříve vystupující pod názvem Euromednet, vznikla v roce 1993, při privatizaci závodní nemocnice Třineckých železáren. Původně sedm lékařů – zakladatelů začalo následně skupovat další nemocnice v kraji. Potřebovali kapitál a silného partnera, kterým Tomáš Chrenek bezesporu byl. V průběhu deseti let ovšem Chrenek ovládl Agel z pětasedmdesáti procent a chtěl i zbytek. Nesouhlasil s tím, jak je společnost vedená. Vyměnil vedení a vedl spory s posledním, čtvrtinovým akcionářem, lékařem Martinem Polachem, který odmítal svůj podíl prodat.[12] Nakonec došlo k dohodě, s Martinem Polachem se rozloučil, jako odstupné mu pravděpodobně věnoval i nemocnici Šumperk, kterou vyčlenil ze skupiny Agel.[13]

V současné době se Agel na svých stránkách chlubí tím, že je největším soukromým poskytovatelem zdravotnické péče ve střední Evropě. Stoprocentním majitelem skupiny Agel je podle Chrenka společnost Supernius, ve které miliardář vlastní osmdesáti sedmi procentní podíl. Zbytek prý patří jeho nejbližší rodině.[14]

Nákup nemocnic lze považovat za prozíravý, následné založení zdravotní pojišťovny, bylo ovšem geniálním tahem.

Nákup nemocnic lze považovat za prozíravý, následné založení zdravotní pojišťovny, bylo ovšem geniálním tahem. O licenci požádal Tomáš Chrenek v září 2007, ke konci roku mu ministerstvo zdravotnictví vyhovělo.[15] V té době měl Agel jen v Moravskoslezském kraji 40 lékařských zařízení, stejně jako kraj. Přetahovaná o pacienty mohla začít. Už v roce 2008 ministerstvo zdravotnictví prošetřovalo, zda Agel nezneužívá svých pravomocí, když láká pacienty na peníze.[16]

Založení zdravotní pojišťovny Agel byl pouhý začátek. Snaha rozšířit impérium pohlcením Hutnické zaměstnanecké pojišťovny, Metal Aliance a České národní zdravotní pojišťovny přiměla Sněmovnu k projednávání návrhu, aby se do celé záležitosti vložila vláda. Sloučení nakonec posvětilo ministerstvo zdravotnictví, stejně jako protikorupční policie, která na transakci nic závadného nenašla. Výsledkem je třetí největší zdravotní pojišťovna v zemi, Česká průmyslová zdravotní pojišťovna se sídlem v Ostravě.[17] Lidé kolem Tomáše Chrenka ale jakékoliv majetkové propojení miliardáře s touto pojišťovnou odmítají, přestože součástí nového konglomerátu je i “jeho” bývala pojišťovna Agel.[18]

Byznys a politika

Tomáš Chrenek se zaměřuje na byznys, nevyhýbá se však ani politice. Coby spolumajitel firmy Moravia Energo, obchodníka s elektřinou, který na českém trhu působil v letech 2000-2009, se účastnil největšího korupčního politického skandálu v tuzemské historii. Článek o tom, jak probíhaly podivné transkace v Moravia Energo, si můžete přečíst zde.

V roce 2007 tehdejší expremiér Stanislav Gross odkoupil akcie Moravia Energo od jednoho ze spolumajitelů, jinak bývalého náměstka ministra průmyslu a obchodu Roberta Sýkory, za dvacet milionů korun. Po zhruba půl roce (po tzv. daňovém testu) je prodal se zhruba devadesátimilionovým ziskem slovenskému miliardáři Pavlu Krúpovi. Ten je o necelý rok později prodal Tomáši Chrenkovi, v té době už většinovému akcionáři Moravia Energo. V roce 2009 firma zkrachovala, nezvládla změnu cen na trhu s elektřinou a nebyla schopná platit svým dodavatelům.[19]

Moravia Energo byla zřejmě největším a nejviditelnějším, ale rozhodně ne jediným  Chrenkovým angažmá v politice. Coby člen správní rady soukromé vysoké školy Cevro se příkladně stará o politiky “na odpočinku”, především z řad Občanské demokratické strany. Cevro se původně k penězům miliardářů nehlásilo (kromě Tomáše Chrenka na začátku školu podporovala společnost Petra Kellnera či Karla Komárka), pod tlakem médií ale nakonec sponzory zveřejnilo.[20] Na oficiálním webu Cevra ovšem o zakladatelích či sponzorech nenajdeme nic.[21]

Moravia Energo - Jak Pavol Krúpa a Tomáš Chrenek pomohli Stanislavu Grossovi ke výdělku
Jak se praly peníze v Moravia Energo aneb jak šikovní slovenští podnikatelé pomohli českému premiérovi ke snovému výdělku.

Tomáš Chrenek byl podle policie rovněž jedním z řady těch, kteří si chtěli naklonit přízeň bývalé šéfky sekretariátu vlády Petra Nečase Jany Nagyové, v současnosti Nečasové. Hodinky v ceně 450 tisíc korun, jež Nečasově tehdejší milence věnovala společnost Agel, sám Chrenek označil za “reprezentační dar”.[22]

Do politiky pak nahlédl i při poslední přímé prezidentské volbě v roce 2012. Z vlastních zdrojů dal 9 milionů na kampaň bývalého šéfa Českého statistického úřadu a posléze úřednického premiéra Jana Fischera. S ohledem na výsledek prezidentské volby to nebyly dobře investované peníze.[23]

Chrenkovy Politické investice
Tomáš Chrenek v minulosti investoval do české politiky. Vyplatilo se mu to?

Tomáš Chrenek je jedním z miliardářů, kteří dokázali využít transformace ekonomiky na počátku 90. let. V současné době se mediálně stáhl, rozhovory poskytuje pouze spřáteleným médiím a podle svých vlastních slov nemá ambice se do politiky míchat. Budeme mu věřit. Aspoň do té doby, než se opět “vynoří”.

 


[1] https://zpravy.aktualne.cz/domaci/byvaly-vladni-zamek-kolodeje-koupil-magnat-chrenek/r~i:article:664213/

[2] http://www.euro.cz/miliardari/nelezte-mi-do-kruhu-velky-rozhovor-s-tomasem-chrenkem-1361676#utm_medium=selfpromo&utm_source=euro&utm_campaign=copylink

[3] http://finweb.hnonline.sk/ekonomika/951095-cesky-trh-so-zelezom-ovladol-slovak

[4] https://cs.m.wikipedia.org/wiki/Tomáš_Chrenek

[5] http://www.mzv.cz/jnp/cz/o_ministerstvu/adresar_diplomatickych_misi/cizi_urady_pro_cr/kostarika_honorarni_konzulat_kostaricke.html

[6] https://www.etrend.sk/firmy/tomas-chrenek-kupit-za-korunu-nemusi-byt-zadarmo.html; http://www.cs-magazin.com/index.php?a=a2007112069

[7] Ferenc, Jan. Reparát za Poldovku. Respekt, rubrika Ekonomika, datum vydání: 29. 7. 1996, str. 6.

[8] Ek. M. Šrejber odprodal podíl na TŽ. Hospodářské noviny, rubrika: Podniky a podnikání, datum vydání: 17. 9. 1996, str. 6.

[9] Moravia Steel koupila 20 % třineckých železáren od VSŽ Košice. Slovo, rubrika: Česká republika, datum vydání: 19. 12. 1997, str. 2.

[10] http://www.euro.cz/archiv/umelci-a-ocelari-ridi-barrandov-811508

[11] Götzová, Jitka. Vláda dá důkladně prověřit půlmiliardovou dotaci Třinci. Právo, rubrika: Titulní strana, datum vydání: 19. 8. 1998, str. 1.

[12] https://ostrava.idnes.cz/nemocnice-promenil-miliardar-chrenek-ve-zlaty-dul-chce-ho-pro-sebe-p9s-/ostrava-zpravy.aspx?c=A140813_2090382_ostrava-zpravy_jog

[13] http://zpravodajstvi.sumpersko.net/Lekar-Martin-Polach-Do-Nemocnice-Sumperk-budu-mohutne-investovat-8012/clanek

[14] http://www.euro.cz/miliardari/nelezte-mi-do-kruhu-velky-rozhovor-s-tomasem-chrenkem-1361676#utm_medium=selfpromo&utm_source=euro&utm_campaign=copylink

[15] https://ekonomika.idnes.cz/magnat-chrenek-muze-zalozit-zdravotni-pojistovnu-fw3-/ekonomika.aspx?c=A071219_203212_ekonomika_dp

[16] https://zpravy.aktualne.cz/domaci/julinek-zasahuje-proti-pojistovne-magnata-chrenka/r~i:article:605524/

[17] https://cs.m.wikipedia.org/wiki/Česká_průmyslová_zdravotn%C3%AD_pojišťovna

[18] https://www.tribune.cz/clanek/31294-mluvci-chrenek-nema-s-cpzp-spolecneho-vubec-nic

[19] https://ekonomika.idnes.cz/padla-moravia-energo-na-niz-gross-vydelal-100-milionu-zanecha-miliardove-dluhy-1sy-/ekoakcie.aspx?c=A100105_095724_ekoakcie_spi

[20] http://zpravy.idnes.cz/langerovo-sdruzeni-odkrylo-darce-prispel-i-chrenek-fxt-/domaci.aspx?c=A071126_210556_domaci_zra; https://cs.m.wikipedia.org/wiki/CEVRO_Institut

[21] http://www.cevroinstitut.cz/cs/hledat/?text=Správn%C3%AD+rada

[22] https://zpravy.aktualne.cz/domaci/jana-necasova-celi-dalsimu-obvineni-nove-kvuli-hodinkam/r~7f0750e4182711e581bd0025900fea04/

[23] https://www.tyden.cz/rubriky/domaci/politika/miliardar-chrenek-dal-fischerovi-devet-milionu-na-kampan_241365.html

Stanislav Gross – raketový vzestup, strmý pád

Bylo to nějak časně na jaře roku 2014, kdy režisér Jan Látal se svými kolegy obešel několik novinových redakcí a pustil redaktorům – komentátorům úryvky z připravovaného dokumentárního cyklu Expremiéři, na nichž hovořil expremiér Stanislav Gross. Viditelně pohublý expolitik se před neviditelným obecenstvem omlouval, ospravedlňoval a hovořil o své cestě k Bohu: „Všem vám, kteří jste mi před x lety důvěřovali a pak jste měli pocit, že jsem Vás zklamal, tak Vám se omlouvám.” Jen hrstka zasvěcených tehdy věděla, že umírá na nevyléčitelnou amyotrofickou laterální sklerózu, při níž se na konci člověk při plném vědomí zaživa udusí.[1]

Nutno dodat, že novináře nepřesvědčil. Přitom na začátku vše vypadalo tak růžově…

Mladý, nadějný a cílevědomý

Do Sněmovny byl poprvé zvolen v roce 1992 ještě jako předseda samostatné organizace Mladých sociálních demokratů. O rok později sice už musel coby bývalý šéf vysvětlovat nejasné finanční transakce Rady mládeže Čech, Moravy a Slezska, kde se záhadným způsobem ztratily dva milióny korun. Vysvětlování ustál bez jakéhokoliv škraloupu.[2]

Bylo jasné, že jde o politika, na kterého veřejnost nezapomene. Už v roce 1994 se stal předsedou poslaneckého klubu ČSSD, o dva roky později pak odborným mluvčím pro resort bezpečnosti a členem výboru pro obranu a bezpečnost Sněmovny. Do povědomí veřejnosti se zapsal o rok později svým obviněním směřovaným na Ministerstvo vnitra. „Inspekce MV nemá uvnitř policie autoritu, protože ministr vnitra Jan Ruml z ODS zcela úmyslně likvidoval a likviduje účinnou kontrolu v resortu,” prohlásil. Šlo o reakci na zátah v restauraci u Holubů, kde se scházel výkvět ruského organizovaného zločinu, kam ale současně rádi chodili i politici. Nutno dodat, že veškerá obvinění resort vnitra popřel.[3]

gross svatba ihned.cz
Svatba Stanislava Grosse a Miloš Zeman jako svědek ženicha| Zdroj: ihned.cz

Rok 1996 byl pro Grosse přelomový i z osobního hlediska. Vzal si svoji osudovou lásku, Šárku, která pracovala jako zástupkyně vedoucí parlamentní jídelny a záhy se proslavila nošením napodobenin luxusních kabelek. Svědkem na svatbě Stanislava Grosse byl jeho stranický šéf a současný prezident Miloš Zeman, který tehdy prohlásil, že jde coby svědek na svatbu poprvé. „Pokud se po mně bude chtít, abych se podepsal, budu váhat, zda mám udělat čtyři křížky, anebo zda se podepíšu, abych dokázal, že nejsem analfabet,” řekl tehdy Lidovým novinám Miloš Zeman, který o pár let později nemohl Grossovi přijít na jméno. Manželé se prý už tehdy shodli na dvou dětech – a podařilo se. O společném podnikání, které posléze vyústilo ve skandál, tehdy nikdo neměl ani tušení.[4]

Stejně jako se Grossovi dařilo v politice a v soukromém životě, uměl vzbuzovat i oblibu u veřejnosti. Svoje místo na kandidátce politické strany měl celkem jisté. Současně začal atakovat první místa žebříčků popularity veřejnosti, na nichž se udržel až do svého vynuceného odchodu z politiky v roce 2005.[5] Od té doby nikdo tak dlouho u veřejnosti neuspěl. Grossův vzestup pokračoval po pádu vlády Václava Klause v roce 1997, k němuž došlo v návaznosti na měnovou krizi, jež posléze (jak bývá v Česku zvykem) vyústila ve vnitrokoaliční krizi.

Korunní princ ČSSD v čele ministerstva vnitra

V roce 1998 se stal místopředsedou parlamentu, v roce 2000 jej pak tehdejší předseda vlády Miloš Zeman povolal do funkce ministra vnitra, aby nahradil svého kolegu Václava Grulicha. Ten sice ještě měsíc před “dobrovolnou” rezignací tvrdil, že se jej změny v tehdejším kabinetu netýkají, stejně jako Gross tvrdil, že je velmi nepravděpodobné, že jej premiér osloví. Koncem března ale bylo jasno: „S velkou pravděpodobností, hraničící téměř s jistotou, se ministrem vnitra stane Stanislav Gross,” vzkázal Milož Zeman ze své služební cesty po Norsku. A tak se i stalo.[6]

Gross vyhlásil boj proti ekonomické kriminalitě a avizoval velké změny v resortu. Nejprve se ovšem musel popasovat se zásahem Útvaru rychlého nasazení při uvalení nucené správy na tehdy jednu z největších komerčních bank IPB. Ozbrojenci v kuklách se samopaly, kteří vtrhli do kanceláře tehdejšího generálního ředitele IPB Jana Klacka, jinak váženého člena ČSSD, veřejnost ani nově jmenovaného nuceného správce zkrachovalé banky tak úplně neoslovili.[7]

demonstrace
Demonstrace proti zasedání MMF v Praze 26. září 2000 | Zdroj: idnes.cz

Nebyla to však jediná událost roku 2000, kdy musel ministr vnitra zasahovat ne zcela obvyklým způsobem. Na podzim v Praze proběhlo výroční zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky, které se zvrhlo v pouliční válku. O rok později pak Gross spolu s ředitelem inspekce Mikulášem Tominem a policejním prezidentem Jiřím Kolářem shodně vyvrátili použití nepříměřených prostředků a vůbec jakékoliv neadekvátní zásahy.[8] Pohled na demonstranty, jejichž vybavení často konkurovalo tomu policejnímu, jim v očích většiny veřejnosti dával za pravdu.

Faktem je, že Gross a policie si rozuměli. Možná i proto na něj o patnáct let později bývalý náčelník Vojenské zpravodajské služby, generál Andor Šándor, vzpomínal v dobrém. „Neviděl jsem výkonnějšího a lepšího ministra vnitra, který by dokázal věci spojené s ohrožením republiky a státu řešit takovým způsobem, jak to dokázal Stanislav Gross.“[9]

Vláda sebevrahů, jak někdejší premiér Miloš Zeman kabinet s tehdy největší “úmrtností” ministrů nazval, vydržela celé čtyři roky. Její konec ovšem neznamenal konec politika Stanislava Grose. Do čela ČSSD se sice už v roce 2001 dostal Vladimír Špidla, Miloš Zeman ale politiku ve skutečnosti neopustil. Povzbuzen vnitrostranickým referendem v roce 2003 kandidoval na funkci prezidenta. Nutno dodat, že neúspěšně a že se na jeho neúspěchu podílel i Stanislav Gross. Z těch dob se také datuje silná nenávist Zemana ke Grossovi. Nenávist až za hrob, jak se ukázalo po smrti Stanislava Grosse v roce 2015, kdy prezidentovi někdejší korunní princ levice nestál ani za pohřební věnec.

Stanislav Gross svoji účast ve “spiknutí” a propadu Miloše Zemana v prezidentské volbě potvrdil až v roce 2009. „(M. Zeman) Udělal několik chyb i faulů na své nejbližší spolupracovníky. Pro mě byl rozhodující faul, který udělal na Vladimíra Špidlu, když se snažil v rámci vyjednávání své kandidatury na prezidenta dosáhnout toho, aby Vladimír Špidla byl sesazen z čela sociální demokracie i vlády,“ vysvětlil Gross po letech v rozhovoru pro Lidové noviny, kde potvrdil, že v tajném hlasování hlasoval proti Zemanovi.[10] Zeman, který po potupné volbě prezidenta utekl ze Sněmovny bočními vrátky, nikdy nezapoměl.

Mezitím politická hvězda Stanislava Grosse stoupala. Ve vládě Vladimíra Špidly pokračoval coby ministr vnitra a také jako první místopředseda vlády. Jeho hvězdná chvíle ovšem přišla v červnu roku 2004, kdy se tehdejší premiér Špidla rozhodl podat demisi – po debaklu ve volbách do europarlamentu se necítil dost silný ani před svými spolustraníky, ani koaličními partnery.[11]

Gross nejmladším premiérem v historii ČR a předsedou ČSSD

Ve vládě i na postu předsedy ČSSD jej nahradil slibný mladý politik, Stanislav Gross, který přesvědčoval voliče, že to “myslí upřímně”. To, co tehdy nutně musel Gross vnímat jako cestu na vrchol, byl začátek jeho pádu. Z dnešního pohledu vlastně o nic nešlo. Na počátku roku 2005 začali novináři opět prověřovat “banalitu”. Kde vzal peníze (zhruba milion korun) na svůj barrandovský byt? Namísto aby zcela poklidně vysvětlil, že jej částečně zaplatil z poslaneckých náhrad jako o pár let později další z levicových premiérů Bohuslav Sobotka, zapletl se do nesmyslného kolotoče vytáček a lží, v nichž hrál hlavní roli nemajetný strýček Vik, neexistující směnky a igelitky s penězi. Co mu však doopravdy zlomilo vaz, nebylo poněkud krkolomné vysvětlování na téma “kde vzít a nekrást”, ale obyčejná kamarádka jeho ženy Šárky, Libuše Barková, která sice oficiálně provozovala restauraci s masážním salónem, zásoby jí ovšem dodavatel vozil do nevěstince v Nuslích, se kterým prý měla společnou jen účetní.

Barková_final
Propojení Libuše Barkové se Šárkou Grossovou se nakonec stalo Stanislavovi Grossovi osudným.

To, že měla manželka premiéra za kamarádku a spolupodnikatelku bordelmamá ovšem bylo na koaliční kolegy moc. Konec politické kariéry Stanislava Grosse, někdejšího mladého a nadějného korunního prince ČSSD, však nepřipomínal poklidné odcházení do politického důchodu ani vzdáleně.[12]

Povstal nový multimilionář

Tvrdit, že Gross po odchodu z politiky strádal jako jeho expřítel Miloš Zeman na Vysočině, by bylo dost zavádějící. V roce 2007 jej policie definitivně zprostila jakéhokoliv podezření z nekalostí při koupi pražského bytu. Sice nikdo nepřišel na to, kde peníze vzal, nikoho to už ale nezajímalo.

Mezitím se totiž ukázalo, že koupil a relativně (cca po půl roce) rychle prodal 31 procent akcií firmy Moravia Energo, což mu mělo vynést přes 90 milionů korun.[13] Dva roky trvalo prošetřování protikorupční policií i investigativní pátrání žurnalistů. Toho, co je o transakci skutečně známé, není moc: Gross měl akcie koupit od svého kamaráda a exnáměstka ministra průmyslu a obchodu Roberta Sýkory za 20 milionů. Peníze si měl půjčit od firmy Key Investment, která se posléze proslavila prodejem bezcenných cenných papírů municipalitám. Akcie měl od Grosse koupit miliardář Pavol Krúpa z Arca Capital Bohemia, který se proslavil jako agresivní nájezdník ze Slovenska a potenciální “zachránce” bývalých dolů OKD. Moravia Energo dva roky po celé kauze zkrachovala.[14]

3 gross
Grossovy pochybně financované nemovitosti – z pěněz, které vydělal na akciích Moravia Energo?

Dolce Vita Stanislava Grosse, který mohl zcela oficiálně skupovat nemovitosti (pro představu: vila ve Slivenci, byt v uzavřeném Hidden Bay v Miami na Floridě, panelový byt v Řepích apod.)[15] a  užívat si svého podivuhodného právnického titulu z nechvalně známých Plzeňských práv,[16] neměla dlouhého trvání.

Nemoc, která se zpočátku projevovala ovázanou rukou, postupovala rychle. Nakonec se nemohl ani sám najíst – ještě za jeho života se s ním přišli rozloučit jeho nejbližší přátelé. Mezi nimi i současný šéf společnosti Čez, Daniel Beneš.

Stanislav Gross zemřel 16. 3. 2015. S odstupem času lze říci, že byl typickým produktem porevoluční doby. A z dnešního pohledu znalosti kauz a skandálů, jež se počítají v řádech stamiliónů a miliard, byl vlastně docela slušným politikem. Odpuštění, po kterém toužil před smrtí, se mu však od “neviditelného obecenstva” nedostalo.

 


[1] http://zpravy.idnes.cz/gross-se-kal-v-televizi-prijal-krista-a-omluvil-se-vsem-jez-zklamal-1d4-/domaci.aspx?c=A140428_090300_domaci_jpl

[2] http://mediasearch.newtonmedia.cz/news.php?uqid=1329ea01-2112-4c06-9ebe-1c0120c875b0&index=articles_cze_1900-1999_v2&qt=&qsmpl=stanislav+gross&qsr=&qsc=&qa=

[3] http://mediasearch.newtonmedia.cz/news.php?uqid=246c18fc-780f-4b18-84ca-675eb0952c11&index=articles_cze_1900-1999_v2&qt=&qsmpl=stanislav+gross&qsr=&qsc=&qa; dále http://www.rozhlas.cz/radio_cesko/exkluzivne/_zprava/432538

[4] http://mediasearch.newtonmedia.cz/news.php?uqid=c453230a-92c9-44fa-8c02-9a3a559be964&index=articles_cze_1900-1999_v2&qt=&qsmpl=stanislav+gross&qsr=&qsc=&qa=

[5] https://www.stem.cz/popularita-premiera-stale-klesa/

[6] http://mediasearch.newtonmedia.cz/news.php?uqid=3645e1a7-7700-404e-9c36-274d7a507213&index=articles_cze_2000-2003_v2&qt=&qsmpl=stanislav+gross+se+stal+ministrem+vnitra&qsr=&qsc=&qa

[7] http://mediasearch.newtonmedia.cz/news.php?uqid=d2ec1975-e3cb-4aae-8543-1cff2c6a56a1&index=articles_cze_2000-2003_v2&qt=&qsmpl=stanislav+gross+se+stal+ministrem+vnitra&qsr=&qsc=&qa

[8] http://zpravy.idnes.cz/gross-policiste-pri-mmf-vetsinou-nepochybili-fo4-/domaci.aspx?c=A010504_150110_praha_lin

[9] http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/General-Sandor-promluvil-o-tom-jaky-byl-Stanislav-Gross-371059

[10] http://www.lidovky.cz/gross-priznal-ze-se-pri-volbe-v-roce-2003-postavil-zemanovi-pzg-/zpravy-domov.aspx?c=A090525_230503_ln_domov_mpr

[11] http://zpravy.idnes.cz/spidla-rezignoval-padne-vlada-d2w-/domaci.aspx?c=A040625_213354_domaci_fri

[12] https://www.zena.cz/pribeh-jedne-demise-den-po-dni/r~i:article:38170/?redirected=1502900640

[13] http://www.rozhlas.cz/radio_cesko/exkluzivne/_zprava/stanislav-gross-dostal-za-akcie-moravia-energo-110-milionu-kc–607709; dále https://archiv.ihned.cz/c1-37815630-na-stope-vysokych-prijmu-expremiera-grosse-za-pul-roku-vydelal-pres-90-milionu

[14] https://zpravy.aktualne.cz/domaci/gross-inkasoval-za-akcie-moravia-energo-110-milionu/r~i:article:642730/?redirected=1502915707

[15] http://zpravy.idnes.cz/nemovitosti-expremiera-stanislava-gross-fgf-/domaci.aspx?c=A130514_151138_domaci_jav

[16] http://zpravy.idnes.cz/podivna-studia-stanislava-grosse-dlj-/domaci.aspx?c=A080318_222431_domaci_mia

Stanislav Pros a jeho podnikatelské dovednosti

Téma privatizace OKD, dříve Ostravsko-karvinských dolů, patří ke starým bolestem českého veřejného prostoru. Podobně jako například Mostecká uhelná společnost se v něm prolínají důsledky privatizační vlny 90. let a reorganizace trhu s energiemi, kdy již od konce osmdesátých let docházelo v České republice k útlumu těžby černého uhlí[1]. Politicky je toto téma činné až do současnosti, neboť se v privatizaci angažoval např. současný premiér Bohuslav Sobotka[2] a také osoba dlouholetého majitele Zdeňka Bakaly vzbuzuje z mnoha důvodů kontroverze. Tématem tohoto článku bude příběh Stanislava Prose, jednoho z přechodzích akcionářů OKD, který se angažoval i v některých dalších zajímavých investicích.

O začátcích pana Prose je veřejně dostupno poměrně málo informací. Po roce 1989 do České republiky začal jako svůj první byznys dovážet koberce[3]. Při svém rozmachu ovšem údajně těžil ze svých styků s Ruskem a tamním podnikatelským prostředím, které sahají do doby před Listopadem[4]. Několikrát byl také označen za bývalého agenta StB[5] s krycím jménem Petr[6], což je obtížné ověřit. Nicméně je pravdou, že jméno a datum narození (18. 9. 1948) shodné s Prosovými údaji se vyskytuje v několika svazcích tzv. Cibulkových seznamů[7]. V roce 1991 Pros zakládá firmu Prosper Trading[8] (u Krajského soudu v Ostravě je však zapsána až od počátku roku 1995[9]). V polovině 90. let přešel od koberců na obchod s cennými papíry. Právě zde získal významný finanční kapitál, který zanedlouho využil.

Prosovo jméno se společně s OKD začíná skloňovat kolem roku 1997. Ostravsko-karvinské doly byly zhruba v polovině devadesátých let vlastněny z větší části státem, zbývající akcie patřily od kuponové privatizace různým investičním fondům a drobným investorům[10], později také okolním obcím. OKD se tehdy rozhodla koupit akcie firmy Moravskoslezských tepláren, aby zajistila odbyt pro své uhlí. Pro tento účel si najala prostředníka, kterým byl právě Stanislav Pros a jeho Prosper Trading (podobně obě firmy spolupracovaly i v případě Karvinských tepláren[11]). S přibližně miliardovou zálohou od OKD se mu povedlo splnit úkol a získat 51% firmy, OKD však nakonec získala pouze 34%, zbytek zůstal Prosperu a oba akcionáři poté firmu řídili společně. Kvůli poškození drobných akcionářů tepláren, jejichž akcie ztratily na hodnotě v důsledku společného postupu OKD a Prosperu, probíhal dlouholetý soudní spor, který pro Prose prozatím neprobíhá příliš pozitivně[12].

Tento spor je jakousi vedlejší dějovou linkou v procesu Prosova ovládnutí OKD. Akcionáři dolů v roce 1997 odsouhlasili snížení základního jmění společnosti. Na první pohled obvyklá záležitost, která byla odůvodněna finančními ztrátami v době restrukturalizace těžby, však měla jedno pozoruhodné specifikum – snížení se nedotklo všech akcionářů, ale pouze státu, resp. Fondu národního majetku. Tím stát ztratil majoritu a disponoval pouze 46% akcií[13]. Akcie mimo státní podíl začal skupovat právě Stanislav Pros přes makléřskou firmu Eurobrokers a za pomoci banky IPB[14]. V první polovině roku 1998 se mu podařilo získat 5% od moravskoslezských obcí, díky čemuž mohl po určitých přechodných peripetiích a vyjednáváním s FNM[15] na přelomu května a června téhož roku vystupovat jako majoritní akcionář firmy OKD[16], víceméně za přihlížení státu, jako tomu bylo i v jiných významných kauzách tehdejší doby (např. Mostecká uhelná).

Pros se ovšem nechtěl stát majitelem dolů natrvalo. Již na podzim 1998, tedy po několika měsících, prodává svůj podíl společnosti Karbon Invest, jejímiž majiteli se zakrátko stala trojice Viktor Koláček, Petr Otava, a Jan Przybyla (existují však spekulace, že původním majitelem Karbonu byl sám Pros). O těchto transakcích a majetkových změnách jsme jméno a datum narození (18. 9. 1948) shodné s Vás informavali v článku OKD – První fáze privatizace. Zde je podstatné, že se Stanislav Pros od OKD odstřihl a s dalšími peripetiemi dolů a jejich vlastníků již není spojen. Z prodeje akcií si odnesl solidní finanční zisk a ponechal si také společnost Prosper Trading, která zastřešuje jeho další aktivity[17]. Kromě ní figuruje ještě v několika dalších společnostech.

Díky zisku z prodeje akcií OKD Pros mohl rozjet svůj další podnikatelský byznys, který trvá v podstatě dodnes. Údajně již od dob socialismu vlastnil rekreační objekt v Čeladné. Tato malá obec ležící nedaleko Frýdku Místku se začala prudce rozvíjet na přelomu tisíciletí, a to z významné části jeho přičiněním (významnou roli hrál také např. Pavel Lukša dlouholetý starosta Čeladné a mj. exposlanec za TOP09). Významný rozvoj po stránce demografické, infrastrukturní i finanční je patrný z mnoha socioekonomických parametrů a Čeladná se stala svým způsobem unikátním příkladem intenzivní suburbanizace[18]. Pros se netajil plánem vybudovat zde jeden z největších golfových areálů na světě, kde by se nacházelo až devět hřišť. První dvě byla otevřena v roce 2001 současně se vznikem Prosper Golf clubu[19].

CeladnaKlubovna_voda-golf.cz
Golf Club Čeladná | Zdroj: golf.cz

Další rozvoj golfu byl sice omezen kvůli odporu místních obyvatel a ekologických organizací, nicméně i tak se Prosovi podařilo vybudovat díky tomuto sportu zajímavou image pro obec, což se projevilo mj. velkou publicitou a několikanásobným pořádáním prestižního golfového turnaje Czech open[20]. Sám Pros se zařadil mezi největší investory do golfu v ČR[21], což sám zpětně hodnotí poněkud kriticky[22].

V současnosti se Pros soustředí právě na Čeladnou, byť sláva jeho golfového impéria v posledních letech spíše opadla[23]. Mimo golfový areál zde spravuje také sportovně rekreační areál Prosper Horse Ranch Čeladná a tříhvězdičkový Hotel Palác Elektra v centru Ostravy. Kromě výjimečných okolností, jako je spor s bývalými akcionáři Moravskoslezských tepláren (viz výše) o něm není příliš slyšet. Také politicky se neangažuje, a to ani na komunální úrovni ve své obci. Veřejně známé vazby na politickou reprezentaci nemá, byť se samotná Čeladná stala v posledních letech domovem pro mnoho známých postav z tohoto prostředí (např. exministr zdravotnictví za ČSSD Stanislav Němeček), byznysu i sportu[24].

 

————————————————————————————-

[1] VLČEK, Tomáš a Filip ČERNOCH. Energetický sektor České republiky. Brno: Masarykova univerzita, 2012. ISBN 978-80-210-5982-5, s. 105.

[2] http://neovlivni.cz/80-minut-bohuslava-sobotky-o-okd-stinu-na-sve-kariere/

[3]https://zpravy.aktualne.cz/domaci/dozvuk-divoke-privatizace-okd-akcionari-vysoudili-miliony/r~1ba32d766a6111e49bec0025900fea04/

[4] http://www.euro.cz/archiv/bacove-v-mercedesech-947590

[5] http://www.bbc.co.uk/czech/domesticnews/story/2003/12/031201_analyza.shtml

[6]https://zpravy.aktualne.cz/domaci/fotky-to-je-moravske-beverly-hills-stavi-tu-i-ministr/r~8e87eb04930911e3aee20025900fea04/r~b5fb544a930a11e3ad9a0025900fea04/

[7] http://petr.cibulka.com/cgi-bin/cp.exe?dest=W#vyhl

[8] http://www.prosper-trading.cz/

[9] http://rejstrik.penize.cz/47677791-prosper-trading-a-s

[10]http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/1700257-privatizace-okd-podle-znalcu-bylo-oceneni-statniho-podilu-chybne

[11] http://archiv.ihned.cz/c1-900898-okd-koupily-tretinu-akcii-teplaren-karvina

[12]https://zpravy.aktualne.cz/domaci/dozvuk-divoke-privatizace-okd-akcionari-vysoudili-miliony/r~1ba32d766a6111e49bec0025900fea04/

[13] HRDINA, Marek. Vývoj postavení ostravsko–karvinského uhelného revíru z pohledu energetiky ČR v období 1989 – 2013 [online]. Brno, 2014 [cit. 2017-04-08]. Dostupné z: <http://is.muni.cz/th/363848/fss_m/&gt;. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií. Vedoucí práce Tomáš Vlček, s. 53.

[14] VLČEK, Tomáš a Filip ČERNOCH. Energetický sektor České republiky. Brno: Masarykova univerzita, 2012. ISBN 978-80-210-5982-5, s. 74.

[15]http://archiv.ihned.cz/c1-950983-mimoradna-valna-hromada-smetla-temer-cele-predstavenstvo-okd

[16] http://www.euro.cz/archiv/neslavime-pohrbivame-1265086

[17] http://rejstrik.penize.cz/stanislav-pros .

[18] JALŮVKOVÁ, Romana. Čeladná jako rozvojový fenomén [online]. Brno, 2013 [cit. 2017-04-08]. Dostupné z: <http://is.muni.cz/th/376107/prif_b/&gt;. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Přírodovědecká fakulta. Vedoucí práce Ondřej Mulíček.

[19]HRUŠKA, Vladan. Diferenciace venkovského prostoru na příkladu Moravskoslezského kraje [online]. Brno, 2014 [cit. 2017-04-08]. Dostupné z: <http://is.muni.cz/th/77799/prif_d/&gt;. Disertační práce. Masarykova univerzita, Přírodovědecká fakulta. Vedoucí práce Antonín Věžník, s. 118-122.

[20] JALŮVKOVÁ, Romana. Čeladná jako rozvojový fenomén [online]. Brno, 2013 [cit. 2017-04-08]. Dostupné z: <http://is.muni.cz/th/376107/prif_b/&gt;, s. 36, 40.

[21]http://ekonomika.idnes.cz/deset-nejvetsich-investoru-do-golfu-v-cesku-fzq-/ekonomika.aspx?c=A120430_162832_ekonomika_neh

[22] https://art.ihned.cz/c1-52250040-na-golfu-prodelam-ale-niceho-nelituji

[23]http://www.ceskatelevize.cz/sport/ostatni/177453-golfove-czech-open-letos-nebude-nejsou-penize/?mobileRedirect=off

[24]http://www.blesk.cz/clanek/zpravy-udalosti/240204/vitejte-v-prachacove-moravskou-celadnou-si-oblibilo-panstvo-s-vazbami-na-cssd.html

Václav Klaus a jeho politický odkaz

Václav Klaus je považován za jednu z nejvýznamnějších osobností české politiky po roce 1989. V roli ministra financí, premiéra, předsedy dolní komory Parlamentu a prezidenta republiky se podílel na většině zásadních událostí formujících český stát – rozdělení Československa, vstup do Evropské unie a NATO, vytvoření některých nových institucí či na přijímání a změnách množství zákonů. Je také jedním ze spolutvůrců českého stranického systému a zakladatelem ODS.

Do dění na počátku devadesátých let vstupoval jako federální ministr financí, kterým se stal v prosinci 1989[1]. Klaus patřil mezi stoupence volného trhu, minimální role státu v ekonomice a především rychlého provedení transformace (především privatizace podniků a cenová deregulace), čímž se dostával do sporu s významnou částí politické reprezentace, například s českou vládou či svým bývalým šéfem z Prognostického ústavu Valtrem Komárkem. Klaus a spolupracovníci (např. Tomáš Ježek, Vladimír Dlouhý, Jan Stránský a další) se díky svým ekonomickým názorům vyprofilovali jako reprezentanti pravice v české politice[2].

Sám Klaus dokázal uspět coby volební lídr Občanského fóra v červnu 1990 na severní Moravě, kde navzdory nepříznivému sociálně-ekonomickému prostředí regionu získal velký počet preferenčních hlasů[3], což mu umožnilo vzdorovat nepřátelsky naladěným špičkám OF, obhájit post ministra financí, ze kterého měl původně být přesunut na post šéfa československé Státní banky, a později se také stát prvním (a posledním) předsedou OF[4], z jehož pravicové (většinové) části posléze vytvořil Občanskou demokratickou stranu, vítěze parlamentních voleb 1992.

V té době již ovšem naplno běžela privatizace státních podniků, na jejíž podobě měl Klaus významný podíl. Hodnocení samotné kuponové privatizace je i dlouho po ní rozporné[5][6] a veřejností je postupem času stále více posuzována negativně[7], argumentuje se především nedostatečným právním rámcem a překotnou rychlostí. Sám Klaus ji jako jeden z autorů silně hájí[8].

Samotná privatizace se podařila, její důsledky ovšem nebyly pouze pozitivní. Vedla sice k vytvoření společenské třídy podnikatelů, nicméně znamenala také uzavření mnoha podniků[9]. Privatizaci v očích veřejnosti zpětně poškodily také některé kontroverzní postavy s ní spojené, asi nejznámější je Viktor Kožený a jeho populární Harvardské investiční fondy, které slibovali akcionářům „jistotu desetinásobku“ za jejich kuponové knížky, k čemuž ovšem nedošlo. Za to byl Kožený (a jeho společník Boris Vostrý) v ČR odsouzen k odnětí svobody, avšak v nepřítomnosti, neboť již před časem uprchl do zámoří[10]. Existují spekulace o spojenectví Klause a Koženého v době privatizace a po ní, za ověřené lze považovat vzájemné sympatie[11][12].

Při hodnocení Václava Klause ze začátku devadesátých let se nelze vyhnout rozdělení Československa, jehož byl na české straně coby premiér v roce 1992 hlavním aktérem. Již ve volební kampani téhož roku se netajil představou silné federace, nebo rozdělení na samostatné státy[13]. První varianta se vzhledem ke slovenským požadavkům na volnější vztah Česka a Slovenska ukázala jako nerealizovatelná, proto došlo po dohodě se slovenským premiérem Mečiarem, vyjednávání a následným schválením národními i federálním parlamentem k rozpadu společného státu[14]. Absence referenda v této otázce je Klausovi často vyčítána, on sám jej dodnes považuje za nesmyslné[15].

Tyto dvě události, ekonomická transformace a rozdělení federace, patří k nejvýznamnějším činům Václava Klause v politice. Právě v první polovině devadesátých letech byla jeho popularita na vrcholu[16]. Během let v čele vlády České republiky (1992-97) ji postupně ztrácel, přičemž se on a jeho okolí nevyhnuli různým skandálům (např. ohledně financování strany[17]). Klaus ovšem přežil svůj politický pád z čela vlády, dokázal do značné míry obnovit důvěru veřejnosti ve svou osobu a i díky své politické obratnosti byl nakonec zvolen prezidentem ČR, kterým byl dvě funkční období. Jeho politickou dráhu lze tedy z jeho pohledu hodnotit jako bezpříkladně úspěšnou, její odkaz však není bez kontroverzí a vztah k tomuto dlouholetému vrcholnému politikovi lze považovat za významnou dělící linii v české společnosti.

————————————————————————————————————–

[1] http://icv.vlada.cz/cz/tema/vlada-narodniho-porozumeni-prosinec-1989—cerven-1990-65374/tmplid-560/

[2] KOPEČEK, Lubomír. Éra nevinnosti: česká politika 1989-1997. Brno: Barrister & Principal, 2010. ISBN 978-80-87029-98-5, s 64.

[3] http://volby.cz/pls/sl1990/p539?xvstrana=7&zpet=u532&xkraj=38

[4] http://www.ods.cz/o-nas/historie

[5] http://www.tyden.cz/rubriky/byznys/cesko/pred-dvaceti-lety-byla-spustena-kuponova-privatizace_213361.html

[6] http://ceskapozice.lidovky.cz/kuponova-privatizace-nedopadla-spatne-dyl-/debata-jana-machacka.aspx?c=A161006_091916_machackova-debata_houd

[7] https://www.stem.cz/wp-content/uploads/2015/12/3009_1795.pdf

[8] http://www.klaus.cz/clanky/755

[9] http://www.penize.cz/rm-system/290603-kuponova-privatizace-jak-dopadly-spolecnosti-z-kuponovky-a-jejich-akcionari

[10] http://ekonomika.idnes.cz/tresty-pro-kozeneho-a-vostreho-d3f-/ekonomika.aspx?c=A140304_093758_ekonomika_neh

[11] http://byznys.ihned.cz/c1-63101370-odmitam-ze-by-kozeny-okradl-cesko-rekl-klaus-k-vyroci-25-let-od-revoluce

[12] http://www.blesk.cz/clanek/zpravy-politika/153409/pirat-kozeny-brani-mi-kandidovat-na-prezidenta.html

[13] http://zpravy.idnes.cz/jak-se-delilo-ceskoslovensko-neslo-to-az-tak-hladce-f82-/zpr_archiv.aspx?c=A080111_193149_kavarna_bos

[14] http://www.e-polis.cz/clanek/deleni-ceskoslovenska-aneb-vztahy-mezi-cechy-a-slovaky-v-letech-1989-az-1992.html

[15] http://zpravy.idnes.cz/vaclav-klaus-v-rozhovoru-k-rozdeleni-ceskoslovenska-p0k-/domaci.aspx?c=A120818_230319_domaci_brd

[16] KOPEČEK, Lubomír. Fenomén Václav Klaus: politická biografie. Brno: Barrister & Principal, 2012. ISBN 978-80-87474-75-4, s.50.

[17] http://zpravy.e15.cz/domaci/politika/podvody-v-ods-vedly-v-1997-k-rozpadu-strany-a-nastupu-cssd-935218