Vláda či předčasné volby? Čekání na červnové referendum ČSSD.

Koaliční smlouva z pera vyjednávacích týmů ANO a ČSSD už leží na stole. Celostátní výbor i poslanci ANO v pátek jednomyslně schválili její návrh. Sociální demokracie bude o svém vstupu do vlády za stanovených podmínek hlasovat v referendu, které se uskuteční mezi 21. květnem a 14. červnem. Dlouhodobá názorová roztříštěnost v ČSSD však vůbec nezaručuje jednoznačnou zelenou pro vznikající koalici. Podobně i podpora menšinové vlády komunisty je nyní nejistá. V Sociální demokracii již od začátku vyjednávání s ANO zaznívají negativní hlasy proti Andreji Babišovi a jeho trestnímu stíhání. Komunistům zase vadí, že součástí programového prohlášení je i posílení české přítomnosti v zahraničních vojenských misích.

Včera (v sobotu 12. 5. 2018) se sešel ústřední výkonný výbor KSČM a vymezil se vůči dvěma bodům koaliční smlouvy. Odmítl zejména rozšiřování české účasti v Afgánistánu a Iráku. „Na ústředním výboru to vyvolalo velkou bouři,“ uvedl předseda KSČM Vojtěch Filip. Konečné stanovisku od komunistů zazní ale až po 15. červnu, kdy mají být vyhlášeny výsledky referenda ČSSD. Komunisté nikam nespěchají, čekání se jim doteď vyplácelo. Tiché sledování postkomunistického politického vývoje České republiky jim nyní začíná přinášet ovoce. Pokud menšinová vláda s jejich podporou opravdu vznikne, bude se jednat o jejich největší politický úspěch od sametové revoluce. Navíc dnešní komunisté nejsou žádní ideologové, jde jim hlavně o peníze a moc. I když Vojtěch Filip říká, že přítomnost českých vojáků v zahraničních misích je pro jeho spolustraníky nepřijatelná, možná bude stačit pár teplých míst ve státních a polostátních firmách a různých úřadech a jejich názor se změní.

Filip_iDnes2
Kdo se směje naposled, ten se směje nejlíp? zdroj: iDnes.cz

Nejistota v otázce vzniku nové vlády je však na místě. Spanilé autobusové jízdy Babišových ministrů po krajích, během kterých se občanům slibuje modré z nebe, jsou toho důkazem. Babiš si prozřetelně připravuje půdu pro případný neúspěch vznikající koalice a pro předčasné volby. My mezitím sedíme na zadku a čekáme na červnové referendum ČSSD, které snad konečně rozsekne dlouhotrvající politickou krizi. Bude jeho výsledek znamenat pro vznikající vládu hop nebo trop, zelenou nebo červenou? Vyjednaná koaliční dohoda neobsahuje pro mnohé Sociální demokraty klíčovou podmínku, že jakýkoli člen vlády v případě prvoinstančního odsouzení ihned odstoupí. Také se v ní výslovně nemluví o tom, že ANO nebude v případě nesouhlasu ze strany ČSSD využívat ke schvalování zákonů hlasy komunistů a SPD. Někteří zákonodárci Sociální demokracie mají problém již se samotnou účastí trestně stíhané osoby ve vládě. Vyjednávacím týmům jednotlivých stran tak asi zbydou oči pro pláč. Dobrou zprávou dlouhotrvající politické anabáze alespoň je, že v červnu budeme najisto vědět, jestli ČSSD odejde z politiky s trochou cti, či se nechá zadupat Andrejem Babišem ještě více do země.

ELE72b220_P201804161018001
Jan Hamáček čelí jako předseda ČSSD mnoha problémům.

Malý krok pro Zemana, velký krok pro KSČM

V sobotu Vojtěch Filip obhájil své předsednické křeslo a získal tak mandát pokračovat ve vyjednávání o nové vládě. Na stranický sjezd KSČM do Nymburka dokonce zavítal i prezident Miloš Zeman. Stal se tak první hlavou státu, která se po sametové revoluci zúčastnila oficiální akce komunistické strany.

Ačkoli byl projev prezidenta ke komunistům velmi kritický a připomínal justiční vraždy z padesátých let minulého století, delegáti sjezdu ho ocenili potleskem ve stoje. Předseda klubu poslanců KSČM Pavel Kováčik považuje za důležité, že Zeman na sjezd vůbec přijel, a tím pomohl k legitimizaci komunistů v očích občanů.

„Pro mne je přednostní, že pan prezident přijel a na sjezdu KSČM projev řekl. Byl to malý krok pro pana prezidenta a velký skok pro KSČM,“ komentoval Zemanovu ostrou kritiku vůči komunistické straně Pavel Kováčik. I přestože předseda poslaneckého klubu KSČM s prezidentovou kritikou částečně souhlasí, stále nemůže s jistotou říci, zda zinscenované procesy z padesátých let včetně toho s Miladou Horákovou byly justičními vraždami. „Nejsem právník, neumím to posoudit,“ vysvětlil v rozhovoru pro server Aktuálně.cz. Dále uvedl, že i když mezi komunisti existuje názorový proud, který zpochybňuje monstrózní procesy s politickými vězni a jejich vraždy, nevnímá to jako zásadní. „Hlavní pro mne je program a že jsme schopní se dohodnout na jeho realizaci,“ řekl Kováčik. Hodnocení historických událostí včetně kauz z padesátých let se podle něj mohou s postupem času zpřesňovat. Projev prezidenta označil ve srovnání s jeho řečí na sjezdu Sociální demokracie za velmi mírný a laskavý.

4869906-img-vojtech-filip-kscm-pavel-kovacik-snemovna-v0
Pavel Kováčik a Vojtěch Filip. Zdroj: Aktuálně.cz

Filipovi ke znovuzvolení blahopřál jak premiér v demise Andrej Babiš, tak předseda ČSSD Jan Hamáček. Jednání o nové menšinové vládě ANO a ČSSD s podporou komunistů by měla pokračovat v příštím týdnu. Pokud Babišovo hnutí přistoupí na požadavky Sociálních demokratů a vláda dostane důvěru, bude se jednat o největší politický úspěch KSČM od roku 1989. Velký krok pro komunistickou ideologii, malý krok pro demokracii. Uvidíme potom, jak moc a jakým směrem se zpřesní vnímání politických procesů. Těm přibližně 250 lidem, které komunistický režim z politických důvodů popravil, to již život nevrátí. Nezbývá nám opět niž jiného než se jen zeptat… Quo vadis, česká republiko?

7f890d63v
Během sjezdu KSČM proběhla demonstrace jejích odpůrců. zdroj: Aktuálně.cz

Babišova chystaná koalice a komunisté na koni

Od jmenování Andreje Babiše premiérem uplynuly již více než tři měsíce a stabilní vláda České republice stále chybí. Místo toho, aby premiér makal na jejím sestavování, objíždí kraje a slibuje vše, na co si místní vzpomenou. Školy, školky, nemocnice, muzea, kulturní památky, dálnice, silnice, obchvaty – na vše prý máme peníze. Babiš věří, že „ježíškovskou“ vládu s důvěrou, která bude občanům nadělovat hodnotné dárky celoročně, sestaví do konce května. Jaká koalice se nám aktuálně rýsuje?

Poslední dobou je nejvíce skloňovaná možnost koalice ANO a ČSSD podporovaná komunisty. Vypadá to, že Sociální demokracie se chce s ANO dohodnout, ale ze strachu z opakování volebního fiaska posledních parlamentních voleb se snaží urvat si pro sebe dobrou výchozí pozici. To však zdaleka nebude stačit k odrazu strany ode dna. Babiš je těžký soupeř a milovník one man show. Nerad přenechává aplaus někomu jinému. Jeho cílem pro další volby je evidentně zisk nadpoloviční většiny hlasů a sólovláda jeho hnutí. Zdá se tedy více pravděpodobné, že nestabilní ČSSD padne již definitivně do jámy lvové a tato koalice pro ní bude tou poslední, osudnou.

Širší vedení KSČM včera jednalo o případné podpoře vznikající vládě a schválilo pokračování v jednáních. Nepřímé podílení se na vládě se zdá být nadmíru výhodnou variantou. Komunisté v pravou chvíli chytili Babišovu udici a díky ní rychle začali protlačovat své členy do výborů, podvýborů či komisí. Ač minulý rok oslovili rekordně nízký počet voličů, jejich reálná moc je na historickém maximu. Zatím obsadili 24 z 229 pozic ve vedení sněmovních orgánů, což je o přibližně čtyřicet procent více než činí jejich nárok podle zásad poměrnosti volebních výsledků.

KSČM se tak, navzdory svému špatnému volebnímu zisku, stala nejsilnější
od vzniku Poslanecké sněmovny v roce 1993. Podpora Babišovy vlády jí zatím přináší ovoce.

Jsme už blízko zrodu nové koalice? Nebo Babiš hraje o čas a s ostatními stranami vyjednává pouze naoko? Slibuje občanům hory doly, aby nabral další hlasy k předčasným volbám? Pokud dojde k realizaci té nejpravděpodobnější varianty – vlády ANO a ČSSD podporované KSČM, budeme svědky jednoho historického úspěchu. Komunistům na centrální úrovni padne do rukou největší moc od sametové revoluce v roce 1989.

17. listopad 28 let poté. Kam kráčíš, Česká republiko?

V pátek jsme si v České republice připomněli dvě klíčové události naší historie. Uběhlo již 78 let od nacistických perzekucí vůči studentům a 28 let od Sametové revoluce, která vedla k pádu komunistického režimu v tehdejším Československu. Je každoroční  tradicí, že v Den boje za svobodu a demokracii probíhají po celé zemi pietní akce a oslavy a že si, alespoň symbolickým zapálením svíčky, připomínáme, že hodnoty v názvu tohoto státního svátku nebyly vždy samozřejmostí. Zcela logicky se ale 17. listopad stal i dnem, kdy můžeme současnou úroveň svobody a demokracie zhodnotit a udělat si poměrně jasný obrázek o české společnosti.

Přesně o to se 18. listopadu pokusil německý novinář Keno Verseck ve článku nazvaném Prager Winter (Pražská zima). Čtenáři serveru Spiegel Online si tak mohli přečíst o několika případech rasismu, ke kterým v několika posledních pár týdnech v České republice došlo a o tom, že v nedávných parlamentních volbách uspěly i politické strany, které právě rasismus podporují a jejichž hodnoty jsou od toho, co symbolizuje
17. listopad, na hony vzdálené.

Ano, výsledek voleb je nepochybně alarmující. Skutečným nebezpečím je ale rovněž možnost, že to budou právě nově zvolení poslanci stran Svoboda a přímá demokracie
a Komunistické strany Čech a Moravy, kdo podpoří vznik vlády Andreje Babiše. ANO, právě jeho hnutí získalo ve volbách téměř 30 % hlasů voličů a ANO, právě jeho působení v komunistické policii StB je stále velkým otazníkem (stejně tak jeho lustrační osvědčení). Možná právě proto se Andrej Babiš rozhodl položit věnce k památníku na Národní třídě již v 7:30 ráno a doufal, že se tak vyhne konfrontaci s těmi, kdo na jeho nejasnou minulost nezapomněli. To se mu ale nepodařilo a musel si tak vyslechnout nejednu jedovatou poznámku.

Na Národní třídě byli během oslav 17. listopadu k vidění i "příslušníci StB." | Zdroj: iDnes.cz
Na Národní třídě byli během oslav 17. listopadu k vidění i “příslušníci StB.” | Zdroj: iDnes.cz

Při současném nastavení politických sil by se dalo očekávat, že se za listopadové hodnoty postaví alespoň prezident, tedy symbol a reprezentant státu. Zatímco na Koncertu pro budoucnost na Václavském náměstí se prezidentští kandidáti čertili, že někteří z nich nemohou k občanům při příležitosti významného výročí promluvit z pódia, současná hlava České republiky Miloš Zeman se rozhodla oslav nezúčastnit. Podle hradního mluvčího ale pan prezident věnoval “tichou vzpomínku jako aktivní účastník událostí 17. listopadu 1989” alespoň z domu. Bylo tomu již potřetí, co Zeman během pěti let svého prezidentování listopadové oslavy vynechal a o jeho skutečných motivech nezúčastnit se tak můžeme jen polemizovat.

Ano, svoboda a demokracie nebyly pro Českou republiku, potažmo pro Československo, vždy samozřejmostí. Můžeme ale s jistotou říct, že v blízké budoucnosti budou? Respekt ústavních činitelů vůči těmto hodnotám je k jejich udržení klíčovou podmínkou.

 

Svoboda a demokracie není pro každého

Existuje něco jako spravedlnost pro všechny? Podle poslankyně KSČM Marty Semelové univerzální lék či doktrínu nepopírající svobodu, demokracii a lidská práva skutečně lze vyrobit a aplikovat. Komunistická strana je z jejího hlediska ta jediná znající ty správné ingredience jak. Paní poslankyně strany, která se otevřeně hlásí k odkazu Klementa Gottwalda a ráda zapomíná na zločinecké dědictví svých myšlenkových kořenů, se nechce ohlížet zpátky do minulosti, ale hledět dopředu. Její vize nastolování svobodného a demokratického komunistického režimu však dosti přesahuje lidské chápání nejen pokrokové budoucnosti, ale i přítomnosti.

Paní Semelová v rozhovoru pro DVTV hovoří o spravedlivé odměně za práci, naslouchání občanům, lepších časech pro všechny a jakoby mávnutím kouzelného proutku se nás snaží omámit líbivou pohádkovou idylou spravedlivého vládce a dokonale fungujícího království. Se slzou v oku se vybaví a k doladění atmosféry by mohla znít Werichova píseň slibující „továrny na kůže, peníze na boty a do vlasů růže a nový kalhoty a olej na stroje a stroje na práci a práci bez boje, po práci legraci…“ Poté bychom se všichni mohli svorně chytnout za ruce a pět o tom, jak „budem společně svět a mír milovat a budem společně pro ten svět pracovat, když všichni všechněm všechno dáme, tak budem všichni všechno mít dohromady.“ No, konec snových vizí, pohádkových písní a idylických scénářů, tento duch minulé doby blízký rétorice paní poslankyně zní opravdu jak z jiného světa a příliš se podobá bájným vyprávěním o jitrnicích rostoucích na stromech či pečených holubech, co létají přímo do huby.

Výhodou dnešní doby, jež nahrává totalitním stranám a myšlenkám, je právě ona demokracie a svoboda, kterou komunismus popíral a kterou paní Semelová v kapitalistické době „plné válek, zabíjení a ziskuchtivosti“ postrádá. Právě zmíněná demokracie a svoboda, která podle jejích slov dnes „není pro každého“, jí umožňuje beztrestně hlásat bludy. Zpochybňování vynucenosti výpovědi Milady Horákové (neboť se ke všemu přiznala), označování okupace ČSSR roku 1968 za internacionální pomoc či dehonestace politických vězňů, jež byli podle ní odsuzováni za běžnou kriminální činnost, patří na pohřebiště dějin. Navíc z úst ústavní činitelky a bývalé učitelky vlastivědy na základní škole tyto prohlášení zní dost děsivě.

Díky svobodnému étosu porevoluční doby, jež se uchoval do současnosti, nedemokratická KSČM stále existuje a může kandidovat ve volbách. Bohužel si podle předvolebních průzkumů stále drží svých 15% voličů a evidentně ani zcestné výroky jejích politických špiček či připomínání zla totalitního režimu voliče KSČM nepřesvědčí o změně volby. Jediná naděje v lepší demokratický svět, co nám tedy zbývá, je víra, že aspoň mladá generace se z historie poučí a naučí se ji správně číst. Doufejme, že díky tomuto prozření totalitní strany a myšlenky již brzy opustí českou krajinu a zapadnou do zapomnění.